Jan Konvalinka: Excelentní vědci jsou pro univerzitu nedocenitelní ****************************************************************************************** * Jan Konvalinka: Excelentní vědci jsou pro univerzitu nedocenitelní ****************************************************************************************** Moderní univerzita nemůže být pouhou dílnou lidskosti. Musí být inhibitorem demagogického to prorektor pro vědeckou činnost Univerzity Karlovy Jan Konvalinka a v rozsáhlém rozhovor Forum se vyjádřil i k mnoha dalším zajímavým tématům. Médii nedávno proběhla zpráva, že Česká republika přišla o status země, ve které byly vymý Co děláme spatně? Důležitou příčinou rozšíření nákazy je vzrůstající procento rodičů, zejména matek, kteří s vedlejších účinků očkování a nedávají své děti očkovat. Vnímám to jako velké selhání nás v lékařů, novinářů, píšících o vědě, i celého vzdělávacího systému. Spalničky jsou přitom je problému. Důsledky boje proti fake news, jejž zatím prohráváme, jsou zřejmé zejména v poli případě nezpochybňuji demokratický systém voleb, ale je smutné, že se občané často rozhodu zájmům pod vlivem lží. Je úkolem moderního vědce bojovat proti fake news? Určitě ano. Sám se o to snažím dost aktivně. Popularizace je základní součást vědecké prác znít pateticky, ale podle mě na ní závisí naše přežití jako lidského rodu a bezpochyby – a přesvědčen – na ní závisí přežití demokracie. To, co vědcům v boji s dezinformátory chybí, je čas. Držet s nimi tempo dnes téměř není mo Výmysly demagogů skutečně nestačíme vyvracet. Američané nebyli na Měsíci, očkování způsobu speciálně magnetizovaná voda léčí rakovinu. Teď jsem během chvilky přišel na tři nesmysly. vyvrácení jednoho takového vědci zabere půl dne. Musí se ponořit do studia a fenomén prozk úhlů pohledu. Jenže demagogové takových nesmyslů vymyslí dvacet za půl hodiny. Na jejich v nikdo nemá čas. Vědec navíc nepůsobí důvěryhodně, mluví složitě a zdlouhavě, zatímco popul okamžitě chrlí jasné odpovědi se sebevědomou jiskrou v oku. Přesto si vědci na boj s demag čas. Vědci ale nejsou placeni za boj s dezinformacemi. Nemám rád stížnosti vědců na to, že nemají dostatek peněz. Uvědomuji si totiž, že peníze z rozpočtu by klidně místo na vědu mohly jít na dálnice a důchody. Je dobře, že jdou na vědu jich být víc, ale není to samozřejmé a my o tom musíme naše spoluobčany přesvědčit. Za pen rozpočtu musíme něco poskytovat, a to nejen léky, ale také lepší knihy o českých dějinách, školách, lepší lékaře v nemocnicích. To od nás společnost právem vyžaduje a zaslouží si to Pro spoustu vědců je věda nejvyšší metou, k níž by společnost měla směřovat, a nepociťují výzkum obhajovat. Historicky to tak ale nikdy nebylo. S trochou zjednodušení začalo to, čemu říkáme základní podpora vědy a výzkumu, doopravdy až s druhou světovou válkou. Předtím bylo vědců velmi má výsadou bohatých soukromých učenců, případně nadací, které tyto vědce individuálně financo tu byly proto, aby školily nové učitele a lékaře. Koncept velkých, státem placených ústavů tak bádají, je velmi moderní. Ovšem představa, že podpora vědy je samozřejmá a není třeba mě popouzí. Třeba takový Jiří Grygar nemá na rozdíl od desítek jiných fyziků tak vysoký im udělal pro českou vědu víc než oni a jeho práce je obecně mimořádně prospěšná. Měl by tedy vědec předmět svého zájmu podřizovat tomu, co společnost aktuálně potřebuje? Vědec by se podřizovat požadavkům společnosti neměl, ale společnosti a stavy zaměřené na a výzkum ano. Nesmí to být tak, že nám předseda vlády dá zadání a my ho budeme plnit, na to ústavy. Univerzita i Akademie věd tu jsou od toho, aby zkoumaly, jak funguje svět, a hleda bytí a přírody. Věda by měla odpovídat na otázky společnosti, ale neměla by to dostat přík akademické svobodě, navíc to je nepraktické, protože nevíme, co se může hodit. Jak to myslíte? Jako příklad mohou sloužit Antonín Holý z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Nehledali lék na AIDS. Holý hledal látky blokují by mohl využít jako antibiotika, Svoboda zase studoval retroviry u kuřat. Svobodova práce vypadala jako nepraktické hraní, věda pro vědu, která nemá skutečný význam. Pak jsme ale o a všechno, co se Svoboda naučil o ptačích virech, bylo najednou aplikovatelné na člověka. viru HIV v devadesátých letech zněly katastroficky, vypadalo to, že Afrika skončí vylidněn lidstvo představovat velkou hrozbu. Dnes máme velmi účinné léky díky lidem, kteří po deset na původně „neužitečné věci“. Skutečně nikdy dopředu nevíme, co se nám bude hodit. Co říkáte na oblíbenou představu politiků, že si soukromá sféra bude u vysokých škol objed podle svých aktuálních potřeb? To je naprostá pitomost. Jan Sokol má krásný příměr. Jeho rodiče úzkostlivě dbali o to, ab těsnopis. Jejich představa byla taková, že se s těsnopisem nikdy neztratí a vždycky uživí. učit nechtěl, vyučil se hodinářem a nakonec vystudoval filozofii, která ho celý život dobř o těsnopis dnes už nikdo zájem nemá. Vývoj jde dopředu tak rychle, že vážně nikdo nemůže p budeme za pár let potřebovat. Celý problém má ještě politické pozadí. Náš stát se naneštěstí stal lacinou montovnou a u firmy potřebují přísun špatně placených montérů. Na tom by se školy neměly žádným způsobem firmy chtějí víc řemeslníků, musejí je dobře zaplatit a oni přijdou. Není úlohou školství jejichž práci za deset let nahradí roboti. Úlohou naší univerzity sice není produkovat „levné montéry“, v mezinárodních žebříčcích se ve třetí stovce. Proč není v té první? Protože nejsme dost dobří. Proč? Nemám rád, když se lidé vymlouvají na minulý režim, ale škody jím napáchané byly pro česko devastační. Po něm přišlo hluboké podfinancování. To už dnes není pravda, peníze, které jd jsou v průměru stejné jako v zemích OECD. S penězi, které u nás jdou na vědu, by Univerzita Karlova mohla patřit alespoň do druhé st ní ale dostat? Musíme být dynamičtější. Musíme mít ambici hledat ty nejlepší studenty, postdoky i profeso přitáhnout nebo si je udržet a nabídnout jim odpovídající možnosti. Abychom to mohli uděla uvědomit, že naše ústavy nejsou nafukovací. Ti lidé, kteří nemají na to, být profesory Uni jimi být nemohou. Tento systém je tvrdý, ale jedině tak obstojíme. Byl bych rád, kdyby byl získat místo na Univerzitě Karlově, ale když už ho jednou dostanete, budete mít pro svou p podmínky. To jde ovšem ruku v ruce s nutnou internacionalizací univerzitního prostředí. Univerzita Karlova byla vždy mezinárodní univerzitou. Do devatenáctého století byla lingua poté němčina a francouzština. Dnes je jí angličtina a my bychom proto měli co největší mno programů automaticky učit v angličtině. Doktorandi by měli studovat a přednášet v angličti minimálně přírodních věd a biomedicíny by se mělo mluvit jen anglicky. Musíme vytvořit pro budou v angličtině i bezpečnostní předpisy – do ryze českého prostředí cizinci nepřijdou a ryze české, protože v něm nejsou cizinci. V mé laboratoři je jasné pravidlo: pokud je v mí musejí všichni mluvit anglicky, i kdyby se bavili jen o včerejším mejdanu. Velkým tématem poslední doby jsou mezinárodní granty ERC. Jak si v jejich získávání stojí Mám dobrou a špatnou zprávu. Špatná je, že jich ve srovnání s podobně velkými zeměmi západ jsou Belgie nebo Nizozemsko, máme pořád málo. Oproti nim jsme zhruba na desetině. Lepší zp nejvíc ERC projektů ze zemí střední Evropy, s výjimkou Maďarska. Nejlepší zprávou pak je, současnosti vzestupnou tendenci. Proč jich u nás je tak málo? Jedním z důvodů je podle mě setrvačnost. Naše špičkové obory jako například parazitologie často založeny v šedesátých a sedmdesátých letech. Egyptologie má historii dokonce stoleto vypadá, že věda je velice dynamická a rychle se mění, mimořádně důležitou úlohu v ní hraje základy se pokládají dlouho a pak nějakou chvíli trvá, než strom vydá své první plody. Univerzitě Karlově se dosud podařilo získat tucet prestižních grantů Evropské výzkumné rad Michal Koucký z Matematicko-fyzikální fakulty (informatika PE6). V téže střední kategorii jenž se zabývá prvoky a jejich evolucí. Zbývající získané granty náležejí do třídy „starting“ grantů určených pro mladší vědce – d roce 2015 zabýval Michael Bojdys (chemie PE5), jenž teď pracuje v Německu. Naopak svůj gra Česká republika má v soutěži Evropské výzkumné rady rezervy, nicméně UK patří s Akademií v Není to také tím, že naši nejlepší vědci a absolventi odcházejí do zahraničí? I to je část problému. Máme spoustu vynikajících studentů a postdoků, kteří odcházejí do z lidem je typicky mezi sedmadvaceti a pětatřiceti lety. Ze zahraničí se mnohdy už nevrátí, nedostanou šanci na to, aby si mohli založit například vlastní laboratoř. Musejí se vrátit profesorovi a pracovat v jeho skupině. Pokud jde o filozofy nebo badatele humanitního zamě si najít další tři zaměstnání, aby uživili rodinu. Vědeckou práci pak často opustí úplně, prostě neuživí. Co dělat, aby lidé neodcházeli? Ono je na jednu stranu dobře, že odcházejí. Na druhou stranu by se ale měli zase vrátit. S student obhájí bakalářku, magisterskou práci, disertaci, habilituje se a získá profesuru, jedné fakultě, považuji za absurdní. Například v Německu nemůžete obhájit magisterskou prá udělali bakaláře, a rozhodně se nesmíte habilitovat tam, kde jste obhájili magisterskou pr nikde nedostanete profesuru tam, kde jste se habilitovali. Tak je to správně. A nezkoušejt že Německo je velké. Česká republika je v Evropské unii. Absolventy u nás nechci držet, měli by vyrazit na zkušenou do zahraničí, ti nejlepší z nic dostat možnost ucházet se o místo na Univerzitě Karlově. Jak toho chcete dosáhnout? Česká věda není na vyšší úrovni právě proto, že začínající vědci nedostávají šanci na vlas týmy a laboratoře. Máme málo dynamický systém, z ústavů se prakticky neodchází, nikdo se n evaluace jsou jen formální. Když jednou dostanete své místo, máte sice mizerný plat, brblá vás z něj nikdo nedostane a vy tam postupně získáte docenturu a profesuru a jednoho dne jd Tohle chceme rozpohybovat. Nechceme nahrazovat staré profesory, ale podporou mladých změni Založili jsme proto program Primus. Co je jeho náplní? Chceme zachytit nejlepší z našich mladých lidí a nabídnout jim nadstandardní prostředky, a jestli jsou schopni vést vlastní týmy. V tom, být součástí zavedeného týmu, nebo vést tým totiž velký rozdíl. Není pravidlem, že ten, kdo dokáže skvěle pracovat v týmu, umí také vé Pokoušíme se dát šanci těm, kteří obstáli v zahraničí, aby k nám mohli přinést zkušenosti vlastního. Málokdo si uvědomuje, že to nejtěžší ve vědě není vymyslet řešení. Nejtěžší je Jak říká chemik Pavel Jungwirth: „Já nehledám odpovědi, já hledám otázky.“ Je program mladým vědcům nějak přizpůsoben? Primus je velkorysý v tom, že uchazeč může dostat až čtyři miliony korun ročně a může si s podstatě, co chce. Může si určit výši platu, nabrat si tým, pořídit přístroj nebo nakoupit Řada lidí je z takové volnosti nervózní. Programem Primus se nám podařilo nastavit trend, výzkumné░organizace░a░univerzity░u░nás░kopírují.░Je░to░krok░dobrým░směrem.░░░░░░░░░░░░░░░░ ...ERC░a░motivační░programy░Primus░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ V minulých třech letech se zúročily snahy vedení UK o motivační programy Primus, tuto inte jenž se vrátil z Princetonu a zkoumá interakce mezi dvojhvězdami. Aktuálně zabodoval v tvr maďarskými kolegy světoznámý matematik Jaroslav Nešetřil (teorie dynamických sítí). Má někdo, kdo dostane místo například v Heidelbergu vůbec zájem se na Univerzitu Karlovu v Jednoznačně. A nezapomínejme na to, že spousta vědců působících u nás jsou cizinci. Zvlášť vědách máme leckde tak dobře vybavená pracoviště, že jsou se Západem zcela srovnatelná, ko Není příliš těžké stát se asistentem na Oxfordské univerzitě, ale získat tam profesuru už není. Mnoho lidí se proto rádo vrátí a zkouší to u nás, navíc tady mají rodiny a zázemí. Univerzita Karlova se aktivně snaží být hráčem na mezinárodním poli. Posledním úspěchem se +, který ji propojuje se Sorbonnou, univerzitami v Heidelbergu, Kodani, Milánu a Varšavě. této alianci znamená pro univerzitu a členy její akademické obce? 4EU+ zvyšuje prestiž naší univerzity. Studentům a vyučujícím bude nabízet větší volnost a zahraniční spolupráce zejména pro ty, kteří zatím žádnou neměli. Spousta kolegů má co nabí se jim nedaří spojit se s nějakým zahraničním pracovištěm. 4EU+ jim nabídne nové struktury studenty se pak otevře příležitost navštívit krátkodobě nebo dlouhodobě tyto univerzity ne zavedeného programu Erasmus, ale i v rámci nových forem, které momentálně připravujeme. Bu také společné studijní programy. Dlouhodobým cílem je, aby student Univerzity Karlovy odje nebo do Kodaně a měl automaticky k dispozici portfolio seminářů a přednášek, které si může libovolně zvolit. Nepřímá, ale podle mě ještě důležitější věc je, že musíme sladit způsoby vedení a přístupu Nutí nás to adaptovat se na zvyky, pravidla a techniky managementu, jež mají ve Francii, I Právě tato změna přístupu nás dostane mezi špičkové univerzity. Podobnou úlohu, ale na národní úrovni, má nově vzniklá Asociace výzkumných univerzit. Co p ní? V České republice je řada vysokých škol a univerzit. Nově vzniklá asociace má za cíl sdruž které mají výzkumné ambice a chtějí se stát výzkumnými institucemi evropské úrovně. Mnoho stěžuje, že úroveň našich studentů klesá. Nerad to říkám, ale úroveň studentů neklesá, jen studenty už nevidíme. Před dvaceti lety jsme je na katedrách měli, ale dnes nás obcházejí rovnou do USA nebo západní Evropy. A nemluvím o jednotlivcích, ale o mnoha desítkách stude něco neuděláme, nebudou to desítky, nýbrž stovky. Asociace má tedy za cíl ovlivňovat úroveň a směřování vysokého školství u nás směrem, kter výzkumně zaměřeným univerzitám. Klademe důraz na excelenci, mezinárodní srovnání a hodnoce menší a lokální univerzity tato témata nejsou zajímavá, mají jiné, neméně důležité cíle. Není důraz na vědu a výzkum přehnaný? Co když je někdo mnohem lepší pedagog než vědec? Je na vedoucím katedry, aby toto zhodnotil a každého spravedlivě odměnil. Výjimečný učitel excelentní vědec je pro univerzitu něco nedocenitelného. Osobně ale na tuto dichotomii nev zkušenosti máme skvělé vědce, kteří jsou oslnivé, charismatické a inspirující osobnosti, a ti ostatní. Musíme si uvědomit, že nejsme na lyceu, ale na univerzitě. Věda není přívažkem učíme studenty. Věda je integrální součástí naší práce a odlišuje univerzitu od střední šk Každý ale přece nemůže být vědec. To ne. Ale to, co dává univerzitě smysl, je odkrývání nového. Pokud mi kolegové řeknou, že čas, protože musejí učit, okamžitě odpovídám, ať jdou raději učit na střední školu. Tohle Karlova. Věda je raison d’?tre univerzity. Nemusíte učit, abyste převyprávěla cizí texty. zbytečné. Zvlášť dnes, kdy jsou všechny informace dostupné na internetu. Jaká je podle vás tedy úloha dnešního univerzitního učitele? Když jsem začínal učit, měl jsem doslova klíč od knihovny, měl jsem jediné u nás dostupné učebnice, zahraniční časopisy, znal jsem nobelisty, a studentům jsem tak zpřístupňoval u n Ale dnes? Massachusettský technologický institut má všechny kurzy dostupné na YouTube. K p dostupných informací mě nikdo nepotřebuje. K čemu tady teda jsem? Jsem pro studenta průvod řekne a ukáže něco, co na internetu nenajde. To už je ale velice těžké, a abych toho byl s vědu sám dělat. I kdybych jim předával svá selhání, je to důležité. Přeříkávat napsané kni nepřípustné.░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ doc.░RNDr.░Jan░Konvalinka,░CSc.,░prorektor░pro░vědeckou░činnost.░Působí░na░Přírodovědecké░