Za korunou císařskou ****************************************************************************************** * Za korunou císařskou ****************************************************************************************** Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy V těchto dnech je tomu 650 let od doby, kdy byl v Římě události předcházela celá řada složitých jednání, prov začalo hovořit, když na papežský trůn usedl 30. dubna jméno Kliment I. Karlově budoucí kandidatuře také nahr vládci. Karlova choť Blanka byla nevlastní sestrou Fil trůnu, normanského vévody Jana, pozdějšího krále Jana (zobrazen na nástěnné malbě v kapli Panny Marie na tzv stolec však v té době byl obsazen Ludvíkem Bavorským, císaře Ludvíka Bavora coby kacíře a jeho příznivce moh diecéze byla vyňata z jeho pravomoci a stala se tak v korunovat české krále. Janu Lucemburskému přislíbil dá Velké pomoci se v cestě za císařskou korunou dostávalo Karlovi od jeho strýce, trevírského Balduina, jenž byl i jedním z říšských kurfiřtů volících císaře. Dne 22. dubna 1346 byly n veřejné konzistoři publikovány Karlovy přísežné závazky, mezi nimiž bylo i to, že v případ korunovace v Římě vstoupí do města až v den korunovace a po korunovaci ještě téhož dne Řím později i dodržel. Po spletitých jednáních, jejichž součástí byly také finanční kompenzace ráno 11. července 1346 sešel sbor kurfiřtů v porýnském městečku Rhens, protože Frankfurt, volby, byl v té době nakloněn Ludvíku Bavorovi. Odpoledne byl v Rhens pěti hlasy přítomnýc Karel IV. zvolen Římským králem. Město nebylo k volbě vybráno náhodně, neboť na výšině nad mohutných stromů nacházel kamenný královský stolec. Papež vzal volbu s potěšením na vědomí ní Karlovi oficiálně blahopřál. Právě v této době se však vylodil v Normandii anglický krá král Jan se svým synem Karlem se odebrali s vojenskou hotovostí na pomoc svým francouzským 26. srpna 1346, na den sv. Rufa, se u městečka Kresčaku nedaleko Abbeville odehrála krvavá hrdinskou smrtí padl slepý český král Jan Lucemburský, Karel IV. byl lehce raněn. Znamenal IV. se náhle stal českým králem. Po určitých průtazích, které vzbudily nelibost papežské k rozhodl korunovaci na římského krále uskutečnit a vyslal arcibiskupa Arnošta z Pardubic do přednesl 5. listopadu 1346 před kolegiem kardinálů kázání na téma  starozákonní I knihy Kr “K tobě králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dose krále, mého pána…“, ve kterém vyzdvihoval Karlovu osobnost, avšak vědomě opominul se zmíni císařské volby papežem. Druhý den v neméně obsáhlém kázání papež reagoval na Arnoštovu řeč světovládné nároky papežství. V aprobační bule pak vyloženě uvedl: „Jmenovali jsme tě král Karel se s tím nesmířil a později ve Zlaté bule sofistikovaně odmítl papežské nároky. Vlas korunovace na římského krále se výjimečně odehrála v Bonnu, protože Cáchy a Kolín i přes p uzavřely své brány. Dne 26. listopadu korunoval Karla kolínský arcibiskup Walram, a  to ná neboť originální měli v klášteře Stams v držení Wittelsbachové. Po strastiplné cestě v pře panoše, aby nebyl při cestě německými zeměmi poznán stoupenci Ludvíka Bavora, dorazil Kare roku 1347 do Prahy. Pro země koruny České bylo obrovským přínosem to, že Karel pochopil, že jeho moc v Říši se České království. Proto se s velkým úsilím vrhl do budování svého pražského sídla na Hradč Nové Město pražské (1348), univerzitu (1348) a dokončil novou redakci korunovačního řádu ( září 1347 byla již podle tohoto řádu korunována na českou královnu Blanka z Valois. Přesto na svou stranu některé mocné říšské šlechtice a města, rozhodl se k riskantnímu kroku a 13 vojska vytáhl proti Ludvíku Bavorovi. Jako ještě později mnohokrát, zasáhla do jeho osudu V Domažlicích mu byla doručena zpráva, že 11. října Ludvíka Bavorského při lovu na medvěda a pádem z koně se zabil. Karel se tak stal suverénním římským králem. Okamžitě se vydal up do říšských měst, kterým  potvrzoval a rozmnožoval jejich privilegia. Ještě dvakrát  byla římského krále ohrožena, když 10. ledna 1348 v rýnském městečku Oberlahnsteinu byl z inici Braniborského zvolen vzdorokrálem anglický vladař Eduard III. Obratnou diplomacií však Kar že Eduard III. korunu odmítl. Překonal i další politickou krizi, když opět braniborský vév dne 30. ledna 1349 ve Frankfurtu nad Mohanem volbu nového římského vzdorokrále Günthera ze Své protivníky Karel překvapil tím, že po smrti své ženy Blanky (1. srpna 1348) se oženil dcerou falckraběte rýnského Rudolfa - nejstaršího člena rodiny Wittelsbachů. Tímto aktem r Wittelsbachů a zákulisním jednáním, v němž se nerozpakoval porušit dávné závazky, konečně 25. července 1349 ho v Cáchách korunoval jeho strýc Balduin na římského krále. Posazen byl Velikého a jedinou vadou na kráse bylo to, že nemohl být korunován historickou korunou, kt v držení Wittelsbachů. Koruna, která tehdy ozdobila Karlovu hlavu, je dodnes dochována (ch v Cáchách), protože ji císař nechal instalovat na relikviářovou bustu Karla Velikého. Císa další „Svátostiny svaté říše římské“ (Sanctuaria sancti Romani imperii), mezi něž patřilo Longinovo, jímž měl být proboden bok Kristův, dřevo z pravého kříže, hřeb (odznak říše), d meč Karla Velikého, meč sv. Mořice, prsteny, zlaté ostruhy, purpurový královský plášť Karl a roucha převzali zástupci Karla IV. od dědiců Ludvíka Bavora a přivezli je jistě ne náhod Kristova vjezdu do Jeruzaléma do Prahy. Získání těchto  svátostin bylo důležité také z hle panovnické ideologie, neboť jenom držitel relikvií byl považován za pravého vládce říše. U nejprve na Pražském hradě a později v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Ukazovány byly o velk kaple Božího Těla na Karlově náměstí a Karel dokonce prosadil zvláštní svátek Kopí a hřebů Pro země koruny České bylo obrovským přínosem to, že Karel pochopil, že jeho moc v Říši se s velkým úsilím vrhl do budování svého pražského sídla na Hradčanech, založil Nové Město p korunovačního řádu. Nic již nebránilo Karlově cestě do Itálie za korunou císařskou. Její ohlášení italským měs opět o Květné neděli, jako by tím byl symbolicky předznamenán po způsobu Krista, jehož nás se Karel cítil, triumfální vjezd do věčného města Říma. Řada utopistů, zejména pak římský Rienzo, toužících po obnově římského císařství de facto vyzývala Karla, aby se bez ohledu vlády v Itálii. Karel však byl politický realista a nechal Colu di Rienzo, který přijel do na roudnickém hradě a využíval ho jako prostředek nátlaku na papežskou kurii. V roce 1350 IV. těžké onemocnění, které ho upoutalo na půl roku na lůžko, přesto vyslal poselstvo v če Pardubic do Avignonu, aby projednalo detaily jeho korunovační cesty do Itálie. Papež se ob Karlovy politiky v Itálii a proto se 27. dubna 1352 smířil s Viscontii, kteří doposud patř úhlavním nepřátelům. Další akce namířené proti plánované korunovaci mu však 6. prosince 13 smrt. Kolegium kardinálů, v němž hráli prim Francouzi, zvolilo záhy novým papežem Etienna přijal jméno Inocence VI. Vůči Lucemburkům zaujal nový papež neutrální postoj, avšak podob předchůdce nebyl příliš nadšen z připravované římské korunovace. Na počátku roku 1353 odeš Karlova žena Anna Falcká a její místo po králově boku zaujala 27. května 1353 po dlouhých uherským králem Ludvíkem a Albrechtem II. Rakouským sotva čtrnáctiletá Anna Svídnická. Tém 1354 pobýval Karel v německých zemích, kde připravoval svoji korunovační cestu do Itálie. zkřížilo úmrtí (21. ledna 1354) jeho strýce a rádce Balduina. Aby cesta do Itálie byla bez si připravit předpolí v rakouských zemích a zejména v severní Itálii. Karel pomáhal napřík v jejich boji se švýcarskými městy a do Itálie vyslal Colu di Rienzo, který pomohl kardiná Albornzovi částečně ovládnout Řím. S Benátkami uzavřel Karel spojeneckou smlouvu namířenou Viscontiům. 28. září, symbolicky na svátek sv. Václava, vyrazil Karel ze Sulzbachu v Horní Falci v dop jezdců do Itálie a 14. října dorazil do Udine, kde sídlil jeho nevlastní bratr Mikuláš cob akvilejský. Zde ho zastihla neuvěřitelná zpráva, že náhle zemřel jeho nepřítel, milánský a kardinál Giovanni Visconti. Vlády se ujali jeho tři synovci Matteo, Bernabo a Galezzao, čí rozdrobení rodové moci. Prvního listopadu 1354 Karlovi holdovali v Bassanu rodiny Carrarů, Este. Přes Padovu odjel Karel na pozvání Gonzagů do Mantovy. Zde prostředkoval mír mezi Vi protivníky tzv. Ligou. Karel se nezabýval v Mantově pouze politikou, ale setkal se zde s v Petrarkou, jenž zde působil jako vyslanec Viscontiů. O záležitosti v Říši se za Karlovy ne staral Falckrabě Ruprecht, který byl římským králem pověřen také úkolem zajistit dostatečn doprovod pro Karlovu korunovační jízdu. Z Mantovy vyslal Karel do Avignonu mindenského bis z Portic k jednání o římské korunovaci, která se tradičně v minulosti odehrávala o velkých svátcích. Dětřichova mise skončila úspěšně, protože papež 10. listopadu pověřil kardinála- Colombiers z Ostie, aby ho při obřadu korunovace v Římě zastupoval. Po vánočních svátcích po určitém váhání do Milána, kde byl 4. ledna 1355 s velkou pompou přijat. Na svátek Svatý milánský arcibiskup Roberto Visconti vložil v metropolitním chrámu sv. Ambrože na hlavu Ka korunu zv. železnou, do níž byl vložen železný pásek vykovaný z údajného hřebu Kristova. V pak Karlovi slíbili pomoc při korunovační jízdě. Z Milána odjel Karel s družinou, v níž by   průsmykem mezi Ligurskými a Etruskými Apeninami do Pisy, kam dorazil 18. ledna. V tomto městě, kde byl pohřben Karlův děd císař Jindřich, se kandidát císařské koruny usadil v pal Gambacortů. Do Pisy postupně přijížděly ozbrojené družiny vyslané italskými a říšskými měs (např. dolnobavorský Štěpán II., Ota Brunšvický). 8. února se dostavila do Pisy také šestn Anna Svídnická s početným doprovodem dvorních dam. Celkový počet členů korunovačního dopro kolem 4000 osob. Přijelo dokonce poselstvo anglické vedené vévodou z Lancasteru, který vyz prostředkoval ve sporech mezi Angličany a Francouzy. Konečně se 12. března dostavil do Pis Pierre de Colombiers a sloužil zde rekviem za Karlova děda Jindřicha, kázání pronesl gener řádu Francouz Simon z Langers. Hold složili Karlovi 21. března před katedrálou v Pise zást Papežskému legátu Albronzovi vyslal Karel na pomoc tři sta jezdců a do Říma oznámil, že se korunovaci na Boží hod Velikonoční 5. dubna. Přes Volterru do Sieny se Karel vydal 22. bře přivítán a ubytoval se v paláci rodiny Salimbeniů, kde již bydlela královna Anna. Musel zd o radnici mezi lidem a šlechtou. 28. března se celý průvod odebral přes Buonconvento, kde Lucemburský, kolem papežského sídla ve Viterbu do Sutri a 2. dubna, na Zelený čtvrtek, dor Monte Mario u Říma. Karel tu rozbil svůj tábor, do Věčného města pokračoval pouze kardinál hluboce věřící člověk toužil spatřit svatá místa a relikvie uchovávané v římských kostelec však v tom slib, že do města vstoupí až v den korunovace a pobude zde pouze jeden den. Zře souhlasem papeže  mohl navštívit posvátná místa v předvečer korunovace inkognito. O tom, c viděl, se dozvídáme ze zprávy Jana Porty z Annonay, osobního sekretáře kardinála Pierra de Karel se oděl do roucha prostého poutníka a do Říma vešel branou Porta Pertusii, od níž ve ke svatopeterské bazilice. V domě kanovníků, který se nacházel na severovýchodní straně ba Karla přijal kanovník Benedetto Orsini. Karel krátce odpočíval a o půlnoci se vydal do baz V ní mu kardinál ostijský ukázal roušku Veroničinu s otiskem Kristovy tváře, která byla uc zvláštním svatostánku v kapli Panny Marie. Po několikahodinové meditaci před rouškou Karla baziliky sv. Pavla za hradbami opat Vilém I. Zde budoucí císař prožil v rozjímání Velký pá slunce se Karel vydal do baziliky Sv. Jana Lateránského a při cestě navštívil několik svat bazilice mu byly ukázány relikvie (nádobka s krví Spasitele, ostatkový kříž s předkožkou, byla slavena Poslední večeře – z něho obdržel částečku dřeva). Z baziliky sv. Jana odešel Santa Maria Maggiore, kde uctil „plenky“, do nichž byl zabalen Kristus, a zřejmě zhlédl i byl Spasitel položen. Po půlnoci navštívil Karel ještě nedalekou baziliku sv. Praessedy, k kapli sv. Zenona byl veřejné úctě vystaven sloup, u něhož byl Kristus bičován. Od opata zd obdržel Karel relikvii z Kristova sloupu. Po krátkém spánku, ještě za rozbřesku, se Karel další svatyně, avšak Jan Porta zmiňuje pouze baziliku svatého Silvestra, v níž byla uchová relikvie lebka sv. Jana Křtitele. Odtud se odebral do chrámu sv. Petra, kde po nešporách, počítány již k následujícímu dni, vystoupil z anonymity, aniž by porušil slib daný papeži. zástupce Říma, potvrdil jim privilegia a dohodl s nimi podrobnosti korunovace. V domě svat kanovníků Karel přespal. Podle svědectví Beneše Krabice z Weitmile čeští šlechtici s radostí, že císařem se stal kr eleison. Druhý den, v neděli na Boží hod velikonoční vstal Karel již před svítáním a odebral se ke tábořící pod Monte Mario. Za rozbřesku se celý průvod vydal po cestě zvané via triumfalis před hradbami se Karel setkal s občany města Říma a na evangelium přísahal, že bude ochrán města Říma. Branou Porta Collina vstoupil do věčného města a hned za ní pak pasoval řadu m Na polovině cesty se ke Karlovu průvodu přidal klérus s kadidelnicemi a kříži. Během cesty rozhazoval císařský komorník mezi lid zlaté mince. Před bazilikou sv. Petra očekávali Karl dva z nich se chopili uzdy Karlova koně a dovedli ho až ke schodišti do atria svatopetersk schodišti byl již shromážděn klérus v čele s kardinálem Pierrem de Colombiers, oblečeným d ornátu a se všemi odznaky biskupské důstojnosti. Karel sestoupil z koně a vyšel po schodec za velebných tónů varhan a zpěvu početné asistence objal kardinála ostijského na znamení s duchovní a světské. Po předání tradičního daru - zlata oba hodnostáři odešli do kostelíka Turribus, mezi dvěma kampanilami při vstupu do atria. Zde Karel vykonal přísahu, že bude o a církve. Po té kardinál odešel s doprovodem do baziliky a svatopeterští kanovníci přijali člena, oblékli ho do korunovačních rouch a předali mu palium papežského komorníka. Atriem, mohutná antická piniová šiška sloužící jako kašna, se průvod ubíral až k prostřední bráně baziliky, nazývané podle výzdoby stříbrnou a zde Karel obdržel první požehnání. Po vstupu naskytl jistě úchvatný pohled. Apsidu zdobila zářící mozaika s trůnícím Kristem Pantokrato apoštolskými knížaty sv.Petrem a Pavlem. Nad konfesí sv.Petra a nad hlavním oltářem se vyp Karel nejprve došel ke kruhu z porfyru (rota porfyretica) zasazeného do podlahy baziliky, pomodlil se a vydal se před oltář sv. Petra, aby prostrací uctil světcovy ostatky. Po celo byly zpívány  litanie ke Všem svatým. Po skončení přímluvných modliteb se Karel zvedl a za transeptu, kde stál oltář sv. Mořice. U tohoto oltáře byl Karel pomazán křižmem na pravici na znamení přijetí darů Ducha Svatého. Protože nebyl přítomen papež, byl vynechán obřad, k přijímal císaře mezi papežské jáhny. Karel byl uveden na mramorový trůn v presbytáři. Na p seděla Karlova choť Anna, jíž se dostala také pomazání. Pak introitem byla započata mše a gloria pronesl kardinál modlitbu za císaře, následovalo čtení epištoly a zpěv graduálu, je je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho“ předznamenala vrcholný okamžik celé přistoupil k oltáři a kardinál mu na hlavu posadil mitru a na ni císařskou korunu se slovy slávy, diadém království, korunu císařství ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého…“. Za příto prefekta, jenž zastupoval nepřítomného legáta, následovalo předání žezla a jablka, poté by královna. Ozdoben císařskou korunou se žezlem a jablkem v ruce a za zpěvu hymnu Victime pa Karel předstoupil před kardinála ostijského, sedícího na trůnu. Ten vstal a z oltáře vzal s požehnáním ho předal Karlovi, aby jím chránil celé císařství. Karel pak byl v celém maje na tribunu. Následovalo evangelium a po ofertoriu, když byly přinášeny dary k oltáři, vsta i jeho žena, odložili koruny a roucha a před hlavním oltářem obětovali zlato. Karel patrně setrval u oltáře a Anna se vrátila na levou stranu k oltáři sv. Lva papeže. Po přijímání s na tribunu a znovu si oblékl roucha a nasadil na hlavu korunu. Podle svědectví Beneše Krab čeští šlechtici s radostí, že císařem se stal král jejich země, zapěli Te Deum a Kyrie ele závěrečné požehnání a za jásotu lidu se nový císař se svojí chotí odebral z baziliky sv. P s kardinálem ostijským Karel s korunou na hlavě, s jablkem a žezlem v rukou a jeho korunov nasedli na bělouše a pod zlatem se třpytícím baldachýnem, s početným průvodem, který prý č tisíc jezdců s tasenými meči, se vydali za hlaholu zvonů do Lateránského paláce. Pro velké se korunovační jízda, která vedla přes most pod Andělským hradem a dále okolo římského fór protáhla až do pozdních odpoledních hodin. Dotykem žezla Karel cestou pasoval na rytíře st Lateránského paláce vstoupil nový císař hlavní branou na jeho severní straně a ač jistě un si v papežské kapli zv. Sancta Sanctorum ukázat hlavy apoštolských knížat sv. Petra a sv. relikvie. Teprve pak se odebral na korunovační hostinu, která se odehrávala v trikliniu pa Než však zasedl k jídlu, musel ještě před oltářem lateránské baziliky pasovat na rytíře př rodiny Colonna. Protože se snažil splnit slib daný papeži, opustil se sluncem západu korun projel římskou bránou Porta Tiburtina a s malým doprovodem dorazil do benediktinského kláš za hradbami (San Lorenzo fuori le mura), který patřil mezi sedm hlavních římských bazilik. zde navštívil světitel kardinál Pierre de Colombiers a Karel mu sdělil své zklamání, že se nedostavil kardinál legát Albornoz. Následný den (7. dubna) císař odjel do Tivoli odpočino programu a zde pak vydal mnoho listin. V jedné z nich bohatě obdaroval i kardinála Pierra Za zmínku stojí také to, že kancléř Karla IV. Jan ze Středy nechal na paměť korunovace zří Petra v Římě tzv. český oltář, s vyobrazením českých zemských patronů. Do Říma se Karel IV své poslední manželky Elišky až v roce 1368 ke své druhé císařské korunovaci.       Literatura: · Johannes Porta de Annoniaco, Liber de coronatione Karoli IV. imperatoris, ed. Richard Sa rer. Germ. 35. Hannover 1913 · Josef Šusta: Za císařskou korunou, České dějiny, II/4. Praha 1948 · Jiří Spěváček, Karel IV. Život a dílo (1316-1378). Praha 1979 · František Kavka, 5.4. 1355, korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské. Praha 2002 · Kateřina Kubínová. Tři dny ve Svatém městě. Císařská korunovace Karla IV. v Římě roku 13 současnost, 1, 2005 · Lenka Bobková, Velké dějiny  zemí Koruny české IV. (1310-1402). Praha 2003 Tento článek Vám iForum přináší ve spolupráci se Spolkem absolventů a přátel UK Carolinum Veřejná správa, kde byl text původně publikován jako součást zvláštní přílohy, připomínají korunovace Karla IV. římským císařem.