I právník se může dostat na olympiádu: Pinkl jsem si s bronzovou Erbanovou ****************************************************************************************** * I právník se může dostat na olympiádu: Pinkl jsem si s bronzovou Karolínou Erbanovou ****************************************************************************************** Do zákulisí olympijských her se člověk nemusí dostat jen jako sportovec nebo trenér. Asist na katedře evropského práva Právnické fakulty UK JUDr. Jan Exner strávil měsíc pod pěti kr Koreji jako právník a člen českého olympijského týmu (ČOT). Jeho příběh ukazuje, jak důlež si už během studia, čemu se chce člověk skutečně věnovat. Jen pak se sen může proměnit ve To, že na olympiádu jedou se sportovci vedle trenérů i další lidé, jako jsou servismani, m fyzioterapeuti či lékaři, je obecně známo. Proč je ale potřeba mít v reprezentačním týmu i Přiznám se, že jsem na olympijské hry do Jižní Koreje nejel primárně jako právník, ale jak připravený pomoct se vším, co bude třeba. Na druhou jsem však byl připraven se své civilní ujmout. Kdyby se stalo něco, co by se muselo řešit právní cestou – například kdyby měl něj dopingový problém –, byl bych za český tým tím, kdo by to řešil. Na hrách je speciálně vyt arbitrážního soudu pro sport, která se zaobírá jenom dopingovými případy. Nemusí jít pouze i o diskvalifikaci sportovců nebo o výklad nějakých speciálních sportovních pravidel. Žádn během her naštěstí řešit nemusel. Další oblastí, ve které jsem na hrách působil, je ochrana olympijských symbolik. Šlo o to, olympiády nikdo nezneužíval. Jejich ochrana trvá samozřejmě dlouhodobě, ale olympijské hry kdy je ochrana nejvíc náchylná na porušení. Společně s týmem Českého olympijského výboru ( monitorovali sociální sítě, média a celkové dění, upozorňovali na problematické záležitost případná ukončení protiprávních jednání. Na hrách jsem byl však primárně jako běžný člen ČOT. Působil jsem v rámci týmu na jedné z a pomáhal sportovcům s čímkoli, co bylo třeba – zařizovat dopravu, vstupenky, ráno jim zaj uvařit jim kávu. Dělali jsme vše, abychom vytvořili ideální podmínky k tomu, aby sportovci nejlepší výkon. Když jedete na olympiádu jako člen ČOT, bydlíte také v olympijské vesnici jako sportovci, činovníky vyhrazen nějaký oddělený prostor? Záleží na tom, co kdo konkrétně dělá. Český olympijský tým tvoří sportovci a členové dopro trenéři, členové realizačních týmů, servismani a pracovníci štábu ČOV, který zajišťuje rep olympijských hrách. V Jižní Koreji jsem byl členem českého štábu v takzvané dolní vesnici kde nás bylo pět. Druhý štáb byl v Pchjongčchangu. Bydlel jsem tak v olympijské vesnici a stejné jídelně jako sportovci. Vnímal jste i jako nesportovec tu mimořádnou atmosféru olympijské vesnice, kterou vždy spo Samozřejmě. Právě proto, že mě sport vždycky zajímal, byl obrovský zážitek už jenom to, že v olympijské vesnici a spát pod jednou střechou jako sportovci. Navíc to bylo okořeněno tí českém týmu byla opravdu dobrá atmosféra. Do kanceláře za námi sportovci pravidelně chodil si stolní tenis, relaxovat. Byla tam výborná nálada. S kým z reprezentace jste si zahrál stolní tenis? Večer před odjezdem jsem porazil tři jedna na sety hokejistu Romana Červenku, byl z toho t (smích). Zapinkali jsme si i s Karolínou Erbanovou – bronzovou rychlobruslařkou z pětistov sportovci. Měl jste možnost zajít se podívat také na některá sportovní utkání? Jeden z nás vždy musel zůstat na české misi. Když byl ale čas, ostatní se mohli jít podíva sportoviště. Během her jsem viděl biatlon, rychlobruslení, hokej a krasobruslení. Být přím podporovat sportovce byl úžasný zážitek. Hry v Pchjongčchangu byly vaše první olympiáda, nebo jste se ve službách ČOV zúčastnil i j Moje první olympiáda to nebyla, přestože na ČOV pracuji teprve rok a půl a přišel jsem až Riu de Janeiro. Už v roce 2008 jsem ale byl jako student na olympiádě v Pekingu. V roce 20 jako dobrovolník v Londýně. V Českém domě jsem se během her staral o hosty a poskytoval zá Co vás tolik přitahuje na olympiádách? U mě je to celoživotní filozofie a láska ke sportu, které se spojují dohromady právě v oly Fascinuje mě myšlenka jednoty ducha a těla. Já sám jsem nikdy žádné velké nadání ke sportu byl odjakživa velmi blízký. Dělal jsem orientační běh – neolympijský sport –, občas mi to z legrace předhazují. Když jsem nastoupil na vysokou školu a přestal trénovat, věděl jsem, ve svém životě mít, a to nejen aktivně, ale musí to být i oblast, ve které pracuji. Proto UK hned od začátku zabýval právem ve sportu a už během studia jsem snil o tom, že budu děl Když se chcete věnovat sportu, olympiáda je prostě vrchol. Přání se mi splnilo hned po ško Tématu dopingu ve sportu v kontextu práva Evropské unie a lidských práv obecně se věnujete doktorského studia. Co vás zajímá především? Boj proti dopingu považuji za nesmírně důležitý, jsem ale zastáncem boje s „lidskou tváří“ často naráží na přirozená lidská práva sportovců i na ta, která se na něj vztahují v rámci některé tresty za doping jsou podle mého názoru příliš tvrdé. Uvedu příklady situací, na j snažím hledat rovnováhu mezi bojem proti dopingu a právy sportovců. Typickým a nejčastějším porušením antidopingových pravidel je to, že se v těle sportovce o seznamu takzvaných zakázaných látek. Ten každoročně aktualizuje Světová antidopingová agen V seznamu jsou látky vyjmenovány a rozděleny do jednotlivých kategorií. Problém je ale v t seznamu, který je součástí Světového antidopingového kodexu, jsou zakázány i další látky s chemickou strukturou nebo biologickým účinkem, které však v seznamu explicitně uvedeny nej sportovce je nesmírně složité zorientovat se v tom, co může a co nemůže. Jakmile se v těle zakázaná látka, existují sice prostředky, jak dokázat nevinu, je to ale extrémně náročné. Dále zmíním sankci čtyřletého zákazu činnosti, jež je udělována za první porušení některýc pravidel a kterou považuji za nepřiměřenou. Čtyři roky se staly základním trestem v roce 2 především proto, aby tato sankce odstrašila potenciální hříšníky. Dle statistik však parad počtu prohřešků nedošlo, ba naopak. Když navíc zakážete sportovcům na čtyři roky závodit, procent z nich se už k vrcholovému sportu nevrátí, protože čtyři roky dokáže trénovat bez a zázemí týmu málokdo. Popírá to princip sankce, která má sportovce samozřejmě potrestat, ale také dát možnost poté, co si trest odpyká, se ke sportu zase vrátit. Jaký smysl má pot který se ukládá jako doživotní zákaz za další dopingový prohřešek?! Sankci proto považuji a porušující některá lidská práva i ta vycházející z práva EU. V dubnu mi na toto téma vyj International Sports Law Journal, kde se čtenáři mohou dozvědět víc. Další věcí, o které se dlouhodobě diskutuje v rámci právního přístupu k boji proti dopingu striktní odpovědnosti. Jakmile se v těle sportovce objeví zakázaná látka, pohlíží se na ně vinného, přenáší se na něho důkazní břemeno a takový sportovec musí dokázat, že nedopoval. s trestním právem nebo se správním trestáním, funguje to trochu obráceně – tam platí presu jednotlivé orgány musejí dokazovat, že člověk udělal prohřešek a on se proti obvinění brán ptám, do jaké míry je princip objektivní odpovědnosti v souladu s principem presumpce nevi spravedlivý proces, což jsou základní práva, která zaručují veškeré mezinárodní i vnitrost dokumenty. V rámci programu Erasmus jste strávil rok ve Francii na univerzitě v Toulouse. Nasměrovalo novým otázkám a tématům, která se dotýkají práva ve sportu? Francie má velmi podobný způsob vzdělávání, jako je v České republice. Naučil jsem se samo nových věcí z oblasti práva EU, lidských práv i francouzského práva. Z pohledu přístupu k až tolik neovlivnilo. Často jsem tam ale chodil do knihovny a sháněl si tam francouzskou l tady není dostupná nebo se o ní až tolik neví. Velmi důležité pro mě bylo i to, že jsem se dobře francouzsky, což je pro právo EU i právo ve sportu velmi užitečné. Arbitrážní soud p v Lausanne, kde se mluví francouzsky a francouzština je také jedním z jednacích jazyků sou mě výrazně ovlivnil i osobnostně – osamostatnil jsem se, zažil jsem tam úžasné věci, pozna úžasnou kulturu a zemi a Francii si zamiloval. Byl to nejlepší rok mého života. JUDr. Jan Exner je doktorand Právnické fakulty UK, působí také jako asistent na katedře ev v kontextu práva Evropské unie a lidských práv. Na právo ve sportu se specializoval už běh pravidel upravujících příslušnost sportovců k národním týmům v kontextu práva Evropské uni Byl součástí podpůrného týmu ČOV, který doprovázel českou reprezentaci na zimní olympijské