Vladimír Hanzel: Havel se nenechal ovlivnit „hučiči“ ****************************************************************************************** * Vladimír Hanzel: Havel se nenechal ovlivnit „hučiči“ ****************************************************************************************** Vladimír Hanzel byl třináct let osobním tajemníkem Václava Havla a to i včetně celého obdo vykonával úřad prezidenta. Jako první také před osmi lety na Facebooku informoval o Havlov se už v roce 1986, kdy je spojila láska k hudbě, o které Hanzel psal do tehdejších periodi také prožívali bouřlivé dny Listopadu 1989. Jak jste prožíval 17. listopad 1989? Tehdy byl pátek. Dopoledne jsem podával na hlavní poště dopisy s peticí a novou várkou pod uvěznění dvou redaktorů samizdatových Lidových novin. Odpoledne jsem se vydal na studentsk Albertově. Václav Havel záměrně zůstal na Hrádečku, protože nechtěl, aby ho znovu "prevent a také, aby o něm Rudé právo psalo, že organizuje další demonstraci. Tak mě požádal, abych referoval mu pak o situaci. Měl jsem stejně v plánu tam jít. Chodil jsem na většinu tehdej Z mnoha hledisek to bylo jiné než při předchozích shromážděních. I proto, že to bylo ofici Svazem mládeže (SSM). V původní pozvánce bylo uvedeno, že průvod půjde z Albertova přes Ka Štěpánskou ulicí do Opletalovy, tedy přes Václavák. To ale svazákům povolovači neschválili průvodu z Albertova na Vyšehrad.. Na Václaváku se konaly všechny podstatné demonstrace od se schvalovači-zakazovači zalekli. Byla tehdy mezi lidmi cítit jiná atmosféra? Určitě ano. Přišlo mnohem víc lidí. Kromě studentů i starší lidé. Někteří měli na svou dob transparenty s hesly jako „Konec vlády jedné strany“, „Svobodu!“. Na Albertově mluvili růz například akademik Katětov (první děkan matematicko-fyzikální fakulty a v letech 1953–57 r univerzity, pozn. redakce) měl velmi ostrý projev, ve kterém se snažil burcovat studenty. student MatFyzu Martin Klíma a další. Zástupce svazáků s projevem plným frází byl naopak v Nicméně na Vyšehrad k hrobu Máchy se přece jen došlo Vyšehradské uličky vedoucí ke hřbitovu se totálně zaplnily. Když pak začala část shromáždě odcházet směrem k metru, tehdy stanici Gottwaldova, vylezl na vyšehradskou zídku John Bok „Nebuďte srabi, jde se na Václavák!“ Část ocházejících odklonil směrem do centra. Tedy na zamýšlenou trasu. Sešli jsme z Vyšehradu dolů, přes Výtoň do Vyšehradské ulice kolem ministerstva spravedlno křižovatce u Botanické zahrady stál policejní kordon. Příslušníci Veřejné bezpečnosti nám na Karlovo náměstí. Tlampačem vyzývali, abychom se rozešli. Jenže ti vzadu za námi netušil v čele průvodu, a tlačili nás dopředu. Esenbáci s obušky dostali povel a začali nás mlátit Opravdu dost surově. Takovou nakládačku jsem nikdy předtím nedostal. Jak na to reagovali lidé v průvodu? Ona už panovala bojovnější atmosféra nežli dřív a lidé se nenechali jen pasivně mlátit. Je vytrhli obušek, když vtrhl do davu, jinému shodili přilbu. John Bok hlasitě protestoval, t tamní služebnu VB. Spolu s dalšími lidmi jsem vběhl do nejbližšího domu, a když nás nikdo nepronásledoval, po byl klid, jsme vyšli ven. Průvod mezitím šel jinou trasou, po nábřeží Vltavy, takže jsem u čele. Dav se neustále rozrůstal, přidávali se kolemjdoucí. Atmosféra byla na tu dobu zcela se hesla "Miloše do koše", "Nechceme kůl v plotě!". Když jsme prošli kolem Národního divad Máji, viděli jsme z dálky hradbu z obrněných policejních vozů. Pak byl vidět i policejní k tlampačem vyzývali k rozchodu. Znenadání se objevil i kordon z druhé strany, za našimi zád pomalu dopředu, byli jsme obklíčeni a víc a víc stlačováni na malém prostoru. Byl jste tam až do konce? Byl jsem asi do půl deváté večer. Václav Havel mi měl v devět telefonovat domů. Volával z protože na Hrádečku neměl telefon. Vyrazil jsem tedy Mikulandskou ulicí pryč. Policisté mi zkontrolovali občanku a zapsali si mne. Jen co jsem došel domů, zvonil telefon. Vylíčil js co se vše odehrálo. O brutálním zákroku jsem ještě nevěděl. To jsme jsme se dozvěděli až p hodinách. Za jak dlouho jste se pak viděli naživo? Hned druhý den jak bylo domluveno. V sobotu odpoledne přijel Václav do Prahy a večer jsme Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo, pozn. redakce), kde se měla koláž, do níž byla zařazena část Havlovy hry Zahradní slavnost. Ovšem už o několik hodin d tomto divadle rozhodlo, že se divadla zapojují do stávky, kterou ráno vyhlásili studenti. Tehdy se vyrojily spekulace o smrti studenta Šmída Ano. Tehdy byla složitá doba a probíhaly různé šuškandy o tom, co se vůbec stalo. Dokonce několika mrtvých, kteří byli tajně odvezeni bůhvíkam, jejich těla tajně spálena a podobně. nepřehledná. Do toho přišel do divadla Michael Žantovský, který pracoval pro agenturu Reut že byl zabit student MatFyzu Martin Šmíd. Jana Šmídová, která pracovala v redakci Svobodné taky v divadle, nám řekla, že je to nesmysl, že její syn Martin spí doma. Ale že existuje Šmíd na Matfyzu. Setkával se Václav Havel se studenty už před revolucí? Studenti často chodili za Havlem do bytu a po listopadových událostech samozřejmě kontakty ústředí Občanského fóra. Havel totiž sám vyžadoval, aby se účastnili jednání s tehdejší vl jednání OF. Bylo důležité, abychom táhli za jeden provaz. Kdo byl z tehdejších studentských vůdců nejvýraznější? Martin Mejstřík z DAMU byl hodně revoluční, Šimon Pánek (student Přírodovědecké fakulty UK když také rázný. Rovněž Martin Klíma z MatFyzu nebo Jan Bubeník (student Lékařské fakulty byla tu i Monika Pajerová (FF UK), Igor Chaun (FAMU), Pavel Žáček, student žurnalistiky. B víc. A právě studenti byli v tehdejším dějí klíčoví. Nejen, že celé dění odstartovali, ale spolu s populárními herci do odlehlejších míst republiky a pomáhali tak prolomit informačn na mnoha místech tehdy panovalo. Změnil se nějak Václav Havel během těch revolučních dnů? Znal jsem Havla jako spíše plachého introverta se smyslem pro humor, zdvořilého, skromného najednou začal fungovat jako generál. Pro něj byl Listopad vyústěním něčeho, o co usiloval Najednou se na něj všichni obraceli a čekala se od něj rozhodná reakce. A on se musel umět udílet rozkazy a pokyny. Cítil velkou zodpovědnost, která na něj nečekaně spadla. V těch dobách kolem něj musela být spousta našeptávačů On jim říkal „hučiči“. Pořád do něj někdo hučel. K tomu mám vzpomínku. V předvečer Vánoc 1 bratři Ivan a Václav Havlovi večeři ve svém společném bytě, které jsem se zúčastnil. Václa zlobil, že pořád ti „hučiči“ tohle a támhleto a on musí pořád mluvit, až z toho chroptí. A tak před večeří sepsal memorandum. Přečetla jej nahlas během večeře Ivanova žena Dáša. M jedním z nich byl bod 18, který zněl asi takto: Když mluví Václav Havel, jsou ostatní lask nepřišel o hlas. A potom, když probíhala interní jednání Občanského fóra, někdy zničehonic bod 18, bod 18! Ne všichni však tušili, o co vlastně jde. Havel obdržel několik čestných doktorátů včetně toho z května 1990 od Univerzity Karlovy. ocenění? On si jich samozřejmě všech velmi vážil. Ale přistupoval k tomu s pokorou a jistým nadhled měl takovou „síň slávy“ v chodbičce u WC, kam si věšel veškeré čestné doktoráty, diplomy a Jaké jsou vaše nejsilnější osobní vzpomínky na Listopad 1989? Těch je samozřejmě několik. Když odstoupil ústřední výbor KSČ, nebo když na Václavák vpoch ČKD, generální stávka... To byly určitě zlomové okamžiky. Pro mne osobně bylo nejnepříjemn byl zmlácen policajty ve Vyšehradské ulici a nejemotivnější byla volba prezidenta republik atmosféra té doby byla neopakovatelná, nezapomenutelná. Rezonuje ještě odkaz Václava Havla ve společnosti? Myslím, že ano. Před několika dny zveřejnil regionální Deník výsledky průzkumu a mne překv procento dnešních lidí považuje Havla za nejlepšího polistopadového prezidenta. Já osobně raději vyhýbám, protože přece jen žiju ve své sociální bublině, tedy neznám názory repreze obyvatel a nebylo by to ode mne úplně objektivní. Řada věcí, které Václav Havel prosazoval lidských práv či šetrného zacházení s přírodou, je nadčasová. Jsem hluboce přesvědčen, že lidí bude i v budoucnu inspirovat a zabývat, že budou i nadále přínosné.