Tvrdohlavá Tereza Kmochová se pro lyžování narodila ****************************************************************************************** * Tvrdohlavá Tereza Kmochová se pro lyžování narodila ****************************************************************************************** Je výjimečná, takřka ve všem se jí daří. Vystudovala biologii a imunologii na Přírodovědec v čase pandemie testovala vzorky koronaviru a v alpském lyžování sbírá medaile jednu za dr Kmochová [ URL "https://en.wikipedia.org/wiki/Tereza_Kmochov%C3%A1"] navíc dokáže odezírat i v angličtině. Seriál Sportovci UK přináší seznámení s nejlepší neslyšící lyžařkou světa. Při našem setkání v parku Portheimka nezářila jen velká zlatá medaile, kterou vylovila z k fotografování, ale také její úsměv. A to měla drobná dlouhovlasá lyžařka za sebou dopoledn posilovně a po lehkém obědu se chystala na několik hodin zavřít v laboratoři na Albertově. stihla vychutnat. „Než vypukla koronavirová epidemie, vypadalo to na úspěšně rozběhlou sezonu,“ vrací se Ter ke dnům před 12. březnem letošního roku. A dodává: „Podařilo se mi získat dva normální (my nehendikepované) tituly na Mistrovství ČR, pak jsem odletěla na FIS světový pohár do švéds před závodem nám ale organizátoři oznámili, že se vše ruší a máme se vrátit domů.“ Od té d Tereza-studentka. Šprtala se na magisterské státní zkoušky a pracovala na diplomové práci. ústní státnice úspěšně složila, v době pořizování rozhovoru ji ještě čekala obhajoba diplo Váš návrat ze světového poháru domů, to bylo trochu drama, že? Pobyt jsme si o pár dní prodloužili. Pak jsme ale měli strach, jestli se vůbec domů dostan jsme totiž letěli z Polska a auto jsme zanechali v Krakově na letišti. Když nám zpáteční l Polsko zavřelo hranice, podařilo se nám pořídit letenky nové, přes Oslo. Tak se stalo, že dva měsíce v Polsku. Polskému známému jsme přes FedEx poslali klíče, aby vůz na letišti vy tam stát jako poslední. Převezl jej a parkoval doma na zahradě. Jak to bylo možné, s tátou na malém hraničním přechodu „přes most“, přesně na hraniční čáře. A ten náš známý odjel do Terezo, na vašem instagramu jsem našla poděkování rodině, trenérovi a vašim blízkým. Chyst sportovního důchodu? To ne, já každý rok děkuju (smích), jsem velmi vděčná všem blízkým za to, že mi věnují čas jak můžou. No a pak se snažím svou kariéru ještě o další rok prodloužit. Uvidíme, jak mi t držet zdraví, a hlavně jestli bude motivace k pokračování. Právě teď, kdy nikdo neví, co a plné přípravě. Především se věnuji kondičce, na lyžích jsem z pochopitelných důvodů ještě to bude možné, vyrazím na ledovec na soustředění. Hrozně mi chybí ten lyžařský kolotoč. Jak vypadá vaše letní příprava? Trénuji pětkrát až šestkrát týdně, z toho čtyřikrát „bojuji“ s těžkými činkami a plním úko tréninkového plánu, který mi sestavuje kondiční trenér. Na doplnění mám i další sporty. Mo na kole, což se rozhodně nedá tvrdit o běhání (říká s lehkou grimasou), mám krátké nohy, t trochu trápím. A pak chodím plavat nebo hraji tenis. Prozraďte, jaké výzvy jsou před vámi? Mým cílem je nominovat se na FIS mistrovství světa (Alpine 2021), které by se mělo uskuteč Cortina d'Ampezzo v Itálii. Asi nebude do posledního momentu známo, zda se závody konat bu být připravena a přistupovat k celé situaci podle aktuálního vývoje. A taky by se mi líbil pár republikových titulů; ráda bych těm mladším ukázala, jak se to dělá a že na to ještě m Soupeřit se slyšícími závodnicemi je pro mě obrovskou výzvou a skutečným hnacím motorem; n zlepšovat. V lyžování stačí chvilku usnout na vavřínech a jste ztracena a ujede vám vlak. Kterou z alpských disciplín máte nejraději? Jednoznačně obří slalom, královskou disciplínu, bývá v něm největší konkurence. Ve sjezdu trochu bojím a ve slalomu jsem zase rok od roku pomalejší, prostě už nejsem nejmladší. Bav obří slalom (Super-G), ale nesmí být moc těžký a prudký. Kvalitu a stav sněhu vnímám intui přesně popsat své pocity, prostě sníh neslyším, ale cítím hlavně přes své nohy. Vnímám jeh Jak to u vás, špičkové lyžařky, vypadá se zázemím? Zatím si můžeme nechat zdát o podmínkách v Rakousku, Itálii, Francii nebo Švýcarsku. Naště začíná blýskat na lepší časy, hlavně u současných juniorů. Ukazují se mezi nimi nadějní in a funguje tam týmová spolupráce. Jsem vděčná, že se s nimi, ale i s reprezentačním družstv mohu „svést“ a občas potrénovat. Na kopci si vzájemně pomáháme. Když je člověk sám, je vše náročnější. Časově, organizačně i finančně. Vezměte si, že jeden balík s tyčemi váží až 25 potřebujete chlapy, kteří vám to odtáhnou a trať postaví. Další člověk trať hlídá, aby do nějaký turista. Rovněž natáčí jednotlivé jízdy pro pozdější videorozbor. I za pronájem tré platí. A jak se k věci mají vaši nejbližší? Můj realizační tým, to jsou hlavně rodiče. Máma je mojí trenérkou, doprovází mě na všechny řidiče i „servisáka“, maséra, a když je potřeba i psychologa. Já nám oběma za to na závode se). Když může, tak s námi jezdí i táta. Stará se hlavně o management a na soustředěních č chystá lyže a přebírá některé maminčiny povinnosti. V týmu je i trenér Honza Kvasnička, kt před dvěma lety a posunul mne o další stupínek technicky i mentálně. Pomáhá mi s načasován závodů a s organizováním všeho nezbytného. Má i své civilní zaměstnání, tak s námi nejezdí Rozhodně nesmím zapomenout na jeho partnerku Pavlu „Pepinu“ Klicnarovou, „udržovačku“ dobr se mnou na kopci: natáčí, stojí na startu a tlumočí mi povely z vysílačky - ukazuje mi, kd A převáží oblečení dolů; trénujeme jen v tenké kombinéze, než vyjedete nahoru - a je třeba - vymrznete. Všichni ti lidé jsou na kopci moc potřební…. Nakopává mě nebo uklidňuje, to p (smích), i můj přítel. Hrával basket. Ze své sportovní kariéry dobře ví, co se mi tak honí Proč jste si ze všech medailí vybrala a vzala s sebou zrovna tuto? Vybíralo se mi těžko, každou medaili mám spojenou s nějakým příběhem. Třeba deaflympijskýc patnáct. Tato je ze zimní univerziády v roce 2017 v Almaty v Kazachstánu, za vítězství v t Univerziáda je vlastně mistrovství světa vysokoškolských studentů do 26 let, konkurence je a sejde se z celého světa. Tenkrát jsem dvakrát zůstala o pár setinek pod stupni vítězů, b jsem strašně nešťastná. V týmovém závodě jsem si vše vynahradila. Velice si cením i medail Mistrovství ČR, protože národní šampionáty jsou vždy prestižním závodem. Jak se dá skloubit studium na vysoké škole s vrcholovým sportem? Je to náročné. Dělat dvě věci najednou - a hlavně na sto procent - nejde dost dobře. Když vrátíte z kopce, jste totálně „grogy“. Trochu si na pokoji odpočinete a po obědu vás větši i když lehčí tréninková fáze. A večer jste ráda, že se skulíte do postele... Na učení není maximálně na krátký seriál s anglickými titulky, abych si udržovala angličtinu. Proto říká studuji a v zimě lyžuji. Víte už, kudy povede vaše dráha imunoložky? Zatím vůbec netuším. Během studií nebo i v rámci testování na covid-19 mě bavila manuální laboratoři. Dokážu si představit, že bych byla laborantka a „pipetovala“ a připravovala vz zkoumání. Vědecká „přemýšlivá“ kariéra mi nic moc neříká; nemám na to hlavu a ani povahu. ani po trenéřině, to je řehole - jste většinu roku mimo domov, bez rodiny. Nic pro mě. Jak by vypadal vysněný den Terezy Kmochové? Určitě bych ho chtěla strávit někde na svahu, pod azurově modrým nebem, s hezky postavenou a s dokonalým povrchem. Kdyby šlo o závod, ten bych samozřejmě chtěla zajet co nejlépe. Pa vyrazila někam na kávičku. Druhý den bych se viděla někde na pláži. Miluji moře a velmi rá Chorvatska na jachtu. Táta je náš hlavní kapitán, hlavně když je velký vítr a vlny, má kap Má ho vlastně i máma. Takže bych určitě chtěla být na moři. I proto, že si jednou chci kap sama udělat. Čím si děláte radost? Běhat po nákupech mě moc nebaví. Dávám přednost dobrému jídlu, jsem masožravec. Miluji ste bramborami, salátem a plzeňské pivo na žízeň. A radost si dělám procházkami v Harrachově s ovčačkou Bertou. Ale jsou čím dál kratší, už je to třináctiletá psí madam. No a v zimě si podvečerními výjezdy na běžkách. Působíte jako hodná, poslušná mladá žena. Klamete tělem, nebo máte i nějakou neřest? (Smích) Stoprocentně by se něco našlo... (Zamyslí se.) Jsem poměrně tvrdohlavá a hodně net být velmi klidná a rozvážná, ale když se špatně vyspím, nebo mám hlad, nebo je „špatná kon bývá se mnou těžké vyjít. A taky jsem možná až moc sebekritická, neumím se sama pochválit. vlastnost mi bývalý francouzský trenér dal přezdívku „Never Happy“ (směje se). Už je snad prokazatelné, že Tereza byla k lyžování zrozena. Pro jistotu ještě přidejme vzp maminky: „…Bydlíme pod sjezdovkou, sníh půl roku kolem chalupy, jsme lyžařská rodina – co napadlo než postavit holčičku na plastové lyžičky a zkusit ťapkat, když už dítko stojí. Ne zázraky, jen zábavu a lehké chození na těch sněhulkách po rovině…“ A jako autorka intervie zázraky▒se▒dějí.▒V▒případě▒Terezy▒k▒nim▒pomohla▒každodenní▒dřina▒a▒cílevědomost!▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Tereza▒Kmochová▒(29)▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒▒ Je absolventkou bakalářského studia oboru Molekulární biologie a biochemie organismů na Př Je „sběratelkou“ medailí v alpském lyžování; z deaflympiád jich má patnáct, na poslední v neslyšícím sportovcem Evropy, o rok dříve dokonce nejlepší neslyšící sportovkyní světa. Bo