Lex Mareš a „vrácení“ názvu Univerzita Karlova ****************************************************************************************** * Lex Mareš a „vrácení“ názvu Univerzita Karlova českému vysokému učení ****************************************************************************************** Pražská univerzita patří do českých, stejně jako do německých dějin. Obě etnika se na její a střetávala, někdy ve vzájemné inspiraci a spolupráci, jindy v konfliktních situacích. Se historické dědictví univerzity je spojen i příběh názvu „Univerzita Karlova“, který se pop oficiální označení objevuje po vzniku Československé republiky. Jeho tehdejší propagátoři pokusili prezentovat jej coby původní. Pražskou středověkou univerzitu identifikovalo hlavně místo, v němž působila. Byla označov „universitas Pragensis“ nebo „studium generale Pragensis“. Vazba na zakladatele nalezla sv označení nejdůležitější mistrovské koleje – Karlovy („collegium Caroli“). Karolinum se pos jakýmsi neoficiálním symbolem celé univerzity, zvláště v předbělohorské době. Po rekatolizaci školy a rozhodnutí císaře Ferdinanda III. o tzv. univerzitní unii v roce 1 vysoké učení název „Universitas Carolo-Ferdinandea“ (Univerzita Karlo-Ferdinandova). Upomí na slavného Lucemburka, ale také na jeho pozdějšího habsburského nástupce. Tento název uni téměř po celou následující čtvrtinu tisíciletí. Česko-německý spor o univerzitu se postupně rozhořel po roce 1848. Byl samozřejmě součástí národnostního konfliktu a zahrnoval i jiné oblasti vysokého školství. Již v roce 1869 byla samostatné školy rozdělena pražská polytechnika. Stejné řešení zvolené v roce 1882 pro Uni Ferdinandovu tak nebylo zcela nečekaným krokem. Od té doby vedle sebe existovala samostatn Ferdinandova univerzita“ a „Německá Karlo-Ferdinandova univerzita“. Spory tím zcela neutic univerzity se nadále dohadovaly o historické dědictví, zejména o užívání starobylých insig měla navrch spíše německá univerzita, poté se situace obrátila. Zákon č. 135/1920 Sbírky zákonů a nařízení „o poměru pražských univerzit“ byl přijat 19. ú obecném povědomí je spojen se jménem svého předkladatele, nacionálně konzervativního polit profesora fyziologie na české lékařské fakultě Františka Mareše (1857-1942). Zákon ve svém prvním odstavci stanovoval, že česká univerzita je „pokračovatelkou starobyl Karlova“, což jí zároveň nárokovalo dosud sporné historické dědictví – tedy vedle záležito hodnoty i hmotné památky (insignie, umělecké předměty, univerzitní archiv). První odstavec že se české univerzitě „vrací jméno Universita Karlova“. To bylo konstatování přinejmenším protože původní vysoké učení tuto formu názvu nikdy nepoužívalo, respektive pouze v kombin habsburského panovníka (Karlo-Ferdinandova). Univerzitní zákon vyvolal velkou nevoli u představitelů německé univerzity. Německá univer historickému dědictví zcela vědomě hlásila a prezentovala se jako „ die älteste deutsche U nejstarší německá univerzita. Spor o historické dědictví Karlova založení latentně doutnal léta a vznikla celá řada historických či právněhistorických rozkladů na dané téma, jak na tak německé (z českých je možné jmenovat například dobrozdání profesorů Václava Novotného Stiebra, na něž reaguje text profesorů německé univerzity Emila Werunskyho a Wilhelma Weiz vyvrcholil roku 1934 tzv. Insigniádou, kdy proti sobě při pouličních nepokojích stáli naci proti německým. K další eskalaci napětí došlo roku 1939, kdy byla Německá univerzita přijata do svazku říš a přijala jméno Karlova (Deutsche Karls-Universität). České vysoké školy pak byly po známý podzimu 1939 uzavřeny. Poslední kapitolu tohoto sporu tvoří dekret presidenta republiky z zrušil pražskou německou univerzitu (stejně jako ostatní německé vysoké školy v Českoslove se zpětnou platností k 17. 11. 1939.