V knihovně byste se neměli bát ****************************************************************************************** * V knihovně byste se neměli bát ****************************************************************************************** Knihovnickému povolání se Kateřina Bajtlová věnuje už sedmnáct let, přičemž poslední dva r vedoucí knihovny Katolické teologické fakulty (KTF UK). Jako správnou milovnici knih ji ne co dělat s knihami, které se časem vyřazují. A obecně má ráda knihovny, kde nemusí být čte svázáni pravidly a omezeními. “Samozřejmě je fajn, když jsou v knihovně lidé potichu, ale zase úplně bát,” říká. “Já mám ráda knihovny, které jsou ke čtenářům co nejpřívětivější. Například v Národní knih úplně nejlépe, ve velké studovně, kde nikdo nevydá ani hlásek bych nemohla být. Mám raději knihovně žije. Nechci, aby si čtenáři museli hned odložit šatstvo a byli svázáni nějakými nebo museli vyplňovat podrobné formuláře,” vysvětluje svůj pohled. Raději upřednostňuje moderní a přátelskou knihovnu, než aby ze všech koutů dýchal "genius proto inspiruje tím, jak to funguje jinde, jako když měla možnost pracovně navštívit kniho v Lovani, a často ráda zajde do jiných knihoven i během vlastní dovolené. “Jenže často jso nepřenosné, protože každá knihovna je specifická a funguje trochu jinak. A to i v rámci je Určitě funguje jinak například knihovna na Filozofické fakultě a jinak zase malá knihovna si. Se šesti spolupracovníky mají v knihovně KTF na starost zhruba 200 tisíc knih a v trezorec učené svazky až z 15. století. K těm se pochopitelně dostají pouze odborníci, pro veřejnos knihy od 19. století a mladší, přičemž ty vydané do roku 1900 mohou prohlížet pouze ve stu poměrně nová a najdete ji stejně jako celý hlavní provoz knihovny ve třetím patře fakulty. A v čem se knihovna teologické fakulty liší od klasických knihoven? “Specifické je to poch čtenářích, k nám chodí především studenti. Specializujeme se na naše obory, což není jen t i dějiny umění, architektura, obecné dějiny. Proto k nám chodí studenti i z jiných fakult, umění nebo historii. Jsem ráda, že už nemají o knihovně na teologické fakultě předsudky,” Kateřina. Přesto během posledních let zjišťuje, že mladí lidé chodí obecně do knihoven čím dál méně. možností jak se ke knihám dostat i jinak – předávají si je mezi sebou, nebo si stahují ele A rozdílný zájem o čtení ostatně vnímá i u vlastních dětí: “Dcera si moc ráda čte, třeba f vůbec, maximálně komiksy,” směje se matka dvou puberťáků. “Přitom papírová kniha je stále přitažlivá, a například čtečka se ji nikdy zcela nevyrovná nenahraditelný pocit, papírová kniha vás vtáhne do příběhu a její čtení je úplně jiný záži klasickým knížkám Kateřina, i když sama přiznává, že ani ona nemívá na čtení tolik času: “ asi četla Americký deník od Ciglerové, to se mi moc líbilo, úžasná knížka. Dříve jsem četl vše kromě scifi a červené knihovny,” usmívá se. “Mám pocit, že dříve toho bylo víc na výběr, dnes je těžké najít knihu, které by člověk pr se mi směje, že je těžké vybrat pro mě knížku, protože já chci, aby tam nebylo násilí a ab neubližovalo dětem – a takové knížky se dnes pro dospělé skoro nepíší,” říká Kateřina, kte soužití s nevidomým manželem zvládá dokonce i braillovo písmo. „Ale dnes se braillem čte už mnohem méně, nevidomí využívají čtení pomocí hlasového výstup v tomhle obrovsky dopředu – a oni tak mají knihu k dispozici stejně rychle jako vidící čte už čekat na jejich audioverzi nebo vytištění v braillu. Dokonce si můžete zvolit několik d rychlost čtení,” poodhaluje zajímavý a širší veřejnosti možná ne příliš známý svět nevidom V dětství nebyla typický knihomol, nicméně ji ovlivnily zážitky z městské knihovny v rodné Stochov. “Chodila jsem rovnat knížky do dětského oddělení, kde to pokaždé tak hezky vonělo knihovního kroužku, který vedla naše třídní učitelka, jejíž známá pracovala v knihkupectví některé z knižních novinek nabízely ve škole o přestávkách v předvánoční době,” vzpomíná. Přesto tehdy o zaměstnání kolem knih vůbec neuvažovala. Původně chtěla být po vzoru rodičů období dospívání se nadchla pro myšlenku stát se sportovní novinářkou. Dokonce se pohybova hokeje v úspěšné éře 90. let a přispívala do jejich tištěného zpravodaje. Takže si dobře pamatuje i začátky nejslavnějšího českého hokejisty Jaromíra Jágra. „S ním nedělala, mě tehdy víc zajímali hráči, kteří nebyli tak obletovaní,” směje se Kateřina Baj