Studenti PedF UK: Pomáháme tím, co umíme nejlépe. ****************************************************************************************** * Studenti PedF UK: Pomáháme tím, co umíme nejlépe: starat se o děti. ****************************************************************************************** „Tak co si postavíme, letiště nebo hrad?“ Ptá se Kačka Lukáška. „Já mám hlad,“ kroutí hlav do kuchyňky na první svačinu tohoto dne. Je krátce před sedmou hodinou ráno a v nízké budo areálu Fakultní nemocnice v Motole se to hemží dětmi – zdravými. Už měsíc zde funguje hlíd zaměstnanců, které zajišťují dobrovolníci z řad studentů Pedagogické fakulty Univerzity Ka Děti prohrabávají obří krabici lega, hrají karty, honí se, schovávají, prohlížejí komínky vyměňují si autíčka a porovnávají své stavební výtvory. Evidentně toho chtějí co nejvíc st začne „škola“. Vzhledem k tomu, že jde hlavně o žáky prvního stupně, musí se tu i učit. „Obvykle jim necháváme první dvě hodinky volnější, aby si vyhráli a v klidu se tu všichni vysvětluje studentka Tereza Barthová, jedna ze dvou dobrovolnic, která se toto dopoledne o obědě je vystřídá druhý pár. Běžně chodí okolo deseti dětí, dnes se jich sešlo osm. Obývaj Jedna slouží jako zázemí, kde si nechávají batůžky a oblečení, druhá je společenská a třet individuální výuku, když má třeba dítě videohovor se svou učitelkou. Žádný kontakt s nemocnými „Prostoru máme dost a stále můžeme přijímat další děti, pokud by bylo třeba. Mě osobně ale sestava vyhovuje. Nemusíme je rozdělovat do skupinek, parta je věkově smíšená, barvitá, st mladším. Děti se spolu zabaví, a přitom se jim zvládáme individuálně věnovat. Máme už zaje režim, během měsíce se všechno krásně usadilo,“ říká hlavní organizátorka Nela Pastrnková. V polovině března, kdy se nemocnice obrátila s prosbou o pomoc na vedení pedagogické fakul rozjížděla se svými kolegy ze Studentského spolku Agora [ URL "http://spolekagora.cz/"] we pohlídat! [ URL "https://chcipohlidat.cz/"] , kam mohou dobrovolníci vkládat své nabídky s dětí (jenom v Praze teď nabízí tuto pomoc přes 160 studentů a desítky dalších ve všech kra Vymyslet a zrealizovat systém hlídání dětí zdravotníků byl její další úkol. „Když jsem zji sídlit v samostatném domku na okraji areálu, dost se mi ulevilo. Nikdo z nás nemusí prochá vystavovat se tak riziku,“ vysvětluje. Buď hlídám, nebo se učím První týden byl náročný. Nevěděla, jaký bude o službu zájem, ze začátku se starali o tři a „Spolupráce s nemocnicí se domluvila rychle a rodiče už měli zajištěné jiné hlídání. Hroma začali zhruba týden od spuštění naší pomoci,“ vzpomíná studentka. Kolik dětí jim ráno dora ani teď. „Nechceme rodiče k ničemu zavazovat, protože si uvědomujeme, že se současná situa společnosti, ale také v rodinách či práci mění ze dne na den,“ dodává Nela Pastrnková. Kaž nemocnice tak může bez předchozího nahlášení přivést svého potomka, pokud spolu s ním dodá jeho bezinfekčnosti. Ze začátku chodila Nela do Motola každý den, aby zaškolila nové kolegy, kterých je nyní še tomu máme čas i na studium, což je druhá náplň mého současného života. Buď hlídám děti neb usmívá se studentka. Gramatika i omalovánky Okolo deváté hodiny zasedají do lavic také děti. Každý má před sebou pracovní listy ze své nebo učebnici. Pracují i dva předškoláci, kteří dostali sešity omalovánek, aby nerušili os prochází okolo a snaží se individuálně vysvětlovat látku každému, kdo potřebuje. „Dlouhodo jednoho deváťáka, takže se v učivu základní školy orientuji. Ale chápu, že pro rodiče to m náročné,“ uznává Tereza Barthová, zatímco spolu luštíme úkol pro třetí třídu, s nímž si ma rady: seřadit proházená písmena tak, aby tvořila vlastní jméno. Tápeme obě. Jak mu vysvětl Chropyně nebo Pyšely, když o těchto městech nikdy neslyšel? Během hodiny mají skoro všichni žáčci hotovo. „Dneska měli učení málo, někdy musíme pokrač uznává Nela Pastrnková a snaží se přesvědčit dva opozdilce, aby dotáhli své úkoly. Je to t už mají kamarádi padla a ve třídě začíná být pěkný mumraj. Neradi se tedy odebírají do ved kde by měli mít na práci větší klid. Není to nic platné. Jeden se kroutí nad pohádkou o št nebude a nebude, druhý zdrhá. Tereza Barthová to pro tuto chvíli vzdává. „Za chvíli půjdeme ven,“ slibuje. Vždy před obě zajišťuje nemocnice, vyráží dobrovolnice s dětmi na hřiště v areálu, aby se dostaly aspoň čerstvý vzduch a proběhly se. Budíček a deskovky „To víte, odpoledne už se pak táhne. Bála jsem se, jak to budou děti zvládat, přece jen js skoro deset hodin. Ale jsou skvělé, ani neprotestují proti nošení roušek. Dokonce občas sa je potřebují vyměnit,“ oceňuje Nela Pastrnková. Za dobu, co kroužek vede, se naučila přede pravidla deskových her a brzy vstávat. „Nejraději bych si odpoledne po návratu domů zdříml Tereza Barthová. Ani jedna by ovšem neměnila. Díky dobrovolnictví se v době nouzového stavu dostanou ven, p kolektivu je nabíjí, a navíc podpoří vytížené zdravotníky. „Pomáháme tím, co umíme nejlépe děti,“ shodují se studentky. Jak hlídání dětí v Motole probíhá, se můžete podívat i ve videoreportáži [ URL "https://ww UniverzitaKarlova/videos/238373204030068/"] .