Švadlenky pro nemocnice rozdaly už stovky roušek ****************************************************************************************** * Švadlenky pro nemocnice rozdaly už stovky roušek ****************************************************************************************** Vzhledem ke svému vážnému zdravotnímu stavu nemohla pomáhat jako dobrovolník přímo v terén Boušková nechtěla zůstat stranou a rozhodla se, že bude lidem pomáhat jinak. Vymyslela ini pro nemocnice, kdy dobrovolníci v jejím čele šijí a distribuují roušky ve zdravotnických z jich rozdali několik stovek. Kdy vznikly Švadlenky pro nemocnice a byl to jen váš nápad? Iniciativa Švadlenky pro nemocnice vznikla hned na samém začátku krize. Velmi rychle se ke spolužáků doneslo, že se bude kvůli současné epidemiologické situaci rušit výuka a místo t vlastní vůle vykonávat dobrovolnickou činnost tam, kde nás zrovna bude potřeba. Protože js vážně nemocná a nemohu pracovat jako dobrovolník v nemocnici, cítila jsem se v tuto pro vš dobu naprosto zbytečně. A tak mě jednoho večera napadlo, že bych mohla zkusit pomáhat na d jsem se tedy s vedením naší fakultní nemocnice (FNKV), zda by o roušky měli vůbec zájem a ráno jsem dostala kladnou odpověď. Pak už to jelo rychle. Jakou to mělo na začátku formu? Jak se přidávali další studenti? Nejprve jsem vytvořila dokument, ve kterém jsem shrnula základní informace o svém projektu jsem pak s pomocí studijního oddělení rozeslala e-mailem všem studentům na fakultě a to je i těm zahraničním. Poté jsem vytvořila na Facebooku stejnojmennou skupinu [ URL "https://w groups/1843943869072632/"] , kam se mohli skuteční zájemci přidávat. V současnosti nás tam aktivních dobrovolníků napříč všemi ročníky, ale i třeba příbuzní studentů nebo lidé, kteř aktivitě dozvěděli skrze sociální sítě. Jak šití roušek probíhá? U každého doma zvlášť nebo se scházíte ve víc lidech? Většina z nás šije roušky u sebe doma, ale dokud ještě nebylo zakázané shromažďování více tak se šilo i na kolejích. Šijí jednotlivci, ale i celé rodiny - například v Černošicích, vietnamských švadlenek anebo pražský Sokol. Kde berete materiál na šití? Většina z nás si materiál na šití obstarala sama z vlastních zásob (nejčastěji stará bavln nebo si pořídila nové látky v galanteriích na vlastní náklady. Někdy jsme si vypomohli vzá měl materiál navíc, tak ho poslal dál někomu, kdo ho zrovna potřeboval. Musím říct, že kom jednotlivými dobrovolníky v naší skupině probíhala a i nadále probíhá opravdu skvěle, takž něčím potřebuje pomoct či poradit, vždy se najde někdo, kdo odpoví či pomůže. Dobrovolníci jsou velmi soběstační a právě díky té facebookové skupině mám i nadále přehle děje a zároveň ostatní mají přehled o tom, kam jednotlivé roušky rozvážíme. Ráda bych také nám dokonce ozvalo i pár lidí s nabídkou pomoci v takové podobě, že nám ve své 3D tiskárně zakladačů šikmých proužků, které nám šití roušek posléze velmi usnadnily. Díky nim jsme mo ještě zefektivnit. Začalo to v Praze, z kterých míst se pak hlásili další dobrovolníci? Poté, co se naše iniciativa rozkřikla zejména na sociálních sítích, se k nám začali postup nejen studenti z naší fakulty, ale i cizí lidé, kteří roušky šili, ale nevěděli, komu je v jakýchkoliv důvodů neměli možnost je někam sami odvézt. Ze začátku jsem opravdu každý den do večera desítky telefonátů a vyřizovala celou řadu e-mailů, protože nám chtělo pomoct op Pomoc nabídlo na dálku dokonce i několik zahraničních studentů a roušky zaslali poštou, st kteří nejsou z Prahy. Takovou vlnu solidarity jsem upřímně nečekala, a abych pravdu řekla, mě nenapadlo, že se to za necelý měsíc rozjede natolik, že budeme rozvážet roušky nejen po středních a severních Čechách. Jsem opravdu nesmírně vděčná, že mám tu čest koordinovat pa lidí! Kdo dostal první várku ušitých roušek? První várka roušek putovala samozřejmě do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) a Každý týden se nám společnými silami podařilo nashromáždit stovky roušek. Jak probíhá jejich distribuce? Poté, co jsme naplno saturovali rouškami FNKV, jsme se rozhodli pokračovat a nabídnout pom dalším nejen nemocničním zařízením. Postupně tedy oslovuji prostřednictvím e-mailu vedení nemocnic, domovů pro seniory, azylových domů aj. s nabídkou pomoci. Vždy několikrát týdně roušky na sběrném místě, které je na studijním oddělení 3. LF UK pro studenty, ale i veřej každý všední den. Roušky pak pečlivě přepočítáváme a dáváme do tašek označených štítkem, k další dny pak jezdíme na konkrétní místa a roušky osobně předáváme. Průměrně mohou jednotlivá zařízení počítat se 100 kusy roušek. Většinou jezdíme autem spol mladším bratrem Ludvíkem, který teď studuje v 1. ročníku na VŠE a v projektu mě již od zač podporuje. Pokud na to sami nestačíme, pomáhá nám s rozvozem roušek ještě moje blízká kama svým kamarádem Pavlem. S distribucí roušek mimo Prahu mi pomáhají kamarádi z tamějších lok Jak na projekt reagovalo vaše blízké okolí? Můj táta byl ze začátku zásadně proti, protože s ohledem na mou diagnózu a nezbytnou imuno je pro mne jakékoliv opuštění bydliště v tuto dobu příliš riskantní, takže se o mě přiroze pár dnech ale pochopil, že jsem díky tomuto projektu po delší době opravdu šťastná a alesp cítím užitečně a nemyslím na svou nemoc. Od té doby mám velkou podporu i v něm – dokonce m auto, a tak díky tomu můžeme s bratrem rozvážet roušky po institucích osobně. I on se na t velmi rád podílí. Moji nejbližší přátelé mě v projektu podporovali již od samého začátku, neboť mě znají dlo mohu dělat šťastné druhé, jsem šťastná i já. A protože psychika hraje v uzdravování pacien roli, nebylo již o čem diskutovat. Mnoho z nich mi dokonce nabídlo pomocnou ruku, taky zač stále je vozí ke mně domů. A jak na vaši iniciativu reagovaly samotné instituce? Ve FNKV byli opravdu nadšení, hlavně proto, že jsem s tímto nápadem přišla sama a o žádnou nemuseli žádat – šlo nám především o to, abychom co nejdřív sehnali ochranné pomůcky pro h pacienty, pro nezdravotní pracovníky nemocnice, personál obsluhující v lékárnách a pro zdr třeba na přechody mezi klinikami, aby se ty sterilní jednorázové roušky mohly šetřit na př pacientem, na sály apod. V současnosti je lidé mohou obdržet i v triážním stanu, který musí každý člověk před vstup navštívit. Po necelých dvou týdnech se nám podařilo sehnat do naší nemocnice takové množst jsme se po vzájemné domluvě s vedením FNKV rozhodli, že nyní budeme zásobovat jiná pracovi dostalo i na ostatní. Naštěstí se nám ještě nestalo, že by naše úsilí někde nedocenili. Obecně s největší vděčno v domovech pro seniory. Naši práci též velmi ocenil spolek Medici na ulici, ve kterém též z█3.█LF█UK,█kteří█nejen█v█tuto█těžkou█dobu█pečují█o█lidi█bez█domova.█Bylo█nám█ctí█s█nimi█s Klára█Boušková████████████████████████████████████████████████████████████████████████████ V tomto akademickém roce by byla studentkou 5. ročníku všeobecného lékařství na 3. LF UK v důvodů studium přerušit. S ohledem na její zdravotní stav a životně nezbytnou imunosupresi iniciativu Švadlenky pro nemocnice.