Jak se studuje v Nantes a Paříži

Pro oba pobyty ve Francii jsem se rozhodla z jednoho důvodu. Velmi mě baví cizí jazyky – komunikovat v řeči, která není má vlastní, a přesto skrze ni navazovat mezilidské vztahy, infiltrovat se do tamější kultury a nechat na sebe působit její zvyky. V průběhu pobytu nebo i až posléze si vybírám, co vnímám jako zajímavé a obohacující, a to si v sobě uchovávám.

V Nantes jsem prožila jeden semestr ještě jako bakalářská studentka na Fakultě sociálních věd UK. Navštěvovala jsem školu Audencia – SciencesCom. Tu jsem si vybrala, abych si rozšířila teoretické znalosti v oboru a získala zkušenosti se studiem v zahraničí. Francouzský školský systém byl pro mě zpočátku trochu šok, protože na privátních školách se zapisuje prezence. Člověk tam musí být přítomen i na hodinách, které nevyhodnotí jako zajímavé. Francouzští studenti musejí být ve škole každý den, se spolužáky z ročníku tak tráví spoustu času.

Mluvit francouzsky je základ

Pro tamní školský systém je typické zadávat takzvané group works neboli skupinové projekty, kdy pracujete na zadaném tématu společně s vybranými spolužáky. Já jsem měla to (ne)štěstí vyzkoušet si obě varianty – pracovat jak v mezinárodní skupině Erasmus studentů, tak ve skupině francouzské. Díky tomu mohu porovnat pracovní přístupy a celkovou dynamiku skupiny, která je mnohdy podmíněna právě národností kolegů.

Většinu hodin jsem měla v angličtině, ale byla jsem zprvu velmi překvapena, že se ani sami profesoři neuměli v tomto jazyce často plynule vyjádřit. Doporučuji proto všem vyjet na studijní pobyt do Francie jen v případě, že francouzštinu dobře ovládáte, a také si zvolit především kurzy ve francouzském jazyce. Usnadníte tak život sobě i profesorům. Ve srovnání s úrovní prezentace obsahu předmětů a náročností průběžných úkolů jsem byla v zimním semestru velmi zaskočena obtížností zkoušek. Skládaly se většinou z prezentace skupinové práce a testu, který byl u každého předmětu poměrně náročný.

Exkurz do francouzské kultury

Do Paříže jsem se rozhodla vycestovat mimo jiné proto, abych se dostala do kontaktu s tamními psychology a výzkumníky. V rámci stáže jsem vedla hodiny z teorie vývojové psychologie (konkrétně o citové vazbě) a plnila drobné administrativní úkoly. Žádné zkoušky jsem neskládala. Na konci pobytu jsem pořádala vernisáž fotografií svého psychosociologického projektu, ta ale nebyla povinným výstupem stáže. Výstava Couples from the World, prezentující velkoformátové fotografie (45 cm x 60 cm) a příběhy partnerských dvojic z pařížského regionu je nyní k vidění v Celetné 20.

Díky tomu, že jsem se pohybovala v čistě francouzském kolektivu, jsem poznala jak francouzskou kulturu, tak i určitá etická pravidla a dynamiku vztahů na pracovišti. Po zkušenosti z Nantes zastávám názor „jiný kraj, jiný mrav“. Přestože společně obýváme jeden kontinent, je mezi Čechy a Francouzi několik rozdílů, a to nejen co se pracovního života týče, ale také například v oblasti stolování, navazování vztahů, trávení volného času a podobně.

Mnoho mých známých Čechů mi na základě svých dlouhodobých zkušeností ve Francii potvrdilo, že Francouzi na vše potřebují daleko více času než my Češi. Na e-maily neodpovídají klidně i několik dní, meetingy zpravidla protáhnou i na několik hodin. Víkendy jsou posvátným časem rodiny, stejně tak jako dvouhodinová pauza na oběd v pracovním týdnu. Velmi dbají na vnější vzhled a upravenost je jedním z klíčů k úspěchu nejen na pracovním poli, ale také například při vyřizování osobních pochůzek. Některé jejich vlastnosti miluji a nenávidím zároveň, ale samozřejmě nelze generalizovat. Poznala jsem tu úžasné lidi, navázala nová přátelství, která – jak doufám – potrvají i po mém odjezdu do Prahy.

Stáž v Paříži jako životní mezník

Paříž pro mě byla velkým životním mezníkem. Jestli jsem už předtím byla schopna postarat se sama o sebe, díky tomuto pobytu jsem došla k uvědomění, že přežiju sama se sebou naprosto kdekoli a ještě k tomu si to užiju. Zažila jsem zde velké momenty samoty, únavy ze střetů daných kulturními rozdíly, strachu z vysoké kriminality. O to více jsou tyhle zážitky kompenzovány nepopsatelnou nádherou z hodinových bloumání pařížskými uličkami, kde z balkonů překypuje zeleň, pozorování bílé Paříže ze schodů baziliky Sacré-Cœur a vysedávání po kavárnách.

Paříž je obrovská multikulturní metropole s 12,5 milionu obyvatel a hustým zalidněním, kde na kilometru čtverečním žije 21 tisíc lidí. Je zde také vysoká míra imigrace. Životní úroveň hodnotím jako nižší než v České republice, zejména kvůli drahým cenám potravin, služeb, dopravy a naprosto přemrštěným cenám nájmů. Páry zde běžně obývají malá studia, jejichž cena se v centru pohybuje od devíti set eur měsíčně. Paříž vnímám jako jedinečné místo, kde se střetávají existenční kontrasty: na jedné straně vidíte přistěhovalce, kteří nemají co jíst, na té druhé luxusní činžáky se skleněnými lustry a zlatými klikami, kavárny, kde za café au lait dáte sedm eur.

Západ Francie mě okouzlil

Při svém prvním studijním pobytu ve Francii jsem se svou spolužačkou, spolubydlící a kamarádkou v jedné osobě hodně cestovala po celém regionu Pays de la Loire, Bretani, Normandii a Nové Akvitánii. Tyto oblasti patří dodnes mezi mé nejoblíbenější a vystihují pro mě díky nádherným památkám, přírodě, městům s výbornými pekárnami a obchůdky tu pravou francouzskou atmosféru. Pokud bych měla žít ve Francii, tak to bude právě tady, na západě, kam se ostatně stěhuje mnoho lidí unavených pulzujícím industriálním regionem Île-de-France.

Studium v zahraničí či praktickou stáž všem vřele doporučuji. Nejen pro rozšíření obzorů, zlepšení jazyka, ale také jako přechodový rituál dospělosti, kdy opravdu stojíte sami na vlastních nohách v cizí zemi a pomoc zvenku přichází jen zřídka. Po pracovní stránce se můžete dostat ke kvalitním studijním materiálům, navázat vztahy s akademiky a pozorovat jejich odlišný styl práce. Všechny získané zkušenosti jsou poté navždy vaše, můžete je s sebou přenést zpět do Čech nebo s jejich pomocí vystavět základy pro své budoucí zakotvení v jiné zemi.