Remeňová: Psaní knih mi rozšířilo perspektivy ****************************************************************************************** * Remeňová: Psaní knih mi rozšířilo perspektivy ****************************************************************************************** Spisovatelů, kteří vydají svou první knihu už na střední škole, opravdu mnoho nepotkáte. M nyní už vysokoškolská studentka Univerzity Karlovy, však přesně to dokázala. A co víc - už dokonce tři knihy z fantasy a sci-fi série nazvané Osm světů. Sešli jsme se na začátku jej semestru na 2. lékařské fakultě, a povídali si nejen o její spisovatelské dráze. Jak se vám dařilo vyvažovat čas mezi psaním a studiem na střední škole? Během prvních dvou knih to nebylo tak těžké - psaní ještě nebylo tak časově náročné. Třetí byla trochu obtížnějsí, protože jsem před sebou měla maturitu, celková práce do školy byla jsem se opravdu moc chtěla dostat na vysokou školu. Někdy jsem na psaní třetí knihy musela protože jsem nebyla spokojená s výsledkem a cítila jsem, že to dokážu lépe. Musí být na sebe člověk hodně přísný, aby uspěl v umění – ať už se jedná o psaní nebo něco Čím jsem starší, tím jsem více kritická. Věci nepřichází sami od sebe, ale přílišná kritik procesu. Někdy jí může být až moc a může zpomalit psaní. Musíte si dávat pozor, abyste to se může obrátit proti vám. Co přesně děláte, když píšete? Připravujete se nějak na psaní? Dnes už většinou vím, co musím udělat, takže ta nejdůležitější věc je zkrátka sednout si a nedá vyhnout. Občas mi pomůže poslouchání hudby, která mě dostane do určité nálady před ps také důležité být v dobrém prostředí. Musíte vědět, že vás nikdo nebude rušit. Ta nejdůlež prostě psát. Sama sobě říkám, že to za mě nikdo jiný neudělá. S psaním příběhů jste začala už jako dítě – jak Vás to napadlo? Jsem jedináček, a když jsem byla malá, vždy jsem si vymýšlela hry, kde jsem mluvila s ruzn Některé z nich se staly základem pro několik postav v první knize Osm světů: Seznámení, da přišly až později. Například hlavní hrdinka Lea nebyla součástí dětských her. Přidala se k jsem začala psát první knihu. Když jste se rozhodla napsat knihu, jak moc jste plánovala příběh dopředu? Slyšel jsem o r přístupech: například Stephen King dává svým postavám spoustu prostoru, nesnaží se je dopř příběhu a někdy ho prý samy překvapí. Část příběhu jsem měla promyšlenou dopředu, ale například konec knihy ne. Věděla jsem, jak první kniha ubírat a o čem by mohla být ta druhá, ale je pravda, že spousta příběhu mi stá začátku knihy ztratí Lea pamět, a když jsem začala psát, nechtěla jsem se soustředit na dů stalo. Alespoň ne hned. Ale samozřejmě to postupně začalo být důležité. Co se týče plánovaní příběhu, během první knihy jsem si dopředu moc poznámek nedělala, což Dostala jsem se do třetí knihy, kde je mnohem více postav a linek příběhu. Musela jsem si v tom, kde se postavy nacházejí a kam se ubírají. Mám teď mnoho detailních poznámek, včetn děje v jednotlivých kapitolách. Pracovat s mnoha postavami může být složité, že? Každá má jiné vlastnosti a vlastní hlas… Mě to přijde velmi osvěžující. Ráda měním perspektivy, protože může být unavující psát jen pohledu. Váš příběh je částečně sci-fi a fantasy. Co Vás na tomto žánru přitahuje? To, že můžete přijít s čímkoliv. Všechno je možné v rámci světa, který vytvoříte. Chtěla j nějaký nadpřirozený prvek a tento žánr to umožňuje. Máte dopředu daná nějaká vnitřní pravidla, která neporušujete? Co se knih týče, tak například zákony fyziky jsou stejné a respektuju je. Jiné jsou schopn postavy mají; například rodiče Ley, kteří pocházejí z jiného světa. Nestanovila jsem si li Ani my lidé nevíme přesně, čeho všeho jsme schopní, v knihách je to stejné. Postavy sice n v čase či něco podobného, ale umí používat určíté bojové techniky a také používají sílu my Předpokládám, že jste sama fanynkou science fiction? Byla jsem, ale abych byla upřímná, neměla jsem v poslední době na čtení moc času. Tento rok jsem měla spoustu práce s maturitou a přijímacími zkouškami na vysokou školu. Zk čas. Jistě, byla jste přijata na 2. lékařskou fakultu. Ano. Jsem úplně na začátku a očekávám, že studium bude velmi obtížné, ale doufám, že se je doktorkou. Zatím si nejsem jistá, jakou si vyberu specializaci, protože je spousta možnost mi líbí obor porodnictví. Chci se o něm dozvědět víc. Co třeba výzkum v medicíně? Je to představa, kterou byste taky zvážila? Jsem otevřená všemu, ale uvidím, jak mi to půjde. Právě teď jsem šťastná, že studuji první poznávám spolužáky a vidím, jaké to všechno je. Je před vámi úplně nová životní kapitola. Ano░a░velmi░napínavá.░Těším░se░na░ni.░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Marcela░Remeňová░(20)░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Narodila se v Praze a studovala na Gymnáziu Jana Nerudy. Psaní byla od dětství její vášeň; Univerzity Karlovy.