Zpovědi přes respirátor: medici z 1. LF UK ****************************************************************************************** * Zpovědi přes respirátor: medici z 1. LF UK ****************************************************************************************** Studentky a studenti lékařských fakult a fakult zdravotnických studií napříč Českou republ dnů koronavirové epidemie aktivně pomáhají zdravotnickým zařízením. Ze dne na den se ocitl o to realističtější praxi. Redakce iForum chce své čtenáře seznámit s konkrétními příběhy Jan, Petra, Jan, Markéta a Michaela jsou z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jan Brak, 5. ročník: Vypomáhám na KARIMu ve VFN. Oddělení mi bylo přiděleno, první vlna me směřována právě sem, kde byl pravděpodobně největší nedostatek pracovních sil. Svou pracov nazval děvčetem pro všechno. Nemám praktické zkušenosti jako standardní zaměstnanci, proto co se po mně žádá. Pomáhám pacientům s kompletní hygienou a servisem, doplňuji materiál, o jsem rychlá spojka mezi odděleními. A dopoledne odebírám biologický materiál lidem v karan vyšetření virové pozitivity. Na dobrovolnou výpomoc jsem víceméně čekal od prvního ročníku. Věděl jsem, že medici mohou situacích povoláváni do nemocnic. Když to konečně přišlo, neváhal jsem a okamžitě se přihl co bych dělal jiného, stejně je všude zavřeno, maximálně bych šil roušky (což stejně teď v dělám), případně pil pivo s kamarády přes webkameru. Takhle můžu být víc prospěšný i s tím medicíny umím. Věřím, že se konečně naučím více praktických činností a něco o fungování na naší výuce je praxe pomálu, proto tuhle příležitost vítám, může mi v budoucnu hodně pomoci vás rád. Držte se! Petra Poláčková, 1. ročník: Momentálně pomáhám v Praze ve VFN na IV. interní klinice na lů Jako prvák pomáhám jen se základními věcmi, jako je převlékání postelí, polohování pacient ploch nebo měření tlaku a teploty. Pomáhat jsem se rozhodla proto, že můžu... stejně bych učila se. Takhle aspoň trošku ušetřím práci sestřičkám a sanitářům, kteří toho mají až nad nabírám unikátní zkušenosti, ke kterým se jen tak nějaký prvák nedostane. Děkuji spolku do "https://www.facebook.com/104960137807387/posts/124686355834765/?sfnsn=mo"] a VFN, že mi v mi pomáhat, a také všem zdravotníkům, že se den za dnem vrhají do pomyslných prvních linií se rozhodnete pro tak náročné povolání a vykonáváte ho s lehkostí a přesností i v těch nej situacích, to si zaslouží potlesk. Jan Finsterle, 3. ročník: Jako mnozí jsem se přihlásil do dobrovolnických činností. Moje p byla po několik týdnů nemocnice pod Petřínem, ze které jsem se přesunul do Psychiatrické n Jako dobrovolník v nemocnici sloužím na odděleních gerontopsychiatrie a LDN. Pro tato oddě a typické značné riziko zranitelnosti pacientů v dobách epidemií. Jsem si jistý, že tamní nabídnutou pomoc stále velmi vděčný. Sám se chci v budoucnu věnovat psychiatrii a osobně s velmi důležitá nejen znalost lékařské, ale také sesterské práce. Jako na většině oddělení napříč českými nemocnicemi se i u nás vyskytli pozitivní pacienti větší jsou nároky na práci zaměstnanců. Pomáhám při každodenních úkonech, jako je např. hy stravování, převazování ran a starost o léky. Práce se staršími a hlavně psychiatrickými p specifik, je často obtížnější v hledání si cesty k nim. Mám ji ale velmi rád a jsem vděčný Markéta Hlaváčková, 6. ročník: Je 5:50, vypínám budík. Rychle se obléknu a jedu do nemocni převlékám do nemocničního oblečení a jdu na sesternu. Domlouváme si dnešní směnu, začínám mezi COVID-19 pozitivními pacienty. Rychle se napiji, odskočím si na toaletu, mezi pacient nemůžeme. Oblékám si ochranný oblek a připadám si jako kosmonaut amatér. Na obličej nasazu FFP3, poté brýle a dvě čepice. K tomu všemu dvoje rukavice. V zrcadle kontroluji, jak mi v z kosmonauta amatéra se pasuji na potápěče. Celý proces oblékání zakončuji dechovou zkoušk respirátor na obličeji pořádně neseděl, cítila bych, jak mi proud vzduchu okolo okrajů pro těsní, mohu vejít na oddělení. V infekční zóně, mezi pacienty, jsem sestrám a sanitářům př s hygienou pacientů, s převazy ran, s vyprázdněním drénů z pooperačních ran. Pokud je potř léky, odebírám krev, připravuji infuze, natáčím EKG atd. Vše se dělá obtížněji, kvůli resp dýchá, brýle se zamlžují a v ochranném obleku je horko a hůře se v něm hýbe. Samozřejmě by připravovat na státnici, když nám byly vypsány termíny. Avšak směny už mám do konce dubna že se to zvládne. Tato práce ošetřovatele mě naučila mnohem více než nemocniční stáže během akademického rok intenzivní péče o COVID-19 pozitivní pacienty začínám rozumět chodu oddělení a práci nelék zdravotnického personálu. Jsem velice vděčná za tuto zkušenost. Jako všem studentům, tak i pozastavena výuka a státnice. Zprvu jsem panikařila, ale hned jsem se rozhodla, že půjdu p nemocnice. A tak jsem byla přiřazena na resuscitační oddělení ve VFN a začátkem dubna jsem na resuscitačním oddělení pro COVID-19 pozitivní pacienty. Cítím to jako velký benefit do nastoupím na oddělení jako úplný doktor nýmand, budu lépe rozumět jeho chodu a již nyní oc celý personál dělá. Michaela Žilková, 5. ročník: Se svými spolužáky jsme se rozhodli, že nezůstaneme doma, kdy Jako první se s žádostí o pomoc ozvala Nemocnice sv. Alžběty, právě tam jsem pár dní pomáh LDN. Šlo převážně o ošetřovatelskou péči: převazy pacientů, asistence při cévkování, zkrát třeba. Když vzešla žádost o výpomoc od naší mateřské VFN, rozhodla jsem se přejít tam. Dos oddělení RES (resuscitační), který spadá pod KARIM, právě tam očekávali lékaři a sestry ne pacientů. Náplní naší práce je taktéž pomoc ošetřovatelkám, odebírání vzorků, polohování pacientů, p materiál ke sterilizaci atd. Jeden den jsem se dostala k testování zaměstnanců, kteří přiš s pacientem či jiným zaměstnancem nemocnice, který by mohl být COVID-19 pozitivní. Dozvědě se, že správně provedený odběr u ženy poznám tak, když dámě vytryskne slzička. U pánů to b že zakašlali, ale ruku do ohně bych za to nedala, takže u pánů budu v případě příštích odb intuitivně a dle svých skromných zkušeností. ? A co mi práce na oddělení dává? Jednak možn v případě nouze a odlehčit trochu v práci zdravotnímu personálu, a jednak se dozvídám nové které člověk získává až praxí a nikde je nevyčte, anebo je už dávno vytěsnil z hlavy a nyn připomenout či si určité úkony vyzkoušet. V seriálu Zpovědi přes respirátor už také vyšlo: Zpovědi přes respirátor: medici z LFP UK [ URL "https://iforum.cuni.cz/IFORUM-16744.html"] Zpovědi přes respirátor: medici z 2. LF UK [ URL "https://iforum.cuni.cz/IFORUM-16757.html