Farářovat je dřina. Romantika se nekoná ****************************************************************************************** * Farářovat je dřina. Romantika se nekoná ****************************************************************************************** Filip Sedlák byl koncem minulého roku vysvěcen na kněze Církve československé husitské. Je ženatý, má tři děti a slouží v jednom z nejnavštěvovanějších husitských kostelů v Praze. C povolání a proč je dobré studovat teologii? Neděle je pro faráře hlavní pracovní den. Jak vypadá ta vaše? Neděle je taková špička ledovce – to, co není úplně vidět, je celotýdenní příprava na kázá kdy hodiny ležím v knihách a sedím u počítače. Nedělní rána u nás doma bývají dost chaotic vždy v plné sestavě dorazíme do kostela. Tam je třeba se pomodlit, domluvit se s varhaníke rozdat čtení a vůbec si vyjasnit, co a jak bude. Na Vinohradech sloužím spolu s Danielem M střídavě vedu buď bohoslužbu slova, nebo eucharistii. Po bohoslužbě následuje nedělní pose či náboženství pro děti. S rodinou pak navštěvujeme manželčiny, případně moje rodiče a dom většinou až večer. Sloužíte na Vinohradech, bydlíte u Benešova. Proč nepůsobíte v Benešově? Kvůli studiu jsem často v Praze, je to praktické. Každý je zpočátku romantik a říká si, ja že půjde sloužit někam na venkov. Realita je nicméně taková, že na venkově je málo lidí, p žádné peníze. Farářování v Praze je bezproblémové? To ne. Naše obec je ale dobře zajištěná, takže se můžeme více věnovat duchovenské práci a vypomáhat chudším farnostem. V církvi je obecně málo dobrovolníků, kteří by se starali o c obstarávali záležitosti, na něž faráři nemají moc čas. Duchovní má sloužit bohoslužby, vys vést biblické hodiny, vzdělávat děti, mluvit s lidmi, místo toho však často opravuje koste papíry. My si naštěstí můžeme dovolit takový přepych, jako je uklízečka nebo paní na admin zbývá nám tak čas na to podstatné. Nejvýraznější kulturní akcí vinohradské obce je v současnosti přednáškový cyklus Extenze. přednášky běží a co je jejich náplní? Extenze začaly už za první republiky, za války nahrazovaly zakázanou výuku bohoslovců, pok komunismu a krátce v devadesátých letech, ale potom skončily. Před čtyřmi lety jsme je spo teologickou fakultou UK obnovili. Vždy stanovujeme jedno zastřešující téma, jedním z první Jan Hus, a zveme odborníky z fakulty a církve, kteří na dané téma přednášejí. Během ledna posluchači seznámí s celkem pestrou škálou různých přístupů a pohledů na věc. Jste s jejich průběhem spokojen? Ze strany přednášejících určitě. Z jednoho ročníku se nám dokonce podařilo vydat sborník. ale podle mě mohla být klidně větší. Tady mají výhodu kolegové z malých vesnických farnost akcí je plná, možnosti vyžití na vesnici nebo v malém městě nejsou tak velké jako v Praze. Nepůsobíte jen v kostele, často jste k vidění také na Husitské teologické fakultě UK [ URL www.htf.cuni.cz/"] , kde jste doktorandem. Co je oblastí vašeho akademického zájmu? Název mé disertace je Svoboda svědomí jako stěžejní zásada husitské teologie. Právě jsem d o náboženské svobodě. Zajímalo mě, jak může náboženský exkluzivista přijmout svobodu vyzná pokud je někdo přesvědčen o pravdivosti své víry, jak může dopřát jinověrci svobodu vyznáv která je v očích prvního špatná? Jaký pohled zastává husitská teologie? Aby člověk mohl dojít k pravdivé víře, musí k ní přijít svobodně. Musím proto druhým dopřá vlastní cestu. Nevyřčeno zůstává očekávání, že hledající snad nakonec dojde k pojetí víry, správné. Pro dnešní dobu to není úplně „užitečné“ téma. Když si uvědomíte, jak v současnosti nabývá na síle náboženský radikalismus a sílí přesvěd výlučnosti, tak to vlastně celkem užitečné je. Vždyť právě dnes je otázka společného souži náboženství a smýšlení zásadní. Ta zacílenost na užitečnost mi vadí. Věda se příliš tlačí ní plynul nějaký okamžitý užitek. Teologie má vypovídat o Bohu a o vztahu člověka k Bohu, podstatné, byť se to lidem zdá neužitečné. Mám proto teď spíš chuť napsat něco „světsky“ n teologicky podstatného. Teologie se dnes celkově považuje za neužitečnou. Má její studium smysl? Zcela nepochybně. Jedním z důvodů ke studiu teologie, i pro toho, kdo se nechce stát farář teologem, je podle mě kultivace sebe sama. To je ovšem málo na to, aby šel někdo teologii musí obětovat minimálně pět let studia a je to především teorie, kterou v praxi neupotřebí jako třeba schopnost zpracovat daňové přiznání. To nicméně neznamená, že jde o ztracený ča teologie přinese nový pohled na životní hodnoty. Můžeme si například říct, že všichni lidé a nikdo asi nebude mít nic proti. Ještě lepší je ale vědět, proč tomu tak je. Těžko totiž nějaké hodnoty, pokud nám uniká jejich zdůvodnění. Když už se ke studiu teologie někdo rozhodne, co byste mu do začátku doporučil? Hodně číst, chodit na přednášky a neodkládat studium jazyků na poslední chvíli. Pokud se n být farářem, měl by hned začít chodit do kostela na zkušenou, aby zjistil, jak to v církvi student nezapojí, dostuduje a je velmi překvapen, co se po něm potom ve skutečnosti chce. kostela bych doporučil i budoucímu nefaráři. Uvidí, jak se má teorie k praxi a že to škols konkrétní podoby. I když samozřejmě teologie není jen kostel. Co ke studiu teologie přivedlo vás? Moje cesta byla složitá a špatně zdůvodněná. Na gymnáziu jsem byl punker a rebel. Můj tehd učitel, husitský farář, nade mnou ale držel ochrannou ruku a seznámil mě s prostředím na H tehdy mylně domníval, že studium teologie a filozofie bude skvělá ulejvárna. Brzy jsem zji legrace a po roce jsem studium vzdal. Říkal jsem si, že se nenechám drtit v nějakém nesmys je k ničemu a který mě nikdy nebude živit. Farářství vás dnes ovšem živí. Kdy přišla změna? Tehdy jsem podnikal, byla to práce čistě pro peníze. Zrovna jsme se přestěhovali s prvním venkov a měli jsme romantickou představu, že tam budeme hospodařit – jenže to s podnikáním dohromady. Napadlo mě, že se stanu farářem, budu dostávat nějaké peníze, bydlení zadarmo a jen v neděli. Navíc jsem vždycky rád četl duchovní literaturu a myslel si, že farář si zby čte. Křesťanství mi tehdy sice moc neříkalo, ale chtěl jsem to zkusit. Splnilo se vám to? V obrácené podobě. Postupně jsem přišel na to, že za farářování jsou mizerné peníze, dosta velká výsada a že člověk pracuje sedm dní v týdnu dvanáct hodin denně. Jenže mě to začalo to pateticky, ale někdy člověk opravdu pocítí jakési vyšší povolání. Ne najednou a hned, s pomalu a postupně, jako když se vaří žába v hrnci. Najednou jste věřící a ani nevíte, jak