Neprodávejte svou duši, vzkázal Palach ****************************************************************************************** * Neprodávejte svou duši, vzkázal Palach ****************************************************************************************** Jeho čin všichni okamžitě pochopili, říká senátorka Jaroslava Moserová, která tehdy studen Dodnes o tom nerada mluví. Ale bylo to něco, co nezapomene do konce života. Když do popále kde tehdy Jaroslava Moserová působila jako lékařka, přivezli Jana Palacha. Ano, poté, co T Ptají se vás lidé stále ještě často na Jana Palacha? Když už o tom hovořím, což se stává třeba na besedě někde na škole, tak spíše mluvím o atm tehdy byla v naší zemi, a o tom, co ho k tomu dovedlo. Samozřejmě, že moje generace a gene pocit beznaděje a zklamání. Ještě větší zklamání zažili ti, kteří měli nějaký vztah k Sově dělali si o něm nějaké iluze. A nejhorší deziluzi zažívali určitě mladí lidé a speciálně s viděli ty, kterých si vážili a kteří se dobře projevovali v pražském jaru, jak berou zpátk se zříkají toho, k čemu se hlásili. To pro mladého člověka musí být strašně deprimující. B deprimující pro všechny. Ale myslím si, že pro studenty to muselo být nejhorší. Teď mluvíte o atmosféře přesně toho období, kdy se Jan Palach upálil... Všichni jeho čin okamžitě pochopili. Když jsme Jana Palacha přijímali, tak mi říkala sestr vezla nahoru výtahem, že opakoval stále: "Říkejte to všem, říkejte to všem, proč jsem to u se to vysvětluje tak, že to bylo proti vstupu armád, proti okupaci. Ne, to bylo proti demo nastupovala. Ta se pak stupňovala, ale v první fázi jsme se s ní nemohli smířit. Nějak to hned. To bylo to zvláštní. Ale všichni. Nejen u nás na oddělení. Naše sestry těm mladým li tykaly. Jemu vykaly. Byla jsem u něho, když ještě mohl mluvit Kdy jste ho vlastně poprvé uviděla? Na oddělení intenzivní péče, kde jsem byla účastna na primárním ošetření. Byla jsem tedy u chvílích, kdy ještě mohl mluvit. Při smyslech byl dlouho. Ale on se pak dusil. Protože se horkého vzduchu, zničila se mu tkáň pravděpodobně i v plících. A měl poškozené horní cesty Vy jste ho ošetřovala? Ano také, ale nebyla jsem oficiálně jeho ošetřující lékařka. Skoro každý, kdo se ho nějak kariérní zástavu. Já jsem nikdy neměla kariérní cestu otevřenou, takže mne se to tak nedot také nechala na pokoji. Ale třeba paní doktorka, která ho měla oficiálně jako ošetřující l jsme všichni doufali, že jednou bude primářkou, tak ta se jí nestala ani náhodou. Docentu který se zasloužil o to, že Olbram Zoubek vytvořil posmrtnou masku Jana Palacha, byla zast obhájená docentura. Paní profesorka Helena Pešková, která založila oddělení popálenin, poz na Palachově pohřbu, tak ta na to také doplatila. Zanedlouho šla do penze a chtěla zůstat výzkumného týmu. Bylo zvykem, že profesoru, který odchází do penze, se ještě najde nějaké jsme kvůli tomu na rektorát a rektor jí napsal, že se nevyhovuje. Rektor s ní byl přitom v stycích a tykali si. To byl právě jeden z těch, kdo se zaprodali. Jeden z mnoha. Jaký byl váš pocit v těch prvních chvílích? Jak jste se o Palachově činu vlastně dozvěděla Slyšela jsem, že někdo takový čin udělal, ale přesný motiv jsem slyšela až od něho. Samozř nebyl první pacient takto popálený, u kterého jsem byla. Takže jsem na to byla zvyklá. Ale nás všech se pocit beznaděje nad situací naší země ještě prohloubil. Nebáli jste se, že přijdou další lidé, kteří se budou chtít upálit, a bude jich hodně? Samozřejmě, že jsme měli strach, aby nebyli. Samozřejmě, že jsme si to nepřáli. Ale hlavně takový dopad, že jakýkoli další by tomu jen ubral. I když uznávám, že to student Zajíc udě úmyslem a není spravedlivé ho vynechávat a neprojevovat mu úctu. Jak s oběma činy nemohu s tomu rozumím, chápu to a těch dvou si velice vážím. Chápu to. Ale to nic nemění na tom, že neměl dělat. Kdokoli to udělá, ubližuje také jeho památce. Chtěl otřást svědomím národa Kdo se k němu dostal, ještě než zemřel? Jak ty návštěvy vypadaly? Dostali se k němu student a studentka, kolegové. To jsme si přáli, protože jsme doufali, ž ještě někdo v úmyslu se upálit, tak by jim určitě řekl, aby to nedělali. A snad jim také ř aby to už nikdo nedělal. Ale opravdu nevím, jestli skutečně bylo domluvené, aby to dělal n student se studentkou tam byli a ten hoch později tragicky zahynul. Nevím podrobnosti. Vši mluví. O čem vlastně Jan Palach hovořil, než zemřel? Vyplývalo z toho, že chtěl otřást svědomím národa, skutečně. Možná nepoužil tato slova, al aby lidé nezačali prodávat svoji duši, což se dělo. Přál si, aby to lidé věděli. A bylo až kolik lidí stálo před budovou v Legerově ulici, kde bylo to příslušné oddělení. Ti lidé ta vážnými tvářemi dole v ulici. Mnoho lidí přinášelo dopisy, kytky, to jsme mu všechno nosil tomu lidé rozumí. Že to pochopili. A byli to lidé nejrůznějšího druhu. Z továren, ze škol. ze všech vrstev, z města, z venkova, odevšad. Všichni pochopili PROČ, a chtěli mu to sděli Ani dnes by zřejmě nepřežil Jak na tom byl po zdravotní stránce? Byla tam třeba minimální šance, že přežije? Za tehdejších znalostí a možností medicíny nebyla. Nevím jak dnes. To by záleželo na tom, nenávratně poškozeny. Já si myslím, že byly. Ale pokud jde o rozsah popálení povrchu těla, stoprocentně ztracené. To už by bylo "jen" asi na 90 procent. Tedy při dnešních možnostech pěstovat kožní buňky. Ale to tehdy všechno nebylo možné. My jsme věděli, že nepřežije. Kdo mu řekl, že umře? Myslím, že mu to nikdo neoznamoval, že mu to bylo jasné. Pamatuji si, když jsem tam byla, na tlumení bolesti, protože chtěl mít jasnou hlavu, aby měl možnost sdělovat okolí, proč u udělal. Trpěl? To víte, že ano. Neumím si představit horší způsob odchodu ze života. Smrt nastala udušením? Víceméně. Ale už přesně nevím. Člověk to má zkreslené po tak dlouhé době. Nechce se mi stá byly tři dny. Nám všem připadalo, že to bylo mnohem delší, protože to bylo tak intenzivní. Jak při takovém popálení bolest vlastně postupuje? Kůže vlastně nebolí. Při takovém popálení se totiž zničí i nervy. Ale bolí všechno, v těle metabolický rozvrat. Proti němu se samozřejmě bojuje, to už se tehdy umělo a to se také dě důvodu, aby se paralyzoval šok, který se dostavuje i u člověka s mnohem menším rozsahem po bylo jasné, ale jestli to bude za tři dny, nebo za týden, to hodně záleželo na stupni pošk cest. V lékařské terminologii to bylo poranění s životem neslučitelné. V posledních hodinách už nemluvil? Ne, na konci už ne, protože mluvení mu činilo čím dál větší obtíže. Ale ono se v těch posl vědomí přece jen milosrdně zakalí. Pokoušeli se k němu dostat tajní policisté? Předpokládám, že v těch davech kolem vrátnice byli. Ale nevím to. Vím jen, že k němu chtěl primářka je tam nepustila. Jak jste později vnímala smrt dalšího studenta - Jana Zajíce? Něco takového má největší sílu, když je to jednou. Zejména v zemi, kde to nemá tradici. A připomene mistra Jana Husa. Ke studentu Zajícovi jsme samozřejmě pociťovali stejnou úctu, ním nekomunikoval, zemřel hned. On se snad ani nedostal do nemocnice. Ale velikost jeho či stejná. I když odezva, ohlas je jiný. Vím, že byl ještě jeden člověk, ten také zemřel. A t nikdo nedozvěděl. Já jsem se to dozvěděla až po listopadu 1989. Všechno se samozřejmě taji Palacha nebylo možné utajit. Což byl také jeho záměr. Udělal to na veřejném místě a u soch země. Vyptávali se vás lidé během těch tří dnů na Jana Palacha? Samozřejmě. Všechny potěšilo, když jsem jim řekla, že jeho potěšily zprávy o jejich porozu Ale dnes mne trápí, že jsou mladí lidé, kteří nevědí, kdo Jan Palach byl. *** Jaroslava Moserová * narodila se 17. ledna 1930 v Praze * studovala střední školu a výtvarnou školu v Americe, později v Praze absolvovala lékařsk Univerzity Karlovy * jako lékařka se věnovala popáleninám, vedle toho psala filmové scénáře, divadelní a rozh překládala (například Dicka Francise), ilustrovala knížky * po roce 1989 vstoupila do politiky a stala se místopředsedkyní České národní rady za Obč členkou ODA) * v letech 1991-1993 byla velvyslankyní pro Austrálii a Nový Zéland * po návratu byla zvolena senátorkou * v loňském roce neúspěšně kandidovala na prezidentku * je rovněž předsedkyní České komise pro UNESCO