Křížová chodba Karolina stvořená k zrcadlení ****************************************************************************************** * Křížová chodba Karolina stvořená k zrcadlení ****************************************************************************************** Ještě dva dny před vernisáží výstavy s názvem Benátské zrcadlení se dalo stěží tušit, že s Karolina na měsíc promění v zrcadlovou galerii a zároveň obrazárnu. Mezi velkoformátovými které stále ještě chránila fólie, a „hromádkami“ zrcadel v bezpečných transportních obalec vyzpovídala dva z nejdůležitějších: Mariannu Dávidházy, autorku výstavy, a Jakuba Špaňhela malíře a autora vystavených obrazů. Odpovídali podle toho, jak měli čas. ? Kde a kdy se zrodil nápad na uskutečnění výstavy? Marianna: Původní koncepce mě napadla v Benátkách, kde jsem v září 2017 navštívila manufak Fuga a seznámila se s jejím majitelem Giulianem, synem původních zakladatelů. Bylo to v ča chystala svou závěrečnou práci na Rudolfinské akademii a Giuliano Fuga měl na Biennale spe skla. Takže přímo v Muzeu skla v Muranu mě napadla možnost představit benátské zrcadlo v P ve vzájemném působení českého a italského umění z období baroka. Svůj nápad jsem konzultov Špaňhelem, jehož tvorbu dlouho sleduji, a tudíž dobře vím, že maluje historické budovy a k několik let se věnuje italské sérii. Okamžitě se mu můj nápad zalíbil, i když nám oběma by o poněkud odvážnější symbiózu. Že je to tak? Jakub: Marianna vlastní několik mých obrazů a ví, že maluji starou sakrální architekturu, V roce 2001 jsem studium na AVU završil diplomovou prací na téma Pohledy do pražských baro kostelů. Právě sérii věnovanou těmto stavbám jsem rozšířil o obrazy Benátek, Říma a Floren stejně jako Marianna do těchto částí Itálie rád jezdím. ? Na výstavě budou i zrcadla, na kterých jsou namalovány lustry. To je normální? Jakub: (smích) Právě že to není vůbec normální! Šlo o mimořádnou příležitost, kdy jsem moh pár skel. Marianna je pak vzala do Benátek, kde byla malba na skle postříbřena, a tamní ku vzniknout unikátnímu druhu benátského zrcadla. Se sklem jsem měl do té doby jedinou zkušen na okna v kostele sv. Ducha v ostravské části Zábřeh. Jinak čtyřicet let maluji obrazy na z více jak devadesáti procent má hlavní životní náplň. Jsem ale i sběratelem starého barok předmětů, takže si asi dovedete představit, jak to u mě doma vypadá! ? Hm, to asi ano… Jakub: Je to velké a těžké, rozpadá se to a nesmí se na to sahat, nesmí se to otevírat… ? Propojení obrazů a zrcadel je vaším prvním počinem? Jakub: Ano, je to má první zkušenost. V Čechách vystavuji poměrně často, ale jde především malířské, buď jen moje, nebo spolu s kamarády. ? Proč právě v Karolinu? Marianna: Když jsem se vrátila z Benátek, měla jsem úkol najít prostor. Poznala jsem jich jsem povědomí o těch v Praze nejznámějších. Samozřejmě jsem si myslela i na Karolinum, ale odhadnout, zda je možné získat svolení. Zkusila jsem předložit návrh a byla jsem velice po postojem. Fakt jsem byla velice šťastná. Jakub: Je pro mě svátkem vystavovat v prostoru, jako je Křížová chodba. Už jsem vám přece architekturu, která je spjatá s dějinami. Je zásluhou Marianny, že to takto vymyslela a po Karolinum „získat“. Za pětadvacet let, co žiju v Praze, jsem několikrát zdejší prostory na zajímavé místo a cítím to jako poctu, že zde mohu vystavovat. ? Díváte se na sebe do zrcadla? Jakub: Od té doby, co mám ženu, dvě malé děti a psy, se do zrcadla moc nedívám. Ale byly d před ním trávil více času… Marianna: Myslím si, že úplně nejlepší je dívat se do zrcadla, v němž se odrážejí obrazy… Když naše povídání končilo, do Křížové chodby dorazil i Giuliano Fuga, pohodový vysmátý It mezi „zádumčivými“ Čechy snadno najdete. I jeho jsem se tedy mohla zeptat, jak se na výsta říká starobylým prostorám Karolina: „Vystavuji v České republice a v Praze poprvé, se zrca nikdy neopustil území Itálie. Jsem unešený z vašeho Karolina, prosklená chodba se všemi zá dokreslí celkovou atmosféru vystavených exponátů. Teď už naprosto chápu Mariannino nadšení mnou do Murana dorazila, aby mi sdělila, že má ty nejlepší prostory pro výstavu. Spojení b a Jakubových pláten vidím jako velice šťastné.“ A víte, jak na tom je Giuliano se zrcadly, díváním se do nich? „Na sebe se raději nedívám, to rozhodně ne! Když se v zrcadle zahlédnu reakci vyjadřující zděšení, mnohdy i zvukové. Ale svá zrcadla mám moc rád!“ Historické komisi Univerzity Karlovy byla koncepce výstavy Benátské zrcadlení předložena p 2018. Dnes, téměř po dvou letech příprav mají návštěvníci expozice možnost seznámit se s v myslíte, stálo úsilí obou výtvarníků a organizátorky stejně jako všech dalších, kteří se n expozice podíleli, za to? Zkusím vám napovědět – unikátní prostory Křížové chodby k zrcadl vybízejí!