Všichni se ptají, kdo nám to hraje ****************************************************************************************** * Všichni se ptají, kdo nám to hraje... ****************************************************************************************** Ví se o něm, že netoleruje chyby a hymnu zásadně hraje podle not. Snem „neviditelného" var varhany v Karolinu. Pamatujete si, kdy jste hrál v Karolinu poprvé? 26. září 2018 tomu bylo přesně čtyřicet let. Pamatuji si to naprosto přesně, neboť prof. J (český lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu, pozn. red.) tehdy or chirurgů. Díky přátelství našich rodin jsem dostal nabídku odehrát při zahájení malý konce dvaadvacetiletý student, tudíž jsem byl rád za každou podobnou příležitost. Nebudu tvrdit, docenil význam Velké auly Karolina, která mě dnes silně oslovuje. Cítíte vzhledem k historii k tomuto prostoru velký závazek? V závěru roku 2017 jsem měl obrovskou příležitost hrát během jednoho dne na třech nejpůsob umělecky nejpodnětnějších místech v Praze: nejdříve na pódiu Národního divadla, odkud jsem Rudolfina a večer mě čekala zkouška v Karolinu. Do těchto míst se většina lidí nedostane. nabita emocemi. Vnímám, kolik velkých osobností jimi prošlo, což je pro mě ohromně zavazuj A samotný nástroj? Je i ten pro vás stále inspirací? Varhany v Karolinu pocházejí z roku 1968. Tehdy byl postaven nový píšťalový stroj za takzv prospektem, který je vidět z auly. Slouží dodnes. Samozřejmě s časem se vynořují řady nedo jsem před pár lety vyslovil prosbu o stavbu nových varhan. Stav nástroje posoudil i diecéz který má na svých bedrech též stavbu nových varhan ve Svatovítském chrámu. Předložená konc s nadšením. Iniciativy se ujal profesor Jan Royt (český historik umění, prorektor pro tvůr činnost UK, pozn. red.). Pokud vůle trvá, věřím a doufám, že se brzy začne konat. Zvláště učiněno hodně kroků k realizaci. Snad to nebude trvat tak dlouho jako oprava nástroje v Tý uběhlo devět let, než se varhany začaly vůbec rozebírat. Jaké změny jsou podle vás zásadní? Aby nástroj dobře zněl, musí mít správné umístění v sále. Pak teprve jeho zvuk dokáže příj prostor. Je zajímavé, jak se u stávajícího nástroje cestou do auly zvuk někde rozbije a „z nová koncepce počítá s nástrojem, který bude mít převážnou část píšťal umístěnou přímo v a vedlejších prostorách, jako je tomu u současných varhan. Zároveň uvažujeme o druhém hracím bude mobilní a v případě potřeby bude stát v hlavní lodi auly. To by byla opravdu velká změna. Už v tom, že by vás přítomní při hře viděli. Doposud se to domnívat, že slyší reprodukovanou hudbu. Tomu věřím. Hráč není vidět, hraní v Karolinu je anonymní. Na druhé straně, kdyby někdo př že by se dalo využít nahrávek, nikdy už to nebude jako živé hraní, které reaguje na aktuál Já po očku sleduji situaci prostřednictvím monitorů. Hlídám si délku produkce, aby přesně dění dole v aule. Dost často jde o ryzí improvizaci, ale i u ní musí platit, že nějak začn skončíte. Nemůžete prostě jen přestat hrát. Když nejde o koncert, jde vlastně o užitkovou mělo „zařezávat“. Před lety v čase bez monitorů jsem dokonce dostával smluvená znamení ruk samozřejmě nedostatečné. Sledujete před vystoupením, pro jaké posluchače hrajete? Není to pro mě podstatné. Ale když jde o nějakou výjimečnou příležitost, tak se na hru při Zajímavá zkušenost nastala při inauguraci rektora, kde kromě varhan hrály i žestě. Bylo tř zhruba pětadvacetivteřinovou sekvenci, kdy rektor přísahá na žezlo a pak se vrací na své m jsem si to odkrokoval, změřil, zkomponoval intrády a pak je rozepsal pro jednotlivé nástro skvěle. Ale odhaduji, že nikdo v sále tomu nevěnoval takovou pozornost jako já. Chci, aby mělo úroveň. I proto mám pokaždé při hraní hymny noty. Kdybych ji nedohrál správně, nevím, Karolina unikal. Promiňte, ale o vašem pedantství se mluví i na konzervatoři. Mým heslem je nulová tolerance k chybám. A mí žáci? K těm se chovám korektně. Nikdy nevím, stane mým kolegou, s kým se sejdu při hraní (úsměv). Vaším oblíbeným skladatelem je prý Antonín Dvořák, přesto jej v repertoáru nemáte. Antonín Dvořák sice vystudoval varhanickou školu (Ústav pro církevní hudbu, pozn. red.), a varhany nepropadl tolik, jako třeba hře na violu. O prostředí tehdy prohlásil: Na varhanic páchlo plesnivinou. I varhany! Škoda, že nikdy neměl k dispozici dokonalé varhany. Jinak b napsal tak úžasné skladby, jako psali francouzští romantici. A co váš varhanický sen, je nějaký? Jednoznačně nové varhany v Karolinu. Kvalitní nástroj při dobré údržbě vydrží i tři sta le mě oslovuje. Máte čas i na jiné záliby? Jak vlastně odpočíváte? V klidu domova. S manželkou, se kterou jsme oslavili třicet let společného života, máme tř vnoučat. K tomu jsem až neskutečný fanda hokeje a fotbalu – v něm jsou u mě na špici FC Ba Mnichov. PS: V současné době probíhá výběrové řízení na nové varhany pro Karolinum. Když vše půjde dodavatel znám v březnu 2020. MgA. Jan Kalfus - má mimo jiné titul laureáta z mezinárodní interpretační soutěže Pražské významnými soubory a orchestry, např. s Kühnovým dětským sborem, s Bambini di Praga, se so orchestrem hl. m. Prahy FOK nebo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Dvacet šest let byl varhaník v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze. Pře 2016 převzal z rukou rektora stříbrnou medaili.