Podíl bufetu v Karolinu na společenských vědách












            ******************************************************************************************

            * Podíl bufetu v Karolinu na společenských vědách
            ******************************************************************************************


            Sotva se na jaře trochu ohřál vzduch, objevily se pod velkým kaštanem - jírovcem na nádvoř
            a stolky. Patřily k místnímu bufetu, který koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let m
            býval skutečným srdcem Karlovy Univerzity. Nabídka jídel nebyla nijak honosná, ale tři dru

            (včetně domácí bramborové), vždycky čerstvé rohlíky (v Celetné ulici bývala pekárna, která
            restaurace i hospody v širokém okolí), turistický salám zvaný kopyťák a párky celkem bez p
            potřeby studentů i pedagogů. Kdo potřeboval kávu, dostal lógrovanou, tedy tureckou, podáva

            Angličan by asi nad barvou a chutí tohoto pití kroutil hlavou, ale Češka, Moravan nebo Sle
            čímsi podobným už od školky a družiny, byli dokonale spokojeni. Komu bylo před zkouškou ne

            slabo, mohl to zkusit napravit rumem zvaným Tuzemák a lahůdkovou lihovinou jménem Myslivec
            Podíl alkoholických nápojů na vývoji vysokého školství, české kultury nebo obecně kultury 
            čeká na odbornou studii. Několik textů na toto téma sice už vzniklo a odehrálo se pár semi

            vědecký problém mnohem širší a hlubší. Tak na nějaký grant, podaný v rámci Evropské Unie, 
            mohlo podílet několik univerzit najednou...
            V bufetu bylo neustále plno, protože stolky a židle byly i uvnitř. Zatímco na dvoře se dis

            Freudovi a Augustu Comtovi, uvnitř se zrovna mluvilo o Franzi Kafkovi. Konec konců místo b
            jste se vydali z Karolina kterýmkoli směrem, všude tady kdysi Kafka chodíval.
            Čím více se blížilo zkouškové období, tím byly hovory odbornější. Několik studentů si pod 

            kufříkové psací stroje a vyrábělo seminární práce.
            Pokud jste hledali nějakého spolužáka a on zrovna nebyl na přednášce, první cesta vedla do
            Stavovali se tu i profesoři nebo docenti, takže bylo možné operativně konzultovat. Mladší 

            asistentky na dvoře dokonce pořádali semináře.
            Politické změny, nazývané později normalizace, se ovšem podepsaly i na univerzitním bufetu
            profesoři museli odejít a ti, kteří je nahradili, rázně zatočili s uvolněnou atmosférou. S

            že nikdy nenajdou místo k sezení, studenti od rána jen tak posedávají a konzumace veškerá 
            zmizely stolky a židle ze dvora a pak i zevnitř. Jíst a pít se mohlo „na stojáka“ a tím by
            pospolitost akademické obce zlikvidována.

            Pravda, studenti se rozptýlili do okolních hospod, z nichž nejproslulejší byla U Rakví – v
            ústavu na rohu Dlouhé, u Červeného orla v Celetné, nebo U Tejna, kde otevírali už v sedm, 
            mohli posílit dršťkovou polévkou, gulášem a pivem sedmičkou.

            Bufet přežíval, někdy byla jeho nabídka omezená na unavený vlašský a bramborový salát, jin
            zahrnovala i řízek, kuře a s láskou vyráběné chlebíčky.
            Když jdu dnes na promoci, někdy se tu stavím. Dávno nepodávají jen logrovou kávu, do sorti

            coca-cola a spousta jiných věcí.
            Vrátily se freudovské a comtovské diskuse, přibyl postmodernismus, vrátili se i někteří vy
            a přišla celá generace jiných. Také noví studenti a studentky.

            Hodně z těch, kdo kdysi sedávali pod kaštanem – jírovcem, přispívá dnes do novin a časopis
            parlamentu nebo sněmovně, věnuje se výzkumu, jezdí po světě. Mají emailové adresy, píšou n
            a ochutnávají Glenlivet nebo Beaujolais. Podíl bufetu v Karolínu na své životní dráze by a

            vážně. Ale já si nejsem tak jistá.

            Doc. Barbora Osvaldová, vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK