Jak Lukáš Laibl s týmem k ordovickému členovci přišel ****************************************************************************************** * Jak Lukáš Laibl s týmem k ordovickému členovci přišel ****************************************************************************************** Časopis Geological Magazine [ URL "IFORUM-16908-version1- perez_peris_et_al_2020_new_nektaspid_euarthropod_from_the_lower_ordovician_strat.pdf"] při 2020 informace o výzkumu mezinárodního vědeckého týmu, jemuž se podařilo popsat nový druh pocházejícího ze 480 milionů let starých hornin marockého Antiatlasu. V týmu byl i „náš“ L Přírodovědecké fakulty UK, odborník na prvohorní členovce. „Podobný druh byl znám již nějakou dobu z několika lokalit na Sardinii. Ten marocký je mu zařadili jsme ho tedy do stejného rodu, ale jde o zcela nový druh. Oba pochází z ordoviku, blízcí příbuzní se vyskytovali především v období kambria, zhruba před 520 až 490 miliony tedy v době asi před 485 až 455 miliony lety, byli tito členovci extrémně vzácní. Navíc ty pocházely většinou z prostředí, které bylo něčím neobvyklé, nebylo to ,klasické´ moře. A p marocký druh propojuje kambrické nálezy s těmi ordovickými a ukazuje, že celá tahle skupin členovců se v ordoviku přesunula nejprve do chladných vod a následně do lagun nebo míst s přibližuje se zanícením na úvod paleontolog, který si s sebou na rozhovor pro magazín iFor – dvouapůlletého syna Mathiase (ten si nesl knihu o kostrách dinosaurů a malé kladívko – j Lukáši Laiblovi doma roste skvělý nástupce - pozn. red.). V čem je váš nález tak průlomový? To, že popíšete nový druh, se v paleontologii stává ještě pořád celkem často. Zajímavé to důvodu: Jedná se totiž o druh, který neměl nijak tvrdou vnější kostru - dala by se přirovn ke kutikule mouchy. Když najdete zkamenělinu nějakého vyhynulého tvora, najdete většinou j schránku; ze zkameněliny šneka je to jen ulita, u dinosaura jeho kosti a u členovců pouze obzvláště pokud je ještě zpevněná nějakými anorganickými látkami. Třeba dnešní krabi a rac prakticky celí, mají totiž tuhle vnější kostru vyztuženou uhličitanem vápenatým. Hmyz se s kutikulou zachovává o poznání hůře, většinou z něj zbydou jen pevná křídla… A teď se vrátí ordovickému zvířeti. U něj se dochovala nejen tahle nepříliš tvrdá vnější kostra, ale také části, například trávicí ústrojí. Takový způsob zachování je u prvohorních členovců velmi ho najít jen na lokalitách s mimořádně příznivými fosilizačními podmínkami. Úkolem vašeho výzkumu bylo tedy zjistit kde všude tito tvorové žili? Dá se to tak částečně říct. Jak už jsem uvedl, tato skupina členovců - nazývaná Nektaspida hojná v kambriu. Měli poměrně měkkou vnější kostru a byli příbuzní mnohem známějších trilo druhy se vyskytovaly v teplých mořích poblíž tehdejšího rovníku. To víme díky lokalitám s příznivými podmínkami pro zachování zkamenělin, kterých je v kambriu celkem hodně. V ordov lokalit příliš není a nálezy těchto členovců byly tedy vzácné. Navíc tyto ojedinělé výskyt dobře zachovalé, pocházely z chladných vod a často z velmi specifického prostředí. Nutno t že mezi posledním známým kambrickým a prvním ordovickým zástupcem této skupiny zel prázdný 30 miliónů let. Měli jsme tedy před sebou živočichy, kteří byli kdysi velmi hojní v tropických mořích, pot nic zmizeli, aby se po desítkách miliónů let objevili v chladných lagunách a brakických vo na vyřešení této záhady svitla až s objevem marocké lokality Fezouata ?. Pávě na Fezouatě spousty klasických zkamenělin živočichů s tvrdou schránkou, také ty kteří takovou tvrdou s mnohdy včetně jejich končetin nebo dalších měkkých částí těla. A právě z této lokality poc nový druh. Jak se vhodná území k bádání vytipovávají? Lokalitu v Maroku objevila před lety jedna berberská rodina, která odtud dodnes nasbírala materiálu. Díky nim známe mnoho nových ordovických živočichů i jejich proporcionální zasto moři. Jinak je s touto lokalitou spojován především belgický paleontolog z univerzity v Gh Roy [ URL "https://biblio.ugent.be/person/801001391302"] . To jeho jeden z Berberů kontakt nálezy podivných členovců z Fezouaty. Peter Van Roy následně celou rodinu Mohameda Ben Mou na lokalitě pracovat, čeho si všímat a co zaznamenávat. Jen pro zajímavost, vloni jsme na strávili katalogizováním nových nálezů zhruba dva týdny. Prostranství o velikosti 20 x 20 posledního místečka zaplněno tisíci zkamenělinami. Nakolik šlo o náhodu, že se vám tento nový objev podařilo najít a popsat? Náš tým studuje více zkamenělin z Fezouaty. Tenhle ordovický členovec je jen jedním z nich říct, že to je jeden dílek komplexní skládačky. Cílem našeho a dalších týmů, které studují další ordovické lokality, je poskytnout komplexní pohled na život v moři před nějakými 480 včetně různých ekologických aspektů. Díky tomu studujeme velké množství zkamenělin z různý Fezouatě ale i jinde na světě. Během katalogizace materiálu nasbíraného v roce 2016 jsem n jedince právě tohohle členovce. Zdál se mi povědomý, proto jsem sáhl po literatuře a hleda porovnával s nálezy ze Sardinie, Jihoafrické republiky a Polska. Nakonec jsme s kolegy doš že jde o nový druh, který jsme pojmenovali Tariccoia tazagurtensis. Druhové jméno jsme vyb „Tazagurt“ je berberský název pro město Zagora, v jehož blízkosti se Fezouata nachází. Ten je blízce příbuzný již popsanému druhu stejného rodu ze Sardinie, který se jmenuje Taricco Sardinský druh žil ale o mnoho miliónů let později než ten marocký. Jak tedy vypadá vámi popsaná „potvůrka“ z Maroka? Má kruhovitý hlavový štít, čtyři trupové články a oválný ocasní štít s výrazným středovým hlavovým štítem měla rozvětvené trávicí žlázy. V řadě znaků se liší od toho sardinského dr žila v moři a ne v lagunách jako její italský příbuzný. Je taky malinko menší, měří asi os (ukazuje prsty a usmívá se). Víte, oslovila mě jedna redaktorka z celostátního tisku, že b napsala, ale když jsem jí prozradil, o jak velké zvíře šlo, už se mi neozvala. Asi usoudil jen na malý článek (smích). Důležité je také to, že marocký druh krásně zaplňuje těch prázdných 30 miliónů let, kdy po členovcích nebyla ve fosilním záznamu ani stopa. Ukazuje nám tak, že na začátku ordoviku ž stále ještě v moři, i když už ne v tropickém poblíž rovníku, ale spíše v chladném poblíž t pólu. Oblast dnešního Maroka byla totiž na počátku ordoviku v polárních oblastech nad 60° Později tito členovci migrovali do chladných lagun nebo brakických vod, jak víme podle nál nebo Jihoafrické republiky. Kde je teď členovec k vidění? Popsané kusy jsou uloženy v Kantonálním geologickém muzeu v Lausanne [ URL "https://www.un home.html"] . V Maroku je prodej zkamenělin turistům velký byznys. Naštěstí rodina Mohamed kterou jsem již zmínil, neprodává většinou jednotlivé kusy, ale celou sbírku z jednotlivýc podařilo Univerzitě v Lausanne, kde jsem trávil přes dva roky na postdoku, sbírku vážící z zakoupit. Náplní mého působení na švýcarské univerzitě byla mimo jiné právě katalogizace t Maroka. Když jsem byl v Africe na podzim, další čtyřtunová sbírka čekala na odvoz do unive Představte, prosím, vědecký tým pracující s vámi v Lausanne. Náš tým, který jsme nazvali ANOM Lab [ URL "https://wp.unil.ch/paleo/"] (ANimal Origins an Lab), vede Allison C. Daley, profesorka z Univerzity v Lausanne společně se svým manželem Jonathanem B. Antcliffem. Dále jsme tam byli tři postdoci, krom mě ještě Orla Bath Enright Gueriau. V roce 2018 se k nám přidali dva Ph.D. studenti, Francesc Pérez-Peris a Lorenzo L týmem spolupracovalo několik dalších externích specialistů, jako například již zmiňovaný P nebo vynikající student z Lyonu Farid Saleh. Formálně už sice v Lausanne nejsem, ale stále pracujeme na společných vědeckých projektech. V týmu panuje rodinná atmosféra, takže mě ta baví a naplňuje. Jaká vůbec byla vaše cesta k paleontologii? Přivedla mě k ní láska k dinosaurům a pravěku, což je u dětí asi klasika. Film Cesta do pr srdeční záležitostí. Dokonce si pamatuji, jak jsem hrozně moc chtěl proplout loďkou jeskyn hrdinové filmu na jeho samém začátku. Pocházím ale ze Stoda, což je kousek od Plzně, širok jeskyní na dohled. Pár dní jsem kvůli tomu byl nešťastný a brečel jsem, že se nemám jak do ledové. Později jsem na Přírodovědecké fakultě UK vystudoval geologii se zaměřením na paleontologi Můj tehdejší školitel, prof. Oldřich Fatka, mě nabídl téma zaměřené na ontogenezi trilobit tedy vývoj trilobitů od miminka až po dospělce, což jako první popsal Joachim Barrande (17 na materiálu z Čech. Většina jeho původních kusů tak prošla mýma rukama. Společně s Oldou jsme se na vývoj českých trilobitů podívali v kontextu současné vědy. Nakonec z toho vzešl které se staly základem pro mou dizertační práci. V rámci mého Ph.D. studia jsem také dvak Univerzity Karlovy grant na tento výzkum (GA UK). Jak by mohla vaše kariéra pokračovat? V ideálním případě bych se rád viděl buď na Akademii věd ČR nebo na Přírodovědecké fakultě institucím mám silnou vazbu, Přírodovědecká fakulta UK je moje alma mater a na Geologickém věd ČR v současné době pracuji. Rád bych pokračoval v základním výzkumu paleontologie. Můj Lausanne byl částečně daný tím, že jsem zde získal juniorský projekt Grantové agentury ČR. tak snažím rozjet svůj vlastní výzkum. Nutno říct, že pandemická situace tomu příliš nepom celkem jde. ░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░ Mgr. Lukáš Laibl, Ph.D. V roce 2017 získal doktorát na Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK [ kurátor v Národním muzeu. Dva a půl roku strávil na univerzitě ve švýcarském Lausanne jako členovců, především trilobitů. V současnosti je zaměstnán na PřF UK a na Geologickém ústav exploze a ordovické biodiverzifikace.