Česká farmaceutka děkankou v USA ****************************************************************************************** * Česká farmaceutka děkankou v USA ****************************************************************************************** Markéta Marvanová absolvovala Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové a doktorandka odešla do zahraničí. Během šestnácti let, co žije ve Spojených státech americk klinických i akademických pracovištích v pěti státech a nyní patří mezi nejvýznamnější kli v oblasti neuropsychiatrie v USA. „Klinická farmacie je zde na špičkové úrovni, ale zapoje a integrace farmaceutů do zdravotnických týmů by mohla být ještě lepší a rozsáhlejší. A pr snažím dosáhnout.“ I proto se na konci února, ve 44 letech, stala děkankou Skaggsovy farma Univerzity v Montaně. Podle životopisu měníte působiště každé čtyři roky. Máte ráda změny? Vždy se snažím na dané pozici maximalizovat své možnosti, co nejvíce se naučit, předat zku přijde možnost posunout se dál, využiji toho.

Potřebovala jsem být ve vedoucí pozici, abych mohla změ ve výuce a v klinické praxi.

Budujete si kariéru takto cílevědomě od začátku, anebo necháváte věci občas jen tak plynou V průběhu studia na Univerzitě Karlově jsem samozřejmě nevěděla, co budu po promoci přesně okamžik nastal, když jsem v pátém ročníku vyjela v rámci grantu Evropské unie do Finska a do preklinického výzkumu v oboru neurologie a molekulární biologie. Po promoci jsem se pře Finska natrvalo a nastoupila jako vědecká pracovnice a doktorandka na Univerzitu Východníh stala se součástí týmu, jenž se snažil vyvinout lék na Parkinsonovu chorobu, který by doká neurodegeneraci dopaminergních neuronů v mozku. Po ukončení doktorandského studia a přesun jsem působila jako doktorandka na lékařské fakultě Vanderbiltovy univerzity v Tennessee, j letech zjistila, že mi chybí klinická farmacie a kontakt s pacienty. Začala jsem se tedy v klinickými studiemi a klinickou praxí. Věděla jsem, že chci být klinická farmaceutka a pro na tom cíleně pracovat. Co přesně jste pro to musela udělat? Absolvovala jsem nejrůznější rozdílové zkoušky a testy určené všem, kdo chtějí získat farm licenci a mají akademický titul z jiné než americké univerzity. Velká rozdílová zkouška se dvakrát do roka ve třech státech a v průběhu šesti hodin vás vyzkouší ze všeho, co jste se pěti let studia farmacie v Česku. Všechny mé další přesuny po Americe – z Tennessee do Ken do Illinois, pak do Severní Dakoty a teď do Montany – byly cílené. V Kentucky jsem získala jsem mohla na klinice provádět výuku ve své specializaci. Na Státní univerzitě v Chicagu j neuropsychiatrii a praktikovala klinickou farmacii na katedře neurologie Rush univerzity, práci na klinice a v nemocnici s pacienty trpícími epilepsií, demencí, roztroušenou skleró neurologickými problémy získala takový background jako nikde jinde. Když jsem se stěhovala Severní Dakoty, už jsem věděla, že chci dělat administrativu. Přejít z ordinace do kanceláře? Chtěla jsem změnit určité věci jak v klinické výuce, tak v praxi farmacie, což bych jako ř nemohla. Potřebovala jsem být ve vedoucí pozici. Ve Fargu jsem téměř pět let vedla katedru praxe a během té doby jsem se posunula natolik, že už jsem si dokázala představit řídit ce Musela jste kariéře něco obětovat? Ze začátku to samozřejmě bylo hodně odříkání, práce po večerech, zdokonalování se nejen v ale také v odborném anglickém jazyce. Ale protože mě to bavilo, dokázala jsem si na všem n také jsem chtěla předvést, že i jako cizinka mohu dosáhnout špičkové úrovně, že záleží pře a jeho píli. Nebyla pro vás na jednu stranu výhoda mít vysokoškolské vzdělání z Česka, a tudíž zcela zd Ano a jsem za to vděčná. Také můj doktorský program ve Finsku byl placen ze stipendia, pod jsem jakožto postgraduální studentka pobírala plat. Musela jsem samozřejmě investovat do a pro mě prakticky znamenalo jen nákup knih. Říká se, že američtí studenti jsou oproti českým snaživější, protože studium je drahé. Neřekla bych, že je mezi nimi velký rozdíl. Vzhledem k tomu, že se v USA platí i mateřské základních a středních škol, vysokoškolákům to už ani nepřijde. Jsou studenti, kteří dřou, jen tak proplouvají. Může se i podprůměrný student stát špičkovým farmakologem? Ano, protože potřebuje mít nejen znalosti, ale také soft skills. Stává se, že výborným stu ve škole, ale komunikační dovednosti, jež jsou při práci s pacienty nezbytné, jim schází. nabiflovat. Samozřejmě pokud mají studenti „céčka“ v průběhu celé výuky, o to více na sobě v klinické praxi. A někdy i ti podprůměrní opravdu překvapí. V nemocnici či na klinice se začne je to bavit a snaží se rychle všechno dohnat.

Prosazujeme, aby byl klinický farmaceut součástí lékařs nemocnici a na každé klinice.

V čem je výuka farmacie v USA specifická? Řekla bych, že je více praktická a veškeré vědní disciplíny, jež musí studenti absolvovat, prolínají, neučí se jako samostatné předměty. Na druhou stranu zde chybí jedno velké české nyní snažím v rámci určitých předmětů prosazovat i u nás na fakultě, a to jsou ústní zkouš Jedno z vašich velkých témat, jemuž se věnujete, jsou chyby v medikaci u pacientů s Parkin Co dělají zdravotníci při práci s nimi špatně? Jedná se o velice specializovanou skupinu, jež nemůže dostávat všechny léky jako běžní pac nedostatek dopaminu v mozku a neurotransmise v dopaminergních neuronech u nich nefunguje t způsobuje problémy jako strnulý výraz tváře, ztuhlost svalů, zpomalené pohyby či klidový t například na tlumení zvracení nebo antipsychotika, prostupují přes mozkovou bariéru, bloku receptory a Parkinsonovu chorobu tudíž ještě zhoršují. Snižují také účinnost léků, jež pac léčbu hybnosti. Když jsou tito lidé léčeni jako většinová populace, což v nemocnicích často vidíme, mají p zcela nevhodných lékům problémy s pohybem či polykáním. Stává se, že pak upadnou a zlomí s nebo špatně polknou a dostanou zápal plic. Je to problém v celých Spojených státech, zejmé bez specialistů v neurologii. V nemocnicích chybí jednak vyhlášky, jak tyto pacienty léčit farmaceuti, kteří by se na toto onemocnění a jiné druhy parkinsonismu specializovali. Podo také u lidí s roztroušenou sklerózou nebo demencí. Proto prosazujeme, aby byl klinický far součástí lékařského týmu v každé nemocnici a na každé klinice. Jen tak může probíhat u vše adekvátní léčba. Jedním z velkých problémů nejen amerického zdravotnictví je zneužívání léků na předpis. Kd psychofarmak, jež se na silné bolesti často předepisují a způsobují závislost, nezbytné? Toto je hodně složité a diskutované téma. Byly doby, kdy se v USA opiáty předepisovaly i n by se dala zvládnout s ibuprofenem, naproxenem nebo acetaminophenem (obdoba paracetamolu, Cílem totiž bylo zbavit pacienta jakéhokoli diskomfortu. Od toho se nyní ustupuje, nicméně pacientů s chronickými bolestmi, kteří nemohou jít na operaci a jsou opravdu odkázáni na o poskytnou alespoň nějakou úlevu. Nejsem proti těmto lékům, ale než je pacientovi předepíšu znát a být si jista, že je to pro něj opravdu ta nejlepší varianta.

Při opravdu silných bolestech budete i s léky vždy zažív diskomfort. Nulová bolest je téměř nemožná.

Lidé by také měli být informováni o nežádoucích účincích těchto léčiv a vědět, že nemusí d balení. Přesně tak. Snažíme se jim v prvé řadě sdělovat, že při opravdu silných bolestech budou vž určitý diskomfort. Nulová bolest je téměř nemožná, především u chronických neuropatií. Ale například po úrazech či operacích, se bude bolest s postupným uzdravováním a hojením přeru a kožních tkání zmírňovat. Měli by vědět, že i když dostanou tento typ léků na týden, nebu nutné je tak dlouho brát. Sami by měli pozorovat, jak se jejich stav vyvíjí a zda už boles vlastními silami bez léků anebo se slabšími. V tomto směru se jedná o specifický léčebný p než například u antibiotik. Po třech dnech od předepsání léků pacientům voláme, zjišťujeme vyvíjí, a poradíme jim či dokonce zdůrazníme, že by mohli dávku snížit. Máte s opiáty osobní zkušenost? Ano. Před deseti lety mi byly podány kvůli silné pooperační bolesti. Jenže jejich vedlejší působily mnohem větší potíže, takže jsem je po pár dnech úplně vysadila, bolest raději sná ji slabšími volně prodejnými léky. Celkově jsem se pak cítila lépe. Na druhou stranu mi ta osobní situace pomohla profesně. Díky tomu, že jsem si sama prožila operaci, zjistila, jak cítí, a co to znamená ležet týden v nemocnici, stala jsem se lepším praktikem. Získala jse pacientům.▓Ty▓největší▓nárazy▓nám▓v▓dlouhodobém▓horizontu▓nejvíce▓prospějí.▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓ PharmDr.▓Markéta▓Marvanová,▓Ph.D.,▓BCGP,▓BCPP,▓FASCP▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓ Vystudovala FaF UK v Hradci Králové se zaměřením na patobiochemii a xenobiochemii. Poté po postdoktorandskou stáž na Lékařské fakultě Vanderbiltovy univerzity v Tennessee. Pracovala Fargu. Působila v různých klinických a akademických funkcích, naposledy jako profesorka s Od 24. února zastává funkci děkanky Skaggsovy farmaceutické fakulty na Univerzitě v Montan