Jak se medici ve třetím tisíciletí učí komunikovat s pacientem












            ******************************************************************************************

            * „To důchodové připojištění nebudete potřebovat, máte rakovinu slinivky,“ řekla lékařka p
            ******************************************************************************************
            Z těch příběhů mrazí v zádech. Představte si, že se o sobě na chodbě nemocnice od lékařů d

            neřešitelná situace“. Beznadějný případ. „Nemá cenu, aby tam vizita chodila, jdeme dál...“
            si člověk pamatuje nadosmrti. Ovšem může to být i jinak.
            Po deseti letech stejná místnost. A stejný pedagog. Třicítka budoucích lékařů a lékařek př

            tiše do poslední lavice posluchárny na 3. lékařské fakultě UK [ URL "www.lf3.cuni.cz"] a c
            Vím, co bude následovat. Nikdo, kdo má špatnou zkušenost z interakce – lékař – pacient, ne
            situacích, kdy na tom byl někdo jiný ještě hůř. Protože to, co lékař řekne příbuzným třeba

            dědečkem, už z hlavy nikdy nevymažete, stejně jako si nikdy nepřestanete vyčítat, že jste 
            pěstí.

            Takže dobře vím, co se bude dít: ve scénkách lékař – pacient a ve svých prezentacích mají 
            představit po absolvovaných dvou semestrech studia správné komunikace své kazuistiky a pří
            zažili jako komunikační pochybení v medicíně.

            „Tady máte výsledky, vypadá to na rakovinu slinivky, takže si to vezměte a běžte se objedn
            vojenské nemocnice. Jo a to důchodové připojištění už asi nebudete potřebovat, s tím bych 
            nedělala,“ oznámila praktická lékařka v podání jedné ze studentek své spolužačce – pacient

            situace, kterou zažil strýc. Ukázalo se, že má jen cukrovku. Ale to necitlivé a neempatick
            o vtip znamenal, že se po deseti letech rozhodl změnit doktorku.“
            Další scénka. Studentky si mění role a předávají bílý plášť. Kdo jej má, představuje lékař

            roli pacienta. Na stůl před sebou si slečna klade papír velikosti A3 přeložený na polovinu
            jablkem. „Jaký máte tlak? Alergie? Co rodiče, žijí?“ střílí otázky jednu za druhou na spol
            minutách bušení do imaginární klávesnice, konečně zvedne hlavu, poprvé se podívá na „pacie

            „Tady máte potvrzení a pět set korun sestřičce.“ Další reálná zkušenost, tentokrát s potvr
            <blockquote class="rightfloat"> <p>Jaký máte tlak? Alergie? Co rodiče, žijí?</p> </blockqu
            Když dívka vysvětluje, co bylo na komunikaci špatně, proděkan 3. LF UK David Marx pokyvuje

            který léta učí, jak správně komunikovat a jak odbourat paternalistický přístup lékaře k pa
            jako první v Česku začal již po revoluci mluvit o tom, že to, co je v zahraničí normální, 
            i u nás. Tedy že na Západě nikdo neudělá atestaci bez toho, že by se nejdřív pacientovi př

            mu ruku. Za nezdvořilost vůči pacientovi se vyhazuje od zkoušek.
            Léčit pacienta je stále důležitější, než se s ním normálně bavit
            Jenže realita je u nás stále jiná. „Pacient, lékař, kamarád přednosty oddělení. Věděl, že 

            Parkinsonovou chorobou, páteř se mu zbortila, byl na operaci dvou obratlů a čekal, co mu ř
            vizita k němu za tři dny hospitalizace nedorazila. Za dobu pobytu v nemocnici za ním nepři
            lékař. Pacient si jen náhodou na chodbě před svým pokojem vyslechl, že „tohle je neřešitel

            nemá cenu tam chodit na vizitu,“ popsal student Jan Siblík zkušenost svého známého, který 
            odešel na vlastní žádost na revers.
            „Když takto vypadá komunikace mezi VIP pacientem a nemocnicí, jak asi vypadá ta s normální

            reagoval David Marx. Studenti mu oponují. Pacient se prý měl hned bránit. Oni by si prý st
            ono to není jednoduché, upozorňuje proděkan. V pozici pacienta je totiž každý v podřízené 
            Takže ohleduplnost vůči kamarádům lékařům, špatná komunikace, podřízenost vůči bílému pláš

            schopnosti komunikovat kvůli medikaci v tomto případě znamenají, že člověk je stále v osla
            lékaři, i když sám má titul MUDr.
            „Bylo mi devatenáct a měl jsem zánět středního ucha, což jsem nevěděl,“ začal svůj příběh 

            Jan Hucek. Skončil na pohotovosti, kde se na něj lékař nepodíval, jen vypisoval papíry do 
            vysvětlení řekl směrem k sestře: podržte mu hlavu, jdeme píchat. „Bylo mi jasné jedno: mus
            vysmeknout,“ vzpomínal. „Jenže v okamžiku, kdy jsem se zeptal, co se bude dít dál, lékař v

            výrazem: „Ježíši, pacient mluví. Nebo „ONO“ to něco chce…“ popsal. „Co na tom bylo špatně?
            já jen chtěl vědět, na co se mám připravit,“ zhodnotil medik.
            „K tomu podotýkám, že výkon na pacientovi se dělá s jeho souhlasem, pokud je při vědomí. J

            se svou bolestí ucha, smí, takže je ze zákona nemyslitelné, aby lékař pacientovi nevysvětl
            dít, a rovnou šel na věc,“ usazuje příběh do legislativního rámce David Marx.
            Změna k lepšímu je vidět

            <blockquote class="rightfloat"> <p>Nenechte se nikdy uchlácholit staršími, že tohle už vid
            tisíckrát a nikdy se nic nestalo.</p> </blockquote>Příběh střídá příběh a scénka scénku. N
            vše jiné než před deseti lety. Tehdy medici prezentovali jen případy špatné komunikace mez

            pacientem. Dnes slyším poprvé i pozitivní kazuistiku z alergologie, kde je medik přijat na
            čas vyhrazený pacientovi patří jen jemu, a ne datlování do počítače, a lékařka vysvětlí, j
            přišly, co znamenají a kam a proč pacienta dál odesílá na vyšetření.

            Taky se letošní závěr akademického roku nesl v duchu postřehů týkajících se špatné komunik
            či sestrami. Tedy to, co pacient neslyší, protože je pod narkózou. Ale medici si všímají. 
            služebně starší lékař neměl sterilizovaný nástroj, protože mu upadl, a přesto jej použil, 

            na sebe lékaři oškliví, protože něco chybí, a hází vinu jeden na druhého. „Což jsou věci, 
            soudní spory, pacientovi to může poškodit zdraví,“ komentuje Marx. „Oceňuji, že máme dnes 
            chybné komunikace v medicínském týmu. Nenechte se nikdy uchlácholit staršími, že tohle už 

            zažili tisíckrát a nikdy se nic nestalo. Chleba jste taky viděli tisíckrát a stejně ho neu
            Proděkan 3. LF UK může za ta léta, co vyučuje mediky komunikaci, srovnávat. V čem je to dn
            „Studenti jsou zralejší, zcestovalí a mají blíž k sociální roli lékaře. Dělají i spoustu v

            medicínu. A nebojí se ozvat vůči starším kolegům a říct, co dělají špatně,“ říká Marx. A n
            bramborovým salátem, jímž letošní lekce komunikace pro studenty neformálně končí, svým med
            proč vlastně se o rozhovorech lékař – pacient stále ještě nemluví víc, než by mělo.

            „Vezměte si ta léta komunismu. To byla devastace komunikace. Třicet let je málo na to, aby
            napravilo,“ říká. „Navíc stavovská lékařská organizace selhává, protože se jí povedlo sous
            pouze na peníze, ne na etiku a komunikaci,“ vysvětlil. Závěr je ovšem optimistický. Podle 

            polovina lékařů vrací ze svých zahraničních zkušeností zpět. Prý si jen stačí počkat na tu
            obměnu, aby bylo pro lékaře samozřejmostí chovat se zdvořile k pacientům.