Zpovědi přes respirátor: medici z LFHK UK ****************************************************************************************** * Zpovědi přes respirátor: medici z LF v Hradci Králové UK ****************************************************************************************** Studentky a studenti lékařských fakult a fakult zdravotnických studií napříč Českou republ dnů koronavirové epidemie aktivně pomáhají zdravotnickým zařízením. Ze dne na den se ocitl o to realističtější praxi. Redakce iForum chce své čtenáře seznámit s konkrétními příběhy Peter, Diana a Karolína jsou studenty Lékařské fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy Peter Kraus, 5. ročník: Momentálně již více než 3 týdny působím jako dobrovolník na Odděle chirurgie a traumatologie ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Místo jsem si vybral záměr absolvování medicíny bych moc rád právě na tomto pracovišti pracoval. S panem primářem jse hned na začátku krizového období, nabídl jsem mu svou pomoc a připravenost zapojit se, kde zapotřebí. Už dva roky zde totiž ve svém volném čase docházím pomáhat, a zároveň se doplňk svém vysněném oboru. Netrvalo to ani týden a mohl jsem nastoupit na pozici sanitáře na sále. Elektivní (výběrov sice zrušeny, ale jak dobře víme, děti se absolutně uhlídat nepodaří, takže se potýkají s ohledu na výjimečnou koronavirovou situaci. Díky vývoji epidemiologické situace se moje po času měnila. Postupně se ze mě – sanitáře – stal člověk pro všechno. Jsem medik, co se chc který zařizuje za svoji studijní skupinu alternativní formu výuky, sestra na sále, sestra pošťák, ale také pravidelný asistent při operačních výkonech. Jelikož počet pracovníků na dostačující, funguji hlavně jako asistence na sále. Má to hned dvě výhody. Ušetří se tak j může být například na ambulanci nebo na oddělení, či mít konzilia, a díky tomu může sál na samostatně, bez přerušení kvůli potřebě asistenta. A já zažívám výuku svého vysněného zamě ruky“. Každý den pro mě začíná stejně, jeho průběh je ale téměř vždy rozdílný, neopakovatelný. Rá rychlá telefonická domluva s vedoucím týmu daného dne, tak se dozvím, jestli a kde je mě p mě nepotřebují, řeším školu. Když je nějaký výkon nebo hodně pacientů na ambulanci, sbalím nemocnice vypomáhat. Diana Hachová, 5. ročník: Na začátku dubna jsem spolu se svými kolegy z fakulty nastoupila Biřičky na Novém Hradci Králové jako posila pro sesterský tým. Práce v sociálních službách výzvou. Zároveň jsme si uvědomili, že i pro seniory je toto období velmi těžké a chtěli js jejich každodenních aktivit. Práce je vcelku rozmanitá. Každé ráno nejdříve změříme klientům teplotu a hned nato nás če ranních léků včetně injekčních forem a umělé výživy. Během dopoledne je naplánováno několi monitoring krevního tlaku, saturace a dalších parametrů. Součástí práce je též chystání lé Účinné látky a obchodní názvy tak už máme v malíku. V odpoledních hodinách se můžeme věnovat klientům samotným. Pokud nám to počasí dovolí, be procházky do místního parku, který je součástí objektu. Vždy se dozvíme zajímavé příběhy z zazpíváme si nebo recitujeme jarní básničky. S ostatními se pak snažíme co nejvíce komunik dne. Uvědomujeme si, že v tomto období jim chybí kontakt s rodinou, která za nimi z hledis těchto dnech nesmí. Snad jim ji malinko nahrazujeme. Chtěla bych za sebe i své kolegy podě Domova U Biřičky za to, jak mile nás přijali. Společně jsme, věřím, vytvořili skvělý praco plný elánu a šíří kolem sebe dobrou náladu. Karolína Kubová, 4. ročník: Už od 18. března chodím vypomáhat na Hemodialyzační středisko nemocnici Hradec Králové. K této možnosti jsem se dostala spíše náhodou, když přes skupinu z FNHK na facebooku jedna spolužačka inzerovala, že na toto oddělení shánějí dobrovolníky řad studentů medicíny. Ihned jsem se přihlásila, jelikož zvažuji, že bych se po ukončení s nefrologii. A také jsem chtěla během přerušení prezenční výuky zůstat v kontaktu s nemocni Je nás zde celkem sedm studentů rozdělených do dvou skupin. Jedna (ta moje) chodí v ponděl pátek, ta druhá pak v úterý a ve čtvrtek. V mojí skupině jsou se mnou ještě dvě spolužačky jeden šesťák. On chodí na akutní sál a my ostatní na sál chronický. Na chronickém sále se denně vystřídají tři skupiny po 24 pacientech, každá na 4,5 hodiny h kolegyněmi máme den rozdělený také do úseků, takže jedna chodí od 6:00 zhruba do 14:00, dr 15:00 a třetí od 15:00 do 19:00. Jen ve středu chodíme všechny na dopoledne, protože to je kdy sice nechodí odpolední skupina pacientů, ale je náročnější úklid, mytí přístrojů a lůž Když jsme nastupovali, naštěstí na oddělení nebyl žádný velký nedostatek personálu. Práce hemodialyzačním středisku je v některých ohledech velmi specifická a bylo dobře, že jsme s všechno učit ve spěchu a stresu. Zejména prvních pár dní se nám sestřičky musely hodně věn představit, že bychom vůbec byli k něčemu užiteční, kdybychom nastoupili za stavu tísně a nás zaškolit. Naše práce je poměrně různorodá. Při příchodu pacientů se oblékáme do jednorázových ochran měříme jim před vstupem teplotu, zjišťujeme, zda oni nebo někdo v jejich okolí nejsou nemo jim s výměnou roušek a kontrolujeme, že si dezinfikují ruce a udržují dostatečné rozestupy pacientům na lůžka, roznášíme čaj a deky a měříme krevní tlak. Dále například chodíme do s hemodialyzační sety a kanyly, chystáme stříkačky s heparinem či infuze, roznášíme léky, za a myjeme hemodialyzační přístroje a lůžka. Ze specializovaných úkonů hlavně „nahazujeme“ h přístroje (což možná zní jednoduše, ale přiznávám, že zorientovat se v té spoustě hadiček a učíme se „napojovat“ pacienty (tedy napíchnout píštěl či připojit kanylu k hemodialyzačn zahájit hemodialýzu), obsluhovat přístroje, vyplňovat pacientskou dokumentaci a „odpojovat (ukončovat hemodialýzu). Velmi cennou zkušeností je pro mě komunikace s hemodialyzovanými pacienty. Je to hodně růz mladých lidí až po babičky, které přivážejí sanitky z LDN. Tito lidé musí třikrát týdně st na tomto středisku na „umělé ledvině“ a dodržovat velmi přísnou dietu, která obnáší pro mě vyřazení například čerstvé zeleniny a ovoce, zkrátka všech potravin s větším obsahem vody. takto žijí už neuvěřitelných 30 let. Obdivuji, že mnoho z nich je stále milých a nezatrpkl musí zvládat takto nepříjemný a poměrně omezující stav. Chápu ale i těch pár, kteří jsou n a nepříjemní. Možná bych na jejich místě nebyla jiná. Pro mnoho pacientů je pochopitelně také velmi stresující aktuální situace s virovou pandem někteří se bojí a je třeba je povzbudit, jiní jsou nevrlí a nelíbí se jim nová opatření, j musí najednou nosit po celou dobu hemodialýzy roušku a vyžaduje se po nich, aby od sebe na odstupy, když „přece vedle sebe sedávají už 10 let“. Velkou výhodou ale je, že pacienti ma sestřičkami velmi blízké vztahy, jelikož se znají již řadu let. Myslím, že je to jeden z h proč středisko i v této době skvěle funguje a pacienti se tam i přes nepříjemnost hemodial Přiznávám, že zejména nejdelší ranní směny od 6:00, které se mnohdy protáhnou třeba do 15: mě poměrně náročné. Zpočátku jsem měla problém s brzkým vstáváním a mnoha hodinami na noho je nezvyk mít tak dlouho na sobě roušku, zejména na hodně vydýchaném a vytopeném hemodialy Poslední dva týdny ale dostáváme obědy, což je hodně příjemné a pomůže to přečkat dlouhý d stále trvá, že ve dnech, kdy chodím do nemocnice, už nic moc jiného nezvládnu a spím minim Je to ale asi dobrá příprava na ještě náročnější lékařské povolání. Trochu problém mám i s které se mi ve volných dnech příliš nedaří, a mám strach, jestli dělám dost, abych po otev všechny zkoušky. Jinak jsem ale za tuto příležitost velmi ráda. Práce na hemodialyzačním středisku se mi lí se dobře ve zdejším kolektivu a naučila jsem se plno nových věcí jak o hemodialýze, tak o prostředí jako takovém.