Komenského škola hrou neznamená, že si žáci hrají ****************************************************************************************** * Komenského škola hrou neznamená, že by si děti měly při výuce hrát ****************************************************************************************** Ať už o učiteli národů kolují jakékoli mýty, jedno je jisté. Jeho podobizna zdobí medaili školství, mládeže a tělovýchovy. A hned nad ní je vyryto jméno spoluzakladatele moderní če – Jana Uhera. Nedávno ji získala i jeho vnučka Jana Uhlířová, mimo jiné za své odhodlání p učitelském poslání, navzdory tehdejším politickým útrapám. Co pro vás to ocenění znamená? Je to poděkování dvěma předchozím generacím mého rodu. Dědeček byl jedním z předních meziv československých pedagogů. Byl ovlivněn osobním kontaktem s Tomášem Garriquem Masarykem, n jeho osobní knihovník. Věren prezidentovým humanitním ideálům a přesvědčen o smyslu demokr do protinacistického odboje, byl vězněn a nakonec popraven. I ve vězení se nevzdal své věd závěru života ji odkázal mému otci. Chtěl, aby pokračoval v tom, co on sám v rámci pedagog udělat. Otec ten závazek přijal a pak zavázal mě. Pro mě to bylo těžké a své děti jsem tak nevystavila. Čemu byste se věnovala, kdybyste se rozhodovala sama za sebe? Medicíně. I můj otec se jí chtěl zabývat. Místo toho jsme se dostali do oblasti humanitníc kterými minulý režim velmi ošklivě zacházel. Otec byl farářem Jednoty bratrské. Nesměl děl vychovatele v internátě, pouze nočního, když studenti spali. Nakonec nastoupil na nově vzn pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kam si ho prosadil profesor Galla, c žák. Takže otec učil od roku 1957 na katedře v Praze a my se sestrou a matkou bydlely ješt protože jsme nemohly vyměnit byt. Přestěhovaly jsme se za ním v mých skoro třinácti letech jsem se s tím nesmířila. Hned po studiích jsem se chtěla vrátit na Moravu, kvůli rodině to možné.

Příliš teorie, málo praxe - na to si studenti často stěž pravda. Bez teorie nemůže učitel nikdy dítěti dokonale porozumět

Ani vy j jednoduché, z politických důvodů jste nemohla působit ve vědě. Co jste dělala, učila? Ano. Od roku 1974 jsem prošla všemi učitelskými stupni, učila jsem také na střední škole p pedagogiku, psychologii, speciální pedagogiku a praxi. Díky tomu jsem poznala téměř všechn v Praze, speciální zařízení, dětské domovy a družiny. Teorii pedagogiky jsem se mohla věno 1989 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Na druhou stranu vám to jistě slouží ke cti. Je dobré mít vedle zkušeností z akademické pů reálného světa. Byla to určitě dobrá zkušenost, ale zbytečně dlouhá. Díky ní jste věděla, co studenti potřebují znát pro svou budoucí praxi a nezatěžovala jste teorie? Kdepak. To je jeden z hlavních kritických argumentů studentů – příliš teorie, málo praxe. pravda. Bez teorie nemůže učitel otevírat cestu svým žákům ani dokonale porozumět dítěti. praxe v přípravném studiu učitelů musí být vyvážený. Je to obrovská škála vědomostí a dove je potřeba pro praxi získat. Například budoucí učitel prvního stupně základní školy musí p třinácti obory, musí znát kompletně seriózní základy předmětů, které učí. Naštěstí většinu studium neodradí. Více než šedesát procent našich absolventů skutečně odchází učit. To, ja školství vydrží, je jiná záležitost. V čem přesně je problém? Někdo po čase zjistí, že školská praxe je tak obtížná, že není schopen tam dlouhodobě zako k učitelství, vzniklý za komunistického režimu, ve společnosti stále přetrvává. Přesto poř nižším stupni základních škol mnohem více našich absolventů než na stupni druhém. Mají k menším dětem obecně blíž?

Jsem zásadně proti tomu předškoláci učili cizí jazyk. V tomto věku by měli mít prostor a právo radostně prožít dět blockquote> To bych si rozhodně netroufla říct. Ale malé dítě je přece jenom více schopno vytvořit si pevnější vztah. S dospívajícími žáky je to mnohem složitější. Navíc na druhém stupni učíte předměty, zatímco na prvním je převážná část výuky v rukou jednoho učitele a i prostředí s podle svého. Neovlivňují ho tolik vstupy a zásahy dalších učitelů. Z tohoto hlediska bych práce na prvním stupni trošku snadnější. Jak hodnotíte situaci dnešních rodičů, kdy si mohou pro své děti vybírat z pestré nabídky Přeji jim svobodu, kterou mají, právo rozhodovat o svém dítěti a mít z čeho vybírat. Někte ji využít, jiní ne. I nabídka programu v předškolních zařízeních by však měla být rodiči p Pokud chcete slyšet můj upřímný názor, jsem zásadně proti tomu, aby se dítě v předškolním jazyk. V tomto období je daleko důležitější, aby mělo prostor a právo radostně prožít děts bylo připravováno v nějakých předstihových programech a zatěžováno tím, co později zvládne Myslela jsem to spíš tak, že pro mnoho lidí může být obtížné se v nabídce orientovat, pota předem úroveň daného zařízení To už záleží na rodičích, do jaké míry je pro ně důležité vědět, kdo jejich dítě opatruje nepřítomnosti, co s ním podniká nebo jak je zaměřen konkrétní školní program mateřské škol vyčíst z veřejných dokumentů instituce. Pro jiné rodiče je důležitá spíše docházková vzdál do školky. Pokud si nevyberete ryze soukromé zařízení, jste omezeni spádovostí. Podle bydl spadáte do určitého okruhu škol a školských zařízení, ať se vám to líbí, či ne, a svoboda velmi omezena. Při výuce svých studentů věnujete velký prostor myšlenkám Jana Amose Komenského. V čem je inspirativní pro dnešní školství? Inspirativní je stále v mnohém. Například v uspořádání školního roku, věkově homogenních t učebnicích pro žáky jedné třídy či didaktických zásadách. Rovněž ve skutečnosti, že cílem školy je, aby dítě naučila základům toho, co bude skutečně uplatňovat a používat v životě. je inspirativní především v respektu k žákovi a v roli vzdělání v životě. Každý, kdo se na příslušník lidského rodu, má právo na vzdělání, neboť to ho teprve má naučit být skutečně své lidství, být člověkem. Panují o Komenském nějaké mýty? Jistě, například tvrzení, že Komenského škola je škola hrou. Ve skutečnosti pro něho výuka systematická práce, zatímco hra relaxace, která patří do doby po vyučování. Nicméně chtěl přece jenom zpříjemnit – aby je těšila jako hra. Některé její znaky se tedy snažil do škol prosadit. Mimo jiné radost či soutěživost. Podle Komenského měl učitel svého žáka dobře zn zásady, které stanovoval, jsou dodnes platné a stále je ve škole užíváme. Třeba učení form kdy žák má pracovat a učitel řídit. Neboli učitel má vytvářet podmínky a žák v nich má nac poznávání. Připadá mi, že máte ke Komenskému až osobní vztah. Komenský byl pro mě opravdu určující. Jako coby přední představitel církve, tak i pedagog. dlouhodobě zabývali, často pocházeli z církví. Můj otec byl farář Jednoty bratrské. Stejně Po jeho smrti teď likviduji jeho obrovský komeniologický knižní fond, který zamíří do knih muzea. Vedle toho zde mám i další předměty – Komenského busty, portréty na známkách a pohl krabičkách od sirek. Máme faru plnou Komenského. Představte si, že medaili, kterou jsem te dostala, už doma mám. Věnoval mi ji profesor Petr Piťha, bývalý ministr školství, kterému Dal mi ji jako osobní dar z úcty k mému dědečkovi, ale i pro náš vztah ke Komenskému. Však podobiznu Komenského vyryl ve vězení do dřeva coby symbol toho, kdo pro něho v české pedag vrchol. Proto je pro mě toto ocenění tak symbolické. Uzavírá tím téměř stoletou historii n tomto oboru. Doc. PhDr. Jana Uhlířová, CSc. se narodila roku 1949 v Liberci na faře církve Jednoty brat jako učitelka, mimo jiné i na střední škole. Od roku 1990 působí na katedře primární a pre působí zde jako seniorátní kurátorka.