Bářina rusínská vyšívanka ****************************************************************************************** * Bářina rusínská vyšívanka ****************************************************************************************** Prázdniny před závěrečným ročníkem na vysoké – to je pro spoustu studentů na dlouhou dobu procestovat kus světa a poznat exotické země. Bára Zavadilová měla před sebou pátý ročník Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, když se rozhodla užít si poslední dlouhé prázdniny Namísto do exotických krajů ale zamířila autobusem na východ a za necelých deset hodin vys Zakarpatské Ukrajině. Co vás do kraje, který tak sugestivně vylíčil Ivan Olbracht, přivedlo? Nesmírně barvité, někdy lehce hororové vyprávění mé babičky. Vyrůstala v malé vesnici na Z Ukrajině a často na své dětství vzpomínala. A jaké to bylo dětství? Z dnešního pohledu neměla prakticky žádné. Život na Zakarpatské Ukrajině byl a je velmi tv otec a starší bratři žili v Praze, kde byly lepší možnosti výdělku i studia, celé hospodář na bedrech babiččiny maminky. Když si zlomila na poli ruku, musela se postarat má babička, době sedm let. Vy jste se do vesnice, kde se babička narodila, vydala. Podařilo se vám najít příbuzné? Ano, povídala jsem si hlavně s tetou, jež si na babičku ještě pamatovala. Její vyprávění m ještě více dokreslilo. Dozvěděla jsem se mnoho i o pradědečkovi, který sice později v Praz možná za svým snem šel až příliš nekompromisně. Jak jste se v kraji svých předků cítila? Dobře. Rusíni jsou velmi pohostinní. Dali by vám první poslední, i když sami musejí vyjít Ještě v Praze jsem se seznámila s jednou paní, která si přivydělávala úklidem u mé kamarád k sobě, a přestože jsme se prakticky neznaly, královsky se o mě starala. Mimo jiné mi ustl posteli a sama si lehla do pokoje k bratrovi. Rusínská pohostinnost a vřelost zkrátka nema Kamkoli jsem přišla, hned jsem byla „jejich“. Jak se na Zakarpatské Ukrajině dívají na Čechy? I když je Zakarpatská Ukrajina relativně malé území (zhruba o velikosti Středočeského kraj sousedí s několika zeměmi, které si na něj v minulosti dělaly nárok. Zakarpatská Ukrajina moderní době součástí Maďarska, Československa, Sovětského svazu a nyní Ukrajiny. Právě na období Rusíni vzpomínají nejraději, protože životní úroveň rostla a oni byli jako národ re Narazila jste na to, že ze země lidé často odjíždějí za prací do zahraničí. Tehdy i nyní. Dnes hodně lidí na Zakarpatské Ukrajině žije v tříměsíčních cyklech. Tři měsíce pracují v měsíce pak doma staví dům. Je to dáno tím, že pracovní víza jsou právě jen na omezenou dob stává, že zatímco je muž pryč, žena zůstává doma a naopak. Po třech měsících si role vyměn se téměř nevídají. Stavějí vysněný dům, ale navzájem se odcizují. Získat evropský pas je pro Rusíny asi velice žádoucí. Kolik návrhů k sňatku jste dostala? Vážně míněné asi jen dva. Ale nabízeli mi výměnou za to kolem sto padesáti tisíc korun, co závratná částka. Pro představu průměrný plat učitele je zhruba tři tisíce korun. Na místní škole jste dokonce chvíli pracovala jako dobrovolnice. Co vás k tomu motivovalo? Od začátku jsem se snažila najít nějakou smysluplnou dobrovolnickou práci, abych místní ob jinak než jako turista. A povedlo se vám to? Potkala jsem hodně milých a zajímavých lidí, dozvěděla jsem se spoustu nového a hlavně si hromadu zážitků. Už před odjezdem jsem měla sen napsat o babiččině osudu román. Nakonec js změnila a brzy vyjde kniha Má rusínská vyšívanka. V ní kombinuji střípky z babiččina vyprá cestovatelskými zážitky. Věřím, že knížka bude zajímavá nejen pro ty, kdo hledají na Zakar své kořeny, ale i pro cestovatele, kteří se tam chystají třeba strávit aktivní dovolenou. Dokážete si představit, že byste jednou na Zakarpatské Ukrajině žila? Nějaký čas určitě, nastálo asi ne. Ovšem brzy se tam zase vypravím. Na Startovači jsem nab odměnu za příspěvek na vydání knihy několik originálních suvenýrů, například domácí pálenk vyrobenou postaru v kovárně poháněné vodou nebo ručně vyšívanou košili. Děkuji upřímně vše dosud přispěli a pomohli zdolat první metu, což umožní vydání knížky s krásnou grafikou. S "https://www.startovac.cz/projekty/ma-rusinska-vysivanka/"] ale stále pokračuje. Pokud se dosáhnout cílové částky sto dvaceti tisíc korun, budeme si moci dovolit větší počet výtisk ilustrací, barevný tisk a budeme mít finance na propagaci knihy. Přeji vám, ať se vám i tento sen splní a vaše knížka udělá radost co nejvíce čtenářům.