"Otázek není nikdy dost" - interview s Václavem Moravcem ****************************************************************************************** * "Otázek není nikdy dost" - interview s Václavem Moravcem ****************************************************************************************** Tvář pedagoga Fakulty sociálních věd si veřejnost nejčastěji vybaví v souvislosti s diskuz ČT Otázky. Do pořadu, který před několika měsíci opustil, by se měl na podzim vrátit. Více a témat, a především dvojnásobná stopáž pořadu, to jsou důvody, které jednoho z nejznámějš novinářů k návratu do televize vedly. Mnohem více než o návratu se ovšem diskutovalo o jar odchodu. V současné české mediální scéně není zvykem, aby někdo odešel jen kvůli znechucen iracionálním, jako je česká politika. Naopak, mainstream hlásí, drž se co možná nejdéle sv Česká společnost stále častěji etiku nejen naší politické, ale i mediální scény kritizuje. by posunuly mantinely českého mainstreamu, je však stále jen poskromnu. Václav Moravec bez takovým příkladem je. Je mu 32 let, absolvoval Fakultu sociálních věd UK a od roku 1990 pr českými rádii ( Rádio Profil, Evropa 2, Frekvence 1). Od roku 2001 je jeho domovskou stani přednáší na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na UK. V roce 2003 získal Noviná cenu pro novináře do 33 let. Svým novým přístupem k novinářské práci, která má být přiroze přináší svěží vítr do často zatuchajících mediálních sfér. Při vašem Interview na BBC začínáte vždy tradičně : „Vítejte ve světě otázek a odpovědí, o nejsrdečněji zdraví Václav Moravec“. Jak důležitá je pro vás, novináře, image? Je to jedna ze součástí práce novináře. Slogany mám tři, jeden je „Vítejte ve světě otázek další je „Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC“ a třetí jsem ale byly tam různé variace. To jsou má specifické přivítání, protože jde o každodenní ritu o sobě jsou rituál. Spíše než image bych to nazval styl novináře, který je pro něj charakt posluchači lehce identifikovatelný. Mezi informací a jejím příjemcem je podavatel, který b styl. Když mluvíme o stylu, pro mnoho mladých novinářů jste vzorem a váš styl ovlivňuje jejich p nějaký vzor, který vás zásadně ovlivnil? Mými životními vzory jsou lidé, kteří vstupují do mého života a já si říkám, že bych jedno až zmoudřím, chtěl být jako oni. Na základní škole to byli kantoři, protože jsem vždy chtě Teď na vysoké škole jsou to kolegové profesoři Jiří Kraus a Miloslav Petrusek, kteří dokáž vykládat látku a studenta do ní vtáhnou. Jsou sečtělí a vzdělaní a přitom vám nedávají naj ti profesoři. Při zkoušce vás berou jako rovnocenného partnera a chtějí s vámi vést intele Vy se strašně stydíte, že nejste na jejich úrovni a zkoušky se bojíte. Oni vám dají jednič ze zkoušky se špatným pocitem, že si tu jedničku nezasloužíte. A vaše profesní vzory? Vzory v novinařině jsou pro mě převážně lidé z ciziny, které sleduji z povzdálí. Jsou pro jakým novinářem bych chtěl být, jak by měl vypadat diskusní pořad televizní nebo rozhlasov bych chtěl klást a jak bych chtěl být důsledný. Např. v BBC je to Jeremy Paxmana, který mo Newsnight nebo Aaron Brown, což je moderátor nočních zpráv na CNN, který se shodou okolnos Newsnight. Jsou to lidé, kteří jsou před kamerou přirození, důvěryhodní a vy jim věříte. N čtecí hlavy a mají charisma. Jsou to tyto vzory, které vás ženou dopředu? Je to směs, mnoho částí mozaiky. Částečně oni, protože člověk chce dělat pořad, který by d světové úrovně. Druhá věc je, že mě ta práce baví. Chodíte do práce, děláte ji rád, bavíte vám za to zaplatí . Třetí částí v mozaice je, že díky této profesi poznáte lidi, které bys nepoznal. Vždy, když jsem chtěl s novinařinou skončit, říkal jsem si, vždyť ty se dostaneš Pafkovi, povídáš si s Madelaine Albrightovou. Otevřou se ti dveře Pražského hradu, kam by smrtelník nedostal. A čtvrtou motivací v pomyslné mozaice je, když vám lidé poděkují a řek poslouchají. Proto v novinařině ještě jsem. Jste velmi činorodý člověk, pozorujete na sobě známky workoholismu? Myslím si, že ne. Pro mě je workoholismus to, když člověk propadne práci natolik, že nedov soukromí od pracovní stránky. To si myslím, že umím. Ano, nabírám si poměrně hodně práce, líbí přeskakovat mezi jednotlivými oblastmi. Pomáhá mi to vypadnout ze stereotypů. Když odbočíme k vašemu volnému času, ví se o vás, že jste vášnivý cyklista. Máte čas i na Teď odpočívám tak, že si dovybavuji byt, přerovnávám knížky, přesadil jsem květiny a pověs Překvapilo mě, jak mě to bavilo, přestože jsem manuálně totálně nezručný. V neděli večer j bytě a měl jsem radost. Před nedávnou dobou jste odešel z České televize. Jako důvod jste uváděl ztrátu motivace a víkendy něčím tak iracionálním, jako je česká politika. Mnoho lidi vám ale vyčítá, že jste vzdal. Překvapilo vás to? Já to vnímal spíše jako překvapivou reakci v pozitivním slova smyslu, abych si to ještě ro neodcházel. Když si pročítáte reakce diváků na internetových stránkách, je vidět zajímavá začátku diváci i někteří kolegové novináři psali, že stále někomu skáču do řeči a diváky p reakce jsem poměrně těžko nesl. Mě zajímá, co si lidé o pořadu myslí a nejsem člověk, kter vůči reakcím okolí. O to více mě překvapilo, jak silné bylo na závěr pouto diváků k pořadu měla moderátora, který byl originální a který je bavil. Nebo v jakém smyslu jste myslela v Diváci vám odchod vyčítají hlavně proto, že na vás byli zvyklí, pořad byl živý a bavil je. zklamal nový moderátor, který již není tak originální, nepokračuje ve vaší koncepci pořadu nudí. Není všem dnům konec. Nevylučuji, že se někdy na obrazovku vrátím. Ta situace byla ale opr protože množství času, které tomu člověk věnoval, stále narůstalo. Možná to byla moje chyb nedovedl více komunikovat o podmínkách, které byly pro pořad. Když jsem ale zjistil, že mi zabere téměř psychoterapeutická komunikace s politiky, aby opravdu přišli, tak jsem si řek diváci považují za zradu, to je mi líto. Z vaší odpovědi se dá usuzovat, že na přípravu pořadu jste neměl dostatečné zázemí. V českých médiích jako takových je to komplikované. Máte určitou představu o pořadu a srov pořady v zahraničí. Bohužel to, co ve světě dělá tým dvaceti lidí, si tady „hňácáte“ ve tř Naštěstí se mi v ČT podařilo vytvořit tým, měli jsme podporu ředitele zpravodajství Zdeňka na poměry českých médií není tak běžné. To se projevilo v nové struktuře pořadu, změně gra využívání telemostů, což začala kopírovat Sedmička TV Nova. Přijde mi ale nesystematické, „upocený“ moderátor celý týden něco odkomunikovává a vyrábí si příspěvky. Nakonec v neděli by měl být nejvíce ve střehu a odpočatý, je to pro něj jen závěrečný dojezd. To je velmi n jsou u nás média strašně podfinancovaná. Není to věc pouze ČT, podfinancování je obecně ve především v žurnalistice. Takže příprava Interview BBC a fakt, že Vás platí britský daňový poplatník je příjemnější? Oceňuji Velkou Británii, že v době, kdy jsme členy NATO a EU stále financuje vysílání v če Říkám si, že je to 15 let po revoluci zázrak, že BBC umožňuje sedmihodinové české vysílání ji nezajímá sledovanost. Práce v BBC je snazší v tom, že máme velké redakční zázemí v zahr zpravodajích, archivu, přístup ke všem publicistickým pořadům BBC atd. To je s českými sdě prostředky nesrovnatelné. Další bonus je, že rádio je daleko intimnější médium. Hosté v ně upjatí jako v televizi. Když mluvíme o naší mediální scéně, vy vyučujete etiku medií na UK. Dají se v pár větách s hlavní nedostatky? Nerad moralizuji, jak jsou novináři neetičtí. Mrzí mě ale, že my novináři o etice více neu se mezi námi nějaká soustavná diskuse o tom, kde jsou hranice toho, co je a není etické. K propadám chmurám, snažím se to odůvodnit tím, že etika nějaké profese je odrazem etiky kaž Novinářská etika je prostě součástí společnosti. Po 15 letech od revoluce mě vnitřně zklam sama nejsou schopna hlubší sebereflexe. Nastavování si vlastních hranic je jedna z důležit novinářské profese, protože pak nám to začnou vnucovat politici jako v případě Kodexu Česk České televize. My jsme jim vyklidili během těch 15 let pole. Říkáte, že jste zklamaný. Je pro vás pedagogická činnost jedním z možných řešení tohoto pr Ano, proto na fakultě zůstávám. Mám šanci studentům naznačovat, jak by mohli uvažovat, aby tak cyničtí a profesi měnili v pozitivním slova smyslu. Ukazuji, že já jako novinář jsem p zkušeností, např. jsem udělal chybu, když jsem otevřel obálku s věřiteli předsedy poslanec Vlastimila Tlustého. Poté s nimi o tom diskutuji. Je to krásné, protože jsou velmi otevřen Stěžují si na zkušenosti z redakcí a jsou rozhořčeni. Říkám si, pokud se oni, až budou ve redakcí, budou se držet toho, o čem jsme se bavili na přednáškách, pak budu spokojený. Budete se věnovat i psaní knih? Právě píši disertační práci a zároveň jsem vypsal asi 15 bakalářských a diplomových prací eticky českých médií po listopadu 1989. Mohla by z toho vzniknou knížka o novinářské etice byla hezká práce, která by mě bavila. Ale je ostuda této země, když si vezmete, že pedagog Kč hrubého. Když je člověk mladý a chce si vzít hypotéku na byt, tak to s tímto platem fin nemůže. To je přesně problém mladých lidí, kteří nejdou do vědy. Vaší prací je klást otázky. Existuje nějaká otázka, kterou byste si sám chtěl položit a zo Jak dlouho profesi novináře budu dělat a zda je to na celý život? Je to práce hodně náročn fyzicky i časově, pokud ji chcete dělat poctivě. Po 15 letech v médiích si připadám, jako padesátiletý. Sám sebe často překvapím, jak moc jsem konzervativní. Mohl bych se rozhodnou do ciziny. Kladu si ale otázku, zda bych se po dvou letech mohl znovu do médií vrátit. Vím tiskového mluvčí nikdy dělat nebudu a nechci dělat, protože si myslím, že je to degradace Beru novinařinu jako profesi, která by měla zvýrazňovat osobní integritu člověka. To jsou kladu, ale na které neznám odpověď. ALENA FALÁTHOVÁ * rozhovor byl veden před oznámením rozhodnutí o návratu do pořadu ČT Otázky (pozn. red.)