Johana Rotterová zkoumá nálevníky a zachraňuje outloně ****************************************************************************************** * Johana Rotterová zkoumá nálevníky žijící bez kyslíku a zachraňuje outloně ****************************************************************************************** Tajemný mikrosvět jí učaroval už když byla malá. Rodiče jí koupili mikroskop. A když vyčer mikroskopování vlasů a slin všech členů rodiny a začala požadovat vzorky krve, poslali ji vodu z potoka. Dnes je Johana Rotterová [ URL "http://www.ukradenadivocina.org/johanka.htm Univerzity Karlovy a spolu se svým školitelem, profesorem Ivanem Čepičkou z Katedry zoolog fakulty UK [ URL "https://www.natur.cuni.cz/biologie/zoologie"] , stojí v čele týmu, který anaerobiózy, tedy života bez kyslíku. Před časem o jejich výzkumu informoval prestižní čas Biology [ URL "https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(20)30434-6"] . Aut hledali odpovědi na otázky, jak a proč mnohé mikroskopické organismy přešly k anaerobnímu také popsali dvě nové třídy tzv. obligátně anaerobních nálevníků... Johano, čím si vás nálevníci získali, co je na nich tak „sexy“? (Úsměv.) Ve vodě z potoka jsem tehdy objevila úplně nový, úchvatný svět, a mezi různými ži právě i jednobuněčné nálevníky. Dětským mikroskopem byli skvěle vidět, jelikož řada z nich ostatním protistům (jednobuněčným eukaryotům) neobvyklé velikosti buněk. Někteří jsou doko i pouhým okem. Na to, že jsou tvoření pouze jednou buňkou, mají velmi složité, snad i krás struktury a různé zajímavé modifikace oproti mnoha dalším eukaryotům (popisuje se zanícení různá lepivá chapadélka, brnění, věnce bičíků, nebo tzv. cirri, které má například nálevní Euplotes), jsou to vlastně takové buněčné prsty, složené z více bičíků, kterými jednak pov pak taky se po něm pomocí cirrů může pohybovat téměř jako nějaký brouk, lezením. Když jsem pak nastoupila na Přírodovědeckou fakultu UK, obor Molekulární biologie a bioche byla jsem rozpolcená mezi buněčnou biologií a zoologií. Protistologie se ukázala jako ideá obojího. To, že když jsem přišla za prof. Ivanem Čepičkou na Katedru zoologie, nabídl mi u právě nálevníky, kterých se ve svých kulturách ostatních anaerobních protist nemohl zbavit jako plevel, už byla jen příjemná shoda náhod. Odjakživa mne také fascinovaly symbiózy a p jsem zjistila, že v podstatě každý nálevník v nějakém symbiotickém vztahu funguje, ať už j samotný symbiont. Byla nasnadě otázka, proč tomu tak je. Kam za nimi „chodíte“? Kamkoliv do přírody. Anaerobní sedimenty, neboli bahno, kde žijí anaerobní nálevníci, je m všude, v jakékoliv tůňce, rybníku a jezírcích, v meandrech řek, v pobřežních „vanách“ snad za odlivu, na dně zátok moří, ale i v hlubokém oceánu, kam se dokáží potopit jen robotické to takzvané ROV, remote operated vehicles, jako například v projektu Nautilus – výpravy vě sledovat i živě na http://nautiluslive.org/ [ URL "http://nautiluslive.org/"] - pozn. red. otevřeném oceánu v takzvaných anoxických zónách. Na takové oceánské expedici jsem sice ješ bych se na ni ale jednou vypravila. Snad se mi to podaří v Graduate School of Oceanography Rhode Island, USA [ URL "https://www.uri.edu/"] , kde jsou na podobné metody sběru hluboko specialisti, a kam se také zanedlouho chystám. Jak velký je váš vědecký tým? Vědecký tým mého školitele prof. Ivana Čepičky se velmi rychle rozrůstá. Když jsem k němu lety nastoupila, byla nás pouze pár studentů a většina pracovala na různých bičíkatých či protistech. V posledních letech mu ale přibyla řada šikovných bakalářských, magisterských studentů, včetně zahraničních, co pilně pracují i na nálevnících nebo na zcela nově objeve liniích jednobuněčných eukaryot. Je běžné, že vědce v týmu „podporuje“ jeho školitel - resp. jaká je jeho úloha? Řekla bych, že to je dokonce nezbytné. Existují situace, kdy je školitel například jen ext se v laboratoři, kde student pracuje. Nebo je vysoce zaneprázdněný a na studenty si nedoká Pro seznámení se s vědeckou prací, ale i vědeckou komunitou a také získáváním prostředků p je však role školitele či alespoň nějakého akademického mentora zcela klíčová a student by školitele měl vybrat pečlivě. Já jsem měla obrovské štěstí, přes svou zaneprázdněnost si n Ivan vždy najde dostatek času, naučil mne nejen jak se dívat na problémy a hledat jejich ř různé situace v laboratoři i v životě, ale výrazně mne podporoval i v zapojování se do mez komunity, sdílení našich výsledků na konferencích a zejména v navázání spolupráce s našimi spolupracovníky, kteří mne také mnoho naučili. V neposlední řadě je důležitá i atmosféra, prostředí panuje. Musím říct, že v dostatku důvěry, respektu, tolerance a zejména humoru, jsem měla možnost pracovat, je těžké necítit se dobře (s úsměvem). Jak se vám dělá „mezinárodní věda“? Na to, jak obrovský vliv na planetu a úlohu v evoluci života prvoci mají, je protistologic obecně velmi malá. Když se na mezinárodní konference sjedou opravdu skoro všichni protisto je nás stále pouze pár set. Možná i díky tomu funguje mezi protistology velmi přátelská ná pak dělá o to lépe. Díky zapojování se týmu mého školitele do mezinárodních projektů bylo spolupráci na společném tématu a i díky grantům a fondům Univerzity Karlovy bylo snadné vy naučit se, jak to funguje jinde. Jaké výzvy máte před sebou? Nyní jsem dokončila doktorát a čeká mne tak opět cesta za velkou louži, kde na univerzitě (URI) nastupuji na místo postdoka (research scholar) pod vedením Dr. Roxanne Beinart. Chys symbiózy mořských a brakických anaerobních nálevníků a jejich prokaryotických přátel, kteř metan, jeden z nejvýznamnějších skleníkových plynů. Výzev mne tedy čeká celá řada a cesta vzhledem k současné situaci asi hned ta první. Kdo vás z pohledu vaší profese nejvíce ovlivnil? I když k přírodě mají blízko všichni, moje rodina byla a je spíš umělecky orientována. Mez filozofy, malíři a spisovateli, hudebníky a dalšími podivíny jsem ale nejvíce tíhla k děde za všechno může asi nejvíc (úsměv). Byl ředitelem zoo, cestoval po Africe a choval cvrčky Nejprve je vlastně choval na Katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UK, v místnosti zvané dnes shodou okolností chodím pro zásoby různých potřeb do naší laboratoře. Vždycky si tam Dědeček měl doma spoustu nejrůznějších a nejpodivnějších zvířat, a v srdci ohromný smysl p a divočinu. Podivín to byl samozřejmě každým coulem také. Naštěstí (smích). Jak/čím od anaerobních nálevníků odpočíváte? Máte nějaké koníčky? Od anaerobních nálevníků se dá velmi dobře odpočívat jinými anaerobními nálevníky (smích). fotografování zvířat a pozorování života v přírodě, což se ale snadno stočí zpět ke sběru a … No, kromě toho mě tedy zajímají primáti, vlastně hlavně poloopice, a ochrana přírody. koníčkem se stala ochrana velmi zajímavé poloopice, outloně váhavého (Nycticebus coucang). noční primát, bohužel ohrožený lidskou činností, jako například odlesňováním a zejména čer vzácnými zvířaty za účelem získání módních exotických mazlíčků. Ale pozor, outloň je jedov jedovatý primát na světě, a přesto, že může být poměrně nebezpečný a člověka skrze anafyla zabít, se mu ale nedaří moc dobře, lidé na něj totiž vyzráli: vylomí mu zuby a on se pak n bránit. Proto se s kamarády a kolegy z naší neziskové organizace The Kukang Rescue Program kukang.org/cz/main"] snažíme zajistit ochranu a rehabilitaci tohoto zajímavého druhu poloo než tam úplně vymizí. ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ RNDr. Johana Rotterová, Ph.D. (o sobě) Narodila jsem se v Londýnské na pražských Vinohradech, pár minut chůze od Přírodovědecké f jsem vystudovala obor Molekulární biologie a biochemie organismů (bakalářský program), Pro výzkumu pokračovat. Bohužel nemám sourozence, zato jsem ovšem byla vždy obklopena množství