Kontakt s mikroby může chránit před vznikem alergií ****************************************************************************************** * Kontakt s mikroby může chránit před vznikem alergií a autoimunitních onemocnění ****************************************************************************************** „Jednou v budoucnu by malé děti do tří let mohly dostávat „mikrobiální pilulku“, která by imunitní systém a ochránila by je před vznikem alergií a autoimunitních onemocnění,“ laick výsledky základního výzkumu Matouš Vobořil z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ú genetiky Akademie věd ČR. Výsledky studie [ URL "https://www.nature.com/articles/s41467-02 na které se pod vedením dr. Dominika Filipa podílelo pět Ph.D. studentů a další tři absolv Karlovy, byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Nature Communications. Jak vznikají autoimunitní onemocnění? Ke vzniku autoimunitních onemocnění dochází, když imunitní systém člověka začne bojovat pr buňkám. Obecně k boji proti infekčním onemocněním, virům a bakteriím potřebujeme T-lymfocy buňky rozpoznávaly, co je tělu „cizí“, tedy viry a bakterie, musí do „školy“ – brzlíku. Co orgán, kde dochází k diferenciaci a funkčnímu dozrávání T-lymfocytů. Pokud některé T-lymfo tělu vlastní buňky, jsou v brzlíku nemilosrdně zničeny. Pokud ale dojde k chybě a nejsou z způsobit vznik autoimunitních onemocnění. S tím souvisí i vědecky uznávaná hygienická hypotéza, která říká, že pokud jsou děti do tř bakteriálním a virovým stimulům, mají výrazně nižší pravděpodobnost vzniku alergií a autoi onemocnění, protože se jejich imunitní systém „naučil“ optimálně fungovat. O čem je váš výzkum? Studujeme základní aspekty vzniku autoimunitních onemocnění, jako je například cukrovka pr revmatoidní artritida a roztroušená skleróza. Konkrétně se zaměřujeme na „školící“ buňky v „učitele“ imunitního systému. Nedávno jste v prestižním vědeckém časopise Nature Communications publikovali studii, na k prvoautorem. O čem tato studie je? Studie se týká funkce Toll-like (německy „skvělý“) receptorů, které rozpoznají přítomnost mikroorganismů (mikrobů) – bakterií, kvasinek a virů. Za jejich výzkum byla udělena i Nobe fyziologii a medicínu 2011. My jsme překvapivě objevili, že tyto Toll-like receptory jsou povrchu „školících“ buněk v brzlíku a zkoumali jsme, jaký mají význam pro vývoj T-lymfocyt Na co jste přišli? Na myších modelech se nám podařilo prokázat, že cílené odstranění těchto Toll-like recepto buňkách v brzlíku způsobilo vyšší náchylnost k rozvoji autoimunitních střevních zánětů a c typu. Stimulace mladých myší složkami bakterií či virů přímo v brzlíku vedla naopak k posí autoimunitním onemocněním. Jsou to první výsledky základního výzkumu na myších modelech, a signalizace přes tyto receptory v brzlíku je důležitá pro správný vývoj imunitního systému autoimunitních onemocnění. Co by to mohlo znamenat do budoucna? Laicky a optimisticky řečeno jednou v budoucnu by malé děti do tří let mohly dostávat „mik pilulku“?, která by vyškolila jejich imunitní systém a ochránila by je před vznikem alergi autoimunitních onemocnění. Ale zatím je to opravdu základní výzkum na myších. Jedná se o p která se něčím takovým zabývá – otevírá mnoho dalších výzkumných otázek. Například stále n spouští signalizaci přes tyto receptory v brzlíku. Jak ta studie vznikala? Byl to jednorázový velký objev nebo spíše postupné skládání výsled Byl to dlouhodobý postupný vývoj, trvalo to téměř pět let. Studie má tři segmenty, které n I když některé výsledky jsou spíše korelační – nemáme přímé důkazy, že to tak opravdu fung z různých směrů jsme postupně potvrzovali naši hypotézu a to nám dělalo velikou radost. A byl tam nějaký zlomový moment? Pro mě osobně to bylo, když jsem viděl, že naše hypotéza má fyziologický efekt na myších m jsme tři skupiny myší – kontrolní, experimentální a pozitivní kontrolu. Experiment probíha pravidelně váží a sleduje se, zda v čase dochází k úbytku hmotnosti, což je známka rozvinu zánětu a špatného vstřebávaní živin. Na začátku experimentu váží všechny skupiny stejně, p začala hubnout pozitivní kontrola a o několik dní později i experimentální a to byl pro mě moment. Jak se liší experimentální myš od té kontrolní? Jedná se o geneticky upravenou myš, u které pomocí speciálních značek a enzymů „vystřihnem gen, který je důležitý pro fungování Toll-like receptorů – přenos signálu. Jak vypadá váš den v laboratoři? Hodně pracuji na myších modelech, protože myši mají velmi podobný imunitní systém jako člo tak vhodný modelový organismus. Ráno začínám tím, že si přes elektronický systém zadám, že chovu vyndat myši, na kterých chci ten den dělat experimenty. Nejčastěji izoluji brzlík a kterých pomocí různých postupů získám jednotlivé buňky, které potřebuji pro další experime trvá tak do 2–3 odpoledne, kdy mám jednotlivé buňky ve zkumavce a mohu je dále analyzovat pozorovat pod mikroskopem, „?třídit“? pomocí protilátek atd. To běžně trvá do 5–6 večer. Jaké jsou vaše další plány? Ten nejbližší je obhajoba dizertační práce, kterou aktuálně dopisuji. Obecně bych chtěl ve Domlouvám si postdoktorandskou pozici v USA, pokud vše dobře dopadne, měl bych i s rodinou rok. Co vás baví na vědě? Nejvíce mě baví hledat v literatuře to, co ještě není známé a mohl bych zkoumat. Mám rád m vymyslím hypotézu, navrhnu experimenty a pak zjišťuji, zda výsledky danou hypotézu potvrzu Často se stává, že výsledky experimentů ukáží zcela něco jiného a otevřou nové výzkumné ot baví. Mgr. Matouš Vobořil Aktuálně dokončuje Ph.D. studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a Ústavu mol časopise Nature Communications.