Neslyšící Lenka Bosáková si plní svůj životní sen ****************************************************************************************** * Neslyšící Lenka Bosáková si plní svůj životní sen ****************************************************************************************** Verdikt, že má problém se sluchem, oznámili lékaři rodičům Lenky Bosákové až ve dvou letec před tím jim bylo podezřelé, že holčička moc nemluvila, spíše si „mumlala“ jen pro sebe a mnohé zvukové podněty. Stejně jako její o dva roky mladší sestra Bianka se narodila s gene sluchovou vadou. Protože rodina neměla sebemenší zkušenosti se znakovou řečí, doma – ve ve poblíž Košic - se hlavně mluvilo a pilovala se výslovnost. Až do střední školy byla premiantkou třídy. Kolikrát to muselo spolužáky pěkně štvát, učeb načtené o stránky napřed. „Zkrátka jsem chtěla být nejlepší, perfekcionistka, základní ško mezi normálními (myšleno nehendikepovanými) žáky ukončila se samými jedničkami,“ vrací se usměvavá Lenka. Na košickém gymnáziu Šrobárova však byla role premiantky ta tam. Učiva při i stres, neboť se Lenka snažila před spolužáky tajit, že je „jiná“ (v té době už měla ztrá obou uších více než 99 procent); aby nepoznali, že nosí naslouchátko, nosila raději rozpuš jak dnes sama přiznává, měla problém přijmout se taková, jaká je. S pubertou přišlo občasn odmlouvání, první ochutnávka alkoholu a cigaret a pár výchovných facek navrch. Po nakonec gymnázia následovalo stěhování do Prahy. „Byla jsem z Prahy nadšená, hodiny jsem bloudila ztrácela pojem o čase,“ přiznává Lenka. Na Přírodovědecké fakultě UK, kam byla přijata, na jen rok. A pak to přišlo! Na YouTube narazila na interview s nedoslýchavým lékařem Philipem Zazove z USA. Teď měla d doktorem může i člověk se sluchovým postižením. „Do té doby jsem se o kariéře doktorky doz že bych to nezvládla; tvrdili to všichni kolem a já se s tím smířila. Přitom právě lékařko být odmala!“ vzpomíná Lenka Bosáková, dnes studentka 3. lékařské fakulty UK. Před zahájení nechala vypracovat odborný posudek studenta se speciálními potřebami. Na jeho základě ji C UK poskytuje tzv. Přepisovatelskou službu [ URL "https://centrumcarolina.cuni.cz/CC-46.htm Lenka během výkladu sleduje přepis mluvené řeči do textu na svém tabletu. Lenko, jak se vám daří? Před pár dny mi skončila praxe na lůžkovém neurologickém oddělení Fakultní nemocnice Králo a teď jsem zcela pohlcena přípravou na poslední, nejtěžší zkoušku prvního ročníku – buňku. jsem musela prvák opakovat, přihlásila jsem se totiž na poslední vypsaný termín a nedopadl stranu mám už splněno pár zkoušek z dalšího ročníku. Když se buňka podaří, mohla bych mít pak hurá do druháku. Mimochodem právě tato praxe mě ujistila, že medicína byla tou nejlepš Jak zvládáte život tak daleko od rodiny? V Praze žiji s přítelem, který pochází z Bratislavy, už pět let. Z počátku jsem jezdívala čtrnáct dnů. Protože cesta trvá devět hodin, zdržela jsem se v Olšovanech zhruba jeden cel zase seděla ve vlaku zpět. Když se podaří mít pár dní volna, s přítelem společně střídáme východním a jihozápadním Slovensku (s úsměvem). Může mít vaše sluchová vada i nějaké výhody? (Po chvilce přemýšlení.) Rozhodně tu, že mě nikdy netrápilo, když sousedka klepala nedělní nebo někdo v sousedství začal vrtat. Nebo novoroční petardy. Jsem zkrátka imunní. Výhodu j kontaktu se staršími lidmi ležícími na nemocničních odděleních nebo i v domově důchodců, k praxi. Oni moc nemají chuť vyprávět, řada z nic má naslouchátko. Tak jsme se kolikrát spol jsme na tom stejně. Když se sestřičky marně snažily odposlechnout, co jim říkají, mně stač úst. Výhodu jsem měla i tehdy, když na oddělení přivezli Němku, která česky vůbec neuměla. se s ní pomocí znaků, doslova rukama nohama (smích)… A víte, co je zvláštní? Povídejte. Nedávno jsem se setkala s neslyšící paní, která se až do svých 26 let domnívala, že je jed světě. Byl to pro mě opravdu šok. Ale pak jsem pochopila – tím, že pocházela ze zapadlé ve Slovensku, chyběl ji kontakt s komunitou neslyšících a vůbec netušila, jaká je realita. Ne představit, kolik takových lidí ještě je. Přitom právě neslyšící jsou velice družní a akti světem. Díky sociálním sítím organizují různé akce, nemají problém investovat peníze do ce mohou setkávat. Už víte, jakému oboru byste se chtěla po medicíně věnovat? Původně jsem si myslela, že být lékařem, který je v každodenním kontaktu s pacientem, by m k mému hendikepu nepřekonatelným problémem. Ale dnes, po osobních zkušenostech nabytých na věřím. Bohužel nevím, jak to bude se sluchem, je pravděpodobné, že se mi bude zhoršovat. P obor, pak mi šla třeba histologie, takže bych nechtěla vylučovat ani patologii. Vždyť už o hltám knihy s tématikou soudního lékařství. Když jsem byla malá, zbožňovala jsem seriál Ko byla jsem unešená, jak si spojuje souvislosti a logicky postupuje k vyřešení zločinu tamní Představovala jsem si sebe samu na jeho místě (smích). A z pochopitelných důvodů mě zajímá zabývajících se léčbou hluchoty způsobené genetikou. Jak vaše studium ovlivnila tříměsíční pandemie? V rámci studia skoro vůbec. Tím, že jsem měla, tedy až na buňku, splněny všechny povinnost soustředit na přípravu ke zkoušce a chodila jsem na praxi. Co mě nejvíc ovlivnilo, byly ro spoléhám na odezírání, byly pro mě doslova bariérou. Jak na veřejnosti, tak v nemocnici na lékařů, sester či spolužáků. Domlouvali jsme se často očima, a když jsem přeci jen nerozum na okamžik roušku stáhli a všechno mi srozumitelně vysvětlili. Patří jim velký dík za trpě pandemie zavinila, že jsem nebyla skoro půl roku doma… Čím si děláte radost a jak se třeba po úspěchu na zkoušce odměňujete? Nejlepší oslava je pro mě výlet s přítelem. Nejraději do hor, miluji rakouské Alpy. Narodi cesty od Vysokých Tater, s rodiči jsme chodili po hřebenech často, asi to mám v krvi. Taky pokojovým rostlinám, u mě doma jich najdete více než sedmdesát. Říkám si sice, že bych se (smích), ale ještě by se něco vešlo. Ráda vařím nebo peču, když mám chuť, stavím se na dob A taky miluji antikvariáty a bazary, nakupuji si v nich knihy a všemožné retro věci do dom je, že si k věcem vytvořím vztah, a pak se s nimi těžko loučím. Naposledy jsem obrečela st (boty), marně jsem se snažila v obchodech najít ten samý vzor. A čemu třeba vůbec nerozumí touží po nejnovějších modelech čehokoli. Mým snem je vlastnit auto Volkswagen Brouk. Nemys si ho mohla pořídit během studií, ale snad jednou… ▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓ Lenka Bosáková (25) Pochází z Olšovan, vesničky nedaleko Košic. Po maturitě na Gymnáziu Šrobárova v Košicích s hendikepu (má ztrátu sluchu na obou uších více než 99 procent) ji však všichni odrazovali. a přiznává, že v jejichž uličkách stále a ráda bloudí. Lenka Bosáková je rovněž vášnivou čtenářkou a jednou ze zpovídaných osobností v knize Jsem "https://www.snncr.cz/Pribehy"] ? Křest publikace proběhne ve čtvrtek 24. září 2020 v 17 hodin v Karolinu. Nad akcí převzal Zima, rektor Univerzity Karlovy.