Jan Sokol: Už jsme se naučili zacházet se svobodou ****************************************************************************************** * Jan Sokol: Už jsme se naučili se svobodou zacházet ****************************************************************************************** Filozofické přednášky profesora Jana Sokola patřily na půdě Univerzity Karlovy vždy k těm nejvyhledávanějším a on sám je s akademickým prostředím spjat desítky let. Citlivě vnímal univerzity a celé české společnosti po listopadových událostech v roce 1989. Češi a Slováci si připomínají události Listopadu 1989, jak Vy vzpomínáte na tehdejší dění? Jak to tak bývá, tak když u něčeho jste, tak si všímáte spíše detailů ale ne až tak toho, A my ani pořádně nevěděli, co se děje. Navíc já býval vždy skeptický - když lidé pořád cho že už to praskne, tak já je spíše krotil. Ale bylo poznat, že už je to něco jiného a že se děje. Z dnešního pohledu se mluví o sametové revoluci, ale ona tak docela sametová nebyla moc pořád fungovala, estébáci po Praze strhávali plakáty, do Prahy se svážely Lidové milic po Listopadu jsem byl v Olomouci a tam pořád ještě lidé měli strach, že se režim vrátí. Ty vytratily až tak někdy kolem Vánoc. Ze současného pohledu se zdá, že lidé v roce 1989 byli velmi jednotní a při všeobecném nad drželi spolu. To je vždycky trochu nebezpečný optický klam. I když se na demonstraci na Letné tenkrát se milionu lidí, je to vlastně pořád málo – pět procent obyvatelstva. Na tuhle iluzi – že jsm zajedno“ – je třeba si dát pozor. Ano, významná část občanů chtěla svobodu, ale všichni to Kdy jste byl Vy osloven k aktivnímu zapojení do dění? Párkrát jsem zašel do Laterny magiky a do Špalíčku, občas s něčím pomohl. A po Novém roce Pithartem chystali časopis Přítomnost. Až teprve před volbami (konaly se v červnu 1990, po přišli kolegové, že musím kandidovat, protože na kandidátkách Občanského fóra je příliš mn Nakonec jste strávil v politice jako poslanec dva roky, a v roce 2003 jste byl dokonce kan prezidenta. Jak k tomu došlo? Na fakultu za mnou přišel Vladimír Špidla, kterého jsem si vždycky vážil, s tím, zda bych kandidovat. Byl jsem tehdy děkanem nové fakulty a měl jsem pocit, že tam člověk může uděla Hradě. Nicméně jsem cítil jakousi společenskou odpovědnost takovou nabídku neodmítat. Tehdy bylo několik kandidátů a všechny parlament postupně odmítl. A já nebyl nakloněn tomu Klaus vyhrál úplně jednohlasně. To byl asi hlavní důvod. Já jsem Klause znal už z dřívější němu mám určitý respekt, nemyslel jsem si, že by to bylo dobře. Klaus volby nakonec vyhrál. Jak hodnotíte jeho prezidentský úřad? Nejsem tu od toho, abych nadával na prezidenty, mám však pocit, že to potom šlo od desíti Samozřejmě bylo těžké se vyrovnat osobnosti Václava Havla, jenže Václav Klaus to pochopil odkaz musí shazovat, což vypadalo spíš hloupě. A jeho tahanice s Evropskou unií byly trapn poškodily. Mezinárodní politika našich posledních prezidentů je ostatně velmi divná. Prestiž, kterou zahraničí díky Havlovi, Klaus i Miloš Zeman hodně prohospodařili. Všelijaké drobnosti a př klidně přehlédl, ale vadí mi Zemanovy námluvy do Ruska a Číny, to je vážná a nebezpečná vě Je to právě prezident Zeman, kvůli kterému se česká společnost polarizuje? Ano, a myslím, že to i vědomě podporuje. A nejde ani tolik o názory: celá ta absurdní afér článkem – to přece nemělo žádný jiný smysl než vytvořit dva nepřátelské tábory. A osobní ú politiku, na soudce nebo novináře, které Hrad občas předvádí, to přece rozhodně není role Je opravdu česká společnost rozdělena na „pražskou kavárnu“ a ty ostatní, jak Zeman tvrdí? „Pražská kavárna“ je typické klišé a dost lidí si představí snoby, kteří nic nedělají. Za jakási nechuť ke vzdělání. Miloš Zeman těmihle výpady povzbuzuje a láká skutečné nevzdělan mají mindrák, a tím i odpor ke vzdělanosti jako takové, což je dnes dost nebezpečná věc. To fungovalo už za komunistů, ti také ke vzdělanosti neměli zrovna pozitivní vztah. Ale v letech je velký rozdíl v tom, jak se lidé dívají na své představitele a jak se ti představ veřejnost. To je velmi symetrické a smutné. Tak hloupí přece nejsme. Jak ještě se společnost od roku 1989 změnila? Onehdy jsem slyšel v rádiu odpověď jednoho podnikatele, kterého se ptali na to, jak prožil řekl: To bylo jako, kdybyste v zoologické zahradě najednou otevřeli klece… A to mi přišlo Naštěstí se včas podařilo zachytit ty hrozné věci jako podnikatelské vraždy. Také privatiz dala udělat líp, ale to byla skutečně velmi těžká úloha, takže za to bych pana Klause nekr Když pominu nesmírně podstatné faktické změny, těší mě, jak se společnost podivuhodně učí svobodou. Z toho jsem měl vždy velký strach. Samozřejmě se člověk velmi těšil na to, až to zároveň jsem měl starost z toho, jak to zvládneme, protože jsme nebyli na svobodu zvyklí. A umíme se svobodou nakládat, nebo si ji už ani nevážíme? Víte, já nejsem sociolog a nemám ponětí, jak je to vnímáno v masovém měřítku. Ale řekl byc veřejná svoboda mezi lidmi chápe jako samozřejmost, je to vlastně dobře, tak to má být. A svobodu přistřihnout, ať lidé hlasitě protestují. Proto mám radost třeba z Milionu chvilek pro demokracii, kde figurují mladí lidé, neovlivn sentimentem. Pochopili, že není třeba zakládat nové strany nebo předkládat politický progr dát najevo, že tady jsou. A pokud vláda udělá něco nepřijatelného, trochu zavrčí, že takhl stačit. Máte tři děti a několik vnoučat. Pozorujete u jednotlivých generací rozdíl v pohledu na sv Řekl bych, že vnoučata by asi byla dost překvapená, kdyby se jich na to někdo vůbec zeptal ně už je svoboda něco naprosto přirozeného. Ovšem lidé si to většinou uvědomí, až když při na svobodu, jako třeba tehdy, když přišel pokus o ovládnutí televize. A je moc důležité, ž a není při tom žádné násilí, nic se nerozbíjí apod. – to je opravdová kultura veřejného ži důležité, že se pořád najdou lidé, kterým věci veřejné nejsou lhostejné. Dokázal byste jmenovat, co vás za posledních třicet let nejvíc překvapilo v pozitivním i n Pro mě nejvýraznější projev změny v dobrém je to, jak vypadají města, domy, továrny, obcho prostředí, kde se normálně žije. Ten rozdíl je obrovský a hodně významný. To negativní je nadávat. Uvědomil jsem si, že řada mých přátel včetně disidentů si myslí, že jejich úloha kritizovat. Ale pokud se to přežene, pak ti lidé mluví jako Grebeníček. Začal s tím dost nápadně Miloš Zeman, který kdysi svou kampaň postavil na heslu o „spálené schopen akceptovat, že v naší zemi není všelicos v pořádku, ale že by po Klausovi zůstala „spálená“, to je přece absurdní. Dlouhá léta jste učil a přednášel na univerzitě, byl jste i ministrem školství. Jak je to vzdělanosti? Školství velmi citlivě reaguje na okolní společnost. Učitelé a ředitelé škol dostali v pos letech volnější prostor a to je samozřejmě dobře. Ale na druhé straně – představa o vzděla diferencovala a je potíž se na něčem shodnout. Vezměte si takovou maličkost, jako je matem Ačkoli tento předmět není populární, je i u maturity podstatný, a to pro všechny. Samozřej konzervatoři nebo na zdravotce než na gymnáziu. Ani muzikant nebo zdravotní sestra se přec trojčlenky (pardon, bez rovnice o jedné neznámé), bez procent a statistiky, bez odhadování Co trápí současné školství? Především byrokratizace a zbytečné evidování kdečeho. A velmi mě trápí nedůvěra rodičů: on dětem, že si školy neváží. Když se tatínek malého kluka zeptá, co dnes dělali v té „blbárn jak mu uškodil. Je zajímavé, že většina lidí až do smrti strašně dobře vzpomíná na svou pr učitelku. Jak to, že to později neumíme využít? Kde se to pak ztratí? Možná i sám učitel b autoritu chápat trochu jinak. To je podobné, jako když jste rodič – zhruba do pěti šesti l myslí, že víte všechno. Pak ale musíte dát najevo, že také něco nevíte, jinak o autoritu p Poslední tři dekády jste byl různým způsobem spojen s Univerzitou Karlovou. Co se nejvíc z Řekl bych, že se univerzity výrazně změnily tou masovostí. Počty studentů rostly na Západě kdežto u nás se zvedly z roku na rok, a to prakticky bez investic. Také důraz na bádání a chtěli komunisté vyhradit Akademii věd, přišel najednou a hodnotí se jen podle kritérií em Univerzita je pozoruhodný organismus, který už skoro tisíc let žije z obměny. Sám o sobě a konzervativní, ale zároveň do něj neustále vstupují mladí lidé, a díky tomu tam může být v kritické prostředí. A to je dobře. Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc. Od roku 1991 přednášel filozofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické i Filozofic od roku 2000 na Fakultě humanitních studií UK. Děkan FHS UK (2000–2007), Zlatá medaile Uni (2016), Řád čestné legie (2008). V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, od roku 1997 d ministra školství, od ledna do července 1998 ministr školství. V roce 2003 prohrál v prezi Václavem Klausem.