Tomáš Malimánek se pro bungee jumping narodil ****************************************************************************************** * Tomáš Malimánek se pro bungee jumping narodil ****************************************************************************************** Kdyby to měla být pohádka, začínala by třeba takto: Jednou se jeden pán vydal na zkušenou najít novou obživu, nový druh podnikání. Bungee jumping, na který narazil v Arizoně, jej z V životě už nechtěl dělat nic jiného. Po návratu do Česka potkal na mostě, kde začal provo živnost, sličnou novinářku, která jej požádala o rozhovor. Jak už to v pohádkách bývá, zam se a na svět přišel Tomáš. Příběh bungee jumpingu se v České republice začal psát v roce 1993. Ovšem jeho tradice ve vousatější. V jedné legendě ze souostroví Vanuatu totiž zachránil ženu prchající před zlým střemhlavý pád ze stromu, na který v hrůze vyšplhala. Na rozdíl od svého muže si kotníky p lijáně. A zatímco se možná trochu rafinovaná žena jen zhoupla, muž se zabil… Prý jde dodne rituál zajišťující dobrou úrodu. Osobně jsem o bungee snila asi pikosekundu, na mostě Kawa Novém Zélandu ? (od roku 1987 první komerční místo pro bungee jumping na světě). Kouzelné řekou (zachycené i v „prstenovém“ velkofilmu Petera Jacksona) nakonec obdivovali s nohama jich bylo! „Pro bungee jumping jsem se nejspíš narodil,“ konstatuje na úvod setkání drobný usměvavý m Malimánek by klidně mohl dělat reklamu na pozitivní myšlení. Zatím je „jen“ studentem Peda UK a instruktorem adrenalinového skákání z mostu. Jak dlouho už z mostu skáčete? Pokud to mám počítat od doby, kdy jsem byl poprvé na mostě, tak to jsem byl ještě v kočárk si skočil v jedenácti letech, skákal jsem trochu jiný druh, tzv. swing jump, při kterém má chycené pevné lano, ne gumové. Zhruba o dva roky později jsem si skočil bungee. Pravidelně patnácti, kdy jsem se stal součástí rodinné firmy… Který z mostů je ten „váš“? Zvíkovský most přes Vltavu, kousek od Orlíku. Vzpomněl byste si na pocity, které doprovázely první skok? Dovolím si tvrdit, že pocity, které jsem zažíval při prvním skoku, jsou dost podobné těm, doteď. Moc se to nemění. V prvé řadě je to obrovská euforie, obrovský nával adrenalinu, do dalšího, co se vám do krve dostane… Mám to rád. Čím déle skáču, tím víc se na to těším! Př jsem vůbec nevěděl, jaké to je prožít volný pád. Člověk se vrhne do neznáma, už s ničím ne dělat. Jediným spojením je lano, které si ale uvědomí až trochu později. Pamatuji si, že ú chtěl zařvat, ale totálně mě zradil hlas, nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Můj první skok s tátou, takže nedílnou součástí pocitů byla důvěra v nejbližšího člověka: on přece ví, co nemám čeho bát! Ostatně tátu jsem měl u všech svých prvních skoků blízko sebe. A teď? Trochu se to proměnilo. Víc si skok užívám. I proto neskáču tak často jako dříve. Zkouším hlavě, nebo s rozběhem a přeskokem přes zábradlí… Ve finále je to ale jedno a totéž: člově jej lano, vyletí nahoru, padá dolů, pak se houpe. Rozdíl je jen v tom, jak se od mostu odr Dá se ten pocit k něčemu přirovnat? Stejnou otázku pokládáme i lidem bezprostředně po absolvování skoku. Nezřídka, a je to čis přirovnávají pocity k orgasmu. Ženský orgasmus neznám, proto nevím, jestli se to k němu př ale, jaké je skákat bungee, a to je skvělé! A co strach, máte? Ve své podstatě vždy. Ale jde o strach racionálního já; mám stále pud sebezáchovy a občas myslím. Když přelezete zábradlí, mozek člověku automaticky začne vysílat signály: tady nem hrozí smrt! No a to taky mám. Jde ovšem o pocity, se kterými se člověk může naučit pracova strach přetransformovat, hecnu se a jdu do skoku ‚po hlavě‘. Překonání sama sebe je skvělý více se bojím, tím příjemnější pocity zažívám. Co strach lidí, kteří se před skokem „šprajcují“? Jak ten jim dokážete rozmluvit? Kolikrát s lidmi, kteří se zastaví těsně před zábradlím a začnou váhat, hraji malou psycho Lidi se obecně bojí z racionální příčiny. Když jim dokážu vysvětlit, že se jim nic nestane přesně tak, jak má, je vyhráno. Musí mi ale uvěřit. U některých lidí zase platí, že je tře že by měli skočit právě teď, protože to určitě bude stát za to. Kolikrát si pak ani nepama Ovládne je radost pramenící z pocitu, že se překonali. Nepomohl by náprstek alkoholu na kuráž? Možná jo. Ale každý, kdo chce bungee absolvovat, podepisuje prohlášení, že není pod vlivem Jsou odvážnější ženy, nebo spíše muži? Těžko se mi to specifikuje, ale rozdíly v přístupu existují. Chlapi jsou odvážní, dokud ne zábradlí. Ženy se bojí do okamžiku, než přelezou zábradlí. Pak jsou mnohem odhodlanější. Z zajímavým bodem: před ním je to brnkačka, za ním je čtyřicetimetrové hluboké nic s malým o Čím je pro vás bungee jumping dnes? Jednak je to práce a také moje rodina, která z bungee žije. A taky mám kolem sebe lidi, se mostě scházím a které mám rád. V současnosti je to parta kámošů ze střední a vysoké školy. zajišťují čtyři lidé, kteří jsou na místě od sobotního rána do nedělního pozdního odpoledn 11 do 17 hodin. Vždy jde trošku o výlet, trošku o práci, často velice náročnou, zvláště př lidí a v horku. To se kolikrát není kam schovat a nedá se ani na chvíli odpočinout a třeba naplňuje mě to ve spoustě ohledů. Máte svůj vysněný most, ze kterého byste si chtěl skočit? Mám rád ten náš Zvíkovský, v jižních Čechách. Z jiného jsem nikdy neskákal. Vlastně si ani představit, že bych skákal z jiného. Jedné bývalé přítelkyni jsem vyprávěl, jak můj táta s Zareagovala vlastně naprosto přiměřeně, řekla, že je jí to velice líto. Tak jsem raději hn skočil už dvakrát… Takže možná z Nuseláku bych si rád skočil, a to víc než jednou (dodal s Bohužel dnes už je to vzhledem k bezpečnostním opatřením téměř nemožné. Než bych se nachys policie. Kde se vidíte dejme tomu za deset let? Chtěl bych učit. Věřím, že by mě učení, a to především společenských věd a tělocviku, kter bavit. A vedle toho budu i nadále zajišťovat chod firmy, neboť jsem přesvědčený, že o bung zájem. Tomáš Malimánek – student druhého ročníku Pedagogické fakulty UK oborů tělesná výchova a s kde působí jako instruktor a zároveň trochu i psycholog v rodinné firmě K. I. Bungee jump bungee, že skok z mostu dolů je jedinou možnou cestou k nevšednímu životnímu zážitku. Brzy „Když ještě byla malá holka a přišli jsme spolu na most, kde lidé skákali, podívala se na skoku vážně uvažovat...“