Padesát let po přistání na Měsíci: je na řadě Mars? ****************************************************************************************** * Padesát let po přistání na Měsíci: je na řadě Mars? ****************************************************************************************** „Cestu na Měsíc jsme si zvolili ne proto, že je jednoduchá, ale právě proto, že je složitá řekl John F. Kennedy, prezident USA ve své slavné „měsíční řeči“, kterou pronesl na Riceov Houstonu 12. září 1962. Měsíc odedávna fascinoval obyvatele planety Země jako symbol nedosažitelného: jako průvodc na moři, posvátné těleso osvětlující nebesa nebo jako symbol jednoho z mnoha božstev. Po v existence zůstával jeho drsný, krátery posetý povrch mimo náš dosah. To všechno se změnilo lety, 20. června 1969, kdy víc než 500 milionů diváků sledovalo v živém vysílání, jak veli 11 Neil Armstrong vystoupil z lunárního modulu Eagle a ve svém skafandru s nápisem NASA se člověkem, který kdy vkročil na zaprášený měsíční povrch. Slova, která pronesl, budou již navždy jedním z nejdůležitějších okamžiků 20. století: „Je to jen malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo.“ Závod o Měsíc Dosáhnout povrchu Měsíce se stalo výzvou nedozírných rozměrů. Financování a vědecký výzkum si vyžadovaly obrovské odevzdání, vynalézavost a pokrok. Tempo „vesmírného závodu“ udal So – první lidmi vytvořený předmět, který se kdy dostal na oběžnou dráhu, byl roku 1957 Sputn člověkem na oběžné dráze se stal roku 1961 Jurij Gagarin, první kosmonautkou ve vesmíru by Valentina Těreškovová. Vesmírný výzkum přirozeně nebyl jen otázkou vědeckého pokroku a lidské statečnosti, ale z také předmětem politické propagandy. Když roku 1957 selhal první americký pokus o vyslání spadla zpátky na zem ihned poté, co uletěla pár metrů, chvástal se Nikita Chruščov: „Ameri sovětským Měsícem.“ Někteří odborníci se dnes shodují, že ačkoli Spojené státy ve vesmírném výzkumu zpočátku z náskok Sovětů zase tak velký. „Sověti byli zpočátku velice urputní. Američané byli sice po ale dávali větší pozor. Když v lednu 1961 startoval program Mercury, byla kajuta již zcela lidského pilota. Američané přesto z bezpečnostních důvodů poslali do vesmíru šimpanze jmén této době mohl do vesmíru letět Alan Shepard, ale bezpečnost zvítězila,“ uvádí publicista dějin vesmírných programů Milan Halousek. „Nové technologie a technologické úspěchy misí jako Gemini a Apollo by Spojeným státům při velkou výhodu a právě na tomto poli by to byl naopak Sovětský svaz, kdo by zůstal vzadu,“ publicista. Během svého projevu na Riceově stadionu roku 1962 proto Kennedy zdůraznil, jak významným ú se na Měsíc jako první: „Musíme se na tom podílet a chceme stanout v čele.“ Americký prezi mimořádné výdaje spojené s vesmírným programem a řekl, že nic menšího než naprostá oddanos v případě, že vytyčeným úkolem je dostat člověka na Měsíc. Kennedy dále řekl ve svém proslovu ke Kongresu roku 1961, že člověk by měl přistát na Měsí Velmi důležitým prvkem celého projektu ale bylo i to, dostat astronauty bezpečně zpátky na všechny tyto problémy v tak krátké době byl enormní úkol. Většina nezbytné technologie tou vůbec neexistovala a musela být teprve vynalezena. Kennedy byl navíc roku 1963 zničehonic to se možná stalo hnacím motorem úspěchu, který následoval o šest let později,“ uvádí Halo Velký risk Amerika získala převahu díky programu Apollo. Prvním letem s lidskou posádkou se roku 1968 7. V prosinci téhož roku odstartovalo Apollo 8, které bylo první raketou, která dosáhla ní obkroužila Měsíc a vrátila se i s posádkou zpět na Zemi. Je nutné zdůraznit, že Amerika našla sílu, aby ve vesmírném programu pokračovala i přes ob kterou byla smrt posádky Apollo 1. Virgil I. Gus Grissom, Edward H. White II. a Robert B. když během testovacího letu zachvátil kabinu oheň. Toto neštěstí se už provždy stalo neúprosnou připomínkou toho, jak riskantní vesmírné lety nejlepší plánování se cokoli mohlo pokazit, a to v jakémkoli okamžiku. Riziko je při vesmí lidskou posádkou nevyhnutelné, uvádí Milan Halousek: „Raketa Saturn V, používaná v misích asi z pěti milionů částí a pravděpodobnost, že se něco pokazí, byla opravdu vysoká. Během okamžiku v červenci 1969 se ale Američanům katastrofa vyhnula. Pokazit se mohla celá řada selhal motor, který raketa měla k tomu, aby mohla odstartovat z Měsíce a vydat se na zpáte Armstrong a Aldrine by tam zůstali.“ Prezident Richard M. Nixon měl dokonce tajně připrave proslovu pro případ, že by Neil Armstrong a Buzz Aldrin z Apolla 11 na Měsíci ztroskotali. Pevné nervy V neděli 20. července 1969, ve 12:52:00 koordinovaného světového času započali Neil Armstr Aldrin sestup na Měsíc na palubě lunárního modulu Eagle. Na Měsíci přistáli ve 20:17:40, a se neobešlo bez problémů: 1800 metrů nad povrchem Měsíce spustil navigační počítač poplach několik věcí najednou: Eagle se oddělil od hlavního modulu, ve kterém zůstal Michael Colli orbitě Měsíce, Armstrong a Aldrin započali sestup na Měsíc a měli finálně rozhodnout o tom Měsíci skutečně přistát. V tomto okamžiku spustil navigační systém poplach pod kódem 1206, systém počítače je přetížen,“ popisuje situaci Milan Halousek. Houston na tuto situaci reagoval rychle, specialisté později řekli, že přistání mělo být p „Počítače tehdy nebyly to, co jsou dnes. Běžely na nich jen předprogramované systémy, kter změnit. Tehdejší počítač nebyl v podstatě nic jiného než trochu chytřejší kalkulačka,“ vys publicista. Na rozhodování byly v této situaci jen vteřiny, ale právě ty znamenaly, že lunární modul p kterém měl původně přistát. Aby modul neskončil v hlubokém kráteru, musel se Armstrong cho řízení, přičemž do měsíční krajiny měl výhled jen skrze dvě malinkatá trojúhelníková okna. v okamžiku, kdy měl paliva už jen na další minutu letu. Dosedl na místo, které bylo od plá přistání vzdáleno šest kilometrů, avšak posádka zůstala bez újmy. „Armstrong s modulem přistál tak hladce, že se jeho nohy tlakem přistání dostatečně nerozv žebřík proto nedosahoval až k povrchu Měsíce, jak bylo původně zamýšleno. Když Armstrong v se zdálo, jako by zvažoval, zda má pokračovat, ve skutečnosti si ale vyměřoval, jak velký aby se dostal na povrch,“ popisuje přistání Halousek. Inspirace pro celé lidstvo Mnoho lidí si dodnes pamatuje, kde přesně byli, když Eagle dosedl na Měsíc. Přistání sledo nebo se o něm dozvěděli později z novin. Přímý přenos přitom nebyl dostupný jen na Západě, státech za železnou oponou. Dosažení Měsíce bylo mnohými vnímáno ne jako vítězství Spojených států, ale jako výhra cel Sovětští politici byli přirozeně zděšeni z toho, že jejich program nevyšel a nestihli se d jako první. Spojené státy uspěly, ale nakonec zvítězili všichni. Všechny následující generace byly a jsou inspirovány videozáznamem pobytu Neila Armstronga na Měsíci i zásluhami třetího člena posádky Michaela Collinse. Dodnes se zdá být neuvěřite státy dosáhly Měsíce již roku 1969 a během sedmdesátých let tam přistály ještě pětkrát. Od zůstal povrch Měsíce nenavštíven. Petr Brož vystudoval Univerzitu Karlovu a v současnosti působí v Geofyzikálním ústavu AV Č specializací je vulkanismus Sluneční soustavy se zaměřením na Mars. Dnes je vědci 35 let, dlouho po tom, co Apollo přistálo na Měsíci, a přesto je mu tato mise hlubokým zdrojem ins práci. „Z mého úhlu pohledu bylo přistání na Měsíci největším lidským úspěchem vůbec. Šlo projekt, jaký si lidstvo kdy stanovilo. Číst si o něm nebo sledovat různé dokumenty je pro a mrzí mě, že jsem toho sám nebyl svědkem.“ Geofyzik Petr Brož zároveň zdůrazňuje, že z pokroku, kterého lidstvo dosáhlo díky vesmírné užitek dodnes. „Z vědeckého úhlu pohledu pro nás bylo skutečně prospěšné dostat na Měsíc č prostřednictvím nasbírat vzorky a potvrdit některé teorie z první ruky. Astronauti byli za svého pobytu na Měsíci schopni prozkoumat okolí, což je mimořádně cenné. Mít z nějakého mí úplně něco jiného než všechna předchozí teorie,“ vysvětluje. Tato skutečnost se potvrzuje i v aktuální situaci, kdy je na stole možnost prozkoumání Mar těles Sluneční soustavy. „Výzkum je mnohem těžší, když jevy pozorujeme jen z orbity a nemá vzorky. I když vysíláme různé sondy a rovery, aby zkoumaly a sbíraly informace, mít na mís úplně něco jiného.“ Zpět na Měsíc, nebo dál na Mars? V posledních letech jsme se setkali s příslibem Spojených států, že na Měsíc navrátí astro začnou plánovat lidskou misi na Mars. Ta je často vnímána jako první krok ke kolonizaci, k jednoho dne dojít. Co však nikdo nezmiňuje, jsou ohromné náklady spojené s dosažením Rudé nepochybně předčily náklady na cestu na Měsíc, stejně jako nutnost dalšího technologického Vědecká komunita je dnes rozdělena otázkou, zda by se člověk měl na Měsíc vracet, nebo se přímo na cestu na Mars. „Někteří si myslí, že bychom se měli nejdříve vrátit na Měsíc, kde otestovali nové technologie a naučili se něco více o přežití v nehostinném prostředí. Měsí dosažitelný a v případě nouze se z něj dá snáze dostat zpět,“ popisuje názor jedné strany „Další si ale myslí, že bychom se měli zaměřit rovnou na Mars a neplýtvat zdroji na další Složitější a doposud nepokořená mise nás podle jejich představ donutí myslet jinými způsob zastáncem této teorie, ale naprosto chápu všechny ty, kteří si myslí, že bychom se nejdřív Měsíc,“ uzavírá Brož. V očích Petra Brože by bylo mnohem jednodušší zaujmout veřejnost a získat si její podporu projektem, podobným jako bylo v šedesátých letech přistání na Měsíci. Mnoho nadějí vkládá vizionáře Elona Muska a jeho společnosti Space X. Jedinou nevýhodou je, že projekt takovýc fungovat bez silné podpory politiků. Současný americký prezident Donald Trump vyjádřil misím na Měsíc i Mars podporu hned někol jeho posledního tweetu ze 7. června 2019 se však zdá, že další cesta na Měsíc je předem od nezdaru: „Za všechny ty peníze, které investujeme, by NASA neměla mluvit o další cestě na byli již před padesáti lety. Měli by se zaměřit na větší věci, které děláme, včetně Marsu součástí), obranu a vědu!“ uvedl na svém twitteru Trump. Co se tedy stane? NASA se nechala slyšet, že v současnosti připravuje misi na Měsíc, která uskutečnit v roce 2024 pod názvem Artemis. Tento časový odhad je podle některých odborníků optimistický. Světové zpravodajské servery informovaly, že největší překážkou tohoto progr financování a poznamenávají, že celý projekt Apollo stál 25 miliard dolarů, přepočteno na tedy více než 280 miliard dolarů. Petr Brož rovněž spatřuje problém právě v tom, že na pokrytí finančních nákladů se nikdy n schopen domluvit. Přesto si ale myslí, že bychom se o dosažení Marsu měli pokusit, i když zdá být zcela nemožné. „Říct, že je něco nemožné jen proto, že jsme to ještě nezkusili, ná nedovede. Nejdříve to musíme vyzkoušet a teprve poté říkat, že něco nejde. Přesně tohle to po svých inženýrech a vědcích – vyzkoušet něco, co se zdálo být naprosto nemožné.“ Humři na Titanu Velkou otázkou zůstává, zda bychom se vůbec měli o vyslání člověka na Mars snažit. Přece j celá řada dalších významných úkolů, které také vyžadují mnoho zdrojů a rovněž mohou změnit žijeme, a náš pohled na vesmír a všechno v něm. Jedním z takových projektů jsou lety bez l obsazené roboty, které by o naší Sluneční soustavě mohly odhalit mnohé. Ondřej Čadek, profesor katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty, si dobře vzpomíná modulu Eagle. Bylo mu devět a dodnes přistání na Měsíci vnímá jako největší úspěch lidstva jistý tím, že cesta zpět na Měsíc by dnes dávala smysl. „Posílat lidi do vesmíru je drahé na to se musí vzít z jiných projektů. V současnosti probíhají velké projekty, jejichž cíle vnějších částí Sluneční soustavy – ledových měsíců Titan a Europa, které by mohly obsahova primitivní formy života.“ Návrat člověka na Měsíc podle Čadka nepřinese odpovědi na nové otázky. „Pokud bychom potvr života i jinde ve Sluneční soustavě, byli bychom schopni konstatovat, že život může existo Můj obor hledá oblasti příhodné pro existenci primitivního života – tedy zejména slané oce ledem. Velice rád bych se jednou dozvěděl, jestli život existuje i jinde a jestli se pod l a Europy nacházejí mikrobi.“ Profesor Čadek prozrazuje, že jeho kolega z NASA rád žertuje a říká, že jedním z důvodů pr ledových měsíců je touha dozvědět se, jestli jsou pod ledem ukryti chutní ledoví humři. Vt skutečností je, že ani na tento projekt není dost financí. Hlavní otázkou tak zůstává, jes stane další cesta na Měsíc, cesta na Mars, nebo jiný důležitý výzkum. Padesát let poté Před padesáti lety měla NASA ambiciózní plány týkající se budoucnosti cestování člověka do vesmírné stanice na Měsíci, které zůstaly zcela neuskutečněny. Poslední lidská posádka, kt Měsíc, letěla v rámci projektu Apollo 17 v prosinci 1972. Posledním člověkem, který stanul velitel Eugene Andrew „Gene“ Cernan. NASA se následně přesunula k projektu Space Shuttle a doby na Měsíc nevstoupilo. Názory na to, zda se roku 2024 vrátíme na Měsíc, se různí. Milan Halousek poukazuje na sku se všemi technologiemi, které dnes máme, to nebude lehké. I když máme potřebné znalosti, m třeba ještě otestovat a naučit se znovu. „Vesmírné lety s lidskou posádkou nám jednoznačně vědecké výsledky, to je bez debat. Podle mého názoru se prostě musíme vrátit na Měsíc. Pře jsme poslali naše astronauty tři sta osmdesát tisíc kilometrů daleko od Země, dnes jsme sc jen do vzdálenosti čtyř set kilometrů nad zemským povrchem,“ uzavírá Halousek. Do dnešního dne stanulo na Měsíci dvanáct amerických astronautů. Bude jejich kroky někdo b Přeložila Kamila Kohoutová. Původní text zde [ URL "https://iforum.cuni.cz/IFORUMENG-808.h