Míra podivnosti: časopis Ink ****************************************************************************************** * Míra podivnosti: časopis Ink ****************************************************************************************** Marek, Martin, Sára, Tereza a Jakub. Studují žurnalistiku, scenáristiku, dramaturgii a mat záliba v psaní. Píšou hodně, rádi, hezky nebo smutně, hořce i vesele a hlavně s chutí. Jso taky trochu stejní, a tak někdy píšou spolu. Seznamte se s redakcí časopisu Ink. Sára: Píšu asi od deseti a od té doby se snažím stále zlepšovat. V poslední době mám krizi moje práce není dost dobrá. Tereza: Jednoduše máš nízkou míru podivnosti. Sára: Jenže to nikdo neví, co to je. Soustředím se teď na příběhy o klášterech, jeptiškách první světový. Martin: To má přece dobrou míru podivnosti! Sára: A ty víš, v čem míra podivnosti vězí? Můžeš mi to vysvětlit? Martin: Ne. Musí to být dobře divný, ale ne nesmyslný. Tvůrčí proces není žádná brnkačka, ale tvrdá práce. Často to není ani zábava, text se musí každý, kdo napsal alespoň bakalářku. Redakce časopisu Ink se na tom shodla jednomyslně. „N vymlouvat, asi existují lidé, které najednou něco osvítí a napíšou celovečerák nebo knihu. víme, že to tak nefunguje,“ popisuje tvůrčí proces Tereza Dosek, jedna z redaktorek časopi Ink je projekt studentů a studentek Univerzity Karlovy a Filmové akademie múzických umění. založení před dvěma lety prochází neustálým vývojem. Jeho cílem je přimět mladé autory vyt ze šuplíku a jít s kůží na trh. Hlavní platformou k uveřejňování tvorby je web [ URL "http ink.cz/"] časopisu, mladému kolektivu se však již podařilo vydat i jedno číslo tištěné. Jeho vydání se pro existenci časopisu stalo zlomovým. „Přišla jsem na první autorské čtení na akci Milostný dopis diktátorovi. Projekt se mi zalíbil, a tak jsem se připojila,“ popis Inku Sára Zeithammerová. O projektu řekla své kamarádce Tereze a Ink se rozšířil hned o dv Díky prvnímu vydání sborníku získala redakce také Jakuba Kurnase z Matematicko-fyzikální f a matfyz nejdou vůbec dohromady, není tady vůbec žádný průnik,“ nezapírá svůj matematický „Škola mi ale pomáhá tříbit si myšlenky, což je pro psaní velmi prospěšné,“ dodává. Redakce momentálně pracuje na přípravě čísla dalšího, to by se od posledního mělo lišit. „ vyšlo v červnu, od té doby dáváme dohromady nové texty a finanční prostředky. Chceme pozve obsahu i vzhled a provedení, což je nákladné, takže jsme zatím přešli do on-line verze,“ v Cieslar, duchovní otec časopisu. „Myšlenka na založení časopisu tvůrčího psaní ve mně zrál Nápadem jsem se poprvé začal zabývat, když jsem studoval na Filozofické fakultě UK. Nesehn dost podobně smýšlejících lidí. Přešel jsem kvůli tomu na žurnalistiku, věděl jsem, že rea projekty na Fakultě sociálních věd UK bude o něco jednodušší. Nemýlil jsem se,“ doplňuje M Jedním z lákadel časopisu je koncept autorského čtení, který redakce pořádá každé tři měsí Hollaru. Autoři nemusejí předčítat jen texty uveřejněné v Inku, ale mohou představit i vla „Píšu knihu, chybí mi už jen pětadvacet tisíc slov. Spočítal jsem si, že klasická díla jak Berlínem nebo Jeden den Ivana Děnisoviče mají něco kolem osmatřiceti tisíc slov. Myslím, ž knihu, která má spád, je to ideální délka,“ prozrazuje Martin Brys. Zájemci o spolupráci mohou ze svých šuplíků tahat dle libosti. „Neodmítáme žádné žánry, ne jen na vysokoškoláky. Rádi bychom časopis rozšířili také o publicistickou a vizuální část, spolupráci Marek. „Nabízíme také možnost konstruktivní kritiky. Nad každým textem sedíme a shodnout. Chceme si s autory o jejich díle povídat, ne jen přijímat a odmítat,“ uzavírá Te