Nesouhlas, provokace, odvaha. Mapování dědictví českého disentu přístupné online ****************************************************************************************** * Nesouhlas, provokace, odvaha. Mapování dědictví českého disentu přístupné online ****************************************************************************************** Tým českých vědců se pod vedením Miroslava Michely již téměř tři roky věnuje mapování sbír opozice. Cílem projektu Courage je ukázat, jakým způsobem bylo a je uchováváno dědictví di alternativních skupin a jaký je jeho význam dnes. Projekt Courage si klade za cíl zmapovat sbírky tzv. kulturní opozice. Co si pod tímto ter představit? Musím přiznat, že tento pojem pro nás byl od počátku velikou výzvou. Byl uveden v zadání p kolegy jsme hned na prvním setkání zjistili, že vymezit jej nebude jednoduché. Do projektu dvanáct institucí z deseti evropských států a každý si pod „kulturní opozicí“ představí ně je běžné hovořit o disentu, alternativní kultuře nebo opozici. Domluvili jsme se proto, že kulturní opozice trochu testovat. Termín kulturní opozice má otevírat širší možnosti pro s které byly nějakým způsobem subverzivní vůči režimu, ale nemusely být a priori politické. tedy jen chartisti nebo lidé, kteří jsou už od počátku považováni za protirežimní, ale zaj obyvatel, které se rozhodly v době, kdy existovaly státem nařízené a řízené představy o to kultura a jak má kultura vypadat, udělat něco jiného. A to před listopadem 1989 bedlivě sl orgány a snažily se tomu všemožně bránit. Zajímají vás tedy lidé, kteří se rozhodli nějakým způsobem vyjádřit nesouhlas a provokovat jejich činy teď budou tvořit online registr. Co v něm najdeme? Registr obsahuje informace o hmotném dědictví kulturní opozice. Jde o různorodé archivní f sbírky, obsahující např. korespondenci, fotografie, samizdat, umělecká díla, ale také třeb nahrávky nebo videa. V současnosti registr obsahuje na 300 sbírek a mnoho jich ještě přibu zpracovali především sbírky institucí z východní Evropy, ale mnoho jich najdeme také na Zá Každý záznam v registru obsahuje informace o dostupnosti sbírky, příběh jejího vzniku, pop údaje. Z jakého důvodu tyto informace shromažďujete? Naším cílem je pochopit a popsat to, jakým způsobem byly tyto sbírky uchovávány během minu jaký byl jejich osud, kontext jejich vzniku, a i to, jak jsou uchovány dnes. Například jak českém prostředí uchovává dědictví Václava Havla. Dnes máme Knihovnu Václava Havla, která pečuje o jeho odkaz. Víme také, že VH byl v aktivním kontaktu s Vilémem Prečanem, který po do exilu založil a vedl v Scheinfeldu Československé dokumentační středisko nezávislé lite korespondence, kterou Havel musel ihned zničit, se zachovala u Prečana v jeho archivu. Můž podívat, co si spolu psali, a ptát se, proč se Prečan rozhodl dopisy archivovat. Právě jeh podařilo uchovat pro další generace mnoho vzácných materiálů. Zasloužil se také o rozmnožo jejich pašování do Československa. Další zajímavou aktivitou bylo vydávání „zakázaných aut Druhým příkladem excelentní práce jsou aktivity knihovny Libri prohibiti. Samizdat u nás u režimu začal sbírat a vydávat její zakladatel Jiří Gruntorád, který se po roce 1989 rozhod knihovnu, ve které se mu podařilo shromáždit obrovské množství samizdatových děl a jiných přičemž se samizdatová sbírka knihovny Libri prohibiti stala součástí světového dědictví U podobných pozitivních příkladů v českém prostředí bych uměl uvést ještě několik. Zatím se tu bavíme o velkých jménech. Co ale malé lokální sbírky? I takové vás zajímají? K které mají lidé doma zapomenuté na půdě? Ano, samozřejmě. Občas se stane, že objevíme nějaké zajímavé materiály, o které se pak sna popřípadě i doporučit ideální místo pro jejich umístnění. Není to však časté, většina mate zmapována. Lidé, kteří archivovali nějaké materiály, už dávno vědí, kam se s nimi obrátit. s Prečanem, Gruntorádem nebo Jiřím Křesťanem z Národního archivu, Petrem Kotykem z Památní písemnictví atp. Podle mého názoru tito odborníci udělali velice mnoho pro uchování pramen a společenském dění za minulého režimu. Pamětníci jim důvěřovali, přišli se svou sbírkou a nebo prodali. Díky této důvěře se podařilo získat mimořádně vzácné artefakty. Když už mluv kusech, na naší výstavě v Národním památníku na Vítkově se nachází např. unikátní maketa b Vlasty Chramostové, která vznikla ve Švédsku. Projekt Courage ale není jen o tvorbě registru, pořádáte spoustu dalších kulturních a výuk Chceme naše výsledky prezentovat tak atraktivně, aby byly do našeho výzkumu vtaženy různé obyvatelstva. Děláme tréninkové semináře, vodíme studenty do archivů, pořádáme různé předn konference. Součástí projektu je také putovní výstava prezentující sbírky archivů a uspořá filmový festival Courage-Parevo. Vytvořili jsme také mapu sbírek a výukové materiály či několik jednoduchých her, díky kter dědictví opozičních hnutí jednotlivých států. Vše je součástí našeho webu www.cultural-opp "http://cz.cultural-opposition.eu/"] , který funguje v 15 jazycích. Na projektu pracují odborníci z několika evropských států z bývalého východního bloku. Je kulturní opozice v něčem podobný? Právě snaha propojovat jednotlivé sbírky a tím i témata je jednou z našich zásadních ambic se v elektronickém registru, ale i v jiných aktivitách jako je výstava nebo filmový festiv nejznatelnějším výsledkem bude společná publikace – anglická příručka, ve které budou i př studie. Mechanické srovnání jednotlivých prostředí však může způsobit problémy. Ať už z dů politického a kulturního vývoje, tak i kvůli rozdílným přístupům ke zpracování jednotlivýc vymezené komparativní studie určitých historických fenoménů a hnutí dnes již existují. Nám ukázat, jak se s tímhle hmotným dědictvím vypořádávali v jednotlivých zemích po roce 1989. je v českém prostředí poměrně velikým tématem, část disidentů byla a je velice aktivní i s příklad uvedu jen jména jako Václav Havel či Petr Pithart. Tito lidé kulturní dědictví tvo ukazuje, že je o něj v České republice ještě pořád zájem. Pokud bychom se podívali třeba s tak zjistíme, že tam je to úplně jinak. Mgr. Miroslav Michela, Ph.D. působí v Ústavu českých dějin na FF UK a v Historickém ústavu soudobými dějinami. V posledních třech letech působí jako národní koordinátor projektu Cou Heritage in the Former Soviet Countries. Registr projektu Courage v současnosti zahrnuje na 300 sbírek souvisejících s fenoménem ku