Petr Stránský bere vzpírání i jako přípravu na práci lékaře ****************************************************************************************** * Petr Stránský bere vzpírání i jako přípravu na práci lékaře ****************************************************************************************** Podávat výkony pod určitým tlakem, a to jak na akademické půdě nebo na vzpěračském prkně, jako přípravu na svoji budoucí profesi. V seriálu Sportovci UK se seznamte s Petrem Stráns "https://www.powerlifter.cz/stransky-petr-u1950.aspx"] , reprezentantem ČR ve vzpírání a s fakulty v Plzni UK. „Hlavně ať už si lidi nepletou vzpírání se silovým trojbojem či dokonce s kulturistikou,“ úvod našeho setkání „udělaný“, usměvavý, sympatický mladý muž z Plzně, který už pár let pa českých reprezentantů ve vzpírání. Tak tedy: Vzpírání patří mezi nejstarší tradiční sporty olympijských her se poprvé objevilo již v roce 1896 na I. olympijských hrách v řeckých Até 1920 až po současnost na žádné z olympiád nechybělo. Dnes jej tvoří dvě hlavní disciplíny: Při vzpírání se sportovec snaží zvednout činku o co nejvyšší hmotnosti ze země nad hlavu, pravidel. Součet výkonů v trhu a nadhozu pak tvoří tzv. olympijský dvojboj, jehož hodnota závodníků v jednotlivých hmotnostních kategoriích... Petře, čím si vás vzpírání získalo? Byla to „jen“ touha po velkých svalech a síle? Určitě ne (s úsměvem). Vzpírání mě chytlo tím, že se v něm snoubí nevšední kombinace; je v pro sílu, rychlost i náročné technické provedení. Právě kombinaci zdánlivě protichůdných p nezbytná technická preciznost a ladnost pohybu s výbušností, dynamikou a sílou v jediném p za impozantní. Výborný vzpěrač musí zvládat propojení všech těchto atributů, a ještě k tom krátkém okamžiku. Trvá roky osvojit si precizní technické provedení cviků, i potom je zde nekončící zdokonalování se. Kdy jste se vzpíráním začal? Byl to pro vás od začátku sport číslo jedna? Rozhodně ne. Asi sedm let jsem se věnoval závodně lehké atletice, konkrétně krátkým sprint výsledky však nepřicházely, a to i přes velké množství času a energie, které jsem do svého vkládal. Rozhodl jsem se tak zkusit něco jiného, co by mi buď mohlo pomoci se v atletice z by mě alespoň bavilo paralelně s běháním. Chtěl jsem vyzkoušet nějaké prvky vzpírání, prot u starších atletů, jak je často zařazují do svého tréninku. Oslovil jsem kamaráda a ten mě vzpěrače. Zanedlouho jsem si zkusil i první závody… Zpočátku tedy bylo vzpírání jen doplňk ale s přibývajícími úspěchy tomu bylo stále více naopak. Zlomovým se pro mě pravděpodobně mistra ČR do 20 let. No a od té doby se to otočilo: atletika je doplňkem pro vzpírání (smí atletický trénink jsem zcela nezanevřel, stále ho hojně zařazuji do své objemové přípravy. Po prvním titulu mistra přibyly další úspěchy. Prosím, pochlubte se. Nejvíce si cením toho, že jsem se stal stabilním členem reprezentačního týmu a pravidelným velkých mezinárodních soutěží, jako jsou ME, univerzitní šampionáty aj. Z úspěchů bych asi a desáté místo na ME do 23 let, čtrnácté místo na ME do 20 let a sedmé místo na univerzitn opakovaně vybojoval titul mistra ČR do 20 let i 23 let, nebo v kategorii mužů a také titul mistra republiky. V neposlední řadě se mi podařilo vytvořit šest juniorských národních rek kategorii, v blízké době bych rád překonal i ty v mužské kategorii. To je úctyhodná bilance. Jste ale též studentem medicíny. Máte to jednoduší? Když pacienti chlapa, možná tolik nefňukají... Co se studia týče, tam to samozřejmě nijak jednodušší nemám. Povolání lékaře obnáší velkou a každá chyba či neznalost může mít fatální důsledky. Díky tomu vám nikdo během studia nic ano, možná je jednání s pacienty pro mě poněkud snazší. Jsem i díky sportu zvyklý vystupov sebevědomě, klidně a snad i přesvědčivě. Jak se vám daří skloubit vrcholový sport a vysokou školu? Mnohdy to je náročné, a to psychicky i fyzicky. Člověk musí zvládat dlouhodobě velký tlak, tímto tlakem podávat výkony, ať už na akademické půdě nebo na vzpěračském prkně. Beru to v jako přípravu na svoji budoucí profesi. Je zapotřebí mít dobrý time management, systém prá motivace. I přesto člověk občas propadne pocitu, že nic nestíhá a stále něco dohání. Jako sportovec v přípravě na mezinárodní závody si nemohu dovolit přestat přes zkouškové období trénovat, v takovém případě se snažím brát trénink jako odreagování od učení a jako určitý duševní hygieny. Když mám zkoušky úspěšně za sebou, pak se opět plně věnuji sportu. Nicmén probíhají většinou během akademického roku, a tak je třeba využívat každé volné chvilky me studiu. Předpokládám, že i vám tříměsíční pauza zaviněná pandemií ovlivnila sportování či studium. Naprosto. Rok 2020 měl být nejen kvůli olympiádě soutěžně velmi nabitý. Nejen pro mě, ale dalších sportovců z rozličných sportovních odvětví. Já se měl zúčastnit hned tří velkých š to ME mužů a žen v Rusku, ME do 23 let ve Finsku a akademického MS v Jižní Koreji. Soutěže Koreji byly bohužel zrušené, což mě velice mrzí. Zejména ve Finsku jsem pomýšlel na medail mužů a žen v Rusku mělo být mojí premiérou mezi seniory, ale bylo rozhodnuto o jeho přelož jara na letošní podzim, a nakonec až na rok 2021. Co se sportovní přípravy týče, ani při striktních opatřeních během koronavirové krize jsem Trénoval jsem s činkou alespoň doma na zahradě a rozvíjel atletickou všestrannost. Ovšemže takových podmínkách neměl patřičnou kvalitu, ale člověk alespoň úplně nevypadl z tréninkov možnost vyzkoušet si i nějaké varianty tréninku, na které nebývá normálně čas. Možná se o to víc můžete těšit na rok 2021. Jaké další výzvy jsou před vámi? Účast na olympijských hrách je pochopitelně snem a nejvyšší metou snad každého sportovce, je součástí olympijského programu. Ani já nejsem výjimkou. Velmi rád bych si ještě také př z mezinárodního mistrovství. Ostatně na ni jsem pomýšlel již letos, kdy mohu posledním rok kategorii do 23 let, a jak jsem již řekl, kvůli situaci okolo Covid-19 bylo letošní ME do Mám i další vytyčené cíle, co nejsou o titulech, ale o výkonech. Nechtějte teď, prosím, po čísla. Raději bych si je alespoň prozatím nechal jen pro sebe. Jak od činek odpočíváte? Ač mi volného času kvůli studiu, tréninkům a závodům, a taky sportovní přípravě dalších li nezbývá, přesto se snažím odpočívat zase aktivně. Kdo mě zná, ví, že nevydržím dlouho sedě (smích.) Svůj volný čas trávím s partnerkou nebo přáteli. Velice rád cestuji a poznávám no maluji a mám rád toulky přírodou. Máte už jasnou představu o své medicínské a vzpěračské budoucnosti? Budoucnost předpovídat ještě neumím (s úsměvem). Navíc jsem se již několikrát v životě pře některé věci ani přesně naplánovat nelze. Stačí málo a vše je najednou úplně jinak. Samozř představy o tom, jakým směrem bych se chtěl v životě ubírat. Svoji kariéru vidím zejména v prostředí, rád bych se věnoval některému z chirurgických oborů. No a na sport jistě nezane součást mého životního stylu a ani si nedokážu představit být bez pravidelné pohybové akti plánu, že se budu opět častěji věnovat i dalším sportům, které rekreačně provozuji: běžeck lyžování, lezení, cyklistice, běhu, squashi apod. Nerad bych teď opomenul osobní život; ur budoucnu založit rodinu a žít ve vlastním domě se zahradou. ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Petr Stránský (23) Pochází z Plzně. Je studentem čtvrtého ročníku všeobecného lékařství na Lékařské fakultě v se ho zeptáte na jeho nejsilnější vlastnosti, bez váhání odpoví: cílevědomost, rozhodnost, Závodí za tým PSK Olymp Praha [ URL "http://www.vzpirani.cz/component/eventlist/venueevent kilogramů, přičemž v trhu dostal nad hlavu již 133 a v nadhozu 165 kilogramů. Závodí ve vá