Laboratoř může být frustrující. Oceněná biochemička vědu opustila ****************************************************************************************** * Oceněná biochemička vědu opustila. V laboratoři to může být frustrující, tvrdí ****************************************************************************************** Gabriela Nass Kovacs získala v květnu prestižní ocenění od Společnosti Maxe Plancka [ URL www.mpg.de/en"] za svůj výzkum struktury proteinů pomocí rentgenové krystalografie. Přesto vědou skončit. „Práce v laboratoři vyžaduje velkou vůli i časovou obětavost. Nemůžete se s jen proto, že je už večer,“ říká absolventka FAF v Hradci Králové UK [ URL "https://www.fa V čem tkví rozdíly studia v Česku a v zahraničí? V případě Německa především asi v množství financí, které se tam dávají do výzkumu, a počt vědeckých institucí. Tím pádem máte mnohem lepší podmínky pro svůj profesní rozvoj. Poznal když jsem byla na Erasmu ve Švédsku, proto jsem chtěla po dokončení magisterského studia n v doktorandském tam. Můj školitel tehdy žádnou pozici nevypisoval, doporučil mě ale ředite institutů Maxe Plancka v Heidelbergu. Nabídka mě ohromila, bylo to velice prestižní místo. výzkumu sem znala jen povrchně, ale lákalo mě, protože šlo o vývoj naprosto nových metod, biologické experimenty s těmi nejmodernějšími rentgenovými přístroji, jež byly tehdy na sv Kalifornii a v Japonsku. Už jen cestování tam s celým vědeckým týmem bylo neobyčejně nákla Čím jste se zabývala? Zkoumala jsem 3D strukturu proteinů pomocí takzvané rentgenové krystalografie, kdy se z mo případě proteinů, musí vyrobit krystaly. Tento proces je poměrně obtížný, protože většina naopak tendenci se srážet. Navíc krystaly musí být dostatečně kvalitní, abyste výslednou s „ostře“. Například můj původní projekt z tohoto důvodu vůbec nevyšel, úspěch přišel až s j Krystalizací to ale asi nekončí. Kdepak, tou to právě začíná. Krystaly vložíte do rentgenového paprsku, který se o ně bude dojde k difrakci. Z difrakčních vzorců, které při měření nasbíráte, můžete v počítači zrek mapu proteinu, včetně jeho jednotlivých atomů. Tímto způsobem lze zkoumat velké i malé mol struktura je neznámá. To se dá dělat třeba na synchrotronech, standardních zdrojích rentge ale my jsme jezdili k novým vysokofrekvenčním rentgenovým laserům, jež dokáží vytvořit mno kratší pulsy. Díky tomu jsme mohli provádět úplně nové typy experimentů. Například jsme zk patřící do skupiny rhodopsinů obsahující retinal, který podobně jako rodopsin v našem oku na viditelné světlo a jehož struktura je již dlouho známá. Proč jste ho tedy zkoumali? Díky extrémně krátkým pulsům tohoto rentgenového záření jsme mohli pozorovat, jak se struk retinalu vyvíjí během méně než jedné až po deset pikosekund po jejím ozáření viditelným sv jsme vytvořili krátký molekulární film o tomto strašně rychlém procesu, přičemž rentgenový „kamera“. Metoda má velký vědecký potenciál – dosud nikdy nebylo možné změřit 3D struktury dějů v proteinech, což je nezbytné pro jejich pochopení. Například proč dokáží proteiny ta světelnou energii – mnohem lépe než přístroje sestrojené lidmi. Myslíte, že to je důvod, proč jste za svou doktorskou práci obdržela medaili Otto Hahna od Plancka? Předpokládám, že to hrálo velkou roli. Práce také vyžadovala vyvinout řadu nových metod. T pulsy jsou totiž tak silné, že už po jednom pulsu je ozářený krystal naprosto zničen, a je rychle, třeba 120krát za vteřinu, dodat do paprsku další. Dále se musíte zamyslet, jak spr ozařovat viditelným světlem, protože i tak byste je mohla nechtěně zničit. Vše bylo velmi proto, že výzkum zasahoval i do jiných oblastí jako inženýrství, ultrarychlá laserová spek nakonec i do kvantové mechaniky, takže jsem se jako farmaceut měla co učit. Naštěstí byla obklopena špičkovými vědci, a mohla jsem tak navázat všechny potřebné spolupráce i mimo in bych to nikdy nezvládla. Předpokládám, že i tento aspekt byl hodnocen. Společnost Maxe Plancka [ URL "https://www.mpg.de/en"] je jednou z předních německých inst 1912. Nyní sdružuje 86 ústavů, z toho pět se sídlem mimo Německo. Těší se celosvětovému uz zařízeními na světě a na třetím místě ve výzkumu technologií. Osmnácti vědcům, kteří od ro Většinu laureátů motivuje vědecké ocenění k další práci. Vy jste se naopak rozhodla skonči školitelka zklamaná? Vůbec ne. Věděla, že mám pracovní nabídku z jiné oblasti, už když mě na cenu navrhovala. A pravdu – ze zhruba třiceti lidí, kteří každoročně medaili Otto Hahna obdrží, odešlo z akad sféry jen několik jednotlivců, včetně mě. Proč jste se tak rozhodla? Už v rámci povinné praxe při studiu farmacie mi vyhovoval kontakt s pacienty, chtěla jsem aplikovaným směrem. Práce v laboratoři je nesmírně náročná a také celkem riskantní – vychá hypotézy a musíte počítat s tím, že ji vaše experimenty nepotvrdí. Zkoušíte tedy jiné cest dojdou všechny nápady a není už kam dál, je to frustrující. Vyžaduje to velkou vůli i časo Nemůžete se sebrat a jít domů jen proto, že je už večer. Změnila jste profesi i kvůli rodině? Ano, i když děti zatím nemám. Moje školitelka to naprosto chápe a podporuje. Sama pracuje prestižní pozici a dobře ví, co jí musela obětovat. Logicky - s velmi štědrým finančním ro velká očekávání. Tlak na výsledky je obrovský. Dostanete prakticky všechno, co potřebujete limitujícím faktorem je tak „pouze“ čas. Podobně jako v jiných časově náročných oborech je to i ve vědě pro ženy-matky těžké, proto běžně omezují svůj pracovní život ve prospěch kariéry partnera, obráceně to tolik neplatí. Samozřejmě jsou různé úrovně, na nichž můžete vědu dělat. U té, kterou bych ale chtěla děl si nedovedla představit, jak si rozplánovat práci od devíti do pěti a pak odejít s klidným domů. Společnost Maxe Plancka sice nabízí programy cílené na ženy, a pokud získáte určitý postupovat na kariérním vědeckém žebříčku rychleji, já se ale rozhodla jinak. Kde teď působíte? Necelý rok pracuji ve Švýcarsku, ve firmě Genedata, která svými softwarovými produkty napo digitalizovat farmaceutický výzkum a vývoj. Nejsem přímo softwarová inženýrka, ale díky sv mám k této oblasti blízko a mým hlavním úkolem je komunikovat s klienty o jejich požadavcí implementace pak programuji přímo já, zbytek tlumočím našim vývojářům. Do Česka se vrátit neplánujete? Zatím ne. Jsem tady spokojená a nikdy mi nepřipadalo těžké žít v zahraničí. Když jsem byla škole, kvůli otcově práci jsme několik let bydleli ve Vídni. Část mé rodiny navíc pochází menšiny na Slovensku, takže u jedné babičky se mluvilo česky a u druhé slovensky a maďarsk tomu, že můj manžel je Polák, švýcarské kosmopolitní prostředí vyhovuje nám oběma. Mgr. Gabriela Nass Kovacs, PhD. absolvovala magisterské studium farmacie na FAF v Hradci Králové UK, studovala také na uni biomolekulárních mechanismů v Max Planck Institute for Medical Research. Poslední rok žije