Klíčovým úkolem lidské existence je rozumět vlastnímu životu ve světle toho, co se ****************************************************************************************** * Klíčovým úkolem lidské existence je rozumět vlastnímu životu ve světle toho, co se děje ****************************************************************************************** Dr. Petr Prášek z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) se zabývá fenomenologií. si ho získala už během bakalářského studia na Fakultě humanitních studií UK, a to předevší problematizování samozřejmostí a přístupem ke světu a životu na základě kritického myšlení práci pojednávající o lidské existenci získal Bolzanovu cenu.    Jak vypadá práce filozofa? Platí stereotypní představy? Práce filozofa se opravdu skládá především ze čtení, psaní a přemýšlení (směje se). Nejdří přemýšlet, jakým fenoménem či problémem se budete zabývat, pak hodně čtete a přemýšlíte, s informace, a na úplný závěr to sepíšete.  Můžete to pro laiky ještě více popsat? Pracujete například více s počítačem či jste věrný Raději mám klasické knihy, papír a tužku, proto mě poměrně často najdete v knihovně. Při č poznámky a výpisky, to nás naštěstí učili už od bakaláře jako základní dovednost. Já mám n fotografickou paměť, takže se ve vlastních poznámkách velmi dobře orientuji. Výpisky si pa dělám si výpisky z výpisků, syntetizuji – skládám dohromady informace - a hledám vztahy, k první pohled nejsou vidět, a tak postupně vzniká myšlenková nit, která bude základem výsle Řada spisovatelů se při tvorbě trápí, radost zažívají až ve finální fázi, jak to máte vy?  Ta vlastní radost z práce nespočívá v tom, že přijde, až když máte hotovo. Samozřejmě jste něčeho dosáhnete, něco dokončíte, anebo dokonce získáte ocenění. Mnoho lidí si dokonce mys něco stane, že se něco změní, že pak budou šťastní. Ale to se nestane, život jde dál. Zdro je hrozné klišé – je mi samotná cesta. Když čtete dobrý text a narazíte na dobrou formulac něco pochopíte, to je ta největší radost. Baví mě syntéza, přemýšlení nad informacemi, hle Samozřejmě někdy je to nudná řemeslná práce, kdy musíte načíst nějaký text, který vás neba zdroj důležitých informací – i to k tomu patří.  Jak jste se dostal k filozofii? Díky studiu na Fakultě humanitních studií UK (FHS UK). Po studiu na gymnáziu v Kolíně jsem si se sebou počít, takže se mi líbilo, že na FHS se mi otevře široká paleta možností a bud později. Bakalářské studium bylo velmi pestré. No a tam si mě filozofie získala. Co vás na filozofii tak zaujalo?  Filozofie problematizuje i ty největší samozřejmosti. Její nejširší možná definice je přís životu na základě kritického myšlení. Filozof si klade otázky, často podivné a nesamozřejm odstup a poté je schopen nahlédnout daný problém nebo fenomén z jiného úhlu pohledu a může spojení a souvislosti, které na první pohled nejsou patrné. Filozofie se zabývá životem ta skutečně žijeme, což právě každodenní samozřejmý pohled na něj zkresluje.  Jaké jsou reakce okolí, když řeknete, že jste filozof? Záleží, kde se pohybuji. Uvnitř mé intelektuální pražské bubliny jsou většinou lidé otevře chápavější. Jinde občas narážím na předsudky. Filozof je pro mnohé člověk, který se zabývá Většinou jsem trpělivý a snažím se vysvětlovat, proč je to důležité a obhajovat, proč na t peníze. Myslím, že je důležité filozofii popularizovat. Dnes se filozofie naštěstí i díky více otevírá široké veřejnosti. Nedávno například kolegové na Filozofické fakultě vytvořil hlavy FF UK [ URL "https://www.ff.cuni.cz/fakulta/o-fakulte/pravidelne-akce/mluvici-hlavy/ vybavuji velmi přístupná videa Miroslava Petříčka o fenomenologii nebo existencialismu. Jm mediální výstupy dalších kolegů, například Václava Němce, Tomáše Halíka, Terezy Matějčkové Jak vy osobně obhajujete důležitost filozofie?  Filozofie je pojmová analýza života za účelem odhalení nesamozřejmých spojení – těch pod p si běžně nevšímáme. A tam se mohou tvořit problémy, které jednou budeme muset řešit. Ideál filozofa je upozornit na problém dříve, než se objeví. Co byste doporučil úplnému začátečníkovi, který by se chtěl o filozofii dozvědět více? Z poslední doby mohu doporučit román V existencialistické kavárně, což je kniha americké a Bakewell, která popularizuje filozofii prostřednictvím propojení filozofických pojmů a živ význačných filozofů. Dále mě napadají třeba knihy Úvod do současné filozofie od Miroslava Filozofie pro normální lidi od Jaroslava Pelegrina nebo Malá filosofie člověka od Jana Sok Zabýváte se fenomenologií. Co si pod tím představit?  Petr Pr Fenomenologie je filozofická disciplína, která popisuje svět tak, jak se nám sám odmateriá na tom všem, co o něm již víme. Fenomenologie se zabývá perspektivou první osoby – nočními Na rozdíl od empirické vědy, která přistupuje ke světu z pohledu neutrální třetí osSv%C4%9 objektivně, protože subjektivní pohled může výsledky vědeckého výzkumu zkreslit. Fenomenol trochu na pomezí mezi vědou a uměním. Tím, že se zaměřuje na subjektivní přístup k životu, podobná například prozaickému nebo básnickému líčení. Zároveň si ale z vědy bere to, že se obecných univerzálních zákonitostí našeho prožívání a používá k tomu nikoli běžný jazyk, a pojmosloví. Je to věda o fenoménech. Pro laika je fenomén například sportovec. Co je fenomén pro filozofa?  Fenomén fenomenologie je něco jiného než fenomén sportovce. Dospíváme k němu metodickým kr – uzávorkování – dání stranou všeho, co víme. Poté pozorujeme svět tak, jak se ukazuje sám se jeví. Tímto způsobem můžeme zkoumat cokoli. Třeba i sportovní fenomén Ester Ledeckou, n mě osobně nejzajímavější to, jak sama svou jízdu po svahu zakouší. Když při čtení dobrého dáme stranou, že je to známá sportovkyně, jezdí na lyžích a snowboardu, vyhrála zlato na o zapomeneme na různé teorie toho, jak se jezdí na snowboardu atd., tak se nám může ukázat t talentovaný člověk prožívá svůj vlastní pohyb a kontakt se světem. Ale jsou lepší příklady Například fenomenologie lidského vnímání, která je přístupná každému člověku. Pro člověka nejvýznamnějším smyslem zrak. Když dáme stranou všechno to, co víme o vidění, tak se nám j charakteristika ukáže především bezpečný odstup – mezi okolním světem a vlastním tělem – s je vše, co je „tamhle“ před námi, kteří jsme vždy „zde“. Naopak třeba hmat je něco, co je nebezpečné, protože v něm se světa vždy dotýkáme. Svět vidění je také světem poměrně stabi viděný objekt se většinou mohu podívat znovu. To třeba u sluchu nelze – nelze slyšet znovu objeví a zanikne. Proto je právě vidění tak velkou zbraní: umožňuje nám v bezpečném odstup stabilních objektů – svět vidění je svět věcí, s nimiž můžeme manipulovat, jak se nám zach dá fenomenologicky detailně zkoumat. Podobně jako v exaktních vědách odpověď na jednu otáz další. Za dizertační práci „Dění existence, esej o současné fenomenologii“? jste získal Bolzanovu pojednává?  Jedná se o systematickou a historickou fenomenologickou studii. Na pozadí problému lidské konfrontuji pět význačných současných francouzských filozofů – Maldineye, Romana, Mariona, Richira. Východiskem je pojetí člověka jako bytosti, jíž se stávají různé události formují Člověk nemá neměnnou identitu, jakou mají věci. Osobní identita daného člověka je historií životě prožil a co ho vždy nějak proměnilo – zamilování se, nemoc, přírodní či rodinné kat každodenní maličkosti. Klíčovým úkolem lidské existence je rozumět vlastnímu životu ve svě děje. Pokud toho nejsme schopni a bráníme se novým možnostem existence, které nám události to v krajním případě vyústit až v psychickou poruchu.  Proč zrovna francouzští autoři? Souvisí to s vaším pobytem v Paříži během magisterského st Zaujalo mě téma – dynamika lidské existence, čím a jak se měníme, kým se stáváme a proč. H mi byl Gilles Deleuze, kterému jsem se věnoval v diplomové práci. A během Erasmu v Paříži že jeho myšlení má velmi blízko k současné francouzské fenomenologii. Tak jsem si troufl o filozofa Renauda Barbarase, zda bych u něho mohl psát dizertační práci pod dvojím vedením Jaké jsou vaše další výzkumné plány?  Trendem současné fenomenologie je spolupráce s empirickými vědami. Do budoucna se plánuji tématem fake news, které vyžaduje interdisciplinární přístup – od filozofie, přes historii politologii či pedagogiku. Filozofickým základem celého problému je podle mého názoru to, po uznání ve společenské rovině, které je možné získat jen prostřednictvím objektivně uzná sdělitelných faktů, ale zároveň toužíme po tom, abychom prosadili své sobecké vnímání svět že za fakta vydáváme něco, co jimi není, anebo si fakta upravujeme podle sebe. Otázkou zůs právě dnes tak ožehavým problémem. Podle mě je to kombinace tří věcí – moderní růst individualismu, který je podporován techn a především demokratizací spjatou se sociálními médii, díky nimž může každý velice snadno názor. Druhý aspekt je historický – stále žijeme v době faktické, která má v úctě rozum a proto nám doba fake news, která se označuje jako post-faktická, tolik vadí. Třetí problém podpořený zmíněnými technologiemi. Populistický politik moc dobře ví, že politik je jen sy reprezentantem lidí s různými osobními zájmy a že je nikdy nelze dostatečně uspokojit. Sáz budou vždy nespokojení, a dokonce tuto nespokojenost živí, aby mohl následně nabídnout nov reprezentaci, která slibuje lidi konečně učinit šťastnými. Věnovat se ale chci i psychopatologii, v níž je možné obohatit terapeutické přístupy fenom pohledem, či například ekologii. V každém případě ale půjde o doplnění perspektivy empiric fenomenologickou či šířeji filozofickou. Umíte filozofii ve svém životě vypnout a „po šesté večer už nebýt filozof“?? Bohužel to moc nedokážu – filozofií žiji, což znamená jednak to, že velké filozofy neustál svou vlastní životní zkušeností, jednak to, že této zkušenosti rozumím právě díky nim. Neu pracovní a volný čas. Ale hodně mi pomáhá sport. Třeba při tenise moc filozofovat nemůžete soupeř rozdrtil.  Ale fenomenologií běhu jste se zabýval v dizertační práci...  To ano, pokusil jsem se o fenomenologickou analýzu běhu, která vycházela z mého vlastního cílem bylo popsat univerzální zákonitosti, které jsou platné pro každého. Když jdeme běhat dni, často jsme unavení, bolí nás nohy, nechce se nám. Doufáme, že se „něco“? stane, proto přivolat neumíme. Musíme se vzdát toho, co jsme my jako vědomá bytost, přestat přemýšlet o dne stalo v práci, kam poběžíme, jak dlouho atd. To lze, pokud se soustředíme na rytmus bě skutečně samo přijde. Běžíme, aniž bychom na to museli myslet, aniž bychom věděli, jak běž naše tělo, které běží samo – najednou s ohromnou lehkostí. Když se zkušeností běžce zabýváme fenomenologicky, můžeme si všimnout třeba toho, jak se m – v běžném světě je dominantní vidění, to je teď ale kvůli sklopené hlavě a otřesům potlač se najednou stávají naše nohy, které udržují rytmus a pevně nás ukotvují v tom roztřeseném dopad, vzlet, dopad. Nohy samy – aniž bychom o tom museli přemýšlet – se vyrovnávají s ner Celé tělo se všemi svými ostatními smysly totiž bylo potlačením dosud dominantního vidění osvobozeno. Proto jsme najednou tolik vnímaví třeba vůči proudění vzduchu. Ještě jednou se vrátím k vaší dizertaci: Co tvoří vaši osobní identitu?  Jsou to události a je jich mnoho – od sebemenších pocitů, které se ve mně hromadí od dětst významné životní události, které vždy něco zavřou a nějaké nové možnosti otevřou. A za vše události jsem rád. Jsem spokojen s tím, kdo jsem a kde jsem, protože jakkoli na mně možnos značné míry nezávisejí, jakkoli je přináší život sám, tak vždy záleží pouze na mně, co s n jakou z nich vyberu atd. Samozřejmě můj život není dokonalý a mám další cíle, ale rozhodně aby se něco v mém životě stalo jinak – i když tam byly i nemilé a tragické události. Jsem to je.  Mgr. Petr Prášek, Ph.D.  Působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Zabývá se filozofickým směrem fe dění světa (Pojetí člověka u raného Deleuze) už psal pod vedením prof. Petříčka na FF UK. „Dění existence, esej o současné fenomenologii“? byl oceněn Bolzanovou cenou UK.