Zpovědi přes respirátor: medici z 3. LF UK ****************************************************************************************** * Zpovědi přes respirátor: medici z 3. LF UK ****************************************************************************************** Studentky a studenti lékařských fakult a fakult zdravotnických studií napříč Českou republ dnů koronavirové epidemie aktivně pomáhají zdravotnickým zařízením. Ze dne na den se ocitl o to realističtější praxi. Redakce iForum chce své čtenáře seznámit s konkrétními příběhy Kristýna, Lukáš, František, Jana, Kamila, Ellen a Tereza jsou studenty 3. lékařské fakulty Karlovy. Kristýna Pončáková, 3. ročník: Rozhodla jsem se pomáhat v pelhřimovské nemocnici i proto, dobře saturovaných pražských nemocnic je neméně třeba personální výpomoci i na menších pra Pracuji ve skvělém kolektivu na JIP chirurgických oborů, zastávám práci jak zdravotní sest sanitářky, pomáhám se vším, co je třeba. Jde o skvělou příležitost zdokonalit se v řadě úk další cenné klinické zkušenosti, práce mě navíc moc baví. Všichni tu doufáme, že se nám to zvládnout a že se nám zpod ústenek nevytratí úsměvy. Lukáš Kaňka, 1. ročník: Co se týče mojí dobrovolnické činnosti, odstartoval jsem ji v jedn ordinaci praktického lékaře v Dejvicích, v plně ženském kolektivu. Moje náplň práce je hod vyřizuji telefonáty, kterých máme mnoho, ale jsme za ně mnohem raději, než aby pacienti př a zvyšovali riziko nákazy. Také obcházím starší pacienty a po předchozí domluvě měřím INR, vyzvedávám a donáším léky. Méně často, ale ne zanedbatelně, se stávám IT odborníkem, oprav přenastavuji. A když už dojde na návštěvu pacienta, dělám, co je v mých kompetencích. Co bylo mojí motivací stát se dobrovolníkem? Upřímně, jde spíše o vědomí, že mohu pomoci, Je to přirozené a velice důležité, přeci jenom jsme na jedné lodi a chceme, aby tahle šíle skončila. Jsem nesmírně hrdý na všechny, kdo se na tom podílejí, děláte skvělou věc a Pán oplatí na dětech. Lukáš se stal prvním členem zdravotnického týmu na Vítězném náměstí pro nové testování pac COVID-19 pozitivity! Pod záštitou ministerstva zdravotnictví byla vytvořena speciální odbě testování pacientů pomocí tzv. rapidtestů na protilátky proti COVID-19. Testování probíhá praktiků ve speciálně vybavených boxech, aby se zamezilo kontaktu potenciálně infekčních o pacienty a šetřilo se ochrannými pomůckami. František Vokálek, 3. ročník: Dělám na centrálním příjmu v Městské nemocnici Litoměřice. M zajistit, aby příchozí pacient s případným respiračním onemocněním byl umístěn do speciáln boxu určeného pro infekční pacienty. Spolu s doktorem se pak oblékáme do ochranných pomůce pacienta vyšetřuje, já mu měřím EKG, tlak, saturaci a puls, případně jsem připravený odebr provést nějaké další úkony. Pokud lékař rozhodne o hospitalizaci, tak pacienta převážím na infekční oddělení, kde ho předávám tamnímu personálu. Jana Kleisnerová, 2. ročník: Pracuji jako sanitář na Covid oddělení v Nemocnici Slaný. Sem pacienti z urgentního příjmu a pacienti z ostatních oddělení nemocnice, u kterých je podez U nás se jim provedou stěry a čeká se na výsledky, poté jsou podle potřeby vráceni zpět na Vedle nás je ještě JIP oddělení, kde leží všichni pozitivní pacienti na ventilátorech. Vši strašně moc zlatí a pomáhají si navzájem, a hlavně se udržují v pozitivní náladě, která je oddělení potřeba. Co mě přimělo stát se dobrovolníkem? Především snaha pomoci zdravotnické který již takhle podává neskutečné výkony. A rovněž nabrat cenné zkušenosti do budoucna. T žádná škola nenaučí. Jsem strašně moc ráda za tuhle příležitost a doufám, že naše pomoc se Kamila Kočí, 2. ročník: Na Ústavu hematologie a krevní transfuze přebírám vzorky, které se ČR, vyplňuji papíry a vzorky potom odnesu do daných oddělení a laboratoří. Všichni jsou ta jak laboranti, tak doktoři i sestřičky. Motivující je rovněž vidět nemocnice i z trošku ji klinické, a to ze strany vědecké a laboratorní. Což je pro mě novinka. Pracuji, jak slogan můžu”. Je to skvělá šance dokázat, jak moc nám záleží na naší budoucí kariéře, být tu v do A i když nedělám nic supercool praktického a klinického, protože, bohužel, realitou nemocn papírů a běhání po nemocnici, i to musí někdo dělat. Proto jsme já i moje mladé malé nožič můžeme někomu usnadnit práci a čas. Ellen Činková, 3. ročník: Ano, je to všechno jedna velká korona-improvizace. První den v p jednu roušku na 12 hodin a nefungovala myčka. Ale čas na kritiku ještě bude, teď je potřeb dobré a pomáhat, protože můžeme. Když je mi těžko, hluboce se nadechnu a vydechnu – vyfuní abych mohla jít dál. Představím si naše interní oddělení Thomayerovy nemocnice, kam jsem n pár týdny jako dobrovolník sanitář, jako dioramu s meruňkovým pozadím a upoceným poletujíc Pomáhá mi to chytnout nadhled a trochu se nad tím cirkusem pousmát. Od prvního dne mi je v laskavá sestra Eliška. Bere mne za pacienty i na sesterské výkony. Říkává, že chce, abych lékařka nikdy nezapomněla na to, jaké to je být sanitář či zdravotní sestra. Váží si mé po vážím příležitosti. „Hele! Ty! Pojď sem,“ volá téměř devadesátiletá živelná Boženka (na fotografii), která lež u okna. Běžím za ní v obavě, že se něco děje. Planý poplach. Chce mi vyprávět, jakého má š a nabídnout mi ho za muže. Lakuju jí nehty a povídáme si. Když je člověk nemocný nebo star hluboce zakořeněné návyky a charakter. A pokud vám to čas dovolí, zvolněte, přisuňte si ži pacienta, chytněte ho za ruku a naslouchejte. Předáte si energii. Jemu dáte sílu k uzdrave daruje cenné rady pro život. Možná si velká spousta lidí myslí, že jsme hrdinové navlečení v mimozemských oblecích a vá linii s neviditelným nepřítelem. Ráda bych, abyste věděli, že tak to úplně není. Pobyt v n pacienty, a nemusí být ani pozitivní na COVID-19, je teď velice náročný kvůli řadě restrik návštěvy, procházet se po areálu a své pečovatele pod ochrannými pomůckami nerozeznávají, drobnost, která jim vykouzlí jiskru v očích (úsměvy pod rouškami totiž nevidíte), je klíčo jejich kvality života v této podivné době. Tereza Klučková, 3. ročník: Studenti medicíny mají možnost v nemocnici pomáhat jako sanitá tak zdravotníkům při rutinní péči o pacienty. Shodou okolností jsem však dostala možnost p běžném oddělení nemocnice, ale na jednom z pavilonů následné péče v Psychiatrické nemocnic mne díky mému zájmu o psychiatrii hned zaujalo. Na tomto pavilonu jsou různí pacienti, kteří se zde doléčují. Prošli si již příjmem a akut jsou hospitalizovaní před odchodem domů nebo tady zůstávají i na delší dobu. Jsou zde dvě patře jsou pacienti již zaléčení, kteří měli před začátkem epidemie povolené vycházky a úč různých aktivit po areálu nemocnice. Dole je oddělení uzavřené, kde jsou pacienti potřebuj či ležící. Kvůli aktuální situaci nicméně ani pacienti z prvního patra nemohou sami opoušt se dostanou pouze po dvou na procházku s někým z personálu. Jistě si tedy umíte představit poměrně změnila chod pavilonu. Přes den bylo běžně dost pacientů venku, mohli se účastnit po areálu, dojít si nakoupit nebo si něco zařídit. Nyní nemají vycházky povolené. Musí zůs zde mnoho rozptýlení. Mou prací se tedy stalo něco na pomezí terapeutické činnosti a oné pomocné síly zdravotnic Půlku své směny strávím se sestřičkami a sanitáři a pomáhám s povinným měřením teploty, tl léků nebo se učím i nějakému papírování a jdu se s paní doktorkou podívat na vizitu. Druhá komunikace s pacienty. Během všech úkonů si s nimi povídám, u někoho se zastavím i déle an na procházku, kde si povídáme o všem možném od oblíbených zvířat až po důvod jejich hospit se se svou nemocí vypořádávají. Jsem velmi ráda, že můžu díky studiu medicíny takto pomáhat, a věřím, že je tato výpomoc o se zde ještě mnoho naučím, a to jak z hlediska práce ošetřovatelské, tak komunikační. V ne medici bezesporu personálu trochu odlehčíme, ale i pro nás je to velká zkušenost. Věřím, ž tomuto stanou schopnější a empatičtější lékaři. Proto si velmi cením, že i mí spolužáci po nemocnice od nás pomáhat nechají.