Adam Jaroš: Blázen, vědec, hudebník, politik ****************************************************************************************** * Adam Jaroš: Blázen, vědec, hudebník, politik ****************************************************************************************** Blázen, vědec, hudebník, politik… Právě těmito slovy a v tomto pořadí charakterizoval sám mladý muž, původně anorganický chemik, který zběhl od promítání v kině k teoretické chemii ČR. Po většinu času se usmíval, což by mohlo mnohým napovídat, že ten chlapec možná trochu blá tvrdím: kéž by nám život do cesty přihrával více takových lidí; setkání s ním totiž bylo v Věřím, že pro mnohé bude i inspirativní. Svůj vztah s chemií jste intenzivně navázal během studií na gymnáziu. Jak se to přihodilo? Účastnil jsem se chemických olympiád, při kterých jsem se seznámil se spoustou lidí z Přír fakulty, dokonce i s některými vyučujícími. Zároveň jsem se věnoval projektu Akademie věd To vše pro mě byla velká motivace, jež mi zjednodušila přijetí i počátek studia na přírodo nadšenými kolegy jsme jednoduše rovnou vlítli do laborek a začali bádat. V průběhu magisterského studia, kdy jsem si vyzkoušel řadu brigád, jsem hledal odpověď na věda pro mě to pravé ořechové. Okusil jsem analytickou chemii v soukromém sektoru, byl jse multikině: kde se daly vydělat nemalé peníze a kde se naskýtaly skvělé příležitosti, ale… Ale po třech letech promítání… …jsem byl stále na vážkách, dokud jsem na jednom kurzu, který organizoval Matfyz, nepotkal na teoretickou chemii. Pro mě do té doby neznámý obor. Já, anorganický chemik, člověk zvyk laboratoři, jsem se najednou dozvěděl, že věci se dají předpovídat a pomocí výpočtů vysvět nadšen. Slovo dalo slovo a ocitl jsem se na Akademii věd se spoustou zajímavé vědecké prác A čas na změnu směru dozrál? Přesně tak. Viděl jsem kolem sebe řadu kolegů, kteří zahnívali ve svém oboru. A já najedno novém. Dal jsem v kině výpověď a šel jsem na půl úvazku na akademii. Mezitím jsem ale v klidu laboratoře dodělával magisterský titul a díky zodpovědnosti, kter jsem neměl odvahu jít za školitelem a oznámit mu: Hele, Vojto, já to balím, našel jsem si hračku. Ocitl jsem se v zajímavé situaci: dělal jsem experimentální chemii v laborce a na teoretickou chemii, což jsou dvě zcela rozdílné oblasti. Uznávám, trochu schizofrenie. Ve druháku magistra jsem za sebou měl už jisté zkušenosti, odborné i životní, a tak jsem s zůstat a udělat si doktorát. A ač jsem byl přesvědčován, že nedělám moc dobře, změnil jsem přihlásil jsem se k doktorskému studiu teoretické chemie a Akademie věd se stala mým exter Kde se vzal ten hudebník? To má hluboké kořeny. Hudbou žila celá naše rodina – pouštěli jsme si koncertní záznamy, p gramofon, hned jak jsem objevil kouzlo stahování, vypaloval jsem CD na všechny strany, a o mixy každou rodinnou oslavu či cestu autem. V 11 letech jsem se poprvé podíval na koncert v mém okolí, doma i ve škole, dokázala spousta lidí hrát na nějaký hudební nástroj. Pochop mám za sebou muka spojená s docházkou na ZUŠku, kam jsem osm let chodil na klavír. Po abso koupil kytaru a začal hrát na ni. Připojil jsem se k partě kamarádů-muzikantů různého věku a profese, která u nás na Vysočin vinárnách a hospůdkách. Našemu stylu hudby jsme říkali folkpunk, což představovalo opravdu klasických redlovek a hoptropáků až třeba po Visací zámek. Šlo o jakousi životní éru; bylo jsem se začal na kytaru učit. Odchodem do Prahy byly vazby přetrhány a já přišel o skvělou partu, kterou jsem marně hled nedávna. Co se stalo? Díky náhodné účasti na sportovním kurzu v Krkonoších jsem poznal bandu geografů a tělocvik kterými se zjevili i hudebníci. Chvála přírodovědě, že sportovní kurzy a různé tělocviky p prostřednictvím podobných aktivit otevírá komunitu studentů. Já jsem tak zjistil, že se pr měsíc scházejí přírodovědci i nepřírodovědci a organizují folkpunkové večírky u táboráku. vedoucí projektu na akademii má amatérskou kapelu. Zkrátka tvrdím, že hudba je pojící link Po těch pár minutách, co vás znám, na mě působíte velice zodpovědně. Přesto vás jeden z va radnici označil hanlivě. Opravdu jste spratek? Ano, jsem spratek. Na zasedání našeho zastupitelstva jsem si dovolil přijít v kraťasech a abych naštval paní starostku, ale protože bylo venku třicet a já zastupitelstvo nepovažuji přehlídku povrchnosti a pokrytectví. Do divadla bych si to nedovolil. I na zkoušku ve škol tropické teploty, jdu spoře oděn. Samozřejmě si to dovolím u lidí, které osobně znám nebo že je mé oblečení nepohorší. Kde bych mohl narazit a kde bych nerad pod sebou rozdělával o kraťasům beru košili. Ale ano, je možné, připouštím, že lidem, kteří jsou zvyklí na zajeté na nervy a jsem pro ně spratkovitý. A to už jsme se dostali k tomu poslednímu… Co se vám přihodilo, že jste ke všem vašim záli přibral i práci v zastupitelstvu? Nazval bych to společenskou zodpovědností; zkrátka jsem cítil, že musím něco ve svém okolí užitečný. Před vlastní občanskou angažovaností jsem dal přednost politice. Vzhledem k mlad naší strany jsem vstup do politiky bral jako inkubátor. Navíc jsem byl velice zvědavý a vě taková příležitost se už v životě nemusí opakovat. Tak proč to nezkusit? Nutno říci, že ni jsme se rozhodli do zastupitelstva Prahy 4 kandidovat až na konci první desítky, ani náhod reálnou šanci na zvolení. Když to pak přišlo, byla to docela bomba. A ne v úplně pozitivní Nelitoval jste? Lituji toho zhruba každý druhý den. Jak se mají věda a politika rády? Relativně jim to jde dobře. Chvilku mohu dělat jedno, pak druhé. Za osm měsíců, co mám man neskutečně vyčerpávající činnost. Politika je tak diametrálně odlišná a musíte v ní být po což od vědy často odvádí pozornost. K tomu vám píšou lidé, kteří by s vámi rádi něco řešil to věcné. Kde se vidíte za deset let, jaké máte ambice? Asi jste pochopila, že jsem člověk, který se rád pouští do různých činností. Jedinou červe je cesta skrze vědu. Dodělám si doktorát, při němž se pokusím vyjet do zahraničí. Pak se u bude věda bavit natolik, abych si v ní našel stálé místo. Na rozdíl od práce v laboratoři je teoretická chemie mentálně velice náročná a vyčerpávají že k ní máte přístup opravdu kdekoliv. Jste na dovolené a řeknete si: á, tam ten jeden výp ho… začnete hledat připojení přes wifi a rázem je po dovolené. I přes jistou náročnost je flexibility velice svobodnou profesí. Navíc, byť v rámci jednoho projektu, řešíte každý mě nového. A to mám rád. Adam Jaroš – absolvent katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty UK [ URL "https:/ student doktorand teoretické chemie. Za svou negativní vlastnost považuje odpor ke konvenc života nepřestává klást příliš mnoho překážek.