Jak se studuje ve Vídni ****************************************************************************************** * Jak se studuje ve Vídni ****************************************************************************************** Markéta Hornerová studuje na Katolické teologické fakultě UK dějiny umění a do Vídně se pů na jeden semestr. Nakonec zůstala devět měsíců a vedle studia zvládla i pracovní stáž v Če Vídni. Jaké to je, studovat dějiny umění s rodilými Rakušany, a jak se žije ve městě, kter vyhlášeno nejlepším městem pro život na světě, reportážníma očima aktérky samé. Kunsthistorie jako obor má na Vídeňské univerzitě dlouhou tradici a tomu odpovídá i zájem v Praze nás je v ročníku jen pár a atmosféra je spíše komorní, ve Vídni byly na přednášce klidně dvě stovky studentů. Za účast na přednášce a úspěšně složenou zkoušku jsem dostala takže splnit limit patnáct kreditů na semestr nebylo tak náročné (kvůli Erasmu jsem si ovš prodloužit studium, abych splnila zkoušky u nás). Absolvovala jsem výuku v němčině společně s rakouskými studenty, protože přímo na katedře speciální program pouze pro studenty Erasmu. Mně to takhle vyhovovalo. Němčinu se učím od i když nemluvím německy perfektně, neměla jsem se studiem v cizím jazyce problém. Hodně mi jsem některá témata už znala a že vyučující sdíleli prezentace minimálně den před přednášk je mohla v klidu pročíst předem. Zápisky na Dropboxu a férové zkoušení Studenti byli solidární a ochotně se dělili o zápisky, i když jinak, než jsme zvyklí u nás nahrávali na fakultní Dropbox, kam jsme měli všichni automaticky přístup. Fungovalo to bez všechny zápisky byly přehledně roztříděny do složek podle jednotlivých předmětů za několik To bylo k nezaplacení, protože témata přednášek se (kromě těch přehledových) stále obměňuj tak můžete najít i poznámky z kurzů, které jste nemohli absolvovat a jejichž téma vás zají Na konci cyklu se skládá písemná zkouška. Je možné mít u sebe slovník, ale dost se hlídá, podmínky fér a nikdo neopisoval. Seděli jsme proto ob dvě místa od sebe a sousedi měli vžd testu. Zkoušky nebyly úplně jednoduché, ale daly se zvládnout. Neobsahovaly nic, co by se prezentacích a doporučené literatuře. Tenhle typ testu mi připadá objektivnější než ústní je běžné u nás. Šest hodin v galerii nonstop Semináře byly intenzivnější a interaktivnější než přednášky. Jeden jsem dokonce musela vzd prostě nezvládla načítat každý týden množství literatury na další hodinu. Hodně se mi ale při němž jsme strávili několik dnů v galeriích. Myslím tím třeba šest hodin v kuse s přest To jsem si do té doby ani nedovedla představit. Princip byl takový, že každý z nás si vybr nebo autora, který v galerii vystavoval, nastudoval si dostupné informace a připravil refe jednotlivých dílech s ostatními diskutoval. Dost se to ale lišilo od toho, co si pod pojme z nás představí. Ostatní studenti totiž volně vstupují do vaší přednášky a ptají se. Musít dobře připraveni. Způsob výuky i to, jak se do ní posluchači zapojují, je jiný než v Česku. Studenti se ptaj se nestydí. Učitel je neopravuje, ani když se spletou, a snaží se na každém jejich názoru do diskuze najít něco pozitivního. Ty nejlepší studenty magisterského studia potom kantoři přípravy přednášek, jejichž obsahu prospívá stejně jako studentům. Na fakultu docházejí i oborů – například studenti sinologie na přednášku o čínském umění. Obecně se mi způsob výu moc líbil. Bussi baba! Když k tomu všemu přidáte město plné umění, vyjde vám ideální místo pro studium kunsthisto zjistila poměrně brzy, a tak jsem si zažádala o prodloužení pobytu na Erasmu. Školu jsem z protože jsem se trochu nudila, našla jsem si stáž v Českém centru. Myslím, že to byla jedn věcí, co mě mohla potkat. České centrum ve Vídni jednak pořádá výstavy a kulturní program, v zahraničí přiblížit českou kulturu, jednak podává informace o České republice turistům. pracovat částečně v oboru, a ještě jsem měla možnost zlepšit se v mluveném jazyce. Vídeňská němčina se od té spisovné liší gramatikou i slovníkem a porozumět nebylo hlavně z vůbec jednoduché. Dost jsme si navzájem pomáhaly s kolegyněmi Rakušankami, které pro změnu Vídeňské univerzitě češtinu. Mluvily na mě česky a já na ně německy, vzájemně jsme si kont opravovaly chyby. Zkušenost z Českého centra tak byla fajn nejen po pracovní, ale i po lid Kancelář sídlí v samém centru Vídně a už jen procházka do práce byla zážitek. Vídeň je nav pro život – je tam spousta parků, kaváren a čas plyne pomaleji než v Praze. Vedle různých které vám zpříjemňují život (půlroční lístek do galerie za zlomek ceny, permanentka na baz automaticky pro všechny bazény ve městě apod.), má rakouská metropole prostě své kouzlo. P jsem si koupila tašku s nápisem „Bussi baba“ (ve vídeňském dialektu „Pusu a pa“) a doufám, vrátím.