Náboženskou pouť nemusíte odchodit, Vojtěch Razima za modlitbou i běhá ****************************************************************************************** * Náboženskou pouť nemusíte odchodit, Vojtěch Razima za modlitbou i běhá ****************************************************************************************** Když se řekne náboženská pouť, vybaví si asi většina z nás unavené poutníky s batohem a tu kráčející krajinou od jednoho kostela k dalšímu. Student Katolické teologické fakulty (KTF Razima sám několik takových poutí absolvoval, a to i v délce několika stovek kilometrů. S navíc vymysleli i svoji variantu, jak se dostat na posvátná místa – doběhnout tam. Vojtěchu, jak se stalo, že jste běžel padesátikilometrovou „pouť“ do Čihoště? To my občas s mým běžeckým kolegou děláme. Tak jako někteří lidé chodí pěší poutě, tak my (úsměv). Jednou jsme běželi cca 60 kilometrů z Pelhřimova na Klokoty u Tábora a letos to b kilometrů z Pelhřimova do Číhoště. A stejně jako při tradičních poutích vede vaše trasa po poutních místech? Někdy ano, někdy ne... Občas si dáme prostě jen nějaký zajímavý cíl. Ale líbí se nám, když baví, můžeme vnést i ten duchovní rozměr. Že se zkrátka běžíme někam modlit. V případě Číh známému faráři Toufarovi. Narozdíl od pěších poutí se vy ale asi cestou nekocháte zajímavými zastávkami. Nebo ano? Rozhodně. Nejen proto, abychom se pokochali a odpočinuli, ale je třeba se i občerstvovat a nějaké cukry a tekutiny. A co si budeme povídat, během padesáti kilometrů se člověku chce protože to pro nás není závod, ale příjemný výběh, ani nás to nemrzí. Kolik těchto „poutních běhů“ už jste vymysleli? A nezvažovali jste dát tomu i organizovaně zapojit další kamarády? Takové větší běžecké poutě proběhly zatím jen dvě, ale naše tréninková trasa často vedla z na Křemešník, což je vlastně také poutní místo. Bylo to asi 10 kilometrů s pěkným převýšen počítá. O něčem organizovanějším jsme moc nepřemýšleli. Možná i proto, že to sami moc nehrotíme a běžci. A ani neznáme moc lidí, kteří by do toho šli s námi. A co už zmiňované tradiční poutě - vyzkoušel jste si je také? Ano, skoro každé prázdniny vyrážím někam s krosnou na zádech. Minulý rok jsem šel z Českýc Bodamskému jezeru do jednoho kláštera. Trasa měřila asi 510 kilometrů a zabrala mi patnáct Ta byla zatím vaše nejdelší? Kolik dalších poutí jste už absolvoval? Asi tři. Jednou z Benátek do Říma, podruhé do Mariazell, a teď to Bodensee. A ta byla rozh navíc jsem šel velkou část trasy sám, jinak většinou chodím s kamarády. Jaké bylo putovat o samotě, vnímal jste to víc než ve skupině? Bylo to náročnější. Ve skupině to rychleji ubíhá a je legrace, zato když je člověk sám, ča Ale zase je víc prostoru pro nějaké zamyšlení nad životem, pro sestoupení na hloubku a mod Když člověk putuje sám, zřejmě si i dokáže víc užít okolí. A možná i snadněji naváže přáte poutníky. Máte nějaké zajímavé zážitky? Pokud nějaké poutníky potká, tak určitě. Zážitků mám mnoho. Za zmínku především stojí, že s velikou dobrotou druhých lidí. To dokazuje fakt, že jsem každou noc spal u někoho v domě měl i sprchu a teplé jídlo. A mimo to jsme si nejednou skvěle popovídali. To zní úžasně i když těžko představitelně. To jen tak zaklepete na cizí dveře a řeknete, ž Ano. Zkrátka se zeptám, zda by neměli místo, kde bych mohl přespat. A když oni sami neměli alespoň někde zařídili. Ale třeba to bylo jen z lítosti, jsem docela hubený a pořád vypadá (směje se). Jako malý jste byl takové to dítě, s kterým rodiče zkouší všechny různé sporty? Za sportovní dítě bych se úplně neoznačil, ale pohybu jsem měl dostatek. Bylo to dáno i tí vyrůstal na samotě mimo město. Pořád jsme s kamarády běhali po lese s dřevěnými samopaly, nebo někam vyjížděli na kole... To ve škole mě sportování moc nebavilo. Běhání jsem ještě nedělal a kolektivní míčové spor nešly. No a vzhledem k tomu, že se u nás o tělocviku hrával buď fotbal nebo volejbal, spíš nějakého sportování držel dál. A kdy se tedy u vás zrodila láska k běhání? Chodil jsem do turistického oddílu v Pacově a tam jsem začal dělat tzv. Turistický závod. šestikilometrovou trasu, na které byla různá zastavení dovednostního nebo vědomostního cha mě tenkrát zaujalo. Možná i kvůli tomu, že jsem občas něco vyhrál, což je pro desetiletého zkušenost. A tak jsem se postupně zlepšoval, až jsem v kategorii dorostenců dvakrát vyhrál republiky. Nevnímal jsem to jako nic velkého, ostatně konkurence moc nebyla, a když jsem o tom někomu divil, že nějaký Turistický závod vůbec existuje (smích). Ale medailí jsem měl v 18 letech právě ta malá konkurence mě přestávala bavit. Takže jsem s tím v osmnácti skončil. A chopil jste se nějaké větší běžecké výzvy, předpokládám? Ano. Jednoho večera jsme se s kamarádem hecli, že se přihlásíme na Beskydskou sedmičku, ho v Beskydech dlouhý 95 km! Nevím, co nás na tom tak lákalo, asi ta bláznivá délka. Začali jsme tedy trénovat, hodně kopce a dlouhé trasy, to nás bavilo. A dali jsme si také ze závodů Horské výzvy v Beskydech – o délce „jen“ 64 kilometrů. Když jsme zvládli i tohle se na start „Bésedmičky“. Jak jste v závodě dopadli? Nevyšlo to... Ten ročník hodně pršelo, na což jsme nebyli připraveni, do toho se přidala p noze, a tak jsme na 72. kilometru odstoupili. Byla to ale zajímavá zkušenost a rozhodně ná trénovat dál. O rok později jsem pro změnu den před závodem onemocněl. Povedlo se nám tedy závod dokonči to v docela pěkném čase - 19 hodin a 17 minut. Byla to dosud vaše nejnáročnější běžecká zkušenost? Rozhodně ano. Je to úplně něco jiného než prostý půlmaraton, které už jsem si také vyzkouš se běží v horách... Člověk za celý závod prodělá mnoho krizí, bolestí, sáhne si na fyzické dno...░Ale░na░druhou░stranu░zažije░i░spoustu░nádherných░výhledů░a░radostí.░░░░░░░░░░░░░░░░ Vojtěch░Razima░(22)░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Pochází z vesničky u Pelhřimova. Na střední škole stavební vystudoval technické lyceum, al Katolické teologické fakultě UK. V budoucnu chce být farářem. Ve volném čase rád čte, vyse