Potápíte se spoustu let. Kdy vás poprvé napadlo zkusit vydržet pod hladinou tak dlouhou do Vondrášek: To je sen snad každého začínajícího potápěče. Čtete knížky o prvních stavitelíc konstrukcí, vidíte tu romantiku a říkáte si: „Jo, to chci taky zkusit – žít pod vodou!“ Splnilo to vaše prvotní očekávání? Vondrášek: Vůbec ne. Romantika sice nechyběla, ale přece jen scházelo mnoho. Při čtení si lidi a prostor, v němž žili, moře a slunce. Takhle hezké to nebylo. Ponor jsme uskutečnili ve Slověnickém mlýně u Lišova, viditelnost v hloubce dosahovala dvou tří metrů, v kabině b barvy se zdály dost depresivní. Těšili jsme se na výlety ven, kde bylo sluníčko a teplo. Vyráželi jste tedy na výpravy? Vondrášek: Původně jsem si myslel, že tam budu prostě bydlet, a kdykoli se mi bude chtít, potápěčskou výstroj a půjdu si zaplavat. Jenže nám bránilo všudypřítomné vlhko. Obleky byl a nechtělo se nám do nich lézt. Ale když už jsme se odhodlali a šli ven, bylo to moc fajn. bylo držet se neustále pod vodou a nevystoupat výš jak tři metry pod hladinu – kvůli dekomPři čtení knížek o prvních stavitelích si představujete v němž žili, moře a slunce. Myslel jsem si, že tam budu prostě bydlet, a kdykoli se mi bud si potápěčskou výstroj a půjdu si zaplavat.
Příjemné zpestření vašeho týdenního pobytu. Gabriel: Myslím si, že i z toho důvodu jsme za celou dobu neřešili jediný konflikt. Vondrášek: Taky jsme se od sebe mohli vzdálit i díky tomu, že jsme obývali několik pater, číst nebo tak. Jak vlastně obydlí vypadá? Představuji si takovou ponorku pevně zapuštěnou v zemi. Gabriel: Tvarem ji opravdu připomíná, ale je postavená na výšku. Říká se tomu keson. Takov sklenička, kterou dáte pod vodu, a nemá dno. Odevšad jsme viděli hladinu pod sebou. Tedy k částí ve tvaru válců, v nichž jsme spali. Vondrášek: Ze všech stran jsou malá okénka. Jenže lom světla zužuje výhled, takže jsme toh Občas kolem proplavala ryba, ale že bychom viděli skálu, která se tyčila hned vedle, to ne Čeho jste se při přípravách projektu nejvíc obávali? Vondrášek: Že by se zabetonované patky utrhly a celý keson vyplul na hladinu.Je to taková sklenička obrácená dnem vzhůru, kterou dáte dno. Odevšad jsme viděli hladinu pod sebou. Tedy kromě dvou bočních částí ve tvaru válců, spali.
Stavěli vám ho na míru? Vondrášek: Kdepak, stál tam ještě před tím, než jsme si celou akci vymysleli. Majitel poze se potápěli, Michal Doktor, si ho sám zkonstruoval. Zavolal jsem mu a on byl projektem nad nám keson půjčil a dnes už je to náš kamarád. Na tom samém místě jsme se totiž potápěli už Tehdy jsem pod vodou strávil sto hodin. V čem to bylo letos jiné? Vondrášek: Tentokrát jsme byli dva a žili tam týden. Díky tomu jsme například zjistili, že chtěli o něco takového pokusit znovu, museli bychom použít jiný keson, protože tento rozho Je v něm obrovská vlhkost, teplota pouze sedmnáct stupňů a málo světla. Věcí, které by se hodně. Jenže to už jsou obrovské investice do zázemí, které si můžeme jen těžko dovolit. Proč jste se vynořili zrovna po týdnu? Vondrášek: To je jednoduché. První ponor jsme uskutečnili v roce 2013 v Lomečku u Mrákova krátkou dobu devíti hodin, abychom si ho vyzkoušeli. O rok později jsme se na stejném míst čtyřiadvacet hodin, jelikož jsme chtěli v kesonu i spát. Pak se nabízelo přes sto hodin zd mlýně, protože jsme chtěli pokořit tehdejší rekord. A letos v létě jsme se ponořili na týd si tak vyzkoušeli, co všechno je možné v rámci takových pobytů realizovat a na co se připrJe zde obrovská vlhkost, teplota pouze sedmnáct stupňů Věcí, které by se daly vylepšit, je hodně. Jenže to už jsou obrovské investice do zázemí, jen těžko dovolit.
Na co jste přišli? Vondrášek: Například je velice důležité dobře plánovat dekomprese, nelze je podcenit. Člov tkáně pod vodou nasyceny dusíkem, a vystupovat na hladinu proto musí velmi pomalu. Je to p otevřete minerálku a ta začne pěnit. Člověk pod hladinou má v sobě tolik dusíku, že kdyby rychlý, nestihl by se ho zbavit a začal by pěnit taky. Dekomprese jsme prováděli celkově h Nejdřív uvnitř a poslední půl hodinku jsme pak stoupali na hladinu. Co se při ní děje? Vondrášek: Místo vzduchu, který v kesonu byl po celou dobu a dodával se shora kompresorem, téměř čistý kyslík. Ten jste měli v bombě a dýchali ho i cestou vzhůru. Gabriel: Neříkáme bomba, protože ta má za účel bouchat a není úplně příjemné mít ji na zád to tlaková nádoba. Jedním z vašich cílů bylo pokusit se o co největší soběstačnost. Mohli jste si v kesonu vů Vondrášek: To opravdu ne, nebyl tam nainstalován dostatečně silný elektrický proud – kvůli Měli jsme speciální stravu v pytlíčkách, která se po zalití vodou díky chemické reakci sam dobrá, ale jednotvárná. Takže nám seshora dodávali ještě jiné jídlo. Gabriel: To je také jeden ze zajímavých závěrů: tlak, který je pod vodou vyšší, evidentně Posílali nám třeba ovoce, ale toho jsme se skoro nedotkli. Naopak nejvíc jsme si žádali uz normálně vůbec nejím. Potřebovali jsme jídlo chuťově výraznější.Měli jsme speciální stravu v pytlíčkách, která se po zal chemické reakci sama zahřála. Byla ale jednotvárná. Posílali nám seshora salámy. Tlak, kte vyšší, evidentně ovlivňuje chutě.
Co dalšího vás při pobytu uvnitř překvapilo? Vondrášek: Když mi v noci kapalo za krk. Při vydechování se totiž vzduch srážel na studené kesonu. Gabriel: První dvě tři noci se mi velice špatně spalo. Byl tam obrovský hluk – jako když s a současně zapnete vysavač. Způsobovaly ho bubliny vzduchu, jež z kabiny vycházely. Ze zač kvůli němu neustále budil. Vondrášek: Přitom podle záznamů podpůrného týmu jsme spali jako nemluvňata – okolo deseti Z jakého důvodu? Vondrášek: Nevíme. A myslím si, že to z našich informací o pobytu ani nezjistíme. Podobně chuť. Možná na to přijdeme příště. Bude nějaké příště? Vondrášek: Musel by k němu být zásadní důvod. Například si dovedu představit, že taková vý skvělá pro archeologii v lokalitě, kde je třeba pracovat dlouhodobě. Nebo při jakékoli kon pod vodou.První dvě tři noci se mi velice špatně spalo. Byl tam o jako když spláchnete toaletu a současně zapnete vysavač. Přitom podle záznamů podpůrného t jako nemluvňata – okolo deseti hodin denně.
O jídle jsme už mluvili a předpokládám, že jste měli v kesonu i chemický záchod. Jak jste Vondrášek: Celou dobu jsme se utírali zvlhčenými ubrousky. Gabriel: Poslední den jsme si ovšem řekli, že když už jdeme mezi lidi, měli bychom se pořá vlezli jsme tedy u dna kesonu do desetistupňové vody. Vondrášek: To byl pro mě ten nejhorší zážitek z celého pobytu. Měli jste někdy pocit, že to nezvládnete? Vondrášek: Hned první den, protože už na břehu se porouchala spousta věcí a pod vodou to p jsem ještě nikdy nezažil. Naštěstí máme skvělý podpůrný tým, který byl schopen všechny pot vyřešit. Když jste se po týdnu vynořili, cítili jste euforii? Vondrášek: Ani ne. Spíš jsem byl v šoku, kolik na nás na břehu čekalo lidí. A také jsem zj na dálku. Vzhledem k tomu, že dole byla špatná viditelnost, oční čočka se během týdne nast vzdálenosti. Ale rychle se to spravilo. Gabriel: Přestože jsme dodrželi délku dekomprese, bolely nás svaly a klouby, cítili jsme s jako při chřipce. To nezní jako něco, čím by si chtěl člověk dobrovolně projít. Proč jste do této akce vlast Vondrášek: Protože nás potápění baví a chtěli jsme pokořit stávající rekord. A následně se moji studenti, kteří v rámci našeho ponoru realizovali své dílčí výzkumy, týkající se např pohybu pod vodou nebo krizového managementu. Ale primární důvod byl, že jsme si to prostě David Vondrášek je dlouholetý potápěč, instruktor a pedagog. Vystudoval ortopedickou prote tělesné výchovy UK – obor tělesná výchova a sport se zaměřením na ochranu obyvatelstva. Od Václav Gabriel vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, kde nyní působí v OdděleníPoslední den jsme si řekli, že když už jdeme mezi lidi, pořádně umýt, a vlezli jsme tedy u dna kesonu do desetistupňové vody. To byl pro mě ten ne celého pobytu.