Sylva Francová: Moje dcera nespadla do kanálu ****************************************************************************************** * Sylva Francová: Moje dcera nespadla do kanálu ****************************************************************************************** Fotografka Sylva Francová se svým studentům snaží předat lásku k výtvarnému umění. Vedle f baví také ilustrace. Jejím posledním dílem je průvodce Prahou pro děti, autorská kniha s n Áďa spadla do kanálu aneb putování dávnou Prahou. Hrdinkou knihy je vaše dcera Adriana. Ona vám někdy spadla do kanálu? Moje dcera nikdy nespadla do kanálu. Ale kanály – coby určitý předěl mezi nadzemním světem neznámým podsvětím – mě zajímaly už kdysi v prvním ročníku na AVU. Bavila mě představa, že tajuplné chodby může dostat do jiného světa, do minulosti. Před pěti lety jsem byla v Berl tam různé krásné knihy o městě. Žádnou takovou o Praze jsem neznala, a tak mě napadlo, že vytvořit sama. Mám dvě dcery, dvojčata, což mě přivedlo k myšlence, že by to mohla být kní Protože nejsem spisovatelka, musela jsem „vykrást“ vlastní rodinu. Kdo z vaší rodiny tedy v příběhu vystupuje? Příběh se týká obou mých dcer, je o tom, jak k sobě hledají cestu. Hrdinkou je Áďa, která zlobivější a tvrdohlavější, měla vlastní svět. V knize je rebelkou, kterou hodná a poslušn Hlavní motivem příběhu je, že holčička Áďa uteče z bytu na sídlišti, spadne do kanálu a ob o sto padesát let dříve. Na cestě staletími do minulosti ji provázejí noví kamarádi – krys Fero. Společně objevují starou Prahu a potkávají různé historické postavy. Vaše druhá dcera Dominika v příběhu skoro nevystupuje. Nejsou z toho doma problémy? Nika sestře v tomto nezávidí. Ví, že v knize sice více vystupuje Áďa, ale hrdinkami jsou v Áďa totiž především hledá cestu zpět ke své sestře, která zůstala doma nemocná. Dominika j naštěstí zdravá, nemoc jsem vymyslela jen jako součást zápletky. Na knížce jsem pracovala začala jsem, když dcerám bylo osm let a psala a kreslila jsem ji jakoby pro ně. Ale mezití jsou to slečny. Áďa v knize mluví v množném čísle. To je součást sesterské hry? Dvojčata často mluví v množném čísle, mluví za sebe navzájem. Inspirovala jsem se tedy sku Průvodci se Ádi několikrát ptají, o kom to pořád mluví, koho má na mysli, když říká „my“. to je jen ségra, která je strašně otravná a zůstala doma. Samozřejmě si kvůli různým obtíž projít, brzy uvědomí, že má sestru moc ráda. Myslím, že Áďa vlastně zosobňuje obě moje dce nich má něco. Vedle poutavé zápletky kniha obsahuje také mnoho historických údajů. Musela jsem nastudovat neuvěřitelné množství reálií. Dříve jsem se o pražskou historii nij nezajímala. I když pocházím z Prahy, uvědomila jsem si, že jsem ji nikdy moc podrobně nezn sbíral Pragensis, půjčovala jsem si od něho hodně knih a také z knihoven jsem neustále nos další, několik let jsem nečetla skoro nic jiného než knížky o Praze. A nakonec jsem vše ta moc milou paní historičkou Helgou Turkovou. Otec vás inspiroval také ke vzniku dalších ilustrací. Tatínek je paleontolog. Já si celý život kreslila různé potvůrky, které byly často inspiro jeho foraminiferami (dírkonošci, jednobuněční mořští prvoci, pozn. red.) a zkamenělinami. narodily dcery, vše najednou dostalo smysl. K potvůrkám jsem vymyslela celý svět. Promysle osobnosti a vztahy, dala jsem jim jména. Po mateřské jsem nastoupila do tehdy nově vznikaj kde jsem dostala příležitost vytvořit podle svých potvůrek znělku dětského pásma Animáček animované jingly a ze všeho poté vznikl i časopis pro děti. Původně jste ale svou práci nezaměřovala na děti. Vystudovala jste grafiku, proslavily vás fotografické manipulace a časosběrné cykly. Jak jste se z grafičky stala fotografkou? Začala jsem soustavněji fotit na stáži v Londýně. Fotoaparát byl pro mě prostředníkem, kte zaznamenávat okolí a nějak zpracovat, že jsem na delší dobu v cizí zemi. Ve škole byla skv fotokomora na zvětšování nejen černobílé ale i barevné fotografie, takže jsem si mohla led a začala se o fotografii hodně zajímat. Do Prahy jsem se vrátila s tím, že bych se ráda vě fotografii. Můj pohled byl ale vždycky hodně ovlivněn výtvarným viděním a zpočátku jsem fo využívala i pro grafiku nebo zasahovala do negativů či fotek kresebně. Později jsem také p manipulací v počítači. Vliv na mě měla i stáž u profesora Pavla Baňky na Univerzitě Jana E Purkyně. Fotka je pro mě začátkem nějakého dalšího vyjádření, které si musím pečlivě naplánovat a p většinou na dlouhodobých projektech. Při kreslení využívám více intuici, nápady mi samy ve kreslení vychází od srdce, provází mě celým životem. Dnes učíte budoucí učitele na Pedagogické fakultě UK oba obory. Co se děje na první hodině výtvarných explorací? Nejprve se snažím studentům ukázat, jaké výtvarné prostředky vůbec existují. Od kresby pře koláže, frotáže a další techniky. Do výtvarné kultury patří rovněž architektura a design n aby si studenti uvědomili, že umění je vlastně neustále obklopuje, že výtvarná kultura nen Estetika kolem nás je nesmírně důležitá. Více než pojmy se jim snažím ukazovat, co to všec praxi. Většina lidí si ze školy nese blok, že výtvarce nerozumí, že na to nejsou, že neumě se. Snažím se to v nich odbourat. Umíme tedy všichni kreslit? Je podle vás každý člověk schopen výtvarně se vyjadřovat, jen projevit? K praktické části má někdo předpoklady větší, někdo menší. Výtvarka ale není jen o tom, na Je o probuzení vnímání všeho kolem sebe. Chci, aby mí studenti našli v umění zalíbení, aby nebo alespoň aby se k němu stali vnímavější. Sylva Francová Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Akademii výtvarných umění. Absolvova fotografkou, grafičkou a ilustrátorkou, podílela se i na animacích několika dětských pořad soubory. Je autorkou ilustrací k několika dětským knihám, letos jí vyšla kniha autorská. V Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.