Doktorand od Pražského Jezulátka ****************************************************************************************** * Doktorand od Pražského Jezulátka ****************************************************************************************** Několik Španělek se modlí se skloněnou hlavou na klekátku, za nimi přes displej svého mobi skupina japonských turistů, v dřevěných lavicích žádají o Boží přímluvu mladé páry, a mezi proplétají čeští středoškoláci. Učiněný Babylon, chtělo by se říct náhodnému návštěvníkovi má podobný obrázek před očima denně – Pavel Pola, převor kostela Panny Marie Vítězné, stře Pražského Jezulátka. Patříte k řádu bosých karmelitánů, nikdo bosý se ale po kostele nepohybuje. Jak to tedy je V legraci říkám, že jsme udělali s obutými takový kompromis – přes den chodíme obutí a na Ale abych uvedl název na pravou míru. „Bosí“ bylo dobové označení pro reformované řády, je chodili v sandálech. Plné boty byly ve středověku luxusem, zatímco sandály obuví chudých. jakoukoli obuv. Vystudoval jste Katolickou teologickou fakultu. Byla pro vás školou první volby? Nebyla, nejdříve jsem nastoupil na 1. lékařskou fakultu, kde jsem absolvoval tři roky. Pak směřování přehodnotil, neboť mě zlákala teologie a kněžství a také jsem objevil řád karmel jsem vzápětí vstoupil. Jak nesli rodiče, že nebudou mít v rodině lékaře, ale kněze? Mí rodiče jsou oba inženýři, dědečkové však byli lékaři a všichni tak trochu počítali, že doktorem, konkrétně zubařem. Rozhodnutí jsem změnil poměrně bez varování a narychlo, takže museli vyrovnávat, ale myslím, že se s tím smířili. Bývalí spolužáci mi říkali: „Nebudeš l duši.“ Na cestu duchovního jste se vydal hned po škole? Už během studia jsem šel v rámci řádu do Itálie na roční noviciát, což je forma duchovní p dokončení teologie jsem byl vysvěcen, na duchovní službu jsem se pak ještě nějaký čas přip zahraničí. Právě ve Francii jsem pro sebe také objevil postavu Terezie z Lisieux, jíž se d V Česku tato světice tolik známa není. Jaký je její příběh? Terezie z Lisieux byla bosá karmelitka, která žila na konci 19. století ve Francii. Zemřel čtyřiadvaceti letech, a světoznámou se stala díky několika málo spisům, jež stihla vytvoři že něco píše, nechybělo málo a její dílo zůstalo ukryto v klášterním archivu. Čím vás její osobnost oslovila? To je těžká otázka. Mám pocit, že čím více se jí zabývám, tím méně to sám chápu. Terezie j žena, přitom její život byl velmi obyčejný, dal by se popsat v pěti větách. Měla čtyři sta všechny vstoupily do kláštera. Ona tak učinila už v patnácti letech, což bylo poměrně neob výjimečného tam ale neudělala a po devíti letech zemřela na tuberkulózu. Když o ní měla je sester vytvořit zprávu pro okolní kláštery, říkala si, co o ní napsat. Byla milá, ale to j o ní dá říct. Rok od Tereziiny smrti však sestry vydaly její spisy, které byly hned rozebr vyšlo půl miliardy výtisků ve sto překladech. O čem ve svých dílech píše? Popisuje silnou osobní zkušenost, svou duchovní cestu, kterou prošlapala a jež nebyla jedn svého života, kdy už věděla, že je nemocná, prožívala hlubokou duchovní krizi, skoro ztrác o všem pochybovat, ale nedávala to navenek nijak znát a bojovala s tím sama. Myslím si, že velmi inspirativní – přestože prožívala cestu jakési temnoty, dál žila a toužila a nenecha Byla to mistryně odvahy a důvěry. Studiu díla svaté Terezie se chci věnovat i ve své diser Evangelické teologické fakultě. Proč jste jako katolický kněz zvolil pro doktorské studium evangelickou fakultu? Při formování tématu jsem se shodou okolností dostal k profesorce Ivaně Noble. Inspiroval jak se k tématu postavila, a proto jsme se dohodli, že mou práci povede. Konzultantku ale katolické fakultě. Nemá s tím někdo problém, že jde katolík k evangelíkům? Někdo s tím problém mít samozřejmě může. Já to vnímám spíše jako rozšíření obzoru. Cítím s ve svém společenství a tradici, a tak pro mě jinakost není ohrožující, ale obohacující. Na mi dnes přijde zásadně důležité. Lidé si doktorát většinou dělají, když se chtějí zaměřit na vědeckou kariéru. Logicky se p k čemu bude knězi. Když jsem připravoval vydání Tereziiných spisů a jejich poznámkový aparát, bavilo mě studo literaturu a říkal jsem si, že bych rád pokračoval. Zároveň studium vnímám jako dobrou pla donutí intelektuálně se rozvíjet. Jak dlouho už působíte v kostele Pražského Jezulátka? Nejprve jsem vstoupil do kláštera ve Slaném. V rámci našeho řádu existuje praxe, že se duc přesouvají po klášterech. V Čechách máme jen dva, Prahu a Slaný, takže kromě ciziny jsem b Slaném a nyní jsem pět let v Praze, z toho dva roky na postu převora. Rozhodnutí ale přišl zavelel a já jsem se přestěhoval. Musí kandidát na převora dělat předvolební kampaň podobně jako politici? Kampaní bych to úplně nenazval. Naše provincie je malinká, má jen sedmdesát bratrů, z toho a šedesát Italů. Myslím si, že u nás probíhá předvolební klání většinou v bratrském duchu. představit, že někde to není tak hladké. Jak vlastně dnes žijí karmelitáni? Pro náš řád je klíčovou hodnotou kontemplativní modlitba nebo meditace či jak to nazveme. řádu tedy věnujeme dvě hodiny tiché meditaci, máme ještě další modlitby jako jiné řády. Sa musí přizpůsobit zbytek životního stylu, protože vydržet někde hodinu sedět či klečet např aby byl člověk vyspalý. Zároveň nežijeme nikde v ústraní, ale snažíme se být mezi lidmi, p hodnoty a třeba je i zkoušet k nim pozvat. Náš denní řád vypadá tak, že se ráno v šest hodin sejdeme k tiché modlitbě, k tomu se modl modlitbu, breviář, a potom se věnujeme každý své práci. Ať už tady v kostele, který vyžadu protože je to nejnavštěvovanější kostel v Praze, nebo připravujeme programy pro školy či m organizujeme přednášky a tak dále. Před obědem se scházíme k modlitbě, společně obědváme a další hodina meditace, večerní chvály, společná večeře a třeba i neformální program. Den z hodin večer poslední společnou modlitbou. Váš kostel je poměrně netypický. Jinde bývá až posvátné ticho, mluví se šeptem a mobily si nechávají schované v kapse. Tady je docela hluk, chodí sem celé skupiny turistů s průvodci fotografují nebo natáčejí Jezulátko, jež zde opatrujete. Pražské Jezulátko je opravdu hodně specifické. Mísí se tu turisté, kteří přijdou obdivovat rané baroko, poutníci, kteří se u nás chtějí modlit, a také místní lidé. Vše se tady prolí někdy ruší, ale zároveň to s sebou přináší velké možnosti, jak oslovit lidi a předat jim u Jezulátko se jako kněz u oltáře převléká do oděvů barvy daného liturgického období, které církevního kalendáře. Obecně se používají čtyři základní barvy: Bílá barva slávy, čistoty a svatosti - pro slavnosti, dobu velikonoční a vánoční Fialová barva pokání – pro dobu postní a adventní Nestěžují si u vás věřící? Občas ano. Snažíme se návštěvníky ztišit, když hluk přeroste určitou mez. S průvodci se ná vyjednat, že dělají výklady před kostelem a potom jdou dovnitř v tichosti. Kostel není výs se měly dělat prohlídky, ale je to místo ke ztišení, osobnímu zastavení. Na webu nabízíte i poměrně akční programy pro děti s prvky zážitkové pedagogiky. To také n zrovna obvyklé. Programy pro školy připravujeme už tři roky. Školy měly zájem přijít na prohlídku, hlavně nebo koncem školního roku, a tak jsme to uchopili trošku aktivně a vytvořili zážitkový pro čtvrtou a pátou třídou, program je na celé dopoledne a za tu dobu se děti ocitnou v prosto na věži, v kryptě či sakristii. Není to ale jen klasická prohlídka, děti mají možnost něco se s místem, křesťanstvím a také si popovídat s mnichem. Mohou se ho zeptat, na co chtějí, velký zážitek. Časem jsme program rozšířili pro mladší i starší děti. Co dalšího nabízíte široké veřejnosti? Naše prostorové možnosti jsou hodně omezené, protože v původním klášteře sídlí ministerstv nám zbyla jen fara. Z poptávky lidí vznikly třeba čtvrteční meditace. Myslím, že k místu a patří. Je to meditace v tichu, s krátkým úvodem. Po jejím skončení mají účastníci možnost diskuze s námi. Účastní se jí převážně křesťané, nebo i lidé, jež Tomáš Halík nazývá "něcisty" - těmi, kte nadpřirozeného, co však není Bohem? Tato forma modlitby je přijatelná i pro lidi, kteří se nezařazují do církve nebo se neozna Nabídka dlouhou dobu visela jen u nás na nástěnce a už tehdy se lidé ptali, jestli nevadí, do kostela. Jenže oni evidentně chodí, protože si to tu přečetli. Domnívám se, že setkání pro každého, neboť meditujícího vede k tomu, aby pravdivěji žil svou víru nebo hledání, ať Představuje cestu do hloubky, jejíž podmínkou není sdělení, kam přesně patříte a co prakti pozice mohou být různé. Do kostela se ale snažíme zvát i lidi, kteří by na klasický nábože nepřišli. Proto vznikly pravidelné večerní přednášky nazvané Člověk v dialogu. Jak už jsem prostorové možnosti jsou omezené, a tak je pořádáme přímo v kostele, což může být i výhodo ukázalo. Přednášky mají jinou atmosféru, lidé jinak přednášejí a jinak reagují na sdělené. tak otvíráme kostel různým tématům, která ale jsou duchovní, neboť co se dotýká člověka ne se i Boha. Věnuje se váš řád také misijní činnosti? V Praze funguje jakési misijní PR – představujeme misie, se kterými jsme spjati, a podporu finančně. Soudím, že je to hezká spojka mezi Českou a Středoafrickou republikou, kde řád p republika je geografickým srdcem Evropy a Středoafrická pro změnu Afriky. Misie nám otvírá života. Člověk se buď může uzavřít do svého rybníka, nebo si uvědomí, že existuje ještě ně na tom možná hůře. Propojení poutního místa s misijním rozměrem tak slouží jako výzva k ur Komu pomoc v Africe směřuje? V zemi působí pět klášterů, kam bratři přišli téměř před padesáti lety z Itálie. Každé z t center má trochu jiné zaměření, některé se soustředí na vzdělávání či podporu zemědělství, na duchovní správu oblasti. Pomoc má podobu jak finanční, tak „lidskou“, kdy zprostředková dobrovolníků. Do Středoafrické republiky jezdí i bratři z Čech, sám jsem tuto zemi navštív Kostel má nejen moderní webové stránky, ale k vidění jste také na sociálních sítích včetně LinkedInu. Nová média tedy pro vás nepředstavují zlo? Snažíme se vstupovat i do tohoto prostoru, protože v něm se dnes lidé pohybují a žijí tu. svá omezení a řekl bych i rizika. Je to ale také prostor, kde se může odehrát důležitý dia něm dozvídají spoustu zajímavých věcí o skutečném světě. Určitě bych tedy sociální sítě šm vždyť i klasická média mohou vytvořit určitou iluzi o životě. Máte čas i na nějaké aktivity mimo zdi kláštera? Už skoro patnáct let pracuji v padesátičlenné skupině dobrovolníků, která se věnuje práci dětmi a mládeží. Mým úkolem je poskytovat jim duchovní podporu. Protože jsem před lety abs psychoterapeutický výcvik, věnuji se psychoterapii, nyní také pracuji jako terapeut pro kn Na víc bohužel příliš času nemám. Pokud ho najdete, jakým směrem byste chtěl dál napnout své síly? Chtěl bych lidem pomáhat nacházet nové způsoby, jak prohlubovat svůj duchovní rozvoj. Medi mladých náročná. Sednout si na půl hodiny a být v tichu je pro ně nadlidský výkon. Považuj to zprostředkovat, protože pro mě je meditace něco existenciálně zásadního, bez čeho si sv představit. Chtěl bych tedy i ostatní přivést k tomu, aby objevili, co může přinášet. Může si karmelitán dopřát i nějaké světské radosti? Na husitské fakultě třeba pořádají fot Na fotbal nejsem, ale hrával jsem volejbal, v zimě jsem s oblibou lyžoval. Ze světských ra vařím, a to nejen kávu, ale například i pizzu. Mám vlastní pec na pizzu, kterou jsem dosta svěcení. Věnuji se také hudbě. Dříve jsem hrál na klavír a varhany, dnes hraji denně na citeru. Hud poslouchám. Miluji soubor Collegium 1704, který interpretuje barokní hudbu klasickým způso pohled je, myslím, určitý způsob vnímání světa. ▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓ Mgr. Pavel Pola kněz, bosý karmelitán a už dva roky převor kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Pr doktorandem na Evangelické teologické fakultě.