Univerzita Karlova ztratila vynikajícího vědce Petra Jakeše ****************************************************************************************** * Univerzita Karlova ztratila vynikajícího vědce Petra Jakeše ****************************************************************************************** Petr Jakeš přednášel do konce letošního října, vedl laboratoř na výrobu nekonečného čedičového vlákna, staral se o své doktorandy, psal články pro tisk, měl rozepsanou další knihu pro širší veřejnost, obveseloval nás svými žertíky,  bylo ho všude plno. Po operaci „úřadoval“ mobilním telefonem, rozvíjel své plány. Zemřel  29. listopadu 2005. Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova, česká geologie a veřejnost ztratila vynikajícího vědce, přednašeče, popularizátora, publicistu. Studenti velice oblíbeného učitele a mnozí z nás přítele. Petr Jakeš se narodil v Břehách u Přelouče 2.5.1940. Vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK, kde byl velice čilým posluchačem, kolem kterého bylo vždy živo. Spřádal plány a organizoval malé výpravy i velké expedice. Občas zkoušel co učitelé (a později různí nadřízení) vydrží. V roce 1962 obhájil diplomovou práci „Příspěvek k poznání antimonitových žil na ložisku Dúbrava v Nízkých Tatrách“ pod vedením profesora Zdeňka Pouby, který se stal jeho celoživotní autoritou a zároveň přítelem. V Geologickém ústavu AV v Praze nastoupil na aspirantské studium. V druhé polovině šedesát v zahraničí. Získal stipendium na Australské Národní Universitě v Canbeře, kde prošel inte metodách a vynikl pod vedením A.J.R.Whita a A.E.Ringwooda. Vyřešili spolu geochemické změn závislosti na vzdálenosti od podsouvané oceánické desky. Byli to správní muži na správném k pochopení vzniku hornin v podmínkách tehdy nové tektoniky litosférických desek. Jejich p geologických prací. Přes Japonsko (University of Kanazawa) se Petr J. dostal do Houstonu, kde se v Lunar Scien nových měsíčních vzorků. Vrátil se do Prahy, když jej vlast zavolala zpátky, do Geologické vzorky z měsíce. Vlast jej však z tohoto ústavu vyhodila. Netajil se totiž skutečností, že vzorků pro sebe, o tomto problému nic nevědí. Od manuelní práce byl zachráněn ředitelem tehdejšího Ústředního ústavu geologického, který Petr J. viděl, že česká geologie trpí nedostatečným přístrojovým vybavením. V tehdejší dob tzv. mikrosonda. Obětoval svůj výzkumný čas a energii, věnoval se nutné úřednické a organi uvedl koncem 70 let do provozu na úrovni, jakou znal z Canberry a Houstonu. V Ústředním ústavu geologickém měl dost svůj výzkum i vést širší úkoly. Nakonec ředitele pro výzkum. Prokázal, že sedim svrchního proterozoika vznikly z materi kůry. Zasloužil se mj. o shromáždění a geochemických dat z hornin celého České   horninami zemského pláště, které se p dostaly do spodní zemské kůry, jak ji d té části Českého masívu, která se nazýv nacházejí granulity, horniny kontroverz se S.Vránou hypotézu o vznik tavením za Do Houstonu se vrátil v letech 1990-199 Přírodovědeckou fakultu UK. Nikoliv vša snad bylo možné očekávat při jeho zkuše I v nových poměrech vadil úzkoprsým a t rozletu, schopností a přímého jednání. konkurzním řízení. Začal přednášet ložiska nerostných suro tektonice a brzo též část geochemie. Ve kurzy ložiskové geologie, v jednom z nich se vrátil na „své“ ložisko Dúbrava. Nově zavedl meteority a Endogenní dynamiku Země. Snažili jsme se spolu změnit studijní plány a překona prvního ročníku. Petr měl hlavní zásluhu na zavedení bakalářského programu Hospodaření pří vyřešilo. Měl  z toho radost. Studenti měli také radost z jeho žertů a přednášek, i když j nechával posluchačům mnoho věcí nastudovat samostatně a prezentovat výsledky v esejích. Učil též na universitách v Kjótu, Houstonu a Paříži. Zúčastnil se přípravy na výzkum Marsu, začal se věnovat technické aplikaci horninových tav soukromé laboratoře taveného čediče (MDI Technologies), z kterého táhl velmi tenká vlákna, poslední době začal experimentovat s fosforečnany, které srůstají s lidskými tkáněmi. Petr Jakeš publikoval kolem 90 prací v odborných časopisech a sbornících. Nejvíce prací je hornin k jejich geotektonické pozici, dále na horniny zemského pláště a spodní kůry, na Mě vulkanity a metalogenezi. Ve svých pracích uplatňoval přístup založený na pochopení problé specializovaném pohledu. Je jedním z autorů dosud nepřekonané učebnice Geochemie (1980), napsal učebnici Geologie p Je znám z řady knih určených širší veřejnosti: Za sopkami Pacifiku (1975), v níž poutavě přiblížil terénní práce na Nové Guinei. Létavice a lunatici, vydaná v době vrcholící normalizace (1978), byla osvěžujícím pohledem prostředí amerického výzkumu. Planeta Země (1984) je obdivuhodným kompendiem zpřístupňujícím veřejnosti moderní znalosti Vesmír a Země (1986) – překlady do němčiny, angličtiny, francouzštiny, ruštiny a holanštin Cesty za Hefaistem (1989 spolu s J.Jeníkem) se zabývají africkým vulkanismem. Vlny hrůzy (2005 spolu s J.Kozákem) zpřístupňují příčiny zemětřesení a vzniku vln tsunami. P.Jakeš si uvědomoval, že dnešní geologie, nejen ložisková, je propojena s problémy prostř které se musíme dívat realisticky a opatrně. Nikoliv však ideologicky. Publikoval velkou ř týkaly těchto otázek. V tisku, rozhlasu a televizi však také popularizoval výsledky modern Vědník. V Petrovi Jakešovi odešla výrazná tvůrčí osobnost české geologie a University Karlovy, pop pro osobitý a řízný humor. Rád se pochlubil svými úspěchy, uměl si dělat legraci sám ze se pro ně. Mnozí jsme ho měli rádi, všichni uznávali jeho výsledky v geologii a zásluhy o věd Prof. RNDr. Zdeněk Pertold, CSc. PřF UK