Výše platu je tabu. I proto berou ženy o čtvrtinu méně než muži. ****************************************************************************************** * Výše platu je tabu. I proto berou ženy v průměru o čtvrtinu méně než muži. ****************************************************************************************** Studentka historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy Markéta Š svého výzkumu zjišťuje, z jakých důvodů dostávají žena a muž na totožné pozici ve firmě od odměnu. Při studiu historických pramenů přišla na to, že platová diskriminace na základě p své kořeny už v době komunismu. Proč jste jako téma své disertační práce zvolila vyjednávání o mzdě? Nerovné platové podmínky považuji za velmi palčivý problém, velice relevantní a aktuální. vychází z hlediska evropského srovnání po Estonsku jako druhá nejhorší. V rámci magistersk byla na stáži v Sociologickém ústavu Akademie věd v oddělení Gender a sociologie, které se nerovnostmi na trhu práce. A platová nerovnost se promítala do většiny oblastí výzkumu. Ro mužů a žen byly tak markantní, že jsem se rozhodla do tématu ponořit víc.

Ani obecně odpovědné firmy často problematiku rozdílnéh neřeší. Můj plán je realizovat třicet rozhovorů v každé z deseti společností soukromého se osobami.

Jak dlouho se projektu věnujete? Tři roky. Dosud jsem se zaměřovala na studium historických pramenů a teď začínám pronikat praxe. Nicméně zkušenost s prací v terénu už mám díky tomu, že jsem se na ministerstvu prá věcí podílela na projektu 22 % k rovnosti. Ze statistik totiž vyplývá, že ženy opravdu maj dvaadvacet procent nižší platy než muži. Jakým způsobem získáváte pro svůj výzkum kontakty – zdroje informací? Přes známé, od kolegyň a kolegů a také od neziskových organizací. Nebudou tím vaše výsledky zkresleny? Společnosti spolupracující s neziskovkami jsou v plat nejspíše osvícenější. Toto riziko zde určitě je. Na druhou stranu ani obecně odpovědné firmy často problematiku odměňovaní neřeší. Můj plán je realizovat třicet rozhovorů v každé z deseti společností so se třemi osobami: s personalistou nebo někým, kdo rozhoduje o výši odměny, a pak také s mu stejné nebo srovnatelné pracovní pozici v rámci středního nebo vyššího managementu.

Můj závěr je, že komunistická garnitura v podstatě vyvla emancipační potenciál české společnosti.

Kolik rozhovorů už se vám podařilo realizovat? Dosud jsem dělala tři pilotní rozhovory, abych se v tématu zorientovala. Zatím mám přislíb se třemi firmami. Klíčové je získat povolení od personalisty/tky či někoho z vedení, abych výzkum realizovat. Daří se vám to? Přestože jim zaručuji anonymitu, je to nesmírně těžké. Stále mám na paměti, že jde o citli nikdo nechce otvírat. Na druhou stranu se jim nelze divit, nemám pro ně žádnou atraktivní by se měli chtít zapojit, za nějakým vědeckým účelem? Tudíž, i když to teď bude znít nevěd relevantnost výzkumu v tuto chvíli za sekundární, protože je opravdu náročné někoho ochotn Primárně potřebuji sesbírat data a poté budu v rámci analýzy řešit jejich validitu, kterou reflektovat v rámci interpretace. Co překvapivého jste během svého historického bádání zjistila? Pátrala jsem po tom, jakým způsobem instituce od padesátých let dvacátého století do doby transformace v devadesátých letech pomocí legislativy, předpisů a důvodových zpráv ovlivňo nerovném odměňování. Můj závěr je, že komunistická garnitura v podstatě vyvlastnila emanci české společnosti. Jak to? Vždyť v té době byly ženy prakticky nuceny pracovat i s malými dětmi – byl dostate Tato vaše výpověď ukazuje, jak byla komunistická propaganda úspěšná. Přesně toho chtěli do emancipaci jim nešlo, ale schovali za ni své ekonomické snahy související s plánovaným hos společnost tak měla dojem, že rovnosti již bylo dosaženo a nemusí se v tomto směru už nic Toto mylné povědomí se promítá i do dnešních debat o genderu.

Zaměstnavatelé automaticky předpokládají, že je to žena na rodičovskou dovolenou či zůstane s nemocným dítětem doma. Změna tohoto vnímání úzce sou zapojením mužů do péče o děti.

Co se týká platové nerovnosti, byla patrná už tehdy? Rozhodně. Rozdíly v odměňování mužů a žen činily okolo třiceti procent. Jak to komunisté obhajovali? Na začátku padesátých let argumentovali tím, že předchozí kapitalistické uspořádání společ neumožňovalo ženám dostatečné vzdělávání, tudíž měly nižší kvalifikaci. Nicméně o třicet l plat žen o pouhá 0,3 promile. Například v jedné třísetstránkové publikaci, která tehdy poj práce, je tomuto fenoménu věnována necelá jedna strana. Vysvětlení je pak psáno kurzivou p že komunistická garnitura udělala pro narovnání finančního ohodnocení mužů a žen všechno, přetrvávají, je to z důvodu selhání jednotlivců. Nemohou si za dnešní nižší platy ženy trochu samy – jinými slovy neříkají si o méně peněz? Určitě je jedním z důvodů jejich nižší sebehodnocení. Ve společnosti také stále převládají zaměstnavatelé automaticky předpokládají, že je to žena, kdo odejde na rodičovskou dovolen nemocným dítětem doma. Bohužel to tak většinou je, a chování zaměstnavatelů je vlastně logické. Nelze se jim divi přednost muži. Rozumím tomu a jejich argumenty jsou do určité míry pochopitelné. Na druhou stranu podle m nereflektují, že realita je barvitější. Ač je procento mužů odcházejících na rodičovskou d velmi nízké, pomalu stoupá. Dnes je už víc absolventek vysokých škol než mužů, takže i kva zvyšuje a roste i jejich zaměstnanost. Není to teď už spíše na mužích, aby se začali chovat jinak, a měnili tak očekávání zaměstn Nepochybně. Reálná změna podmínek na pracovním trhu úzce souvisí s větším zapojením mužů d Rozdíly se začnou stírat a stereotypy vezmou za své. Co se týká výše platů, přijde mi, že se do tohoto problému těžko proniká i proto, že jsou ryze soukromou věc a nemluví se o nich ani mezi přáteli. Je to tak. Existují různé kalkulačky, které mohou pomoci zorientovat se ve výši finančního daném oboru. Ale nikdo vám přesně neřekne, o kolik byste si měli říct. Kultura platové tra Česku neexistuje. Je to tabu. V rámci mých diskuzí se zaměstnavateli šlo o téma, přes kter jejich strany není ochota otevřeně mluvit o výši platů ve firmě. Jak argumentují? Na začátku sice všichni tvrdí, že žádná platová nerovnost u nich neexistuje. Ale pokud by zveřejnili, vyvstala by prý mezi zaměstnanci vlna nevole, často zmiňované je téma závisti. že když přece odměňují spravedlivě, měli by být také schopni vysvětlit, proč má jeden ze z plat než druhý na stejné pozici.

Stává se mi, že při pohovorech zaměstnavatelé plat sami nebop nechávají debatu o něm až na konec. To jenom svědčí o tom, jak moc nepříjemné téma t

Setkáváte se s tím i vy sama, když se ucházíte o místo? Ano, stává se mi, že při pohovorech zaměstnavatelé plat sami vůbec nezmíní. Detailně popíš stravenek, ale téma finančního ohodnocení, které považuji za zásadní při rozhodování o při konkrétního místa, nechávají zásadně až na konec. To jenom svědčí o tom, jak moc nepříjemn je. Jak tedy při vyjednávání o výši odměny postupovat? Podívat se, na jaké úrovni se pohybují platy ve vašem oboru a kvalifikaci a nebát se říct klidně o několik tisíc vyšší, než jste si zjistila. Vedle maximální částky je také nutno s minimální, za niž budete v práci šťastná a budete ji ochotně dlouhodobě vykonávat. Pokud v tři tisíce méně, a vy práci přesto přijmete, je jen otázkou času, kdy vám ten rozdíl začne mít pocit, že si zasloužíte vyšší plat a začnete si hledat jinou práci, kde vám ho dají. Mgr. Markéta Švarcová vystudovala bakalářský program sociologie na Univerzitě Hradec Králo na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Během studia absolvovala stáž v Sociolog disertační práci. Třetím rokem pokračuje v doktorském programu na FHS UK a pracuje jako od