Relax i rozvoj při Večerním malování na Pedagogické fakultě ****************************************************************************************** * Zlepšit si techniku, ale také relaxovat můžete při Večerním malování na Pedagogické faku ****************************************************************************************** Pro člověka, který jako já držel uhel v ruce naposledy před dvaceti lety na základní škole neuvěřitelně povznášející a uklidňující pocit. Sledovat nahý model, skicovat rukou po papí stojanu a soustředit se jen a pouze na linky a stíny. Kolem mě kreslí a malují vesměs studenti z katedry výtvarné výchovy [ URL "https://kvv.ped KVV2-1.html"] , ale přijít sem do ateliéru ve třetím patře Pedagogické fakulty Univerzity kdokoli. Stačí sledovat facebookový profil studentského spolku Cult, který Večerní malován www.facebook.com/spolekCult/?ref=br_rs"] organizuje. Ve středu 19. června bude poslední mo prázdninami. Další setkání se uskuteční až v zimním semestru. „Nejde o klasický kurz. Zprostředkováváme prostor k individuálnímu uměleckému vyžití všem ačkoli rádi pomůžeme, není zde přítomen lektor,“ vysvětluje Štěpánka Koblížková, jež stála před třemi lety. Tehdy byla v prvním ročníku a spolu s dalšími čtyřmi přáteli ji napadlo o katedře výtvarné výchovy, propojit lidi s podobnými zájmy a společně vytvořit platformu, k po libosti tvořit a vzájemně se inspirovat. Mimo jiné spustili projekt Otevřené ateliéry n fakultě UK, v rámci něhož se scházeli během akademického roku prakticky každou druhou sobo Využili možnosti, že tyto prostory jsou o víkendu nevyužité, a mají zde tedy možnost celý pracovat a rozvíjet se v tom, co je baví a na co během týdne nemají čas. Tento úspěšný a m hojně využívaný projekt se v loni rozhodli rozšířit ještě o Večerní malování ve všední dny

Za okny zuří bouřka, v ateliéru je horko na padnutí, ale nevnímám. Vpíjím se očima do nahé snědé postavy staršího pána a nejistými prsty začínám pr blockquote> „Nejsme pedagogové, ani si tady na ně nehrajeme, i když mnozí z nás se jistě jednou budou výchovy věnovat,“ upozorňuje Štěpánka Koblížková. Nikdo sem nechodí s požadavkem: teď mě n kreslit, malovat a povídat si o tom. Ale samozřejmě kdo potřebuje, tomu poradíme,“ říká je Kristýna Cibulková, podává mi do ruky uhel a ukazuje, jakou stranou přilepit papír k malíř okny zuří bouřka, v ateliéru je horko k padnutí, ale já nic z toho nevnímám. Vpíjím se oči postavy staršího pána a nejistými prsty začínám první linky. Už jen nekreslit na papír pol ale táhnout rukou jako po tabuli, je nezvyk. Ale krásný. Je tak překvapivě snadné se naprosto koncentrovat na tvorbu, jelikož kapacita mozku v tu c nestačí na nic jiného. Nevnímám dokonce ani čúrky potu, které mi v teplé místnosti stékají se zcela se soustředím na lýtka modelu a odhodlávám se přitlačit na uhel, což už zdaleka t Konec – prvních pět minut na rozkreslení uplynulo a já se od svého výtvoru opatrně otáčím

Proporce i úhly ujíždí a já se ztrácím, nevím, jak pokr neustrnout v detailu a začít od začátku, ale mám pocit, že postava je stále stejně nemotor pořád tytéž chyby.

Mladík nemá stojan, sedí v křesílku a s pracovní podložkou na kolenou právě rychlými tahy črtu mužské siluety, věrně podobnou předloze. Na podrobnější porovnání není čas, protože s rozehřívací desetiminutovka. Póza střídá pózu, intervaly se postupně prodlužují, v ateliér propracovaná díla a já se asi po páté znovu zasekávám u končetin. Hlavu a ramena už kreslí ale nohy a ruce mi pořád nejdou. Proporce i úperspektiva ujíždějí a já se ztrácím, nevím, „Vezměte si čistý papír a zkoušejte to znovu,“ radí mi soused Václav Pata. Snažím se neust a začít od začátku, ale mám pocit, že postava je stále stejně nemotorná a já dělám pořád t „Neberte to jako chybu, ruce a nohy jsou nejtěžší a učíme se je léta, zatímco vy teprve za Kristýna Cibulková, když si kriticky prohlížím své „veledílo“, které více než seniora přip „Mně se to líbí. Je to taková upřímně primitivní kresba jako z dětské knížky,“ pokračuje K nemusí umět číst moje myšlenky, úplně stačí číst z papíru. Všude kolem stojí a posedávají lidé, kteří se výtvarným technikám věnují léta a stále nejs o to vlastně vůbec nejde. „Když maluji, nevím o světě. Každý člověk je jiný a jeho tělo je unikát. Pořád je na čem pracovat a zlepšovat se. Nenudíte se. A když ano, zkusíte něco nov Štěpánka Koblížková s tím, že podle ní je nejdůležitější nezůstat ve své komfortní zóně a stále dál. Přijďte si to vyzkoušet tuto středu sami. Možná budete odcházet s prsty černými garantuji vám, že mnohem lehčí na duši. Večerní malování [ URL "https://www.facebook.com/spolekCult/?ref=br_rs"] Kdy: středa 19. 6. od 18.00 do 21.00 Kde: ateliér R 325 B/6, Pedagogická fakulta UK, Magdalény Retigové 4, Praha 1