Neslyšící je potřeba vnímat jako jazykovou a kulturní menšinu ****************************************************************************************** * Neslyšící je potřeba vnímat jako jazykovou a kulturní menšinu ****************************************************************************************** Českým znakovým jazykem dnes hovoří na deset tisíc uživatelů. Málokdo ze slyšících ale ví, komunikace nepředstavuje pouhý překlad češtiny do gest, naopak je zcela svébytným jazykem. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zabývají Alena Macurová a Radka Nováková. Když byl roku 1998 na Filozofické fakultě UK otevřen obor čeština v komunikaci neslyšících neslyšící o mimořádný pokrok. Během minulého režimu byla totiž jejich komunita uzavřená a jazyk se nikdo nezajímal. Ve státních institucích nebyl podporován, nepoužíval se ve školá možné vidět ani v médiích. Situace se začala měnit teprve po roce 1993, kdy bohemistka Ale iniciovala jeho výzkum. Profesorce Macurové, jejím kolegům, absolventům a studentům oboru čeština v komunikaci nes daří přístup k neslyšícím, k jejich jazyku a kultuře pomalu kultivovat. O tom, jak to s už znakového jazyka je dnes a o problémech české komunity neslyšících jsem si promluvila s pr Macurovou a Radkou Novákovou. Tlumočení z češtiny do českého znakového jazyka a naopak obs Hynková Dingová. Přestože dnes již výzkumu a užívání českého znakového jazyka nic nebrání, neužívají ho vši to potřebovali. Jaké jsou pro to důvody? Macurová: Mezi ty nejzávažnější problémy zřejmě patří nepochopení toho, co to je hluchota, o integraci všech neslyšících do většinové společnosti, bez ohledu na stav jejich sluchu a individuální potřeby. Jen malé procento neslyšících dětí se narodí neslyšícím rodičům, kte český znakový jazyk a jsou na situaci připraveni. Když se slyšícím rodičům narodí neslyšíc nejvíce se snaží – a je to pochopitelné –, aby bylo jako „normální“ děti. Nezapojují ho pr neslyšících, ale snaží se udělat všechno pro to, aby bylo jako dítě slyšící. Úplná integra možná. Neslyšící člověk nebude nikdy mluvit tak jako my, kteří slyšíme. A nebude bohužel a pořád ho totiž neumíme psanou češtinu naučit na úrovni srovnatelné s jeho slyšícími vrstev Problémem je tedy nepřipravenost rodičů na to, že mají neslyšící dítě? Nováková: Slyšící rodiče nejsou na příchod neslyšícího dítěte jazykově ani psychicky vybav odborníkem, na kterého se obrací, je většinou lékař. Ten z podstaty svého povolání léčí a jako nedostatek. Rodičům proto nedoporučí, že by měli s dítětem začít používat znakový jaz se jen na to, aby dítěti nějakým způsobem alespoň částečně sluch navrátil. Macurová: Je zde patrný střet dvou přístupů k hluchotě. Zda ji léčit a snažit se ji naprav neslyšící vnímat jako jazykovou a kulturní menšinu a podporovat je. Pokud rodiče spoléhají jen na pomoc lékaře a děti se nezačnou učit znakový jazyk včas, trp životě nějakou jazykovou nedostatečností? Nováková: Ano, tyto děti dlouho setrvávají v období takzvaného bezjazyčí. Mluvenou češtinu neslyší a ke znakovému jazyku se neslyšící dítě ze slyšící rodiny dostává často až v mateř se setká se starším dítětem z neslyšící rodiny, které znakový jazyk už umí, a stane se mu Není ale neobvyklé, že první kontakt se znakovým jazykem přichází až na základní škole.

Speciální pedagogika je utvrzena v názoru, že neslyšící vzdělávat tak, aby byli ve výsledku co nejvíce podobni slyšícím lidem.

Neměli by rodičům místo lékařů pomáhat speciální pedagogové? Nováková: Speciální pedagogika je utvrzena v názoru, že neslyšící by se měli vzdělávat tak výsledku co nejvíce podobni slyšícím lidem. Speciální školy pro neslyšící samozřejmě exist tři, v České republice pak celkem jedenáct. Jejich zaměstnanci jsou speciální pedagogové, lidé, kteří mají o neslyšících jasné smýšlení a sami často znakový jazyk neovládají. Nesly zaměstnanců je v těchto školách velmi málo, přitom jazykový vzor je jedním z nejdůležitějš Jak sami neslyšící vnímají skutečnost, že je většinová společnost automaticky posílá ke sp pedagogům? Nováková: Jsme nespokojeni. Jako velký problém vnímáme inkluzi a názor, že se neslyšící mu aby se stali plnohodnotnými členy většinové společnosti. Zapomíná se na to, že i když se n snažit, používají jiný jazyk. Mělo by se k nim přistupovat jako k cizincům. Bez společného inkluzivní prostředí vytváří těžko. Macurová: Namísto psaní a čtení a funkční gramotnosti se dnes ještě pořád klade důraz na t mluvili. Jako bychom neslyšícím dávali najevo: slyšet sice nemůžete, ale mluvte jako my, a neslyšíte, vnímejte mluvený jazyk alespoň odezíráním. Je zde nějaké řešení? Nováková: Bylo by dobré uvažovat o bilingvální metodě. Ideální by byly školy, kterým nebud speciální, jež budou respektovat jinakost neslyšících a ve kterých se budou učit nejen svů samozřejmě i jazyk většinové společnosti. Pro neslyšící je bezpodmínečně nutné, aby byli b se naučit dobře číst a dobře psát v jazyku většinové společnosti, aby se mohli vzdělávat. Jedním z pracovišť, která umožňují neslyšícím bilingvní vzdělání, je právě to vaše. Je pro studium na vysoké škole náročnější? Nováková: Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Přišla jsem ze střední školy, kde jsme by mnoho věcí za nás dělal někdo jiný. Na vysoké škole bylo ale najednou všechno jen na nás a že všechno zvládneme podobně jako slyšící spolužáci. Dostávali jsme například mnoho studij v angličtině a museli jsme je zvládat, přestože pro nás angličtina byla vlastně už několik Velkým problémem jsou pro nás různé seminární a závěrečné práce, které musíme psát v pro n V zahraničí se setkáváme s tím, že neslyšící mohou závěrečnou práci odevzdat ve svém mateř ve znakovém jazyce prostřednictvím videonahrávky. Proč mají neslyšící problémy s psanými texty? Macurová: Když přijdou slyšící děti do školy, začínají svůj mluvený jazyk převádět do psan ne že by to vždycky bylo bez problémů. Neslyšící děti ale žádný mluvený jazyk nemají, a ne převádět. Nováková: Sama jsem chodila na základní školu, kde se používal zejména psaný a mluvený jaz se psát, ale psala jsem věty, kterým jsem nerozuměla. Nikdo se totiž neobtěžoval tím, vysv vlastně píšeme. Byli jsme vedeni k přepisování textů z tabule do sešitu, a protože jsem to pěkně, měla jsem dobré známky. Dalším krokem ovšem nebylo, že bychom si vysvětlili, co jsm museli jsme to vyslovovat, abychom se naučili pěkně mluvit.

Sama jsem chodila na základní školu, kde se používal ze a mluvený jazyk. Naučila jsem se psát, ale psala jsem věty, kterým jsem nerozuměla. Nikdo neobtěžoval tím, vysvětlit mi, co to vlastně píšeme.

Hovoříme tady o odlišnosti mluveného a znakového jazyka. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? Nováková: Jde o zcela odlišné jazyky, které se svými jazykovými prostředky nepřekrývají, m gramatiku. Existují výrazové prostředky, jimiž disponuje český znakový jazyk, ale v češtin naopak. Sama podstata znakového jazyka se liší, protože je vizuálně motorický a interaguje mu dává úplně jiné možnosti než jazyku mluvenému. Nestačí se proto naučit jen jednotlivé z to, jak s nimi zacházet v kontextu. Komunita neslyšících je malá, nepochybuji, že pro běžnou komunikaci poskytuje znakový jazy potřebnou slovní zásobu. Stává se, že ve specializovaných oblastech scházejí „slova“? Nováková: V akademickém prostředí si s běžnými výrazovými prostředky znakového jazyka skut Sami jsme proto museli vytvořit celou terminologii pro oblast jazykovědy. Utvrdilo nás to znakový jazyk takovou možnost má, přestože do té doby nebylo potřeba takové termíny vytvář Termíny musely vzniknout nejen pro lingvistiku, ale i pro medicínu nebo třeba pro IT. Vytváříte tady na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nějaké nové slovníky? Nováková: Pracujeme na sociolingvistickém a psycholingvistickém slovníku. Termíny vznikají potřeby komunity neslyšících a jednotlivé pojmy jsou vysvětlovány přímo ve znakovém jazyce elektronický. Papírový slovník by nás nutil seřadit hesla podle abecedy, to už je ale vyhl češtiny, zatímco ve znakovém jazyce můžeme vyhledávat podle tvaru ruky, pohybu nebo místa je „na papíře“ komplikované. Inspirujete se v zahraničních znakových jazycích, když nějaký termín v českém znakovém jaz Nováková: Pokud narazíme na pojem, pro nějž nemáme znak, nejdřív ho vyhláskujeme pomocí pr Pak vytvoříme prozatímní, takzvaný inicializovaný znak a užíváme ho, dokud se neobjeví zna pojem uspokojivě vyjádří. Z cizích znakových jazyků ale znaky přejímáme také. Má každý stát vlastní znakový jazyk? Nováková: Ano a nemusíme se držet jen národní úrovně. Na území některých států je znakovýc několik. Například ve Švýcarsku se používá francouzský, italský a německý. Používá se také znakový systém, který byl uměle vytvořen, podobně jako třeba esperanto. Ten má usnadnit ko neslyšícími různých národů. Obor čeština v komunikaci neslyšících se začal na Filozofické fakultě UK vyučovat v roce 1 jazyků a komunikace neslyšících se věnuje studiu znakového jazyka a kultury neslyšících, o Mgr. Radka Nováková vystudovala češtinu v komunikaci neslyšících na FF UK. Předmětem jejíh znakovém jazyce. prof. PhDr. Alena Macurová, CSc. je česká bohemistka a lingvistka. V devadesátých letech d Filozofické fakultě UK.