Rodiče s mentálním postižením musí o své děti bojovat ****************************************************************************************** * Rodiče s mentálním postižením musí o své děti bojovat ****************************************************************************************** Když bylo Evě 29 let, neplánovaně otěhotněla. O osudu jejího dítěte ale bylo rozhodnuto je než porodila. Eva má totiž lehké mentální postižení a pracovnice Odboru pro sociálně-právn (OSPOD) usoudily, že se o dítě nebude umět postarat. Nebýt pomoci doprovázející neziskové by už dnes vyrůstalo v náhradní rodině nebo dětském domově. Situaci matek s mentálním post výzkum Mgr. Zdeňky Adamčíkové, PhD., která je jednou z trojice autorek nedávno vydané publ mentálním postižením v roli matek. Proč jste se rozhodly zaměřit právě na toto téma? V českém prostředí je to téma spíše tabuizované, nikdo se mu systematicky nevěnoval. Odbor se věnují zejména problematice sexuality osob s mentálním postižením, ale rodičovství se v jej řeší jen velmi okrajově. Přitom rodičů, kteří mají mentální postižení, je u nás zhruba zanedbatelné číslo. Co je ale důležitější, až 40 procent dětí bývá z péče těchto rodičů od na základě diagnózy matky, nikoliv kvůli zanedbávání péče. Chtěly jsme proto zjistit, zda pro odebrání nezvratné a jestli mají lidé s mentálním postižením dostatečnou podporu, aby zvládli. Jak se společnost staví k rodičům s mentálním postižením? Je to velmi kontroverzní téma a ukazuje se, že předsudky vůči lidem s mentálním postižením odborníci. Opakovaně jsme se setkávaly s tím, že soudci, zdravotníci a sociální pracovníci mentální postižení za neměnný stav a podceňují možnost učení. Zároveň se potýkají se silný dítě takového rodiče je ohroženo na zdraví a vývoji a často tak rozhodují v jejich neprosp rodičům jedno ze základních lidských práv, a to právo vychovávat své děti. Jaké faktory hrají roli v rozhodování, zda dítě ponechat v péči osoby s mentálním postižen nějaká doporučení? Hranice se hledají složitě a žádná obecná doporučení neexistují. Nelze říct, že matka s IQ zvládne, zatímco žena s IQ 69 ne. Roli v tom, zda bude dobrou matkou, hraje celá řada fakt se v publikaci snažily rozklíčovat: postoje a podpora rodiny, přítomnost partnera, kvalita ale i vědomí vlastního postižení či pocit připravenosti na mateřskou roli. Je to ale vhodné i pro dítě? Nebude trpět tím, že možná velmi brzy svého rodiče mentálně p Ten moment může nastat a je třeba se na něj připravit co nejlépe tím, že s dítětem budeme kdo jsou jeho rodiče, že budeme cíleně pracovat s jeho identitou, že budeme posilovat vzta dítěte, že dítěti dáme dostatečnou podporu a vytvoříme dostatek prostoru pro vzdělávání a dovedností a znalostí. Tím „my“ mám na mysli odborníky, kteří se s dítětem mohou setkat – psychologové, sociální pracovníci, atd. Dokážou si děti z takových rodin získat respekt svých vrstevníků a překonat počáteční hand Máte pravdu, že tyto děti to nemají v životě jednoduché. Zahraniční výzkumy ukazují, že dě mentálním postižením mají zkušenost se sociálním vyloučením, šikanou a stigmatizací. Přest dostatečnou pomocí mají rodiče nezastupitelnou roli a pozitivní vliv při výchově svých dět zásadní, aby si vytvořilo citovou vazbu s pečující osobou. Pokud má matka k dítěti láskypl nízký intelekt není sám o sobě překážkou v tom být dobrým rodičem. Jak jsou lidé s mentálním postižením na rodičovství připraveni? Bohužel příliš připraveni nejsou a není to jejich vina. Z rozhovorů s matkami s mentálním vyplynulo, že se s nimi na toto téma nikdo nebavil. Neznamená to ale, že by po dětech neto své děti zanedbávají, tak to bývá neúmyslné. Zkrátka jen neměly kde získat potřebné rodičo Mimochodem většina kurzů a vzdělávacích materiálů pro lidi s mentálním postižením se soust početí, s rodičovstvím jako by se nepočítalo. Právě k větší informovanosti, a tím i zodpov rozhodování by měla podpora ze strany odborníků směřovat. Je rodičovství vnímáno v těchto případech jako nežádoucí? Do spekulací bych se nerada pouštěla. Realita je, že rodičů s mentálním postižením přibývá dáno i transformací pobytových služeb, které podporuje větší emancipaci osob s mentálním p Se samostatným bydlením pak přichází logicky větší pravděpodobnost, že založí rodinu. Na r samostatného bydlení a zaměstnávání osob s mentálním postižením je rodičovství těchto lidí rámci soudních sporů čelí tito rodiče stigmatizujícím postojům, a jak je vidět na příběhu i odejmutí rodičovských práv. A to i v případech, kdy mají o dítě zájem a byli by schopni adekvátní podporou postarat. Jak by taková podpora měla v ideálním případě vypadat? Především by měla být šitá na míru daného rodiče. Jsou samozřejmě i rodiče, kteří svou rol bez podpory. Někdo ale potřebuje opravdu intenzivní pomoc 24 hodin denně, jiný zase kvalit a potom si vystačí s podporou terénní sociální služby, která do rodiny dochází třeba jedno už existují speciální učební materiály uzpůsobené pro snadné čtení, kde se rodiče seznámí informacemi, jak pečovat o miminko, jak přivolat pomoc, jak hospodařit s penězi apod. Exis pomůcky, metody práce a hlavně odborná pomoc. Je taková pomoc v České republice dostupná? Intenzivní celodenní podpora, kterou soud někdy v takových případech ukládá, je prakticky celém území existují jen dva azylové domy, které přijímají matky s mentálním postižením. T kapacitně nedostačují, a navíc se pořád jedná o podporu v „umělém prostředí instituce“ nik domácnostech rodin. A co třeba pěstounská péče? Funguje nějaký typ pěstounské péče „pro matku a dítě“? Tento model sdílené péče se v ČR využívá zatím jen u nezletilých matek. Pak mají pěstouni dítě, jinak to není možné. U nás stále hraje zásadní roli rodina a případně podpora nezisk (terénní sociální služba), pokud je taková v místě bydlení a je ochotná takového klienta d přijmout. Jak je to jinde v Evropě? Třeba v severských zemích je obecně dohled nad rodinami (a kvalitou péče o děti obecně) vy je tam i větší podpora. S předsudky se ale setkáme všude, zmiňují je studie severské, aust britské. V tomto nejsou postoje českých odborníků žádnou výjimkou. Kde najdou rodiče s mentálním postižením zastání? Záleží v jaké oblasti potřebují pomoci. Pokud řeší například neutěšenou bytovou situaci, č problémy svých dětí, měl by jim například pomoci pracovník OSPOD, případně sociálně aktivi rodiny s dětmi. Pokud potřebují pomoc hájit svá rodičovská práva, je možné se také obrátit organizace, které se primárně věnují podpoře osob s mentálním postižením. Zmínit zde mohu nebo Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením. Obrátit se mohou také na Ligu lid ombudsmana. Blýská se v tomto ohledu na lepší časy? Jsem optimista. Ještě před zhruba osmi lety se o problematice vůbec nehovořilo. Od té doby vzdělávacích materiálů pro sociální pracovníky a příruček pro rodiče. Situací rodičů s men a systému formální podpory se zabývá několik nových studií, takže koncepce podpůrných služ základě reálných dat. O problematiku se začala zajímat i ombudsmanka, ktera? v souc?asnost metodicky? pokyn pod pracovni?m na?zvem: „Jak chra?nit pra?va rodic?u? s psychosocia?lni?m a jejich de?ti?.“ Ještě nás čeká dlouhá cesta, ale pevně věřím, že se i díky celkové trans péče o ohrožené děti a postupnému přesunování finančních zdrojů od podpory ústavní péče sm původní, či chcete-li biologické rodiny, se na lepší časy blýská. Pra?vo rodic?e s menta?l m a pra?vo di?te?te nemusí ji?t vůbec proti sobe?, když človek s mentálním postižením vc?a tni? podporu ve sve?m snaz?eni? by?t „dobry?m rodic?em“. ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Mgr.▒Zdeňka▒▒▒▒▒▒ Adamčíková, PhD Vystudovala speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově, pracuje jako odborný poradenský pracovník v Nadaci J&T, kde se věnuje oblasti náhradní rodinné péče. Zároveň byla v rámci svého doktorského studia spoluřešitelkou mezinárodního výzkumného projektu při Pedagogické fakultě UK, který je zaměřen na téma rodičovství osob se zdravotním postižením. Je autorkou odborných článků jak v českých, tak zahraničních vědeckých časopisech. V současnosti je na mateřské dovolené.