Husitologovi Bartošovi odhalí pamětní desku ****************************************************************************************** * Husitologovi Bartošovi odhalí pamětní desku ****************************************************************************************** Na domě, kde strávil téměř dvacet let života, bude zítra odhalena pamětní deska jednoho z českých husitologů Františka Bartoše. Vedle mnoha zajímavých prací, které publikoval, stoj jeho životní příběh. Historik a husitolog František Michálek BARTO čtyř dětí okresního hejtmana Jana Bartoše a A odstěhovala do Turnova, kde žila ve velmi skr Budoucí historik studoval gymnázium v Mladé Boleslavi (1900-1905) a v Praze (1905-8). V le studoval historii na Univerzitě Karlově jako žák Jaroslava Golla, Josefa Šusty, Josefa Pek blízkého Václava Novotného. V letech 1911-12 absolvoval studijní pobyt ve Freiburku in Br. Heinricha Finkeho. Roku 1912 získal doktorát filozofie na FF – UK. Praha byla i místem Bartošova duchovního přerodu. Po setkání s moderními proudy protestant kritiky a metodologickými výboji Gollovy školy se vzdálil myšlenkovému světu dobové římsko církve. Stopy katolické zbožnosti si však historik uchoval až do konce života a jsou patrn husitství. Počátkem r.1919 byl přijat do Českobratrské církve evangelické. Zde se stal jed představitelů tzv.svobodného protestantismu. Teologicky vychází z A.Harnacka, A.Sabatiera Navázal výrazně na dějinné koncepce F. Palackého a T.G.Masaryka. 31. října 1916 se oženil s Jarmilou Michálkovou (1888 -1969). Jejich manželství bylo bezdě Bartošova dvojí snaha habilitovat se na FF - UK (1919/20, 1926/27) byla neúspěšná. Ztrosko díky působení prof.Josefa Pekaře a některých dalších žáků Jaroslava Golla. Historikovu hab nepodpořil výrazně ani prof.Václav Novotný. To vedlo i k vzájemnému ochladnutí vztahu učit Vztah mezi Bartošem a Pekařem patří k zajímavým kapitolám dějin české historiografie. Zjed Oba stáli na opačných stranách ideové škály diferencující se Gollovy školy. Pekař upozorňu husitství, kladně oceňuje mnohé z doby barokní, polemizuje ostře s Masarykem o smyslu česk Bartoš je fascinován duchovními zápasy české a evropské reformace. Hájí proti Pekařovi výz jako jednoho z duchovních i mravních vrcholů českých dějin. Odtud plynuly jejich ideové st reformaci, Husa, Žižku, Jana z Nepomuku. Přesto, jejich vztah prošel určitým vývojem. K ji došlo po ústupu Bartošova úsilí o habilitaci na FF – UK. R.1930 Bartoš dokonce napsal k Pe narozeninám v podstatě kladné příspěvky do Práva lidu (č.88) a brněnského Ruchu (č.87). Roku 1922 se Bartoš habilitoval na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě Komenského evangelické bohoslovecké fakultě) v Praze. Zde byl 2.září 1931 jmenován mimořád 1937 řádným profesorem českých dějin a vychoval několik generací církevních historiků. Půs protestantský intelektuální dorost, ale i budoucí teology a historiky Církve československ – 50). Jeho žáky jsou např. prof.M.Kaňák, či prof.Z. Trtík. Členství v Královské české společnosti nauk (KČSN) získal 8.1. 1930. Do České akademie věd byl zvolen na schůzi její 1. třídy 5. března 1938. Členem byl v letech 1938 -52. Stalo se J.Pekaře. Vztah Z.Nejedlého pak zabránil jeho vstupu do ČSAV. Byl členem Společnosti Husov rady badatelské (1947 – 52), Royal Historical Society (VB, 1966 - 72), American Medieval A American Society of Church History (USA, 1964 – 72), čestným členem Klubu za starou Prahu V letech 1916 - 35 žil historik v Praze - Žižkově, Grégrově (dnes Slavíkově) ulici. Roku 1 přestěhoval do zakoupené vilky v tehdy zahradním městečku Spořilově Na návrh Historického ústavu ČSAV byla Bartošovi 22. 12. 1965 předána cena za vědeckou čin příležitosti světového výročí smrti M.Jana Husa tehdy získal Pamětní medaili za celoživotn díla a husitství. Na zasedání Vědecké rady UK 13. 1. 1966 obdržel Pamětní plaketu k 550. výročí smrti M.Jana ČSAV udělilo 14. 6. 1968 historikovi Plaketu F.Palackého. Historik zemřel 12.5 1972. Jeho žák, prof.Amedeo Molnár v nekrologu charakterizoval právem badatele, který začlenil husitskou kulturu do souvislostí evropských myšlenkových zápasů. Bartošovo dílo je rozsáhlé. Zahrnuje připomínky událostí, osobností a akcí v denním tisku příspěvky a větší studie v odborných periodikách. Dalo vyrůst i překladům, edicím a knižní Historik hledal ve velké části Evropy prameny spojené s českou a světovou reformací. Nález podněty k zaplnění řady bílých míst naší historie. Tuto činnost započal katalogizací rukop rukopisů Národního Muzea v Praze, I-II, 1926-7). Vydával i soupisy literárních děl předníc reformace. Literární činnost Jakoubka ze Stříbra, 1925, Literární činnost M.Jana Rokycany, a M.Petra Payna, 1928, Literární činnost M.Jana Husi, 1948, 2.vydání 1965 s P.Spunarem. Př významná díla z dějin české a německé husitologie. Palackého Obranu husitství (1926) a 1. Dějin Jednoty bratrské (1923). S posledním jej pojilo i přátelství. Překlad Dějin Jednoty vztah k jejímu dědictví. Ten osvědčil mnoha články a studiemi. Historik uskutečnil řadu pramenných edicí: Tetragonus Aristotelis (1916); Listy bratra Jan Listy M.Jana Husi (1925); Život M.Jana Husi od Jiříka Heremity (1928); Řeči Mikuláše z Pel Oldřicha ze Znojma pronesené v Basileji r. 1433 na obranu husitského programu čtyř artikul a Řád vojenský Jana Žižky (1935); Mladý Dobrovský o nepomucké legendě (1940); Dopisy J.Dob A.Helfertem (1941, s J. Volfem); Dopisy J.Dobrovského s J.P.Cerronim (1948); Autograf M.J. Vedle dějin reformace publikoval B. texty o humanismu, renesanci, osvícenství i 19. stolet odborné a přátelské kontakty s řadou zahraničních historiků, především husitologů. Výrazně přátelstvím s husitology z USA, profesory M.Spinkou a S.H.Thomsonem. Jejích kontakty přine pracovní výsledky. Jedním z nich je vydání pražské mutace Thomsonovy edice Husova spisu De Mnohaleté přátelské vztahy udržoval Bartoš i s římsko–katolickým husitologem P. de Vooghte Svůj život a dílo historik popsal v knize Vzpomínky husitského pracovníka (Praha 1970). Dr.Jaroslav Hrdlička