Individualizovaná výuka není fikce. Záleží na postoji pedagoga a jeho ochotě ****************************************************************************************** * Individualizovaná výuka není fikce. Záleží na postoji pedagoga a jeho ochotě hledat nové ****************************************************************************************** „Učitel by neměl začít jednat až ve chvíli, kdy se mu ve třídě objeví dítě s diagnózou či ale už dopředu s tím počítat, jednat proaktivně a rozvíjet potenciál všech žáků bez výjimk Krčmářová z katedry preprimární a primární pedagogiky [ URL "http://kppp.pedf.cuni.cz/"] P fakulty Univerzity Karlovy, která se zabývá problematikou mimořádně nadaných dětí. Klíčem nejvíce diferencovat, mít připravené úlohy různé obtížnosti, aby si z nich děti mohly vybr schopností a zájmů. V jakém věku se mimořádné nadání obvykle odhalí? Někdy už před nástupem do první třídy, když rodiče hledají jinou než spádovou školu, proto jejich dítě není úplně standardní. Anebo později, když začne mít ve škole potíže. Zní to paradoxně – nadané dítě, a má ve třídě problémy. Jak které. Na začátku je opravdu důležité říci, že se nejedná o homogenní skupinu dětí. Mo mylný dojem, že nadané = dítě s problémy. Ty mají jen některé z nich. Jsou prostě trochu j podstatě všichni, kdo se liší, mají ve standardních systémech potíže. Extrémně záleží na r jak s dítětem rodiče zachází, a také na štěstí – jakou školu mu najdou, a především jakého Pokud dítě nemá žádné další potíže, jež by situaci komplikovaly, a věnuje se mu vstřícný p rozumí a dovede si s ním poradit, může zvládnout školu naprosto skvěle. Jak by se k nim mělo přistupovat? Potřebují motivující výuku, která v nich probouzí zájem, odpovídá jejich schopnostem, nabí zpětnou vazbu, dává jim smysl a realizuje se v prostředí, v němž se cítí bezpečně a kde mo sebou. To ale není žádné specifikum mimořádně nadaných dětí – takové podmínky by vyhovoval Co tomu brání? Nedostatečné profesní kompetence pedagogů, rozdílná úroveň žáků v početných třídách a s ní odlišné potřeby. Učitel se často orientuje na podporu slabších jednotlivců, aby vůbec spln požadavky. Děti, které standardní měřítka převyšují a učení jim jde jako by samo, zůstávaj nudí se. Tudíž zlobí. Ne nutně – záleží na typu osobnosti. Některé opravdu začnou ztrácet motivaci a vyrušovat, pouze o pozornost, ale kolektivu a paní učitelce tím komplikují život. Jiné se stáhnou do vlastním světě, přičemž obě tyto varianty jsou nesmírně problematické. Je ale vůbec v reálných možnostech pedagoga šít každému žákovi výuku na míru? Za stávajících podmínek je to pro ně velice obtížné, nicméně klíčovou osobou jsou právě on snažit zorganizovat výuku ve třídě tak, aby byla podnětná pro všechny žáky. K tomu ale pot Samozřejmě při současných přeplněných třídách nelze očekávat zázraky. Hromadné vzdělávání dokonale individuální přístup. Ale nemělo by odrazovat. Přesně tak. Učitelé to ale nedělají z nějaké zvůle nebo lenosti, spíš z nevědomosti. Rádi udělali, ale neví jak, a důležitých úkolů, které současně řeší, je mnoho. Copak na to nejsou připravováni během svého vysokoškolského studia? Dnes už samozřejmě ano, a měli by tedy umět problémy rozklíčovat a o jejich konkrétních ře následně poradit s kolegy, se svým mentorem, školním psychologem či s odborníky z pedagogi poradny. Rozhodně by měli mít zafixované, že nejen slabší, ale i mimořádně nadané dítě si samo, potřebuje jejich podporu, a pokud se mu jí nedostává, může to pro ně mít fatální důs nejzásadnější ovšem je, že by pedagog neměl jednat až ve chvíli, kdy se mu takové dítě ve začnou potíže, ale už dopředu s tím počítat.

Frontální výuka je zaměřena na průměrné děti a ze své po vyhovovat ani mimořádně nadaným ani těm z druhé strany spektra.

To se lehko řekne, ale těžko činí. Je třeba výuku co nejvíce diferencovat – mít například připravené úkoly různé obtížnosti, děti mohly vybrat dle svých schopností. Klíčem je prevence a ta tkví ve změně vyučovacího výuka je zaměřena na průměrné děti a ze své podstaty nemůže vyhovovat ani mimořádně nadaný druhé strany spektra. Jenže mnoho učitelů dosud tímto způsobem nikdy neuvažovalo, protože diferencovaným vzděláváním neprošli, a nemohou tudíž vlastní zážitek předávat dál. Je to p neznáma. A ne každý má k němu odvahu. Musí se naučit nejen učit jinak, ale především změnit své myšlení. Dokázat se vzdát výsadn a absolutní kontroly nad třídou, a naopak přistoupit na to, že učení by mělo být setkávání do velké míry jako partnery a vytvářet jim podmínky pro jejich osobní rozvoj. To je klíčov domnívám se, že by vyhovovala všem dětem. Výuka, jež vychází z jejich potřeb. Pozorujete už změny k lepšímu? Ano, ale chápu, že z pohledu rodičů, kteří sledují především zájem svého dítěte, k nim doc pomalu. Mezi učiteli jsou velké rozdíly a velmi záleží na tom, s jakým se dítě setká. Potr let, než se nám podaří většinu pedagogů podpořit natolik, aby opravdu dokázali v praxi tak Co by jim teď nejvíce pomohlo? Určitě příklady dobré praxe a kvalitní diferencované materiály s návody, jak formulovat uč úrovních obtížnosti. Například v matematice už se to děje a konkrétně výuka Hejného metodo nadaným dětem velmi vyhovuje. Umožňuje jim totiž diskutovat nad řešeními úloh, což je pro důležité, a zdůvodňovat je. Hlavní charakteristikou nadaných dětí je zvídavost a vnitřní m poznání. Nechtějí přijít o moment, kdy si na výsledek mohou přijít samy. Podle mě poskytuj Hejného matematiky dobrý návod na to, jak v rámci tohoto předmětu výuku diferencovat, aby možnostem různých typů studentů a nebrzdila je. Úlohy jsou zde odstupňované, takže mohou p vlastním tempem, rozvíjejí vyšší úrovně myšlení, kreativitu, ale také sociální dovednosti. Podprůměrným žákům Hejného matematika nevyhovuje? Někteří učitelé si to myslí, ale netroufám si hodnotit, protože se specializuji na problem nadaných dětí. Domnívám se, že klíčová je kvalita učitele a jeho hluboké porozumění metodě Jak situaci ve školství hodnotí rodiče mimořádně nadaných dětí? Jedná se často o velmi náročnou skupinu inteligentních a ambiciózních lidí, kteří bývají d se svými právy, řada z nich by si představovala výuku jinak a také se jí nezřídka dožadují je v praxi někdy obtížné jednat s těmi rodiči, kteří jsou příliš orientovaní na výkon a us aby učitel rozvíjel jejich dítě především v tom, v čem je dobré. Tím se ale jenom více roz mezi jeho silnými a slabými stránkami. Všichni máme nějaké přednosti i nedostatky a mimořá rovněž. S čím se nejčastěji potýkají? Jednou z jejich hlavních charakteristik je extrémní vnímavost, takzvaná přecitlivělost na si věci hodně osobně, někteří se obtížně vyrovnávají s neúspěchem, protože na něj nejsou z sebe mají příliš vysoké nároky. Některé děti trpí poruchou učení nebo chování, což se s mi nevylučuje. Mohou špatně snášet emocionální zátěž a obecně se hůře adaptovat na změnu pros výuka uspokojuje jejich kognitivní potřeby, stále mohou mít problémy ve vztazích s vrstevn učitele je starat se o klima třídy, aby se v ní všichni cítili dobře a vzájemně se respekt odlišnostech. PhDr. Tereza Krčmářová, Ph.D. vystudovala PedF UK v Praze, od roku 2009 zde působí na katedře preprimární a primární ped obecnou didaktikou v pojetí na dítě orientované pedagogiky a problematikou mimořádně nadan