Makroekolog: Tlak lidí na využívání zdrojů se stupňuje ****************************************************************************************** * Makroekolog: Tlak lidí na využívání zdrojů se stupňuje ****************************************************************************************** „Zcela jednoznačně je hlavním agentem úbytku biodiverzity na Zemi moderní zemědělství a le Tlak lidské populace na využívání zdrojů se navíc stupňuje,“ říká profesor David Storch z  ekologie Přírodovědecké fakulty UK a Centra pro teoretická studia, jenž často vyráží i do do Afriky. Loni v říjnu jste s kolegy z Princetonu či francouzského Národního výzkumného centra (CNRS v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) o „metabolick ekologie“, již zásadním způsobem napadáte. Jak byste vysvětlil laikům, proč je tato teorie v čem tkví důležitost článku? Důležitá je proto, že jde o teorii, která unifikuje mnoho biologických měření. Říká totiž, rychlosti, které se přímo týkají života – růstu, množení, umírání nebo koloběhu prvků –, m společného jmenovatele. A tím je individuální metabolismus, tedy látková proměna – v zásad energie „protéká“ jedincem. Podle této teorie plynou všechny biologické rychlosti z metabo je predikovatelný z velikosti těla a teploty prostředí. Stačí prý o organismech znát jen t odvodíte, kolik budou mít mláďat, jak dlouho budou žít, jakou budou mít frekvenci dechu a velká věc. Dodnes to snad u všech druhů platilo? To, že je mezi těmi jevy souvislost, se empiricky vědělo. Ale v roce 1997 byl v časopise S matematicky odvozen slavný vzoreček vztahu velikosti a rychlosti metabolismu s exponentem ukázali, že týž zákon platí i pro všechny ostatní rychlosti, takže to vypadalo, že mají re života obecně, který jde přes všechny škály. To zní jako opravdu hodně vlivná teorie. Je extrémně vlivná – a nejen v ekologii, ale v celé biologii. Je to vlastně první kvantita rychlosti biologických dějů, klidně to mohu takhle silně říci. A vy jste ji ovšem nedávno spolu s Ianem Hattonem a Michelem Loreauem zpochybnili. Jak? Náš příspěvek ne že by negoval ideu o propojení metabolismu s velikostí a teplotou, jen ří není tak jednoduché a že onen tříčtvrtinový koeficient, který všude možně v biologii pozor spíše zákonitostmi růstu než metabolismem. To, jak škáluje metabolismus s velikostí těla, univerzálně, ale jen v rámci jednotlivých skupin, jako jsou savci, ptáci, bezobratlí či ro nichž platí předpoklad metabolické teorie. Není to proporční vztah (škáluje s koeficientem dvakrát větší zvíře nemá dvakrát větší metabolismus. Ale když se podíváme napříč eukaryoty metabolismus zase škáluje normálně proporčně. Jenže u růstu je ten tříčtvrtinový koeficien univerzální a nezávisí na škálování metabolismu, které je variabilní. Takže růst je asi dů metabolismus, což je docela silné tvrzení. Vám se to povedlo doložit díky obrovskému souboru dat, že? Ano. Můj kanadský kolega Ian Hatton, který byl v Princetonu, Barceloně a nyní je v Lipsku, svoji disertaci největší soubor těchto měření: velikosti těla, metabolismu, rychlosti růst mortality. Tyto hlavní ukazatele života nasbíral napříč skupinami – pro prvoky, rostliny, to fůru let; myslím, že začínal někdypřed deseti lety. K pochybnostem, že na té staré teor divného, přišel při studiu celých ekosystémů, kde mu vycházel škálovací koeficient ? tam, roli velikost těla ani individuální metabolismus. Potkal jsem ho na jedné konferenci a řík divné, nedává mi to smysl.“ Odpověděl jsem mu, že své závěry asi těžko někde publikuje, kd žádné vysvětlení. Jenže on vydal studii v Sciences tím, že tam bylo explicitně napsáno, že vysvětlení. A vyšlo to! Jeho nashromážděný materiál byl totiž neprůstřelný – z hlediska me to sice nedávalo smysl, ale data byla jednoznačná. Náš článek v PNAS je další krok, ukazuj tříčtvrtinové škálování je asi něco obecnějšího, než aby bylo dáno přímým vlivem velikosti metabolismu. Už na svou studii máte nějaké ohlasy? Máme. Ian ji poslal i přímo autorům metabolické teorie, kteří celkem pochopitelně říkají, zajímavé, ale postrádají vysvětlení a nezdá se jim, že to jde proti sobě. Jeden z nich, Ja je otcem zakladatelem mého oboru: makroekologie. Napsal první knihu Macroecology, je tamhl knihovny). Je intelektuálním motorem toho všeho, naše závěry ho zajímaly a rozhodně nebyl emeritus; už je dost nad věcí (směje se). Jak se tato studie pojí s vaším hlavním zájmem, s výzkumem biodiverzity? Velice mě zajímají obecné zákonitosti v ekologii. Snažím se porozumět trendům biologické r v prostoru, tak v čase. Zabývám se hlavně velkoškálovou dynamikou biodiverzity – teď jsem získal od Grantové agentury ČR grant Expro. Ovšem souvislost tu je, protože dynamika diver hodně ovlivněna energií dostupnou v ekosystémech a tím, jak ji organismy využívají; kolik biomasy, jaká je jejich spotřeba… Hodně se mluví o „šestém vymírání druhů“, jak se jmenuje i i kniha Elizabeth Kolbertové z  oceněná Pulitzerem. Před časem mě při našem rozhovoru překvapilo, jak jste byl s tímto poj ačkoli ho média i někteří biologové hojně skloňují. Všude říkám to samé už dvacet let. Nelze tvrdit, že právě teď žijeme v době šestého masové prostě proto, že zatím vymřely zlomky procent všech druhů, zatímcoběhem těch dřívějších ma vymřely více než tři čtvrtiny druhů! Jsme řádově jinde. Určitě ale můžeme říkat, že jsme n masového vymírání. Jenže to se dá vlastně říkat vždy a nakonec třeba ani nenastane. Na dru skutečně rozjely procesy, které když budou stejnou rychlostí pokračovat ještě další stovky masové vymírání už opravdu půjde. Je na vině prokazatelně člověk? Řada politiků to stále popírá. Zcela jednoznačně ano, může za to hlavně ničení původního prostředí a přeměna na pole, pla sídla. Hlavním agentem úbytku biodiverzity je moderní zemědělství a lesnictví. Zatím prakt nevymřel na globální oteplování, které může některým druhům dokonce i pomoci. Tlak lidské využívání zdrojů se ale stupňuje, a pokud to bude pokračovat – což nemusí, ale spíše bude šesté vymírání. Většina vymření zvířat ovšem zatím nastala na ostrovech, a to hlavně vlive predátorů. Sice nyní sedíme v Centru pro teoretická studia, ale zdaleka nejste jen teoretik – jako ek často do terénu, konkrétně do Afriky. Vidíte tam výrazné změny? Cestuji rád, ale předsevzal jsem si, že už se budu specializovat na jeden typ prostředí, k konkrétně na africkou savanu. Pravidelně jezdíme do savanové části Afriky, kde kombinujeme s extenzivním výzkumem – spočítáme ptáky, pak zase popojedeme pět set kilometrů dál, abych to ve velké škále vypadá. Zároveň intenzivně pracujeme v Krugerově národním parku v Jihoaf Co se týče změn prostředí, savany jsou na tom ještě relativně dobře, protože se ekonomicky z hlediska turistiky – jako lovecké rezervace nebo alespoň nepříliš intenzivně využívané d Paradoxně se luxus – safari, komerční lov a dobré maso – přírodě vyplácí, jinak by bylo vš zemědělskou půdu nebo plantáže bez života. To je v příkrém kontrastu například s tamními h zůstává pár hektarů původních ostrůvků, ale jinak tam jsou od obzoru k obzoru plantáže nep eukalyptů, borovic a podobně. Je to rychlý proces? Určitě. Po několika letech vidíte razantní změny, mlžné lesy a biodiverzita jsou pryč. Dře vyplácí. Zažili jste v Africe nějaké nezvyklé dobrodružství? Loni v Zambii se nám poprvé stalo, že na jedno auto zaútočil slon. Se slony se setkáváme p opatrní. Tentokrát jsme jeli třemi auty, bylo nás hodně a vůz s profesorem Vladimírem Bene Oldřichem Kaiserem jel poměrně rychle těsně kolem keře, za nímž stála slonice se slůnětem. brala to jako ohrožení – najednou byly automobil a ona jen dva metry od sebe! Nic jiného j Propíchla kapotu a vnitřní kryt motoru; ulomila si, chudák, kel a odběhla. Nikomu z výprav nestalo. O měsíc později mě v research campu v Krugeru vzbudil kamarád a ukazoval na kobru zalezla do kufru. On si v něm ráno potmě hledal šaty, najednou byl mokrý, rozsvítil a zjis poplivala. Zavřeli jsme ji do kufru, vytáhli ho ven a hada vypustili do buše. Má v době gigantických bioinformatických databází, družicového sledování Země a superpočít jezdit do Afriky a počítat tam ptáky? Ukazuje se, že přes veškerý pokrok nám zoufale chybí dobrá terénní data o stavu biologické většině zemského povrchu. Máme pořád strašně omezené znalosti i o tak zásadním ekologickém jsou početnosti jednotlivých druhů. Základní terénní výzkum je z tohoto hlediska nenahradi neposuneme v poznání toho, co se s přírodou v antropocénu děje. ▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Prof. David Storch, Ph.D. (49) * Ekolog a biolog. Zabývá se makroekologií, biodiverzitou a ekologickou teorií. * Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK, kterou i vystudoval. Profesoru získal v roce 2013 * Podnikl řadu terénních výzkumů, zejména v zemích jižní Afriky. * Editor odborných časopisů Ecology Letters a Global Ecology and Biogeography. Autor někol * V letech 2011 - 2019 předseda výboru České společnosti pro ekologii; do loňska ředitelem